"Když to není rozbité, nespravuj to."

Ovidius - Proměny II.

27. září 2007 v 18:00 | frida |  Čtenářský deník
MIDÁS
Midás je králem Frygů. Jednou se zavděčí bohovi vína a ten mu řekne, že mu splní jakékoli přání. Midás je ovšem trochu hloupý a přeje si, aby cokoli na co sáhne, proměnilo se ihned ve zlato. Brzy si ale uvědomí hloupost svého přání. Když se chce najíst, chléb se mu promění v hroudu tvrdého kovu, to samé se stává s vodou nebo vínem. Midás prosí boha vína, aby vzal jeho přání zpět a tak se i stane. Ale Midás se nepoučí. Jednou vznikne hádka mezi Panem a Foibem Apollónem. Pan se holedbá, že v hudbě předčí virtuosa Apollóna. Soudit má Tmólos. Midás se náhodou u soutěže octne a nesouhlasí s míněním Tmóla, že Apollón hrál lépe. Jemu se víc líbil Pan. Tmólos ho za to promění, takže má na hlavě oslí uši. Midás se to snaží skrývat turbanem, ale jeho holič si toho samozřejmě všimne. Chce se s tím někomu svěřit, ale má strach z Midova hněvu, takže vyhrabe jámu, do ní šeptem svěří pravdu o uších krále Midáse. Myslí si, že tam bude tajemství v bezpečí, ale…
Chvějivé rákosí - skoro les - však na tomto místě růst
začalo, a jen co dozrálo, do roka,
oráče zradí: jak zachytí vánek sebejemnější,
ševelí setbou slov, jaké to má Midás uši…
TEIRESIÁS
Zeus při manželských radovánkách s Hérou prohodil:

"Samozřejmě že větší ctíte milostnou slast než plémě mužské!"

Chvíli se o tom dohadovali a nakonec se šli zeptat Teiresia, co si o tom myslí. Teiresiás byl totiž muž, a zkusil i jaké to je, býti žena. Zahlédl dvě zmije v houští a svou holí je uhodil, potom se proměnil v ženu. Sedm let tak žil, a když znovu nalezl zmije, znovu je holí uhodil a opět z něj byl muž. Teiresiás rozhodne ve prospěch Dia, což Héru rozzlobí. Oslepí Teiresia. Protože žádný bůh nemůže zrušit čin jiného boha, dá Teiresovi Zeus alespoň dar nazírat budoucnost a věštit.
NARKISSOS A ÉCHÓ
Leiriopé přišla k Teiresiovi se svým synem Narkissosem a chtěla vědět, jestli bude hoch dlouho žít. Teiresiás odpověděl, že jen bude-li sám sobě neznám. Do té doby se Teiresiás nikdy nemýlil, ale teď bylo chlapci už šestnáct let, a pořád se nic nedělo. Byl tak krásný, že po něm toužily nejen dívky, ale i nymfy a někteří chlapci. On ale všechny odmítal. Jednou potkal v lese Échó - nymfu, kterou Héra potrestala tím, že jí dovolila jen opakovat poslední slova někoho jiného. Nymfa se do Narkisse okamžitě zamilovala, ale on jí odmítl se slovy, že raději zemře, než aby s ní něco měl. Narkissos takhle trápil několik lidí až si jeden chlapec u bohů stěžoval a chtěl, aby Narkissos poznal, jaké to je po někom toužit a nemoci ho dosáhnout. Bohyně pomsty Nemesis souhlasila…
Když se Narkissos podíval do studánky a uviděl svůj obraz ve vodě, strašně se do sebe zamiloval. Trápil se, protože věděl, že jeho láska se nikdy nenaplní. Když bolestí raději zemřel, jeho tělo se proměnilo v žlutý květ se šesti bílými lístky - v narcis.
- Tohle jsem já! Je to jasné, hru odrazu chápu:
láskou sem k sobě jsem vzplál, a pálím i planu.
Co zbývá? Mám prosit? Či naslouchat prosbám?
Co chtít, když to, co chci, mám? Mám - prázdné dlaně.
Ach, své tělo kéž směl bych opustit!
PÝRAMOS A THISBÉ
Pýramos a Thisbé jsou sousedé a netrvá dlouho, a mladí lidé se do sebe zamilují. Jenomže jejich rodiče jsou proti jejich lásce. Naštěstí je ve zdi mezi jejich domy malá díra, kterou si zamilovaní povídají. Jednou se domluví, že se setkají v noci u studánky. Thisbé tam dorazí první a čeká na svého milého. Spatří však lvici, která je ještě celá od krve své nedávné kořisti, a chce se napít u studánky. Thisbé uprchne, ale ztratí svůj závoj. Lvice si závoje všimne a rozsápe ho. Potom dorazí Pýramos. Najde zakrvavený závoj, myslí si, že jeho milá kvůli němu zemřela, a probodne se svým nožem. Když se Thisbé odváží vrátit ke studánce, spatří pod stromem, který tam roste, tělo Pýramovo. Poprosí bohy, aby bylo dvěma milencům dovoleno spočinout v jednom hrobě a zabije se. Bohové ji vyslyší, a její popel je dán spolu s popelem Pýramovým do jedné urny.
"Co za krutý los mi tě, Pýrame, vzal?
Pýrame - odpověz! Tvá milá Thisbé tě jménem
Volá: neslyšíš? Zvedni svou tvář ke mně blíž!"
Při zvuku Thisbina jména otevřel Pýramos víčka,
smrtí již tížena, a spatřiv ji zavřel je navždy.
PYGMALIÓN
Znechucen životem plným hříchů,
znechucen množstvím chyb, jež příroda do vínku
ženám dala, se svobodný cítil líp a v lůžku
po dlouhá léta nepoznal družku Pygmalion…
- Podivuhodný um mu však ze slonoviny
bílé jak sníh zatím pomohl vytesat sochu
krásnější nad krásky ze smrtelných. K té soše vzplál láskou.
Pygmalión se o sochu stará jako o opravdovou ženu, nosí jí dárky, dává jí šperky a dokonce spolu s ní spí v posteli. Když nastane den, kdy se slaví Venušin svátek, nejslavnější den na Kypru vůbec, požádá Pygmalión bohy, aby mohla být socha jeho ženou. Afrodita ho vyslyší a ze sochy se stane Pygmaliónova žena.
ARÉS A AFRODÍTÉ
Bůh Slunce - Hélios si všimne, že Afrodita má poměr s Areem a upozorní na to jejího manžela Héfaista. Ten, jako zkušený kovář, nastraží okolo lůžka past. Když jsou Afrodita s Areem v nejlepším, past sklapne a Héfaistos pak do místnosti vpustí ostatní bohy. Milenci z toho mají ostudu a tou historkou se bohové na nebesích ještě dlouho baví.
ORFEUS A EURYDIKÉ
Orfeus má před svatbou s krásnou Eurydiké. Tu ale na louce uštkne zmije a dívka umírá. Orfeus se pro ni vypraví do podsvětí. Prosí vládce té říše, aby mu Eurydiku vrátili. Ti ho ale varují, že jestli se byť jen jednou ohlédne dříve než venku z údolí, o Eurydiké přijde a už ji nikdy zpět nezíská. Skoro na konci údolí to ale Orfeus nevydrží, ohlédne se a Eurydiké zmizí. Sedm dní seděl nešťastný Orfeus na březích řeky Styx, ale do podsvětí už ho nepustili.
Bezhlesým tichem stoupali vzhůru po stezce kalné
srázných stěn a s dvojitým stínem šera a tmy.
A málem už z podzemí vyšli, když Orfeus,
pln obav, že klesla, a touhy pln zas ji vidět,
toužebně stočil zrak… V tu chvíli je po milé veta.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 honza honza | 12. května 2008 v 18:12 | Reagovat

zdroj máš dobrý,ale je to ponekdu stručné:-)

2 yellow yellow | E-mail | Web | 12. května 2008 v 19:17 | Reagovat

hm frida to cetla takze fakt dobrej zdroj

ale asi se ji s tim moc nechtelo psat

3 miky miky | 12. května 2008 v 19:20 | Reagovat

je tam vsechno co je potreba, takze neni co resit

a komu by se chtelo neco takovyho psat a jeste dopodrobna

4 frida frida | E-mail | Web | 12. května 2008 v 20:10 | Reagovat

:D :D diky za podporu :D haha - no to mi jeste nikdo nerekl ze mam strucny ctenaraky :D spis naopak - ale je pravda, ze takovyhle "nudnejsi" knizky se mi nechteji moc rozepisovat :D (jsem holt lina, no)

5 Elizabeth Elizabeth | E-mail | 13. května 2008 v 19:35 | Reagovat

Ahoj, moc se mi to líbí . . . můžu ale poprosit o informaci kdo to přeložil do češtiny? Prosím

6 frida frida | E-mail | Web | 14. května 2008 v 6:59 | Reagovat

hm... to bude složitější :D ale zkusím se podívat (měla jsem to z knihovny) až to zjistím tak to sem napíšu

7 frida frida | E-mail | Web | 14. května 2008 v 12:43 | Reagovat

takže - bohužel si už nepamatuju, jaký vydání jsem četla :D takže takovej stručnej přehled překladatelů:

Ferdinand Stiebitz (vydání z roku 1956) - bylo tam napsaný že to přeložil "doslovně z latinského originálu")

Ivan Bureš (vydání z roku 1974)

Dana Svobodová (vydání z roku 2001 - tohle jsem asi četla)

__________________

snad to pomůže (i když nevím k čemu je takováhle informace dobrá :D)

8 miskaa13 miskaa13 | Web | 9. září 2008 v 18:28 | Reagovat

Těch proměn mohlo být více.Jsou tu obsahy že???????To stačí dík.........

9 koule koule | 12. května 2010 v 15:24 | Reagovat

myslím, že by to stačilo číst místo tý knížky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama