"Když to není rozbité, nespravuj to."

Pierre Corneile - Cid

26. září 2007 v 0:00 | frida |  Čtenářský deník

Pierre Corneille

Cid

Hlavní postavy: Don Fernando, Don Diego, Don Gomez, Don Rodrigo, Jiména, infantka
Jiména, dcera Dona Gomeze, je zamilovaná do Dona Rodriga, syna Dona Diega. Don Diego byl vynikající bojovník a v několika bitvách a válkách zachránil katalánské království krále Dona Fernanda. Nyní je jeho nástupcem neméně zdatný bojovník Don Gomez. Oba spolu docela dobře vycházejí a oba jsou svolní k sňatku svých dětí, ale král Fernando právě shání vychovatele pro svého syna. Don Gomez nepochybuje o tom, že se jím stane on, a proto je pro něj velkým překvapením a velikou nespravedlností, když král svěří tento úkol starému Donu Diegovi. Jeho zloba je tak velká, že Dona Diega urazí a dá mu políček. Stařec se sám již nemůže bránit, a proto žádá o pomstu svého syna. Donu Rodrigovi nastává dilema - buď pomstí svého otce a ztratí lásku, nebo dá přednost Jiméně a přijde o svou čest. Nakonec se rozhodne pro pomstu. Přestože je Rodrigo mladý a nezkušený a oproti lepšímu protivníkovi zdánlivě nemá šanci, podaří se mu v souboji zvítězit a Gomeze zabít. Diego je na syna hrdý a jeho čin schvaluje i král, ale sám Rodrigo ze svého vítězství radost nemá. Uvědomuje si, že Jiménu ztratil a nechce dál žít. Vydá se k Jiméně, která je šílená žalem a prosí ji, aby sama vlastní rukou ukončila jeho život a pomstila smrt otce. Jiména ale nedokáže milence nenávidět a sama ho zabít, trvá však na tom, aby byl souzen a potrestán. Do města náhle připlouvají Mauři na třiceti lodích. Král, který ztratil svého vojevůdce Gomeze je zoufalý, ale Rodrigo se na příkaz otce ujme velení armády, Maury obklíčí, zneškodní a dokonce zajme i dva jejich krále. Ti se ho natolik obávají, že mu dají přezdívku "Cid" což v jejich jazyce znamená "Pán". Král je mladíkovým výkonem nadšen a nechce ani slyšet o tom, že by měl Rodriga potrestat za Gomezovu vraždu. Jiména je však ve svém úsilí vytrvalá. Nakonec se oba dohodnou - Jiména určí někoho, kdo bude s Rodrigem bojovat. Vítěz souboje se stane Jiméniným manželem. Jiména na jednu stranu doufá, že zvítězí jí vybraný Don Sancho, ale na druhou stranu se nechce stát jeho ženou, protože Rodriga stále miluje. V jejím zármutku ji utěšuje i infantka - dcera Dona Fernanda a kastilská princezna, která Jiménu s Rodrigem dala dohromady, protože sama Rodriga milovala, ale nemohla s ním být kvůli rozdílu v postavení. Souboj Sancha a Rodriga neskončí smrtí ani jednoho z nich, přestože Rodrigo zvítězí. Sancha pošle k Jiméně, aby jí sdělil výsledek zápasu, ale když dívka uvidí Sancha , myslí si, že je Rodrigo mrtev. Utíká k Fernandovi, který mezitím Rodriga schová. Jiménu potom nechají, aby se z lásky k Rodrigovi veřejně vyznala. Jiména, která si myslí, že je její láska mrtvá, chce raději jít do kláštera, než aby si vzala jiného. To ovšem není nutné, protože jí král přikáže, aby si vzala Rodriga. Oba mladí milenci se tedy znovu usmíří, ale jestli skutečně dojde ke sňatku se nedozvíme, protože Rodrigo odchází do války s Maury.
DON RODRIGO:
Ten blesk sjel do srdce
a pustoší a drásá do úmoru!
Já mám být mstitelem ve spravedlivém sporu,
tu nespravedlnost že osud po mně chce?
Stojím tu ohromen. Má duše, teď jsi sama,
do hloubi rozedraná.
Bože, jak je to všecko strašně divné!
už jste pryč, šťastné dny!
Po otci někdo urážlivě plivne,
a on je to sám otec Jimény!
Jaký boj musím svést!
Má láska proti cti a já jim mám být soudce?
Mám ztratit Jiménu, anebo pomstít otce?
Čest volá na mě: bij! a láska: zadrž pěst!
Buď život beze cti, anebo podlá zrada?
Kdo tohle po mně žádá?
Zlo tam i tady, není třetí cesta.
Sbohem, mé šťastné dny.
Mám na vybranou hanbu nepotrestat,
nebo se utkat s otcem Jimény!
Čest, láska, otec, cit,
vznešená povinnost, laskavá tyranie,
buď umře, co mám rád, nebo čest nepřežije,
být živ a nešťastný, či nebýt hoden žít!
Ty krutá naději duše, prahnoucí spolu
s láskou i po úkolu.
Ty nepříteli, před nímž láska klečí,
máš zabít šťastné dny?
Chceš, abych ztratil srdce Jimény?
Co víc než smrt si přát?
Jemu dlužím i jí! Čí dlužník se má stydět?
Ona, když pomstím se, mě bude nenávidět,
a když se nepomstím, bude mou pohrdat.
Jestli dám přednost tomu, po čem toužím,
lásku si nezasloužím.
Čím víc ji léčím, tím víc bolest roste,
dovršte se, mé dny,
musíme zemřít, duše, je to prosté,
a nepošpinit hrdost Jimény.
Jen přijít o život?
Chtít smrt, jež zároveň je smrt dobrého jména?
Aby pak v Španělsku má pověst pošpiněná
se stala navždycky poskvrnou pro můj rod?
Když po tom všem, co stalo se, je jasné,
že i ta láska zhasne!
Už nenechme se ničím z cesty svést!
Nač otálet, mé dny?
Zdvihni se, meči, zachraň aspoň čest,
musíme zabít otce Jimény.
Váhat? Ne, už to mám,
k otci má velký dluh, kdo se mu nepokloní,
ať umřu v souboji anebo steskem po ní,
on mi dal čistou krev, čistou ji odevzdám.
Jak můžeš váhat? styď se! a dost řečí,
běžme se pomstít, meči!
Jak jsem moh říct, že je to strašně divné?
Dost trápení, mé dny,
zabij, když někdo po otci ti plivne,
i kdyby to byl otec Jimény!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama