"Když to není rozbité, nespravuj to."

Epos o Gilgamešovi

26. září 2007 v 0:00 | yellow |  Čtenářský deník

Epos o Gilgamešovi

Hlavní postavy: král Uruku Gilgameš, jeho přítel Enkidu
Celý epos, který se skládá z dvanácti zpěvů z knihovny ze 7. století není dílem jediného člověka. Má za sebou dlouhý vývoj od konce 3. století, kdy vznikl ústně tradovaný cyklus sumerských epických básní volně spjatých postavou Gilgameše.
Děj začíná v Uruku, kde vládne mocný král Gilgameš, který je ze dvou třetin bůh a z jedné třetiny člověk. Ten od časného rána budí obyvatele, aby se mohli podílet na stavbě městské hradby, na které si král velmi zakládá. Dělníkům zakáže dokonce i styk s jejich manželkami, za což si manželky stěžují u bohů. Sám nejvyšší bůh Anu, současně i ochránce Uruku, stvoří za pomoci bohyně Aruru napůl divokého člověka, který má svést boj s Gilgamešem a zbavit tak obyvatele města útlaku. Zrodí se Enkidu, který žije s lesními zvířaty. Zahrabává jámy a vytrhává pasti, které tam na zvěř líčí jeden lovec, který si kvůli tomu stěžuje samotnému králi Gilgamešovi. Gilgameš pošle s lovcem jednu nevěstku, která má Enkidua svést, aby se potom zvířatům odcizil. Ujme se toho Šamchata, která Enkidua svede. Zvířata se k němu potom nechtějí ani přiblížit, ale zato získá Enkidu rozum, který mu předtím chyběl. Vypraví se se Šamchatou do města, kde zastoupí cestu samotnému Gilgamešovi, který jde do domu příbuzenstva slavit jednu svatbu tak, že má jako král právo první noci s nevěstou. Oba siláci se poperou a zvítězí Enkidu. Gilgamešovi se již před jeho příchodem zdál dvakrát sen, který mu jeho matka, bohyně Ninsun, vylíčila jako předzvěst setkání s někým, kdo se mu jako jediný na světě vyrovná v boji. Gilgameš tedy uzavře s Enkiduem přátelství na život a na smrt, které se rozhodne upevnit tím, že se oba vypraví zabít Chumbabu, který po celém světě rozsévá zlo a nespravedlnost. Starší rada města je nejprve proti, ale potom Gilgamešovi dovolí spáchat tento hrdinský čin, díky kterému si chce král udělat jméno ve světě. Svěří ho Enkiduovi na starost, protože okolí lesa, ve kterém Chumbaba přebývá zná. Ninsun navíc za ně vykoná oběti bohu slunce Šamašovi a přijme Enkidua za vlastního syna. Oba dva přátelé společnými silami Chumbabu porazí. Ten je prosí o milost, ale Gilgameš mu na Enkiduovu radu utne hlavu. Potom pokácí cedry z Chumbabova lesa a vyrobí z nich bránu do chrámu, zasvěceném bohu Enlilovi. Spolu s netvorovou hlavou a se stromy se vrátí do Uruku. Do krásného Gilgameše se zamiluje bohyně plodnosti Ištar a chce si ho vzít za muže. Gilgameš jí ale odmítne, protože je v lásce nestálá a vyčte jí všechny její milence i jejich neslavné osudy. To bohyni rozhněvá a poprosí svého otce, boha Ana, aby na dva hrdiny poslal nebeského býka. Gilgameš s Enkiduem ale býka společnými silami přemohou a Enkidu dokonce výsměšně hodí jednu jeho kýtu Ištaře do obličeje. Za to má být jeden z nich potrestán a bohové rozhodnou potrestat právě Enkidua. Ten podlehne nemoci a za několik dnů v Gilgamešově náručí umírá. Zničený Gilgameš čeká u jeho lože šest dnů, ale když je mu jasné, že se jeho přítel už nevrátí, pohřbí ho a odejde do pustiny, kde bloudí a přemýšlí o smrti, které se bojí. Dojde až k šenkýřce bohů Siduri a svěří se jí se svým trápením. Ta mu radí, aby si místo hledání věčného života užíval toho současného, ale to Gilgamešovi nestačí. Rozhodne se vydat se za svým předkem Uta - napištou, kterému dali bohové jako jedinému člověku nesmrtelnost. Siduri mu poradí, aby poprosil Uta - napištova převozníka Uršanabiho, který má sošky, které ho ochrání před smrtí, číhající ve vodách kolem ostrova, který nesmrtelný stařec obývá. Gilgameš ale ve vzteku sošky rozbije, a tak se připraví o možnost dostat se ke svému předkovi. Uršanabi mu přikáže nařezat 120 dlouhých tyčí, kterými bude král loď odstrkovat. Jenomže každá tyč se může použít jen jednou a tyče brzy dojdou. Potom musí Gilgameš použít své oblečení jako plachty. Když se konečně dostane až k cíli své cesty, řekne mu Uta - napišta, že nesmrtelnost již nelze získat. Ledaže by král vydržel sedm dní a sedm nocí vzhůru. Gilgameš je ale po náročné cestě unaven, a proto usne už když se posadí na zem. Aby král nemohl tvrdit, že nespal, dává mu Uta - napištova žena každý den k hlavě čerstvý pecen chleba. Tím Gilgameše usvědčí a král přijde o možnost věčného života. Na prosbu své manželky káli Uta - napišta prozradí tajemství jedné mořské rostliny, po jejímž požití měl člověk omládnout. Gilgameš se pro květinu potopil, jenomže když si ji pak položil ke studánce, aby se mohl napít, odnesl mu ji had, který se od té doby omlazuje tak, že svléká svoji kůži. Gilgameš se tedy vrací domů s prázdnou a jediná útěcha, která mu zbývá, jsou jeho hradby.
Epos tedy končí tím, čím začal - oslavou městského opevnění.
I praví Gilgameš k šenkýřce:
"Přítele mého, jehož jsem nadevše miloval, jenž se mnou podstoupil všechny strasti,
Enkidua, jehož jsem nadevše miloval, jenž se mnou podstoupil všechny strasti,
postihl osud lidstva.
Šest dní a sedm nocí jsem pro něho plakal,
ani pohřbít jsem jej dát nechtěl,
až červ napadl jeho tvář.
Ze strachu před smrtí utíkám na step, neb událost s přítelem mým těžce dolehla na mne.
Po cestách dalekých, po stepi bloudím, neb událost s Enkiduem, přítelem mým, těžce dolehla na mne.
Teď utíkám daleko na step.
Jak jen mám mlčet? Jak jen mohu být tiše?
Přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil,
Enkidu, přítel můj, jehož jsem miloval, v hlínu se změnil.
Mám snad i já jako on ulehnout
a nevstat na věky věků? -
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama