"Když to není rozbité, nespravuj to."

Maxim Gorkij - Na dně

2. ledna 2012 v 13:56 | frida |  Čtenářský deník
Maxim Gorkij
Na dně
Hlavní postavy: Michal Berlák, Vasilisa, Nataša, Medvěděv, Vaska Popel, Klešťa, Anna, Nasťa, Buchta, Bubnov, Baron, Satin, Herec, Luka
Sociálně-filozofické drama Na dně z přelomu let 1901 a 1902 je podle mnohých odborníků Gorkého nejlepší dramatickou prací. Sám autor žánr hry označuje za "obrazy" - hra o čtyřech dějstvích nemá žádného hlavního hrdinu ani nijak výraznou dějovou linku. Čtenáři je představeno několik postav ze spodního patra společnosti, každá z nich má svůj vlastní spletitý osud, se kterým nás Gorkij během hry seznamuje. Kromě realistického popisu tohoto prostředí (se kterým má autor osobní zkušenosti) si s příchodem postavy starého poutníka Luky mnohé postavy začnou klást zásadní otázky o smyslu života, spravedlnosti, osudu, nebo o tom, jaká je hodnota člověka.
Děj se odehrává v noclehárně, kterou obývá několik lidí, které spojuje chudoba. Žijí zde zámečník Klešťa se svou umírající ženou Annou, mladá citlivá Nasťa, prodavačka placek Buchta, čepičář Bubnov, zchudlý Baron, Herec a Satin. Posledním obyvatelem je Vaska Popel, zloděj, jehož služeb využívá chamtivý majitel noclehárny Michal Berlák. Popel má rád Berlákovu švagrovou, mladou dívku Natašu, ale je zároveň milencem její sestry, Berlákovy ženy Vasilisy, o čemž všichni obyvatelé noclehárny vědí.
Ze stereotypu plného hádek, rvaček, dluhů a alkoholu je vytrhne příchod nového nocležníka - šedesátiletého poutníka Luky, který se od začátku ke všem chová velmi přívětivě a je ochoten jim lhát, aby jim ulehčil život. Například umírající Anně vypráví o posmrtném životě a pomůže jí tak s jejím strachem ze smrti. Jeho snaha se u cynických obyvatel noclehárny setkává s uznáním jen pomalu, ale v závěru hry vyplyne, že si ho všichni oblíbili a vážili si jeho i jeho moudrých názorů.
Popelovi pomůže s jeho náklonností k Nataše, když Popel odmítne Vasilisinu žádost, aby Berláka za peníze zabil. Luka tvrdí, že by měl Popel vzít Natašu, kterou Vasilisa i Berlák ze žárlivosti týrají, a odejít s ní na Sibiř, kde by začali nový, lepší život. Po chvíli přemlouvání Nataša s odchodem souhlasí, jejich plány ale vyslechnou Berlákovi a Natašu potrestají tím, že jí opaří nohy vodou ze samovaru. Popel ve vzteku Berláka zabije, čehož chce Vasilisa využít k tomu, aby bývalého milence, který ji odmítl, potrestala. Popel nechce, aby jí to prošlo, a rozhodne se říct, že ho žádala, aby Berláka zavraždil. Nataša si to vyloží tak, že spolu byli Popel i Vasilisa celou dobu domluvení a rozhodne se přispět k Popelově odsouzení.
Po tomto incidentu se Luka vytratí (Berlákovi ho předtím chtěli vyhnat). Klešťa si začne zvykat na život bez manželky a bez práce (takovým životem předtím pohrdal), Buchta se provdá za strýce Vasilisy a Natašy, strážníka Medvěděva, kterého předtím odmítala, Vasilisa a Vaska čekají na soud a Nataša po propuštění z nemocnice zmizí. Hra končí tím, že obyvatelé noclehárny flámují na útraty Bubnova a flám přeruší zpráva, že Herec, který se dříve díky Lukovi rozhodl, že se vydá do léčebny a zbaví se závislosti na alkoholu, aby mohl začít svůj život od začátku (za což se mu ostatní posmívali), se na dvorku za noclehárnou oběsil.
Citáty:
LUKA: Lidi jsou lidi! Ať se přetvařuješ, jak chceš, ať máš páteř třeba gumovou, jako člověk ses narodil a jako člověk zas umřeš… A lidi, jak se tak dívám, jsou pořád chytřejší, pořád zajímavější… Žijou pořád hůř a hůř, ale chtěj pořád líp a líp… jsou paličatý!
~~~
LUKA: A proč by ses, chlapče, radši nesebral a hajdy vodsuď?
POPEL: Kam? No kam?
LUKA: Jdi… na Sibiř!
POPEL: Prosím tě! Ne, to já si radši počkám, až mě tam pošlou na státní outraty!
LUKA: Měl bys mě poslechnout! Tam bys našel cestu pro svůj život… Tam takový lidi potřebujou!
POPEL: Já mám svou cestu určenou! Táta seděl celej život v kdejakým lochu a pro mě to vobjednal taky… Ještě jsem byl prcek a už na mě volali: zloději!...
LUKA: Málo platný, Sibiř je krásná země! Zaslíbená země! Kdo má hlavu a dvě ruce, ten si tam žije jak vokurka v pařeništi!
POPEL: Dědku! Proč věčně lžeš?
LUKA: Co říkáš?
POPEL: Seš hluchej? Proč lžeš, povídám!
LUKA: Já že lžu? Kdypak?
POPEL: Pořád… Támhle je to dobrý, tadyhle je to dobrý… to není lhaní? Proč to děláš?
LUKA: Tak mě poslechni, seber se a přesvědč se sám… Ještě mi poděkuješ! Nač se tady poflakovat, co z toho máš? A na co tolik potřebuješ pravdu?... Vem rozum do hrsti! Vona ta pravda tě taky může bodnout jako nůž…
POPEL: To je mi fuk! Když bodnout, tak bodnout!
LUKA: To je blázen! Proč by člověk sám sebe zabíjel?
BUBNOV: Co tady blbnete? Já tomu nerozumím… Jakou pravdu potřebuješ, Vasko? Na co, prosím tě? Copak vo sobě nevíš pravdu? A ostatní taky nevědí pravdu?
POPEL: Počkej, buď zticha! Ať mi to řekne von! Hele, dědku, je Bůh nebo není? (…)
LUKA: Když věříš, tak je; když nevěříš, tak není… Je jen to, čemu věříš…
~~~
SATIN: (…) Jednou jsem se ho zeptal: "Dědo, proč lidi žijou?" "(…) Už stovky let a možná dýl žijou lidi pro lepšího člověka! Všichni, chlapče zlatej, všichni do jednoho žijou proto, aby se lidem žilo líp! Právě proto si člověk musí každýho člověka vážit… nikdy nemůžeš vědět, kdo to je, proč se narodil a co dokáže udělat… třeba se zrovna narodil, aby nám přines štěstí, třeba z něj budeme mít velkej užitek… A hlavně na děti musí bejt člověk vopatrnej… na caparty! Caparti potřebujou volnej prostor! Tak by se jim neměl brát… Lidi by měli uvážit, že jsou na světě taky děti!...
~~~
SATIN: (…) Já jsem dneska ňákej hodnej!... To bych rád věděl proč…
BARON: Ty seš dycky hodnej, když se přivožereš… a chytrej…
SATIN: Já když se vožeru, tak se mi všechno líbí. Nojo! Von se modlí? Prosím! Člověk má právo věřit nebo nevěřit, je to jeho věc! Člověk je svobodnej a za všechno musí zaplatit sám: za víru, za nevíru, za lásku, za rozum; člověk za všecko platí sám a proto je svobodnej! Člověk je pravda! A co je to člověk? To nejsi ani ty, ani já, ale voni… ne! To seš ty, já, voni, dědek, Napoleon, Mohamed… všichni v jednom! Chápeš to? Není to vobrovský? Jsou v tom všecky začátky a všecky konce… Všechno je v tom člověku a všechno je kvůli němu! Existuje jedině člověk, všecko ostatní je dílo jeho rukou a jeho mozku! Člověk! To je skvělý! To zní… hrdě! Člo-věk! Važte si člověka! Nelitujte ho… neponižujte ho svou lítostí, ale važte si ho! Pojď se na to napít, Barone, ať žije člověk! (…) Člověk se narodí pro lepší příští!
 

Paulo Coelho - Rukověť bojovníka světla

2. ledna 2012 v 13:52 | frida |  Čtenářský deník
Paulo Coelho
Rukověť bojovníka světla
Soubor krátkých inspirujících textů, které vycházely v brazilských i zahraničních novinách v letech 1993 - 1996, a které Coelho roku 1997 opatřil prologem a epilogem.
V prologu je vyprávěn příběh chlapce, který na pláži potkal zvláštní ženu se závojem, která mu vyprávěla příběh o chrámu plném zvonů na ostrově poblíž vesnice, v níž chlapec žil. Poslala ho, aby se na chrám šel podívat, a pak jí řekl, co si o něm myslí.
Chlapec však žádný chrám neviděl a rybáři mu prozradili, že tam sice kdysi stával, ale po zemětřesení se propadl do moře i s celým ostrovem. Rybáři prý občas slýchají chrámové zvony, když je v hloubce rozhoupá moře. Chlapec sedával na pobřeží každý den a snažil se zvony zaslechnout, protože nevěřil, že by mu tajemná žena lhala. Po několika měsících na ni zapomněl, ale stále se pokoušel zvony zaslechnout - teď už proto, aby ho navedly k pokladu, který se v moři skrývá. Chlapec už ve snaze uslyšet zvony nevnímal zvuky vln ani kolem poletujících racků, ztratil zájem o okolní svět a ostatní se mu posmívali. Asi za rok se rozhodl, že až bude velký, stane se rybářem, protože zvony nejspíš mohou slyšet pouze rybáři. Navíc se mu na pláži začalo líbit. Když se šel naposledy rozloučit s mořem a chystal se jít si znovu hrát s ostatními dětmi, začal opět vnímat hučení vln a křik racků, smích dětí, a poprvé mezi všemi zvuky zaslechl i zvonění chrámových zvonů.
Když se po letech, už coby dospělý, vrátil zpátky domů a na pláž, kde trávil své dětství, čekala tam na něho ona tajemná žena, aby mu dala za úkol psát o "bojovníkovi světla".
"Piš: bojovník světla se rozhlíží dětskýma očima, neboť děti umějí vidět svět bez hořkosti. Chce-li zjistit, jestli může důvěřovat člověku vedle sebe, snaží se na něho dívat jako dítě."
"Kdo je to bojovník světla?"
"To přece víš," usmála se. "Je to někdo, kdo dokáže pochopit zázrak života, bojovat až do konce za něco, več věří, a - tehdy - slyšet zvony, které na dně rozeznívá moře."
Muž se za bojovníka světla nikdy nepovažoval. Žena jako by uhádla, nač myslí: "Každý člověk to dokáže. A nikdo se za bojovníka světla nepovažuje, přestože je jím každý."
Podíval se na stránky sešitu. A žena se znovu usmála.
"Piš o bojovníkovi," řekla mu.
Následující texty pak žena muži diktuje, a když skončí, namítne muž, že si mnohé z toho, co mu řekla, odporuje. Na to mu žena odpoví: "Věděl jsi, že zvony na mořském dně nejsou pouhou legendou; uslyšel jsi je však až poté, cos pochopil, že vítr, rackové a šumění palmových listů - to vše - patří k vyzvánění zvonů.
Zrovna tak bojovník světla ví, že všechno kolem něho - jeho vítězství i porážky, jeho nadšení i malomyslnost - patří k jeho Dobrému boji. A dokáže uplatnit správnou strategii ve chvíli, kdy to bude potřebovat. Bojovník se nesnaží o jednolitost; naučil se žít se svými protiklady."
· "Žádný bojovník světla nezapomíná na vděčnost (…) Bojovníkovi netřeba připomínat pomoc druhých; sám si na ni vzpomíná a dělí se s druhými o odměnu." (s. 21)
· "Žádný bojovník světla nepočítá pouze se svými silami; používá rovněž energii svého protivníka. (…) Ví, že bez inspirace a zkušenosti výcvik nikam nevede." (s. 23)
· "Žádný bojovník světla nepodvádí: umí však protivníka zmást. (…) Každý bojovník světla ví, co chce. A nemusí to nikomu vysvětlovat." (s. 24)
· ""Je to zvláštní," říká si bojovník světla. "Setkal jsem se s tolika lidmi, kteří se - při první příležitosti - snaží ukázat to nejhorší, c v nich je. Vnitřní sílu skrývají za agresivitou; strach ze samoty maskují tím, že předvádějí nezávislost. Nevěří svým schopnostem, ale do všech stran hlásají své ctnosti."
Bojovník rozeznává tyto příznaky u mnoha mužů a žen, jež zná. Nikdy se nenechá oklamat zdáním a zásadně mlčí, když se na něho někdo snaží zapůsobit. Využije však takové chvíle, aby napravil své chyby - nebo´t lidé jsou vždy znamenitým zrcadlem.
Bojovník si z každé vhodné příležitosti vezme pro sebe ponaučení." (s. 26)
· "Každý bojovník světla respektuje hlavní poučení I-ťingu: "Vytrvalost přináší štěstí." (…) Každý bojovník se vždy vrací do boje. Nikdy to nedělá z tvrdohlavosti, nýbrž proto, že postřehne změněnou situaci." (s. 29)
· "Každý bojovník světla ví, že určité okamžiky se opakují.
Často se ocitne před týmiž problémy a situacemi, jimž už kdysi čelil; trápí ho to, protože si myslí, že neumí jít v životě vpřed, jestliže se mu těžké chvíle stále vracejí.
"Tím už jsem přece prošel," stěžuje si svému srdci.
"Jistě, prošel," odpoví srdce, "ale nikdy jsi to nepřekonal."
Tehdy bojovník pochopí, že opakované zkušenosti mají jediný smysl: poučit ho v jeho nepoučitelnosti." (s. 30)
· "Bojovník světla dělá vždy něco neobyčejného. (…) Žádný bojovník světla se nepokouší hrát celé dny roli, kterou mu určili druzí." (s. 31)
· "Bojovníci světla mají vždy jiskrný pohled.
Existují na světě, podílejí se na životě druhých lidí a svou pouť nastoupili bez mošny a bez obuvi. Často bývají zbabělí. Nejednají vždy správně.
Trápí se kvůli zbytečnostem, chovají se malicherně a občas si myslí, že nejsou schopni růst. Mnohdy se považují za nehodné jakéhokoli požehnání nebo zázraku.
Ani si nejsou vždy jisti, co tu vlastně dělají. V mnoha bezesných nocích si říkají, že jejich život nemá smysl.
Proto jsou bojovníky světla. Protože chybují. Protože se ptají. Protože hledají nějaký důvod - a určitě jej najdou." (s. 32)
· "Hned při prvním kroku rozpozná bojovník Cestu.
Každý kámen a každý zatáčka jej vítají. Ztotožňuje se s horami a říčkami, spatřuje něco ze své duše v rostlinách, zvířatech a ptactvu v okolní krajině. (…) V noci někdy nemá kde spát, jindy trpí nespavostí. "Patří to k věci," uvažuje bojovník. "Já sám jsem se rozhodl, že tudy půjdu."
V té větě je veškerá jeho síla: on si zvolil cestu, jíž se nyní ubírá, a nemá, nač si stěžovat." (s. 36)
· "Bojovníkovi však nepřísluší posuzovat sny druhých a neztrácí čas kritikou cizích rozhodnutí.
Věří své vlastní cestě, a nepotřebuje tedy dokazovat, že cesta jiného člověka je mylná." (s. 37)
· "Každý bojovník světla důkladně zkoumá pozici, kterou hodlá dobýt. (…) V průběhu cesty si však uvědomuje, že existují obtíže, s nimiž nepočítal. Kdyby čekal na ideální okamžik, nikdy by se nepohnul z místa; k dalšímu kroku potřebuje trochu bláznovství.
Bojovník se nezříká jisté dávky ztřeštěnosti. Neboť - ve válce a v lásce - nelze vše předvídat." (s. 38)
· "Bojovník světla zná své chyby. Zná však také své schopnosti. Někteří druhové si ustavičně stěžují: "Ostatní mají víc příležitostí než my." Možná mají pravdu; bojovníka to však neodradí; snaží se co nejvíc uplatnit svoje dobré vlastnosti." (s. 39)
· "Bojovník světla ví, že jeho nejlepšími učiteli jsou lidé, s nimiž sdílí bitevní pole. Žádat o radu je nebezpečné. Mnohem ožehavější je radu dát. Když bojovník potřebuje pomoc, snaží se zjistit, jak jeho přátelé řeší - nebo neřeší - vlastní problémy." (s. 44)
· "Každý bojovník světla ví, že v tichosti jeho srdce existuje řád, jenž ho vede." (s. 47)
· "Bojovník světla si občas říká: "Jestliže něco neudělám, pak se to neudělá." Není to tak docela pravda: on sám má jednat, ale také má připustit, aby v pravou chvíli zasáhl Vesmír." (s. 48)
· "Když bojovník utrpí nějakou nespravedlnost, obvykle se snaží být sám - aby neukazoval druhým svou bolest. Takové chování je zároveň dobré i špatné. (…) V nitru nás všech existuje anděl i démon a jejich hlasy jsou si velice podobné. Vzhledem k této obtíži démon podněcuje samotářskou rozpravu a snaží se nám přitom ukázat, jak jsme zranitelní. Anděl nás vede k zamyšlení nad našimi postoji a občas potřebuje něčí ústa, aby se mohl projevit. Bojovník udržuje v rovnováze samotu a závislost." (s. 49)
· "Každý bojovník světla potřebuje lásku. (…) Když není bojovník při západu slunce šťasten, něco není v pořádku. V té chvíli přestane bojovat a vyhledá společnost, aby s někým přihlížel soumraku. Nemůže-li nikoho najít, ptá se sám sebe: "Bál jsem se k někomu přiblížit? Dostalo se mi náklonnosti, a já to nepostřehl?" Bojovník světla vyhledává samotu, ale nepodléhá jí." (s. 50)
· "Bojovník světla dokáže vždy vyvážit přísnost a milosrdenství." (s. 52)
· "Bojovník světla, který příliš spoléhá na svou inteligenci, podcení nakonec moc protivníka. (…) bojovník nikdy nepodceňuje hrubou sílu. Je-li příliš zběsilá, ustoupí z bitevního pole - dokud nepřítel nevybije svou energii." (s. 56)
· "Bojovník světla pozná, kdy je nepřítel silnější než on." (s. 57)
· "Žádný bojovník světla nepřihlíží lhostejně k nespravedlnosti. (…) Přestože však bojuje proti útlaku, v žádném případě se nepokouší soudit utlačovatele. (…) Bojovník světla je na světě proto, aby pomáhal svým bratřím, a ne proto, aby odsuzoval svého bližního." (s. 58)
· "Bojovník světla potřebuje zároveň trpělivost i rychlost. Dvou největších strategických chyb se dopouští ten, kdo jedná předčasně anebo si nechá ujít příležitost; bojovník tomu předejde tak, že každou situaci chápe jako jedinečnou a neuplatňuje cizí řešení, návody nebo názory." (s. 61)
· "Každý bojovník světla mnohokrát poklesne na mysli. (…) Je však houževnatý a nespouští ze zřetele, co se rozhodl udělat. Tehdy, když to nejméně čeká, otevřou se před ním nové dveře." (s. 62)
· "Bojovník světla si uvědomuje důležitost intuice." (s. 65)
· "Bojovník světla sedává se svými druhy kolem ohně. Když vypráví příběhy, odívá svoje slova vášní a romantismem. Někdy neváhá trochu přehánět. Vzpomíná si, že i jeho předchůdci občas přeháněli. Proto dělá totéž. Nikdy si však neplete hrdost s ješitností a nevěří vlastnímu přehánění." (s. 66)
· "Bojovník světla někdy u sebe postrádá víru. Jsou chvíle, kdy nevěří v nic. A táže se svého srdce: "Má snad tolik úsilí vůbec nějaký smysl?" Srdce však mlčí. A bojovník si to musí vyřešit sám. Hledá tedy příklad. A připomene si, že něčím podobným prošel Ježíš, aby mohl plně prožít úděl člověka. "Otče, chceš-li, přenes kalich tento ode mne," pravil Ježíš. I on ztratil odvahu a zmužilost, ale nepolevil. Bojovník světla může být malověrný, ale jde dál a víra se mu nakonec vrátí." (s. 70)
· "Bojovník ví, že žádný člověk není ostrov. Nemůže bojovat sám; ať je jeho plán jakýkoli, závisí na jiných lidech. (…) Nepřipustí však, aby si lidé pletli jeho kamarádství s nejistotou. Jeho činy jsou zjevné, jeho plány tajné. Bojovník světla tančí se svými druhy, ale odpovědnost za své kroky na nikoho nepřenáší." (s. 71)
· "Pro bojovníka neexistuje nemožná láska. Nedá se odradit mlčením, lhostejností nebo odmítnutím. Ví, že pod ledovou maskou, kterou si lidé nasazují, je vřelé srdce. (…) Žádný bojovník se nenechá zastrašit, když hledá to, co potřebuje. Bez lásky není ničím." (s. 74)
· "Bojovník světla se poučil, že je lepší jít za světlem. On sám už zradil, lhal, sešel z cesty, zahrával si s temnotami. A všechno mu pořád vycházelo - jako by se nic nestalo. Propast se však objeví naráz; lze udělat bezpočet jistých kroků - a jeden krok navíc učiní všemu konec. Tehdy se bojovník zastaví, dříve než zničí sám sebe. Když se tak rozhodne, uslyší čtyři poznámky: "Vždycky jsi jednal špatně. Na nějakou změnu už jsi moc starý. Nejsi dobrý člověk. Nic si nezasloužíš." Bojovník vzhlédne k nebi. A jakýsi hlas mu říká: "Můj milý, každý už udělal něco špatného. Je ti odpuštěno, ale nemohu tě nutit, abys odpuštění přijal. Rozhodni se." Skutečný bojovník světla odpuštění přijme." (s. 77)
· "Každý bojovník světla je důvěryhodný. Dopouští se chyb, občas si připadá důležitější, než skutečně je. Ale nelže. (…) A protože si bojovník myslí, že je tím, o čem mluví, nakonec se v to, co říká, také změní." (s. 79)
· "Bojovník světla se chová jako dítě. Lidi to pohoršuje; zapomněli, že každé dítě se potřebuje bavit, hrát si, chovat se trochu drze, nevhodně a dětinsky se vyptávat, říkat hlouposti, kterým ani samo nevěří. Zděšeně se pak ptají: "Tohle že je duchovní cesta? Ten člověk nemá rozum!" Na takových poznámkách si bojovník zakládá. A svou nevinností a veselím zůstává ve spojení s Bohem, aniž ztrácí ze zřetele své poslání." (s. 85)
· "Odpovědný bojovník není ten, kdo si bere na bedra celou tíži světa; je to člověk, který se naučil, jak si poradit s výzvami okamžiku." (s. 86)
· "Včerejší bolest je silou bojovníka světla." (s. 99)
· "Každý bojovník světla má v životě vždy druhou příležitost. (…) Opravdový bojovník už v minulosti způsobil mnohé bezpráví. Během své cesty si však uvědomí, že se znovu setkává s lidmi, jimž ukřivdil. Je to příležitost napravit zlo, jehož se dopustil. Vždy této šance bez váhání využije." (s. 100)
· "Jakmile se bojovník světla naučí zacházet s mečem, zjistí, že si musí doplnit výzbroj - potřebuje tedy brnění. Jde si je opatřit a vyslechne návrhy prodavačů:
"Používej pancíř samoty," říká jeden.
"Používej štít cynismu," odpoví druhý.
"Nejlepším brněním je do ničeho se neplést," tvrdí třetí.
Bojovník je však neposlechne. Klidně se odebere na své posvátné místo a oděje se nezničitelným pláštěm víry. Víra zadrží všechny rány. Víra promění jed v křišťálově čistou vodu." (s. 113)
· "Bojovník důvěřuje druhým, protože důvěřuje - především - sám sobě." (s. 114)
· "Bojovník světla provádí velmi účinné cvičení vnitřního růstu: věnuje pozornost věcem, které dělává automaticky - jako dýchání, mrkání nebo sledování okolních předmětů. Dělá to, kdykoli je na rozpacích. Zbaví se tak napětí a ještě víc uvolní svou intuici - aniž do ní zasahují jeho obavy nebo touhy." (s. 117)
· "Bojovník světla zná cenu vytrvalosti a odvahy. V boji mnohokrát utrpí nezdar, který nečekal. A pochopí, že - v průběhu války - nepřítel v některých bitvách zvítězí. Když k tomu dojde, opláče své rány a snaží se sebrat síly. Potom se však ihned vrací do boje za své sny." (s. 119)
· "Bojovník světla umí prohrávat. Nebere porážku lhostejně a neříká fráze jako "na tom přece tolik nezáleželo" nebo "tohle jsem vlastně vůbec nechtěl". Přijímá porážku jako porážku - a nepokouší se ji vydávat za vítězství." (s. 121)
· "Ti, kdož něco slibují - a nesplní -, ztrácejí sebeúctu, stydí se za své činy. Tihle lidé celý život jen utíkají; promarní mnohem víc sil na spoustu výmluv, jimiž znectí své slovo, než kolik potřebuje bojovník světla, aby dodržel své závazky." (s. 123)
· "Po vítězství v bitvě bojovník oslavuje. (…) Sám se obdaří nejlepším darem, který mu vítězství může přinést: sebedůvěrou. Slaví dnes své včerejší vítězství, aby byl silnější v zítřejším boji." (s. 124)
· "Každý bojovník světla se poděluje s ostatními o vše, co o cestě ví. Pomoz a bude ti pomoženo. Každý musí předat, co se naučil. Proto usedne bojovník k ohni a vypráví, jak prožil svůj den v boji. Přítel mu pošeptá: "Proč mluvíš tak otevřeně o své strategii? Copak nevidíš, že se pak třeba budeš muset rozdělit s ostatními o to, čeho dosáhneš?" Bojovník se jen usměje a neodpoví. Ví, že kdyby skončil svou pouť v prázdném ráji, jeho boj by neměl smysl." (s. 126)
· "Bojovník světla poznal, že Bůh používá samotu, aby poučil o soužití. Používá hněv, aby ukázal nesmírnou cenu míru. (…) Používá smrt, aby ukázal význam života." (s. 127)
· "Bojovník světla dává dřív, než ho někdo pořádá. Ví, že existuje hodně lidí, kteří nedokážou - prostě nedokážou - požádat o pomoc. (…) Ti, kdož lhostejně přihlížejí bídě, jsou ti nejbídnější." (s. 128)
· "Žádný bojovník světla nemá "jistoty", ale má před sebou cestu - jíž se snaží přizpůsobit v souladu s časem. (…) Jelikož je duševně pružný, už neposuzuje svět z hlediska něčeho "správného" a "chybného", nýbrž z hlediska "postoje pro tu chvíli nejvhodnějšího." Ví, že jeho druhové se také musejí přizpůsobovat, a nepřekvapí ho, když oni změní pouze postoj. Dává všem čas potřebný k tomu, aby zdůvodnili své činy. Nepřipouští však zradu." (s. 132)
· "Bojovník světla ho [cizince ve skupině] však nikdy neporovnává se starými druhy ve zbrani. Cizinec je vítán, ale důvěřovat mu bude teprve tehdy, až zjistí také jeho vady. Žádný bojovník světla se nepouští do boje, nezná-li meze svého spojence." (s. 133)
· "Žádný bojovník světla se nesžírá lítostí, protože takový postoj zabíjí. Pokoří se a odčiní zlo, jež způsobil." (s. 134)
· "Bojovník ví, že důsledky činů každého člověka sahají do daleké budoucnosti, a potřebuje vědět, jaký svět svému pátému pokolení zanechá." (s. 136)
· "Bojovník respektuje cizí utrpení a nepokouší se je srovnávat se svým vlastním. Kalich utrpení není stejně velký pro každého." (s. 137)
· "Existuje citový odpad, produkovaný dílnami myšlení. Jsou to bolesti, které už pominuly a teď nejsou k ničemu. Jsou to různé zábrany, kdysi důležité, ale v současné době zbytečné. I bojovník má své vzpomínky, ale umí odlišit užitečné od nepotřebného: vyhazuje své citové smetí. Jeden přítel říká: "Patří to přece k mé historii. Proč bych se měl zbavovat citů, které poznamenaly mou existenci?" Bojovník se usměje, ale nepokouší se cítit něco, co už necítí. Mění se - a chce, aby jeho city s ním držely krok." (s. 141)
· "Existují dva typy modliteb. V prvním typu prosíme, aby se něco uskutečnilo, a snažíme se říci Bohu, co má udělat. Nedáváme Stvořiteli ani čas, ani prostor, aby mohl jednat. Bůh - jenž dobře ví, co je pro každého nejlepší - bude dál činit, co uzná za vhodné. A ten, kdo se modlí, má pak dojem, že nebyl vyslyšen. V druhém typu modlitby člověk spoléhá v životě na úradek Stvořitele, třebaže nechápe nebeské cesty. Prosí, aby byl ušetřen utrpení, prosí o radost v Dobrém boji, ale ani na okamžik neopomíná říct: "Buď vůle Tvá." Bojovník světla se modlí tím druhým způsobem." (s. 144)
· "Bojovník ví, že účel nesvětí prostředky. Neboť žádný účel neexistuje; existují pouze prostředky. Život vede bojovníka z neznáma do neznáma. Každý okamžik je zahalen tímto vzrušujícím tajemstvím: bojovník neví, odkud přišel ani kam jde. Není zde však náhodou. A raduje se z překvapení, nadchnou jej kraje, jež nezná. Častokrát cítí strach, ale to je u bojovníka běžné. Bude-li myslet jenom na cíl, nedokáže dávat pozor na znamení, jež se objeví cestou. Soustředí-li se jenom na jednu otázku, přijde o mnoho odpovědí, které má na dosah ruky. Proto bojovník volí odevzdání." (s. 151)
· "Bojovník ví, že existuje řetězová reakce. Mnohokrát byl svědkem, jak někdo zachází špatně s člověkem, který se neodváží bránit. Ze zbabělosti a zášti si pak ten člověk vybije vztek na někom slabším, a ten zase na dalším v opravdovém řetězu neštěstí. Nikdo nezná důsledky vlastní krutosti. Proto bojovník pečlivě zvažuje, než použije meč, a dbá, aby měl důstojného soupeře. Stane-li se, že se rozzuří, buší do skály a pohmoždí si ruku. Ruka se nakonec zahojí; avšak dítě, které je zbito jen proto, že jeho otec utrpěl porážku, ponese následky až do konce života." (s. 152)

Carlo Goldoni - Poprask na laguně

9. prosince 2011 v 15:44 | frida |  Čtenářský deník
Carlo Goldoni
Poprask na laguně
Hlavní postavy: patron Toni, Pasqua, Lucietta, Titta-Nane, Beppo, patron Fortunato, Libera, Orsetta, Checca, patron Vicenzo, Toffolo, Isidoro
Tato komedie o třech dějstvích z prostředí italského rybářského města Chioggie je vrcholem žánru lidových komedií zaměřených na charaktery v Goldoniho tvorbě. Zobrazuje dvě rozhádané domácnosti a problémy jejich temperamentních členů s milostným životem.
Patron Toni a patron Fortunato se společně s Toniho bratrem Beppem a rybářem Tittou-Nanem vrací zpět z úspěšného rybolovu, jen aby našly své ženy, sestry a švagrové nesmiřitelně rozhádané. Celý poprask se strhnul kvůli lodičkáři Toffolovi, který se chce ženit a chce si namluvit nejmladší sestru manželky patrona Fortunata Libery, Checcu. Checca se k němu však chová protivně, protože ji vadí, že se Toffolo baví s Luciettou, sestrou patrona Toniho. Lucietta je zasnoubená s Tittem-Nanou, který se Checce líbí a dívka na Luciettu žárlí, protože se jí dostává pozornosti od všech mužů a ona se také se všemi ochotně baví. Uražený Toffolo si jde sednout za Luciettou, ale je vyhnán manželkou patrona Toniho Pasqou. Lucietta Checcu uráží a své mladší sestry se zastane Orsetta, která je zasnoubená s Luciettiným bratrem Beppem. Hádku přeruší zpráva o příjezdu Toniho, Fortunata a ostatních a ženy se naoko usmíří.
Pasqua s Luciettou si však ihned jdou do přístavu stěžovat na urážlivé chování svých sousedek a celou scénu samozřejmě vylíčí ze svého úhlu pohledu. Z jejich drbů si Beppo odvodí, že Orsetta flirtovala s Toffolem, chce se s ní rozejít a Toffola zbít. O chvíli později dorazí k lodi Libera, Orsetta a Checca a ty zase vyzvoní Tittovi-Nanovi, se že s Toffolem vybavovala Lucietta. I on se chce se svou dívkou rozejít a něco provést nic netušícímu Toffolovi. Když se jde Toffolo podívat za Checcou, před jejím domem už na něho čekají Beppo, Toni a Titta-Nane a vyhrožují mu. Toffolo na ně jde podat žalobu a celý spor má vyřešit koadjutor Isidoro s pomocí patrona Vicenza, obchodníka s rybami, který obě rodiny zná.
Isidoro si nakonec poradí s hádavými ženami i s uraženým muži a podaří se mu celou záležitost smířlivě urovnat a dosáhnout toho, že si milenci vše vyříkají. Hra končí tím, že obě rodiny chystají svatby Lucietty s Tittem-Nanou, Orsetty s Beppem a Checcy s Toffolem.
LUCIETTA: Tak, pane, s veselou a od podlahy, dokud se vdáváme. Ale maličkost bych jim chtěla říct, Blahorodí. Jsem jim vděčná za to, co pro mě udělali, a ostatní zrovna tak. Ale nelíbí se mi, že nejsou zdejší. Až půjdou z tohohle místa, nechtěla bych, aby o nás povídali, aby jinde říkali, že jsme v Chiozze samý poprask. Co tu viděli a slyšeli, to byla náhodička. My jsme ženské k světu a řádné ženské. Ale jsme veselé a to si chcem zachovat a chceme tancovat a vejskat. A chceme, aby každý mohl říct: Ať žijí Chiozzačky! Ať žijí Chiozzačky!
KONEC

Kam dál

Reklama