"Když to není rozbité, nespravuj to."

Ovidius - Proměny III.

27. září 2007 v 18:02 | frida |  Čtenářský deník
KYPARISSOS
Na ostrově Keos žil jeden krásný jelen. Z lidí neměl strach, a obzvlášť se přátelil s Kyparissem. Ten na něm jezdil, staral se o něj a měl ho rád. Jednou, když jelen odpočíval, zbloudilé Kyparissovo kopí ho usmrtilo. Hochovi to bylo tak líto, že si přál věčně truchlit. Foibos ho promění v strom.
A tu se mu údy naráz zazelenají
a vlasy, jež před chvílí ještě mu vroubily
bělostné spánky, se v strniště mění
a korunou jako louč vlají ke hvězdám…
bolně zaúpěl bůh: "Já pro tebe truchlím, ty pro něj.

Všech truchlících žal budeš nadále sdílet ty sám."

HYAKINTHOS
Bůh Apollón měl velmi v oblibě jednoho mladíka, kvůli kterému na čas opustil své Delfy, jejichž byl patronem, jen aby s ním mohl být. Ale jednou se při závodech v hodu diskem mladíkův talíř odrazí od země, a nebohého chlapce, který se jmenoval Hyakinthos, usmrtí. Apollón mu nemůže pomoci, a tak alespoň krev mrtvého mladíka promění v květinu.
"Odcházíš navždy, Oibalův synu, sotvaže
začal jsi žít! A já ti měl k smrti posloužit!"
lká Foibos. "Tys můj zločin, můj bol… Tvůj pomník
ať hlásá, že já jsem tvůj vrah, žes mou vinou zhynul!
- Ach, je snad to, že jsme dováděli,
že jsem ho miloval, je tohle snad vina?
Kéž by i mně bylo přáno teď a s tebou tu zemřít,
jak zasloužím. Neoblomně však úděl mi brání…
I tak budeš stále se mnou, na rtech mi budeš žít,
tebou má lyra, můj zpěv budou navěky znít.
V květinu proměněn můj žal budeš písmem hlásat
a přijde den, kdy udatný rek se kradí
promění stejně: kdo - ta písmena zradí…"
MÍNOTAUROS - ARIADNÉ
Král Mínós se vrací z Kréty a obětuje bohu Diovi sto býků za to, že mu v návratu pomohl. Ale doma ho čeká překvapení - jeho manželka mu byla nevěrná a zplodila dvojtvarou stvůru - Mínótaura. Napůl člověka a napůl býka dal Mínós zavřít do obrovského labyrintu, který navrhl sám geniální Daidalos. Obluda už sežrala dva lidi, když se do bludiště dostal Théseus. Do něj se však zamilovala Mínóova dcera Ariadna a dala mu klubko, s jehož pomocí se Théseus dostal z labyrintu ven živý a zdravý. Spolu s Ariadnou potom uprchnou, ale Théseus Ariadnu nechá na jednom pustém ostrově a sám odpluje.
Tam tedy vsazen byl hybridní tvor, půl býk
a mládenec zpola. - Již dvakrát athénskou krev dle losu
ta obluda pila, leč za devět let ruka žertvy
ji zahubila: s pomocí vlákna Ariadnina
se Théseus dopátral vrat, jimiž nikdo neprošel dvakrát.
DAIDALOS A ÍKAROS
Slavného vynálezce Daidala drží v zajetí na Krétě král Mínós. Daidalos sestaví křídla, aby mohl spolu se svým synem krutému vládci uniknout, ale i přes varování, aby se nevychyloval z otcovy trasy, ho syn Íkaros neposlechne, vyletí výš a sluneční žár roztaví vosk, který držel křídla pohromadě a chlapec se utopí v moři.
Současně nabádal synka: Uprostřed, Íkare, leť!
Dej pozor, ať křídla ti neztěžknou tříští vln (kdybys se snesl!),
ať sluneční žár je nespálí (půjdeš-li výš!):
jen v prostředním pásmu se drž. Nehleď na Velký vůz ani v směr,
kde je Vozataj, kde Óríón tasí svůj meč:
leť tam, kudy poletím já!" I technik letu
mu radí a zkouší, jak pažím perutě padnou.
HERMAFRODÍTOS A SALMAKIS
Syn Afrodity a Herma, Hermafrodítos, jednou zajde ke studánce nymfy Salmakidy. Ta se do patnáctiletého mladíka zamiluje na první pohled, ale on jí nechce. Když se mladík svlékne a koupe se ve studánce, Salmakis jde za ním a chce se ho zmocnit. Poprosí bohy, aby mohla být navždy s Hermafrodítem, a bohové jejich těla spojí do jednoho. Hermafrodítos zase prosí rodiče, aby studánku očarovali zlým kouzlem. Od té doby se z každého muže, který se ve studánce smočí, stane zženštilec.
Dopřála božstva té prosbě sluchu: ta těla sloučí
a spojí je v jedno, jednu dostanou tvář
ti dva. A jak ten sadař, jenž větvi dal roub,
vidí oba, jak prorůstají a vzájemně sílí,
i údy těch dvou se již promísily v tak těsném uzlu,
že už tu nejsou dva - jen dvojtvarý tvor, jemuž sotva
lze říkat žena či muž… není on ani ona, je obé.
ARACHNÉ
Arachné je tkadleny, jaké se žádná smrtelnice nevyrovná. Její práce jsou tak krásné, že je i múzy a nymfy přirovnávají k dílu Athény, patronky zručnosti a vkusu. Ta je rozzlobená, protože Arachné si sama myslí, že je lepší a zručnější než bohyně. Arachné vyzve Athénu na souboj v tkaní. Obě vytvoří nádherná díla, ale Athéna ze závisti Arachnino dílo roztrhá a promění jí v pavouka, aby mohla tkát tak jako předtím.
Schoulí se Pallas v stařecký háv: šedý vlas
jí věnčí skráně, třaslavé údy podpírá hůl.
A takovou spustí řeč: "Není vůbec jen odpudivé,
co přináší vysoký věk: vždyť stáří zkušenost plodí.
Dej na mou radu: ve zpracování vln měj slávu,
měj pověst té nejlepší - ze smrtelných lidí!
Před bohyní však skloň se a za svá nerozvážná
slova pros o milost: tvá prosba milosti dojde."
Odloží Arachné klubka půl, v očích mračno,
a těžko krotíc svou pěst a se vztekem v tváři
té stařeně, jež stařenou není, odsekne:
"Dlouhá léta ti dala co proto a blázníš -
jen na škodu byl ti příliš vysoký věk. Své dceři
či snaše (pokud je máš) nuť takové řeči!
Sama mám rozumu dost, mně k ničemu není
tvé mentorování: můj názor se nezměnil!
- Proč nepřijde Pallas? Proč uhýbá našemu klání?"
"Je zde!" nato Athéna a vzhledu babky
se zbaví: je bohyní zas. Tu klaní se božstvu jak nymfy,
tak nevěsty lýdské.
ODYSSEUS U KIRKÉ
Když se Odysseus se svými druhy vracel z Trojské války - jak o tom vypráví Homérova Odyssea, zastavil se na jednom ostrově. Sice se báli, kvůli tomu, co se jim přihodilo s Kyklopem, ale několik mužů šlo na obhlídku ostrova. Dorazili do domu božské Kirké. Ta je ale očarovala divným nápojem a tak se všichni, až na jednoho, který nepil, proměnili v kance. Naštěstí ještě než potkal stejný osud i Odyssea, který šel druhy hledat, potkal reka Hermés a dal mu bylinu, po které nebude Kirčin lektvar fungovat. Kirké si Odyssea oblíbí a vrátí jeho mužům podobu.
Jakmile na nás padl jí zrak a pozdrav náš
opětovala, zjasnila líc a znamení přízně
nám dala. A hned velí z pražených ječných zrn a z medu
s tvarohem připravit kaši a hustým vínem ji zalít;
sama pak nenápadně přimísí mok, jejž toliká
sladkost má skrýt… A my z rukou božské
Kirké přijali číš. Avšak když jsme lačně svlažili
rty, zlehka se kouzelnou hůlkou dotkla ta hrozná
našich vlasů… Co nastalo, stydím se popsat, nicméně:
les štětin po mně začíná růst, nemám hlas a místo
řeči jen chrochtavě mručím a celý k zemi se chýlím.
FILÉMÓN A BAUKIS
Zeus a jeho syn Hermés se vydají do kraje mezi lidi a prosí jako tuláci o nocleh a jídlo. Nikdo jim ale neotvírá, až dojdou k chatrči, ve které žijí staří manželé Filémón a Baukis. Ačkoliv jsou sami chudí, pohostí je jak nejlépe dovedou a dokonce se chystají kvůli nim uvařit i jejich jedinou husu. Bohové se rozhodnou ztrestat sousedy, kteří je nepustili do svého domu. Vezmou starce s sebou na kopec a nechají okolní domy zaplavit vodou. Z nuzné chatrče starců pak vytvoří velkolepý palác se střechou ze zlata. Nakonec splní starcům jejich přání - učiní je správci svého chrámu a když přijde čas, kdy mají zemřít, promění jejich těla ve stromy.
Tu Zeus, Kronův syn, je oslov vlídně:
"Starče spravedlivý a ty, ženo svého manžela
hodná - toužíte po něčem?" Chvilku se radí
a pak svěří Filémón bohům, co vymysleli:
"Být knězem a kněžkou a vaší svatyni sloužit,
to bychom rádi. A jako jsme léty svorně šli spolu,
tak ať nás oba odnese hodina táž: hrob choti
kéž neuvidím, kéž nemusí ona pohřbívat mne."
Závěr
- Dost: je hotovo dílo, jež nezničí meč ani
oheň, hněv Diův či hlodák omšelých let.
Teď ať si klidně nejasnou nit mého žití
přerve můj poslední den a tělo si vezme - nic víc,
neboť lepší část mého já vzlétne ke hvězdám
a tam bude navždy mé jméno jak stálice svítit:
všude, kam světovládný Řím vkročí vítěznou nohou,
čten budu lidstvem vším, a dá-li se věřit věštbám,
co svět bude světem, svou slávou dál budu žít!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ifaankaa Ifaankaa | E-mail | 12. ledna 2010 v 16:37 | Reagovat

Ahoj máš to tu moc supér moc mi to pmohllo..x))..=0**..=Đ

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama