"Když to není rozbité, nespravuj to."

Giovanni Boccaccio - Dekameron

26. září 2007 v 0:00 | frida |  Čtenářský deník

Giovanni Boccaccio

Dekameron

Hlavní postavy: sedm paní, tři mladíci
Kniha pocházející z konce středověku, je také známá pod jménem Arcikuplířka.
Vypráví příběhy z lidského života, v nichž je plno ironie, směšnosti, lásky a především lásky k životu. Boccaccio je "renesančně antistředověký a antimystický".
Ve Florencii právě řádí mor. Lidé houfně umírají a hlavně ti chudí. Boháči se naopak snaží uprchnout z měst na svá venkovská sídla a nezajímají se ani o příbuzné, natož o poddané nebo sousedy. V této kruté době se v kostele při motlitbě náhodou setká sedm urozených paní. Všechny jsou pohledné, moudré a vtipné, ve věku od osmnácti do osmadvaceti let. Jmenují se Pampinea, Fiametta, Filomena, Emilia, Lauretta, Neifile a Elisa. Domluví se, že také z města odjedou, ale vědí, že je to pro samotné ženy nebezpečné. Když do kostela přijdou tři mladíci. Dioneo, Filostrato a Pamfilo, řeknou si paní, že by je muži snad byli ochotni doprovodit. Mladíci neodmítnou a společně se všichni vypraví na několik venkovských sídel. Nejmoudřejší Pampinea rozhodne, a všichni s ní souhlasí, že nechce slyšet žádné špatné zprávy o moru a podobných věcech, ale že se chce bavit. Navrhne, aby byl každý z nich jeden den v jejich společenství králem nebo královnou, staral se o chod domácnosti a vymýšlel zábavný program pro sebe a pro ostatní. Stane se první královnou a tak se započne deset dní plných vypravování. Pampinea se totiž rozhodne (a ostatní ji později napodobí), aby se vypravovaly příběhy. A tak se každé ráno všichni baví jak chtějí, potom se sejdou, vypráví si deset příběhů, načež zvolí novou královnu nebo nového krále a pak už jen zpívají a tančí a spí. Všem se tento program líbí a zdokonalí ho ještě o to, že každý večer královna nebo král rozhodne o tématu následujících příběhů. Pouze Dioneo, který je ze všech mladíků nejvtipnější a nejveselejší, má dovoleno libovolné téma a smí vyprávět vždy jako poslední.
A tak jsou náměty příběhů různé, ale ve všech se nějakým způsobem objevuje láska v různých podobách.
Nejvíce se mi líbil a nejvíc mě zaujal Filostratův příběh o nešťastné lásce dvou milenců.
Messer Guiglielmo Rossiglione je velkým přítelem messera Guiglielma Guardastagna. Když ale zjistí, že ho jeho žena podvádí právě s jeho největším přítelem, změní se jeho láska v nenávist. Guiglielma Guardastagna zabije, vlastníma rukama mu vyrve srdce z těla a to srdce dá upravit k jídlu a předloží ho své ženě. Ta ho, nic netušíc, sní, a když pak zjistí, že to bylo srdce muže, kterého milovala, vrhne se z vysokého okna a je pohřbena spolu se svým milencem.
Toto dílo vyvolalo u kritiků velké pozdvižení. Nejvíce byla ale pobouřena církev, která dokonce vydala svůj vlastní Dekameron, ve kterém byly přepsány všechny vulgární a neslušné scény. Boccaccio se ale stal populárním italským renesančním autorem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama