"Když to není rozbité, nespravuj to."

Eduard Petiška - Staré řecké báje a pověsti IV.

27. září 2007 v 18:15 | frida |  Čtenářský deník
GÝGES A PRSTEN
V Lydii žil kdysi pastýř Gýges. Celý svůj život pásl stáda svého krále Kandaula a nikdy ho nenapadlo, že by se mu mohlo přihodit něco nečekaného. Jednou ale bouře zahnala pastýře do lesa. Když se vyjasnilo, Gýges poznal, že v lese zabloudil. Došel na místo, kde vichřice porazila mohutný dub, pod kterým se teď rýsovala černá díra. Když do otvoru zasvítilo slunce, poznal Gýges, že stojí před vchodem do jeskyně. V šeru našel obrovskou sochu bronzového koně, ve které byly na boku dvířka. Když je Gýges otevřel, našel v nich prsten na ruce nějaké mrtvoly. Pastýř si prsten vzal a potom našel svoje ovce a s prstenem na prstu šel domů. Ostatní pastýři se divili, že jde Gýgovo stádo samo domů, i když stál Gýges skoro u nich. Chtěl na kamarády zavolat, ale rozmyslel si to, protože si uvědomil, že oni ho nevidí. Od té doby udivoval ostatní tím, že jim říkal o čem si v jeho nepřítomnosti povídají. Jednou se na něj obrátil pastýř, který chtěl vědět, kdo mu krade jeho ovce i přesto, že je hlídají dva pastýři. Gýges v noci oba pastýře sledoval a zjistil, že ovce kradou společně. Majiteli ovcí pak řekl, že ovce žral vlk, ale oba lupiče ztrestal. Od té doby se přestaly ovce ztrácet a Gýgova sláva rostla. Jeho pověst se donesla až ke králi Kandaulovi, který si dal pastýře ihned zavolat. Cestou Gýges vyslechl rozhovor dvou mužů, kteří se domlouvali na vykradení královské pokladnice. Pastýř o tom dal králi zprávu, a tak byli lupiči dopadeni při činu. Král učinil z Gýga prvního šlechtice v zemi a královského rádce a dobře udělal, protože Gýges mu pomáhal proti zločincům i zrádcům. Jednou v noci se Gýgovi ve snu zjevil duch onoho zemřelého, který měl kdysi prsten na ruce. Ten duch Gýga za jeho spravedlivé počínání pochválil, ale poslal ho do královy komnaty. Tam právě velitel stráže probodl krále a vraždu se chystal svést na Gýga. Gýges si všiml, že v králově těle musela zůstat špička vrahova meče a pomocí tohoto důkazu potom odsoudil pravé viníky, sám se stal králem a vládl moudře a spravedlivě. Když zemřel, pohřbili ho prý i s jeho prstenem.
TROJSKÁ VÁLKA
V malé Asii, nedaleko Hellespontu, stálo kdysi město Trója, ve kterém vládl za nezdolnými hradbami král Priamos s královnou Hekabou. Jednou v noci měla královna podivný sen - zdálo se jí o dítěti, které se proměnilo v hořící pochodeň a zapálilo celé město. Věštec královně řekl, že její syn zaviní zkázu celého města. Zanedlouho se královně skutečně narodil syn a ta se ho ze strachu o město rozhodla dát odnést do pustých hor. Opuštěné dítě našla medvědice a starala se o něj. Jednou chlapce našel pastýř, vzal si ho k sobě a naučil ho mluvit. Z chlapce se stal silný urostlý mladík a říkali mu Paris. Před Paridem se jednou objevily tři bohyně - Héra, manželka vládce bohů Dia, Athéna, bohyně moudrosti a Afrodita, bohyně krásy a lásky. Héra podala Paridovi zlaté jablko a chtěla, aby je mladík rozsoudil. Měl určit, která z nich je nejkrásnější. Héra mu slibovala, že ho učiní nejmocnějším mužem na celém světě, Athéna ho chtěla učinit nejslavnějším vojevůdcem a Afrodita mu slíbila nejkrásnější ženu světa. Paris se rozhodl pro Afroditu. Paris se poté vydal do města, kde se konaly závody, ve kterých statečný mladík porazil i svého bratra Hektora. Král Priamos si dal vítěze zavolat, poznal svého syna a přijal ho na svůj hrad. Afrodita sdělila Paridovi, že nejkrásnější ženou na světě je Helena, manželka spartského krále Meneláa a dcera samotného Dia. Poručila Paridovi postavit loď a ten se dal ihned do práce. Ve Spartě se setkal s Helenou a oba se do sebe zamilovali. V noci unesl Paris krásnou Helenu na svou loď a odvezl ji do Tróje. Meneláos chtěl svou ženu zpět a poprosil svého bratra, mykénského krále Agamemnóna, o pomoc. Na pomoc si přizval i jiné krále - mezi nimi i lstivého Odyssea. Tomu se ale nechtělo opustit ženu Penelopu a syna Telemacha a proto předstíral šílenství. Na poli jezdil s pluhem a sil sůl. Málem se mu podařilo posly, kteří pro něj přišli, přelstít, ale jeden položil před pluh malého Telemacha. Odysseus syna zvedl ze země, čímž ukázal, že není šílený, a musel odjet do války. Meneláovi pomohli Achilleus. Když se narodil, jeho matka, mořská víla Thetis, ho ponořila do kouzelné vody podzemní řeky Styx. Přitom ho ale držela za patu, takže právě pata byla jediné zranitelné místo udatného Achillea. Achillea vyučoval moudrý a silný kentaur a do boje ho doprovázel jeho přítel Patroklos.
V Aulidě se sjelo dvanáct set Řeckých lodí na výpravu do Tróje. Bohové ale Řekům seslali znamení: ke stromu, pod kterým stáli aby obětovali bohům, se připlazil had, zadávil v hnízdě na větvi osm ptačích mláďat i s jejich matkou a poté zkameněl. Věštci to vyložili tak, že válka potrvá deset let a poté Trója padne. Když bylo loďstvo připraveno k vyplutí, nefoukal žádný vítr, protože se na Agamemnóna hněvala bohyně Artemis. Agamemnón totiž zabil její oblíbenou laň a teď měl obětovat svou dceru Ifigénii. Poslal jí dopis, ve kterém ji žádal, aby přijela, ale hned nato si to rozmyslel a poslal druhý dopis, ve kterém stálo, aby Ifigénie zůstala doma. Druhého dopisu si ale všiml král Meneláos a poslovi ho sebral. Ifigénie za otcem přijela a ten ji musel obětovat. Na poslední chvíli se ale Artemis usmířila, seslala na zem mlhu, dívku si vzala jako kněžku do chrámu v Tauridě a na oltář místo ní položila laň.
Řekové mohli vyplout. Věštba Také pravila, že kdo první vystoupí z lodě, zemře. Našel se jeden hrdina, který dobrovolně zvolil smrt a vystoupil jako první. Potom začali Řekové Tróju obléhat. Město však odolávalo, i když měli všichni Trójané velký strach z Achillea. Ten se ale jednou pohádal s Agamemnónem o kořist a od té doby odmítal bojovat. Trójané najednou začali vítězit (to si přál i Achilleus, když prosil svou matku, aby se za Tróju přimluvila u Dia). Jednou se Hektorovo vojsko dostalo až k řeckému táboru a začali dokonce zapalovat lodě. Do Achilleova stanu přišel Patrokles a prosil hrdinu, aby mu alespoň půjčil svou zbroj, když už nebude sám bojovat. Achilleus mu vyhověl, protože nechtěl, aby Trójané zničili jejich lodě. Varoval ale svého přítele, aby se nepřátelům pouze ukázal v jeho brnění a aby se je nepokoušel pronásledovat. Patrokles se ale nechal zlákat úspěchem, který měla údajná Achilleova přítomnost na řecké vojáky. Chtěl se probojovat k samotnému Hektorovi a zabít ho, ale cestou byl zraněn. Zraněného bojovníka si všiml Hektor a zabil ho. Teprve potom se zjistilo, že to není Achilleus. Řekové si odnesli Patroklovo tělo, ale jeho výzbroj si pro sebe zabral Hektor. Po této ztrátě se Achilleus s Agamemnónem usmířil, od Héfaista dostal novou zbroj, nalezl Hektora a zabil ho. Jeho tělo pak vláčel v prachu za svým vozem a odvezl si ho do tábora. V noci se k jeho stanu vydal stařec - byl to Priamos a prosil o synovo tělo. Achilleus mu ho vydal, a tak mohl být Hektor pohřben se všemi poctami. Krátce po Hektorově smrti zemřel . jak věštba předpovídala - i sám Achilleus, protože ho Paris střelil šípem do paty. O Achilleovu zbroj se ucházeli dva jiní hrdinové - Odysseus a Aiás. Agamemnón a Meneláos dali zbroj Odysseovi, Aiás žárlil a rozhodl se ithackého krále a jeho válečníky zavraždit. Bohyně Athéna však měla Odyssea v oblibě a seslala na Aiáa šílenství - bojoval se stádem ovcí, některé i spoutal, a myslel si, že jsou to Řekové. Teprve ráno procitnul, ale neunesl svoji hanbu a vzal si život. Odysseovi se podařilo zajmout trojského věštce a dozvěděl se, že má nechat poslat ještě pro dva reky: pro Achilleova syna Neoptolema a pro Filoktéta, který zdědil šípy samotného Hérakla. Filoktétes zabil Parise, ale Tróju se Řekům nepodařilo dobýt. Proto Odysseus, poté, co se vydal v přestrojení do Tróje a mluvil s Helenou, která se chtěla vrátit domů, vymyslel známou lest s trojským koněm. Řecké vojsko naoko odjelo a na pobřeží nechali pouze jediného vojáka a obrovského dřevěného koně. Voják prosil o milost a vysvětlil, že kůň je darem pro statečné Trójany. Trójané lsti uvěřili, jen kněz Laokóon je před koněm varoval. Na jeho křik ale vylezli z mořských hlubin dva hadi, ovinuli kněze i jeho syny a zardousili je. Trójané si koně přivezli do města, dokonce kvůli němu zbourali část hradeb. V noci z koně vylezli řečtí vojáci, otevřeli brány velkému vojsku a město poté dobyli.
ORESTES
Když se z trojské války po deseti letech vracel domů král Agamemnón se svou zajatkyní Kassandrou, dcerou krále Priama, rozhodně netušil, jaké ho doma v Mykénách čeká uvítání. Jeho manželka se na něho pořád zlobila, kvůli dceři Ifigenii, která musela být před odjezdem do války obětována, a navíc po celých deset let vládla zemi spolu se svým milencem Aigisthem. Tomu se také nechtělo opouštět trůn, a tak vymysleli způsob, jak se krále zbavit. Klytaiméstra (královna) nalákala Agamemnóna do koupele, kde ho spolu s Aigisthem ubila. Králův poslední výkřik sice slyšel dav na nádvoří a vypukla vzpoura, ale na to byl královnin milenec připraven. Jeho vojáci neozbrojený dav snadno potlačili. Aigisthos se s Klytaimestrou oženil a stal se mykénským králem. Starší Agamemnónova dcera Elektra se proti novému králi bouřila, ale její matka z ní udělala služku v jejím vlastním paláci. Sedm let vládli v Mykénách dva vrazi, a Elektra stále čekala na návrat svého bratra Oresta, který by mohl otcovu smrt pomstít. Orestes se konečně objevil, i když Klytaimestře namluvili, že zemřel při závodech. Elektra už ztratila naději, ale na otcově náhrobku jednou její mladší sestra našla kadeř stejně barevných vlasů, jaké měla Elektra. To znamenalo, že ji tam dal Orestes, a že je tedy naživu. Pomstil svého otce a zabil Klytaimestru i jejího manžela. Sotva pomstu dokončil, slétly se k němu bohyně pomsty Erinye, které ho vyštvaly z paláce. Orestes bloudil po krajině a nakonec uposlechl věštbu, která pravila, aby šel do Tauridy a přinesl odtamtud sochu bohyně Artemidy. Při krádeži byli ale chyceni a krutý tauridský král je chtěl obětovat bohyni Artemidě. Když se k nim přiblížila kněžka toho chrámu, vzpomněl si Orestes na svou sestru Ifigenii, která byla také obětována Artemidě a zašeptal její jméno. Kněžka to slyšela, a protože ona byla Ifigenie, zdržela jejich obětování a potom spolu uprchli domů do Mykén. Pallas Athéna se potom nad Orestem slitovala, odvolala Erinye a Orestes mohl nastoupit na mykénský trůn.
ODYSSEOVY CESTY
Viz. Odysseia - Homér
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama