"Když to není rozbité, nespravuj to."

Johann Wolfgang Goethe - Faust

26. září 2007 v 0:00 | frida |  Čtenářský deník

Johann Wolfgang Goethe

Faust

Hlavní postavy: Faust, Mefistofeles, Markéta
Doktor Faust je velmi učený starý muž, který doufal že ve vědění nalezne smysl života. On si ale s přibývajícím rozumem stále více uvědomuje, že vlastně nic neví. Nic pořádného nezažil, celý život jen studoval a teď je chudý a lidé ho stejně neobdivují a neznají, jak si přál. Upne se na představu, že je vlastně polobůh a jako takový se pokusí vyvolat silné duchy. Jednoho skutečně přivolá, ale ten je na něj moc silný a Faust si ho nedokáže udržet. Je z toho mrzutý a chce se otrávit, když v tu slyší zpívat sbor andělů a žen a jejich krásná píseň ho vyléčí. Pořád ale myslí na svůj neúspěch s duchem a tolik se za něj stydí, že o něm neřekne ani svému učni Wagnerovi, se kterým se jde druhého dne projít. Na procházce potkají psa - malého černého pudlíka, ve kterém vidí Faust zlého ducha a Wagner jen obyčejného psa. Nakonec Faust podlehne učňovu naléhání a psíka, který se mu zdá přece jen neškodný a dokonce i zábavný, si vezme domů. Tam se opět pokouší přivolat mocné duchy, ale místo toho promění pudlíka zpět v Mefistofela - ďábla, který přišel Fausta zlákat na úpis. Mefistofeles se s Faustem dohodne, že mu bude sloužit, ale nyní chce odejít. To ale nemůže, protože má Faust ve dveřích namalovaný pentagram. Mefistofeles se dovnitř dostal jen díky tomu, že je pentagram v jednom rohu porušený, ale ven se dostat nedokáže. Faust ho nechce pustit a tak ďábel povolá duchy, kteří Fausta uspí a potom přinutí krysu, aby nahlodala kus prahu s pentagramem, aby mohl odejít. Druhý den se pro doktora vrátí a dohodnou se, že když se ďáblovi podaří učinit Fausta tak šťastným, aby si přál, aby se zastavil čas, půjde s ním Faust do pekla a tam bude zase on sluhou jemu. smlouvu sepíší a stvrdí ji Faustovou krví. Potom se oba vydají do světa.
Mefistofeles chce Faustovi ukázat, jak se blaze žije lidem, kteří nic nedělají a jenom pijí s přáteli. Vezme ho do jedné hospody, kde se ale nezdrží dlouho, protože potom co hostinského urazí a vyčaruje všem víno, jaké kdo chce, dojde k nehodě. Mefistofeles sice všechny varuje, že jeho víno nesmí být ulito, ale jeden muž ho přece jen trochu rozlije a v tu chvíli se nápoj promění v oheň. Nazlobení opilci se na oba cizince vrhnou a Mefistofeles s Faustem stačí jen stěží uniknout.
Potom vezme čert doktora do lesa k čarodějnici, která mu připraví kouzelný nápoj, po kterém Faust omládne. Vydají se do vesnice, kde žije krásná dívka Markéta se svou matkou. Faust se do chudé dívky na první pohled zamiluje a přemluví ďábla k tmou, aby mu pomohl. Mefistofeles zajde za Markétinou sousedkou, která má manžela na vojně. Počká, aby u ní byla i Markétka a potom sousedce Martě oznámí, že její muž zemřel. Tvrdí o sobě, že je to jeho přítel z vojny a domnělého nebožtíka vylíčí jako největšího lumpa a svůdce. Omámená vdova všemu uvěří a dá si s Mefistofelem schůzku, ne které bude i Markétka a Mefistofelův přítel - Faust. Ještě před tímto úskokem však nosí ďábel Markétce šperky. Prvních si všimne dívčina matka a věnuje je faráři, ale druhé si dívka stihne schovat u sousedky. Když zjistí, kdo ji podaroval a kdo je Mefistofelův přítel, zamiluje se i ona do Fausta. Jejich lásce ale stojí v cestě Markétina matka, která Fausta ještě vůbec nezná. Oba mladí milenci chtějí svou lásku raději tajit. Málem se jim to podaří, ale o všem se dozví Markétin bratr Valentin, voják, který svou sestru miluje a nemůže snést, že je s nějakým mužem a všichni ji teď pomlouvají. Chce Fausta zabít, ale v souboji mu podlehne. Mefistofeles s Faustem potom zmizí - odejdou na Brocekn, kde se koná sabat čarodějnic - je totiž Valpuržina noc. Když se vrátí, je Markétka ve vězení. Faust se rozhodne ji ihned osvobodit a čert mu, ač nerad, musí pomoci. Ve vězení se Faust dozvídá, že Markétka zabila svou matku a potom utopila i dítě, které měla s Faustem, aniž by o tom on věděl. Teď ji čeká poprava. Navíc Markéta zešílela a nechce odejít z vězení. Faustovi nezbývá nic jiného, než ji tam nechat a sám utéct, aby ho neobvinili z vraždy Valentina.
FAUST
Ach, s právy filosofii
a medicínu jsem studoval
a také teologií
já pohříchu se prokousal -
a teď tu, blázen, stojím, žel,
a ani za mák jsem nezmoudřel.
Titul majstra, ba doktora mám,
vodím křížem a sem a tam
své žáky za nos po deset let -
a dovedu jen jedno povědět:
je nemožné, bychom cokoli znali!
Tím hořem se mi srdce spálí.
Sic chytřejší jsem než ti hňupi doctores,
škrabáci, kňežouři et profesores,
z pochyb a svědomí nemám já strázně,
z ďábla a pekla necítím bázně,
však zato se trmácím pořád v smutku,
nenamlouvám si, že znám co vskutku,
nenamlouvám si, že poučovat
dovedu lidi či polepšovat.
Jsem bez statku, jsem bez jmění
a svět mne nezná, necení -
tak ani pes by nežil dál!
A tak jsem se na vědu magie dal,
zda by mi duchů zjev a ret
nejeden taj moh povědět,
bych nemusil v potu tváře víc
o věcech mluvit, z nichž neznám nic,
abych všech životů semena zočil
a za pouhé slovo je nezašantročil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wow wow | 9. června 2008 v 19:53 | Reagovat

super... dííky moc jo super...

2 frida frida | E-mail | Web | 11. června 2008 v 22:30 | Reagovat

:D já děkuju :D za pochvalu :D (pokud to nebylo myšleno ironicky, to bych se naštvala ;)

3 babička :) babička :) | E-mail | 18. ledna 2011 v 8:32 | Reagovat

čus kokoti!!!!!!!!!!!!!!! :D smrděj vám péra!!!!! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama