"Když to není rozbité, nespravuj to."

Ovidius - Proměny I.

27. září 2007 v 17:59 | frida |  Čtenářský deník

Publius Ovidius Naso

Proměny

Motto:
Vábí mě velký cíl - a to vypsat, jak nejeden tvor
se proměnil - Ó bozi, ty proměny vzešly z vás:
proto snaze mé přejte a odvíjejte
nit mé básně od zrodu světa po dnešní čas.
Ovidiovy Proměny vypráví několik příběhů, které mají společnou jednu věc. Kvůli bohům v nich dojde k nějaké proměně (například člověka v strom).
CHAOS - STVOŘENÍ SVĚTA
Zde je popsaná proměna Země. Z nehostinného "nijakého a sirého" místa stvořil nějaký bůh zemi, jak ji známe dnes.
Pak přikázal mořím se rozlít a dravými vichry
se dmout a pobřežími obroubit souš…
APOLLÓN A DAFNÉ
Mladý bůh Apollón se vysmíval Venušinu synovi Erósovi a ten ho za to zasáhl šípem lásky. Apollón se zamiloval do nymfy Dafné. Tu ale Erós střelil šípem, který lásku zahání. Krásná Dafné Apollóna nemiluje. Apollón ji honí, ale Dafné se na poslední chvíli obrátí o pomoc k říčnímu bohovi, který ji promění ve strom.
"Otče, ach pomoz mi: pokud má nějakou moc říční bůh,
znič můj vzhled, jímž tak nerada vábím,
proměň ho zcela!"
Vykřikla svou prosbu…Vtom podivné pnutí se zmocnilo těla,
z lýka hebounká síť měkké útroby obestírá,
z paží haluzí pár, z vlasů listoví raší,
nohy, dřív křepké, teď v líných kořenech vězí,
korunou cloněná tvář… Jen krása, ta pořád z ní září.
ÍÓ
Bůh Zeus svedl mladou dceru boha Ínachose, krásnou Íó. Diova žena Héra je ale málem přistihne a tak Zeus promění Íó v bílou krávu. Héra ale chce krásnou krávu jako dar. Nakonec skončí Íó u Arga, který měl sto očí a Íó pečlivě střežil. Jednou se Íó podaří dostat do blízkosti svého otce, ale Argo ji donutí vrátit se k němu na pastvu.
Diovi se Íó zželí, a pošle svého syna, aby Arga zabil. Hermés, syn Dia a Plejadky Maiy, se snaží uspat Arga pomocí flétny, která se jmenuje sýrinx.
Zeus však vytušil příchod choti a změnil
Podobu dívky v bělostnou jalovičku: je krásná
I v podobě kravky a dokonce Héra (ač nerada)
Vzhled kravičky vychvaluje - a zvídá, komuže
Patří a z kterého stáda je (jakoby neznala pravdu)…
Aby se přestala pídit po majiteli, zalže
Manžel, že Zem ji zrodila. Héra ji chce jako dar.
- Co dělat? Je kruté dát milenku darem,
a nedat, zas podezřelé… Stud radí to první,
cit stojí proti… a stud skoro podlehl lásce.
Jenže: tak nicotný dar, malou kravku, své sesterské choti
Odepřít by mohlo zpochybnit pravost té krávy.
SÝRINX
Hermés vypráví Argovi příběh o Sýrinx, nymfě, do které se zamiloval Pan. Dívka se raději proměnila v rákos, než aby musela muži podlehnout. Pan si ale z toho rákosu vyrobil hudební nástroj, který po nymfě pojmenoval. Když příběh dovyprávěl, všiml si, že Argo usíná. Hermés tedy Arga uspí úplně, a potom ho zabije. Zeus se potom u Héry za Íó přimluvil, a Héra nymfu pustila. Od těch dob je Íó v Egyptě známá jako Ísida, a říká se, že otcem jejího syna Epafa je sám Zeus.
Objal Zeus Héru kolem ramen: "Přestaň ji
konečně trestat, já prosím! A netrap se kvůli ní
dál - to děvče tě věru už neraní,
věř!" A styžský proud bere za svědka.
FAETHÓN
Epaf, syn Íó, se jednou rozhněval na svého vrstevníka Faethóna, který tvrdil, že je synem boha Slunce. Epaf to zpochybnil, a tak se Faethón vydal za svým otcem Foibem do jeho slunečního paláce. Foibos mu potvrdil, že je jeho otcem, ale to Faethónovi nestačilo. Chtěl, aby všichni věděli o tom, kým je, a aby už o tom nikdo nemohl pochybovat. Foibos mu slíbí splnit jakékoliv přání. Faethón si přeje alespoň jednou řídit otcův kočár, se kterým putuje po obloze. Foibosovi se nepodaří to synovi vymluvit. Faethón se tedy vydá s kočárem na oblohu, ale nezvládne temperament bujných koní a přiblíží se moc nízko k Zemi. Ta celá začne hořet a sám Zeus prorokuje její zkázu, pokud on nezasáhne. Bleskem udeří do kočáru, zničí plameny a i život Faethónův.
ZDE LEŽÍ FAETHÓN,
JENŽ ŘÍDIL LET OTCOVÝCH KONÍ,
PŘESTOŽE NEMĚL DOST SIL A KLESL,
MĚL VYSOKÝ CÍL…
Hélios otec, pln bolu a žalem budící soucit,
si tenkrát zahalil tvář a skryl se a celý den
(jsme-li ochotni věřit) prý přešel bez slunce. I tak
bylo světla dost - leda v tom ten ohnivý mor nebyl marný…
HÉLIOVY DCERY
Dcery boha Slunce Hélia pravidelně a opakovaně oplakávaly svého bratra a jednoho dne se proměnily ve stromy kolem jeho hrobu.
Chce ale víc, a tak zkouší vymanit těla
z pňů a větvičky ulamuje. Z těch míst však
jakoby z živé rány krvavé kapky kanou.
"Máti, to bolí," ozývá se z úst všech zraňovaných.
"Prosím tě, máti, pusť, ten mrzačený strom je mé tělo!
Buď sbohem - " Vtom slova překryla kůra.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 steve steve | 26. října 2009 v 19:49 | Reagovat

diky

2 Kami Kami | E-mail | Web | 1. ledna 2010 v 14:09 | Reagovat

super, fakt mi to pomohlo, moc díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama