"Když to není rozbité, nespravuj to."

Eduard Petiška - Staré řecké báje a pověsti II.

27. září 2007 v 18:12 | frida |  Čtenářský deník
IÁSÓN A MÉDEA
Král (otec Hellé a Frixe) zemřel a zanechal po sobě dva syny - Aisóna a Pelia. Aisón byl starší a měl být králem, ale lstivý a krutý Pelios ho o trůn připravil. Aisón žil na venkově, ale bál se o život svého syna Iásóna, a proto ho poslal do lesa ke známému kentaurovi, aby ho vychoval. Z Iásóna se stal dobrý lovec a bojovník a současně byl i velmi chytrý. Po otcově smrti se Iásón vydal za Peliem a žádal ho o trůn, který mu právem náleží. Pelios se trůnu nechtěl vzdát a řekl mladíkovi, že když mu přinese bájné zlaté rouno, klidně mu království předá. Iásón netuší, že získat rouno bude velmi obtížné, protože král Kolchidy Aiétés si na něm velmi zakládá, a s nabídkou souhlasí. Vybere si několik řeckých hrdinů, kteří mu dělají doprovod - mezi nimi jsou Hérakles, Théseus a Orfeus. Družina nasedne na loď, kterou jim sestavil velký stavitel Argó, proto si začnou říkat argonauti. Jednoho dne jim během plavby došla voda a museli vystoupit na neznámém ostrově. Tam potkali slepého věštce Fínea, pomohli mu se najíst a odehnali od něho zlé Harpyje. Za to jim věštec poradil, jak překonat Symplégady - nebezpečné skály plovoucí na hladině moře, které se k sobě nečekaně přibližují. Poslechnou Fineovu radu a před skalami vypustí bílou holubici. Když prolétne, znamená to, že propluje i jejich loď. Holubice proletí, ale skály se srazí těsně za ní, takže jí vypadne několik peříček z ocasu - stejně tak se skály srazí těsně za lodí a ulomí jí kus zádě. Argonauti doplují až k pevnině, na které zahlédnou trosečníky - zachrání je a objeví v nich syny Frixose a manželky Chalkiopé, kteří ztroskotali. Protože mu argonauti přivedou vnuky, král Aiétés je přátelsky uvítá, ale když zjistí, že si přijeli pro jeho zlaté rouno, rozhodne se je zabít. Dá Iásónovi nelehký úkol - zorat pole se dvěma nebezpečnými býky a naset do brázd dračí zuby, ze kterých vyrostou vojáci, a ty porazit. Iásón by to v životě nezvládl, ale oblíbí si ho mladší Aiéteova dcera Médea. Médea dá odvážnému hrdinovi kouzelnou mast, která ho ochrání před býky, a kouzelný meč, který zabije vojáky. Iásón tedy úkol splní, ale král pozná, že mu Médea pomohla a chce je všechny potrestat. Médea ale Iásóna varuje, vezme pro něj zlaté rouno a společně uprchnou. Král Aiétés ale pošle svého syna Absyrta, aby uprchlíky pronásledoval. Médea namluví bratrovi že si s ním chce promluvit, on souhlasí s jejich schůzkou na ostrově, ale tam ho obklíčí Iásón a jeho vojáci a Médeina bratra zabijí. Muži krále Aiétea už se je neodváží pronásledovat, a tak dorazí argonauti šťastně domů. Pelios je tam ale nechce pustit a tady opět pomůže Iásónovi Médea. Přestrojí se za prodavačku zázračných mastí, namluví Peliovým dcerám, že má mast k navrácení mládí, a je vpuštěna do paláce. Tam předvede omlazení berana, uvidí to Pelios a chce se taky nechat omladit. Skočí do kotle plného vařící vody a zemře. Potom se Iásón stane králem, ale ožení se s jinou ženou, přestože už má s Médeou dvě děti. Médea se mu pomstí tak, že otrávenými šaty zabije Iásónovu nevěstu i jejího otce (krále Kreonta) a nakonec zabije i své dvě děti a odjede na voze taženém draky do Athén ke králi Aigeovi.
HÉRAKLES
Syn Dia a smrtelnice Alkmény měl už v dětství ohromnou sílu. Jako malé dítě ho začali ovíjet dva hadi a on je holýma rukama uškrtil. Slepý věštec Teiresias mu sliboval hrdinský život a na konci života nesmrtelnost. Učili ho mnozí učitelé, ale jednou Hérakla pokáral jeho starý učitel hudby. Hérakles se rozzlobil, ve vzteku po něm hodil lyru a usmrtil ho. Za trest musel Hérakles jít do hor k pastevcům. Tam dospěl v mladého a silného muže a jednou k němu přišly dvě ženy. Jedna měla na sobě obyčejné šaty a druhá měla šaty pošité zlatem a drahokamy. Obě ženy se snažily Hérakla přesvědčit, aby si vybrat je - první byla Ctnost a druhá Rozkoš. Hérakles si zvolil Ctnost a potom nadešel čas vrátit se do Théb, aby vykonal nějaký hrdinský skutek. Nepřátelský král Minyů zrovna vybíral od Thébanů poplatky a tak se jich Hérakles zastal a několik mužů přesvědčil, aby s ním šli do boje. Thébané ale neměli zbraně a museli si je vzít z chrámu bohyně Athény. Hérakles vybral k boji úzkou soutěsku a nepřítele porazil. Všichni Řekové Hérakla obdivovali a oblíbili si ho i bojové - Apollón mu dal luk a šípy, Héfaistos toulec a Hermes meč.
V Mykénách vládl Héraklův příbuzný, král Eurystheus. Ten byl slabý a zbabělý a chtěl Hérakla pokořit. Král chtěl, aby šel Hérakles k němu do služby. Hérakles se vzpíral, ale věštkyně z Delf mu nakázala splnit u krále deset úkolů. Eurystheus vymyslel pro Hérakla deset těžkých úkolů: přinést kůži nemejského lva, zabít hydru, přinést obrovského kance, vyčistit chlévy krále Augiáše, přinést z Kréty divokého býka, dovést zuřivého koně krále Dioméda, donést pás královny Amazonek a dojít pro stáda obra Géryóna. Po těchto deseti úkolech měl být Hérakles volný, ale král mu dva úkoly neuznal a nahradil je jinými: donést zlatá jablka ze zahrady Hesperidek a přivést z podsvětí trojhlavého psa Kerbera. I tyto úkoly silný a chytrý Hérakles splnil a byl volný.
Účastnil se závodů o ruku krásné královské dcery Ioly, ale přestože všechny soutěže vyhrál, odmítl mu ji král dát. Hérakles navštívil svého přítele Adméta, ale našel ho v hlubokém smutku - právě mu zemřela jeho žena. Admét byl nemocen, ale Apollón mu vyprosil na bohyni osudu, aby Adméta ještě nezabíjela. Jen se musel najít někdo, kdo by dobrovolně zemřel místo něho. Jeho věrná žena Alkéstis mu chtěla pomoci, ale její manžel se akorát trápil její smrtí. Hérakles mu pomohl a dovedl Alkéstinu duši zpět k manželovi. Když Hérakles po několikadenních oslavách opustil svého přítele a jeho ženu, dohonil ho bratr krásné Ioly. Z králova hradu se ztratili koně a král chtěl, aby Hérakles vypátral zloděje, jinak že padne vina na něho. Hérakles měl už od mládí prchlivou povahu a proto posla zabil. To rozhněvalo Dia a seslal na syna nemoc. Věštba mu přikázala, aby se dal na tři roky prodat do otroctví a tím usmířil bohy. Hérakla koupila královna Omfalé. Hérakles jí pomohl vyhubit loupežníky a když se královna dozvěděla, že otrok je Hérakles, darovala mu svobodu. Královna ho zahrnula pohodlím, a tak se Hérakles změnil na zženštilého lenocha, ale po třech letech se zase vzchopil.
Ucházel se o ruku královské dcery Deianeiry. Jenomže o krásnou Deianeiru se ucházel také říční bůh Achelóos, který uměl měnit podobu. Hérakles s ním bojoval, zvítězil a vzal si princeznu za ženu. Narodil se jim syn Hyllos, ale ani potom Hérakles nezahálel a dál dělal hrdinské skutky. S manželkou se vydal na návštěvu jednoho přítele a cestou se museli přebrodit přes řeku, přes kterou přenášel pocestné zlý kentaur. Kentaur mu chtěl ženu unést a tak ho Hérakles zabil. Ještě před svou smrtí ale kentaur Deianeiře poradil, aby si do lahvičky nabrala jeho krev a když na ni bude Hérakles zapomínat, ať tou krví obarví jeho šaty. Potom zlomyslný kentaur zemřel. Zanedlouho potom se Hérakles vydal na válečnou výpravu proti otci Ioly. Dobyl královské město, krále zabil a Iolu poslal s ostatními zajatci k sobě domů. Deianeira se ale bála, že ji Hérakles zavrhne, když si přivezl Iolu, a proto mu potřela nové šaty kentaurovou krví. Šaty mu potom poslala. Když se Hérakles dlouho nevracel, vydal se ho Hyllos hledat, ale vrátil se se špatnou zprávou - šaty Hérakla otrávily a on teď umírá. Nešťastná Deianeira se probodla. Hérakles prosil přátele, aby ho nenechali zemřít v cizině, a tak byl na lodi odvezen domů. Dal se odnést na vrchol hory, usedl na připravenou hranici a chtěl, aby ji někdo podpálil. Všichni se zdráhali, až se toho ujal Filoktétés. Hérakles mu za odměnu odkázal svou zbroj. Slova slepého věštce Teiresia se naplnila, protože na zemi pořád žily Héraklovy hrdinské skutky.
PERSEUS
Králi Akrisiovi věštba předpověděla, že ho zabije jeho vlastní vnuk. Proto se rozhodl svoji dceru Danaé zamknout do sklepení kam jí posílal vodu a jídlo, aby nemohla porodit jeho vnuka. Jenomže nad naříkáním osamělé dívky se slitoval sám Zeus a snesl se do podzemí jako zlatý déšť. Do krásné Danaé se zamiloval a té se za chvíli narodil syn - Perseus. Jednou král zaslechl z podzemí dětský pláč a proto dal Danaé i s dítětem zatlouci do bedny a pustit na moře. Vítr zahnal bednu až k ostrovu, kde ji našli a otevřeli rybáři. Rybáři dovedli Danaé ke králi ostrova a ten ji přijal u sebe na hradě. Danaé se s králem vzala a tak Perseus vyrůstal jako královský syn. Z Persea vyrostl statný mladík, toužící po dobrodružství, a tak se král začal obávat o svůj trůn. Vyprávěl proto Perseovi o hrdinských skutcích a zmínil se, že ještě nikdo nedokázal přinést hlavu Medusy. Medusa je prostřední ze tří sester Gorgon. Dvě jsou nesmrtelné, jen medusa je smrtelná. Všechny mají místo vlasů hady a kdo se na ně podívá, zkamení. Perseus se rozhodl hlavu Medusy získat a vypravil se na západ. Bohyně Pallas Athéna, která obdivovala statečné muže, mu poradila, aby zašel ke třem nymfám - sestrám Gorgon, a u nich si vyprosil okřídlené střevíce, kouzelnou mošnu a přilbu, která dělá člověka neviditelným. Sama mu darovala lesklý kovový štít, ve kterém se mohl Perseus na Gorgony dívat, a ocelový srp na useknutí Medusiny hlavy.
Perseus došel až do chatrče starých babizen. Ty se zrovna hádaly, protože všechny tři měly dohromady pouze jedno oko a jeden zub. Prosily Persea, aby je rozsoudil, ten jim vzal oko i zub a donutil je tak, aby mu pověděly cestu k nymfám. Nymfy mu potom ochotně darovaly střevíce, přilbu i mošnu, a tak se Perseus hravě dostal až do krajiny, kde žily Gorgony. V okolí viděl spoustu balvanů, které byly dříve lidmi, a v odrazu štítu spatřil tři spící Gorgony. Perseus jedním mávnutím usekl Meduse hlavu a z jejího krku vyletěl okřídlený kůň Pegasos. Hlavu dal Perseus do mošny a uletěl. Zbylé sestry ho nemohly najít, protože byl neviditelný. Vyčerpaný Perseus doletěl až k obru Atlasu, který vlastními rameny podpírá nebeskou klenbu. Chtěl si zde odpočinout, ale obr si dobře pamatoval na Héraklův úskok a proto ho chtěl vyhnat. Rozzlobený Perseus mu nastavil Medusinu hlavu, a tak se z obra stalo pohoří, dodnes zvané jeho jménem - Atlas. Dorazil do království, které právě trestal bůh Poseidón. Tamější královna Kassiopeia se totiž chlubila, že je krásnější než všechny mořské nymfy, takže bůh moře seslal příšeru, která vraždila lidi a dnes měla dokonce zahubit i královninu dceru princeznu Andromedu. Perseus nastavil nestvůře Medusinu hlavu a Andromedu osvobodil. Perseus se s Andromedou oženil, ale tím si rozhněval jejího bývalého nápadníka, který ji ovšem odmítl v nouzi pomoci. Fíneus Persea napadl a Perseus všem jeho vojákům ukázal Medusinu hlavu se slovy: "Kdo je můj přítel, ať odvrátí tvář!" Zbabělý Fíneus se také odvrátil a prosil Persea o milost, ale ten z něj také udělal kus kamene. Poté se hrdina vrátil domů i se svou ženou. Král z toho ale radost neměl, a nevěřil Perseovi, že se mu podařilo hlavu Gorgony získat. Perseus mu ji tedy ukázal a král zkameněl. Perseus se tedy stal králem, ale staré věštbě neušel. Spřátelený panovník pozval Persea na hry a Perseus vrhl disk tak nešťastně, že rozrazil lebku jednomu divákovi - králi Akrisiovi, který putoval světem v přestrojení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama