"Když to není rozbité, nespravuj to."

William Shakespeare - Dva vznešení příbuzní

29. září 2007 v 16:14 | frida |  Čtenářský deník

William Shakespeare

Dva vznešení příbuzní

Hlavní postavy: Théseus, Hippolyta, Emilie, Palamon, Arcita, dcera žalářníka
Tato poslední Shakespearova hra má dvě hlavní dějové linie. První sleduje příběhy dvou bohatých a v každém směru dokonalých bratranců Arcity a Palamona. Oba bojují proti aténskému knížeti a jsou poraženi a následně zajati. Ve vězení spatří oknem v zahradě sestru aténské kněžny Hippolyty (královny Amazonek) Emilii a oba se do ní zamilují. Dříve nerozluční přátelé se nyní na smrt nenávidí a přou se o to, kdo má na Emilii právo. Palamon ji viděl dřív, ale Arcitu brzy propustí z vězení, protože za něho jeho přátelé zaplatí výkupné. Do Palamona se zamiluje hlavní hrdinka druhé dějové linie - dcera žalářníka. Dokonce ho pustí z vězení přestože tím riskuje svůj život i život svého otce. Arcita musí odejít z Atén, jinak mu hrozí smrt, ale nedokáže od Emilie odejít - v přestrojení vyhraje lovecké závody a stane se jejím sluhou. Při honu potká v lese uprchlého Palamona a málem dojde k souboji. Spor přeruší náhlý příchod Emilie, Thésea a jeho ženy Hippolyty. Oba muži se vyznají ze své lásky a na Emilii je, kterého si vybere za manžela. Jenomže jí se líbí oba a nemůže se rozhodnout částečně i kvůli tomu, že ten, koho odmítne, zemře. Dohodne se, že jí dají rok času na rozmyšlenou. Po roce se Palamon a Arcita utkají v souboji na život a na smrt a vítěz se stane Emiliiným manželem. Ve stanovenou dobu se všichni znovu setkají. Palamon se modlí k bohyni lásky Venuši a Arcita vzývá Marta - boha války. Bohové nakonec rozhodnou situaci spravedlivě: Arcita v souboji zvítězí, ale když jako vítěz projíždí městem na koni od Emilie, kůň na něho spadne a zabije ho. Umírající Arcita prosí Palamona za odpuštění a dává mu Emilii. Palamonovy prosby k Venuši jsou tedy také vyslyšeny a brzy se koná svatba.
Dcera žalářníka se sice mezitím z lásky k Palamonovi zblázní, ale svérázný doktor ji vyléčí tak, že nechá jejího nápadníka, aby se za Palamona vydával.
PALAMON
Naše osudy
jsou spojeny a v tom je naše štěstí.
Dvě duše ve dvou urozených tělech
se nezlomí, když rány osudu
ponesou společně. Přijmem svůj osud
a umřeme tu v pokoji a míru.
ARCITA
Proč nevyužít k dobrým účelům,
co všichni nenávidí?
PALAMON
Ale jak?
ARCITA
Ať tenhle žalář je jak svatyně
a chrání nás před zkažeností lidí.
I když jsme mladí, dokonalá čest
je pro nás ideál. Svoboda svádí.
Povrchní řeči, ženy - to je jed
všech dokonalých duchů. Obraznost
dokáže stvořit vše - i naše štěstí.
A když nám osud přál být takhle spolu,
budem si nekonečnou inspirací.
Ženami budem si, já budu tvou
a ty tou mou - a stvoříme si lásku.
Navzájem v sobě nalezneme otce,
přátele, známé, naše rodiny.
Já jsem tvůj dědic a ty můj, a tahle
cela je naše dědictví a v ní
budem žít v nerušeném přátelství.
Nebudem trpět přesyceností,
nehrozí nám tu války, moře tu
nepolyká své oběti. Být volní,
manželky, obchody či závist by
nás rozdělily. Kdybych ochořel
a ty to nevěděl, umřel bych sám
bez modlitby a nemoh bys mi ani
zatlačit oči. Nebýt žaláře,
na tisíc náhod by nás rozdělilo.
PALAMON
Dík tobě, Arcito, se v žaláři
teď cítím jako v ráji. Hotové
neštěstí je to žít si na svobodě!
Taková džungle! V cele je to lepší.
Máme se tady jako u dvora,
vlastně líp. Všechny rozkoše, co muže
svádějí k marnivosti, se mi jeví
jak pouhé stíny, které vezme čas.
Čím byli jsme na dvoře Kreonta,
kde hřích je zákon, chtíč a nevědomost
největší ctností mocných? Kdyby nám
bohové neseslali tenhle žalář,
zemřeli bychom neoplakáváni
staří a nemocní a všichni by nás
prokleli místo epitafu. Mám
mluvit dál?
ARCITA
Tebe bych poslouchal pořád.
PALAMON
To taky budeš. Řekni, Arcito,
měli se někdy dva lidé rádi
jako my?
ARCITA
Nikdy!
PALAMON
Naše přátelství
je věčné.
ARCITA
Dokud nás smrt nerozdělí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama