"Když to není rozbité, nespravuj to."

Rozhovor s Bonem

29. srpna 2007 v 7:57 |  U2
Vaše poslední album nese název How to Dismantle an Atomic Bomb.Co přesně má tento název symbolizovat?
"V dnešní době lidé příliš nehovoří o atomových bombách, ale o zbraních hromadného ničení. Nápad vzešel z úst mého otce. Jeho generace se s výrazem atomová bomba setkávala často. Věřím tomu, že každému vrtá v hlavě, jak rozmontovat atomovou bombu. Ale je to podobné jako s pastou na zuby. Budeme mít bělejší zuby, když zjistíme, jak ji nacpat zas zpět do tuby? Můj otec zemřel před několika roky, ale stihl mi ukázat, jak mám žít. Jak zjistit, kdo vlastně jsem. O tom je i většina písniček. Řekl bych, že je to více osobní než politické album."
Ví se o vás, že jste měli s otcem problematický vztah. Stihl jste se s nim usmířit?
"Strávil jsem s ním závěrečné hodiny jeho života v nemocnici, kde umíral na rakovinu. Miloval jsem svého otce. Byli jsme však bojovníky až úplně do konce. I jeho poslední slova byla dost expresivní. Spal jsem vedle něho na matraci, když mě najednou probralo jeho chrčení. Přiběhla sestřička a zeptala se ho: 'Jste v pořádku, Bobe?', načež můj otec se na ni podíval a z posledních sil zašeptal: 'Byla by jste tak laskavá a vypadla odtud? Toto místo je jako vězení. Chci jít domů. Vypadněte.' "
Je píseň Sometimes You Can't Make It On Your Own o vašem otci?
"Ano, zpíval jsem ji na jeho pohřbu. Můj otec byl typický Ir, pocházející ze severního Dublinu - cynický vůči světu i vůči lidem, ale na druhé straně i starostlivý a zábavný člověk. Celý život se řídil heslem nesnít. Protože snít často znamená být zklamaný. A ač mi to nikdy takto neřekl, tušil jsem, že přesně to mi chce poradit. Vždy jsem měl hodně nápadů, ale nikdy jsem o nich příliš nesnil, snažil jsem se je raději konat. Proto jsem mu věnoval vzpomínanou skladbu. Je to jakýsi jeho portrét a vyznání."
Co děláte se všemi věcmi, které dostáváte?
"Mám je pod postelí. Ve skříni na boty. Probírám se v nich jen když jsem deprimovaný..."
Co si myslíte o spoluhráči The Edgeovi?
"Je to nejnadanější kytarista této generace. Je to můj přítel, ale kdyby viděl ještě jednu fotku mě s politikem, asi by mi jednu vrazil!=)"
Čím si vysvětlujete, že U2 existuje už tolik roků bez personálních změn?
"Je to Boží vůle, že i když stárneme, funguje to mezi námi podobně jako předtím. Nejhorší období bylo po Achtung Baby. Tehdy si každý z nás vybudoval ego mimo skupinu a bylo těžké podřídit se jejímu duchu. To už je ale za námi. Pokud budu hovořit sám za sebe, bylo by velmi těžké být na světě, kdybych neviděl Larryho úsměv nebo jak se The Edge škrábe na hlavě."
Uměl by jste definovat rozdíl mezi štěstím a radostí?
"Štěstí nic neznamená. Štěstí je jen pocit, který se vás zmocní, když se zbavíte bolesti hlavy. Radost je něco úplně jiného. Je velmi těžké ji vykouzlit. Vlastně se ani vykouzlit nedá. Je jako jaro- jednoduše přijde."
Budete někdy kandidovat na post irského prezidenta?
"Nemyslím. Asi by mi nevyhovovala nižší mzda a nechtělo by se mi ani stěhovat do menšího domu."
Platí u vás, že čím rychleji napíšete skladbu, tím je lepší?
"Často jsou nejlepší právě ty, do kterých vložíte nejmíň práce."
Ale perfektní skladba závisí na perfektním okamžiku anebo perfektním dni, je to tak?
"Důležité je počasí. Meteorologická předpověď pro pop music - to je déšť. Z deště vychází ta melancholie, a to je irská záležitost. Nejlepší rockandrollová hudba je horko sladká."
Jak se vyrovnáváte s tím, že jste celé měsíce mimo domov?
"U nás doma se dějí divné věci. Když vyrážím na cestu, vypadá to, že se všichni teší a smějí se od ucha k uchu. Neberu si to osobně, ale zdá se, že si beze mě celkem dobře vystačí, takže se někdy doma cítím jako turista. Strašně mi ale chybí. Je pro mě hrozně těžké odcházet z domu. To, jaký svět je, vás štve víc, když do něho mají vstoupit vaše děti. Štve vás to a chcete proti tomu bojovat za ně. Mnohé věci si začnete uvědomovat, mnohému začnete rozumět: třeba tomu, proč jsou války, proč lidé vykrádají banky a rozpoutávají revoluce. Vy ale máte ten nad vším převažující pocit, že život vašeho dítěte je důležitější, než váš, takže musíte udělat vše proto, aby jste ho ochránili."
Kdy jste se rozhodl, že budete pomáhat chudým?
"Když jsme s manželkou Ali pracovali v utečeneckém táboře v Africe, na odchodu mi jeden člověk podal dítě se slovy: Vezměte si ho, nebo jinak zemře! Tehdy jsem se rozhodl zasvětit svůj život tomu, aby tato extrémní chudoba vymizela."
Jako si představujete svoji rozlučku se životem?
"Byl bych rád, kdyby se tam plakalo a smutnilo. Hudba musí být dobrá. Bob Dylan by zpíval Death Is Not The End. Myslím, že od Pavarottiho budu chtít, aby mi zazpíval Traviatu."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama