"Když to není rozbité, nespravuj to."

Moliére - Lakomec

27. září 2007 v 17:25 | frida |  Čtenářský deník

Moliére

Lakomec

Hlavní postavy: Harpagon, Kleant, Eliška, Valér, Mariana
Hra odehrávající se v Paříži roku 1670 vypráví o nesnesitelném lakomci Harpagonovi, který by si, jak se říká, dal pro korunu koleno vrtat. na světě ho nezajímá nic než jeho peníze, které miluje víc než vlastní děti. Ty si ale nedostatek otcovské lásky vynahradí - dcera Eliška se zamiluje do nedávno příchozího správce Valéra, který podlézá jejímu otci aby se mu zavděčil a mohl ho požádat o dceřinu ruku; synovi Kleantovi se zase zalíbí nová obyvatelka Paříže - krásná ale chudá Mariana. Oba sourozenci se právě domlouvají na tom, jak by otce seznámily se svými láskami a Harpagon právě vyhazuje Kleantova sluhu Čiperu, kterého podezřívá z krádeže. Harpagon se tak bojí toho, že by mohl být okraden, že podezřívá všechny kolem sebe - dokonce i své děti. Když se Harpagonovi podaří drzého sluhy zbavit, přijdou za ním jeho ratolesti a chtějí si s ním promluvit ohledně vdavek. I jejich otec jim chce na toto téma něco říct a po jejich pobízení začíná. Svěří se jim, že si našel krásnou dívku, se kterou se chce oženit. Jejich nová macecha má po smrti jeho první ženy být Mariana. Kleant se ještě otci se svou láskou k ní nesvěřil a nyní je na to pozdě, protože Harpagon má svatbu domluvenou s nemocnou matkou mladé dívky. Kleant se na otce zlobí a Eliška také, když zjistí, že pro ni i pro Kleanta má otec již vybrané partnery - v obou případech postarší a zámožné. Harpagon je totiž lakomcem do té míry, že i když má na zahradě zakopaných třicet tisíc, drží své děti na hranici chudoby, a tak je chce výhodně oženit. K jeho vlastní svatbě mu pomáhá dohazovačka Frosina, která mu vypráví jak se na něj Mariana těší. Když ale přijde Mariana na návštěvu k svému nastávajícímu a zjistí, že mladík, který se jí již dříve tolik líbil bude nyní jejím nevlastním synem, je dokonale omráčena. Frosina se nad nešťastnou dvojicí - Kleantem a Marianou - slituje a domluví spolu plán. Ten ale není zapotřebí, protože Harpagon si všimne, jak se jeho budoucí manželka jeho synovi líbí. Nachystá na syna past, do které se Kleant úspěšně chytí. Mladík je nucen přiznat, že Marianu miluje. Harpagon ovšem nezná slitování a syna vyžene. Před domem se Kleant setkává s Čiperou, kterému se podařilo nemožné - ukrást Harpagonovy peníze. Harpagon to zjistí a vede slavný monolog:
Chyťte zloděje! Chyťte zloděje! Chyťte vraha! Stráž!
Panebože na nebi! Je po mně! Zabili mě! Podřezali mě!
Ukradli mi moje peníze! Kdo to mohl být? Kam se
propad? Kde se skrývá? Kam se vrtnout, abych ho našel?
Kam běžet? Kam neběžet? Není tamhle? Nebo
tady? Kdo je to? Stůj! Vrať mi moje peníze, padouchu!
(popadne sebe samého za ruku)
Fuj, to jsem já. Jsem z toho celý tumpachový: už nevím,
kdo jsem, ani co dělám. Ach, peníze, penízky, vy moji
zlatí drahouškové! Vzali mi vás! Jste pryč, a pryč je má
opora, má útěcha, má radost! Pro mne je všemu konec!
Nemám už, co bych na tomto světě pohledával! Bez
vás nemohu žít! To je hotová věc, prostě nemohu!
Umírám, jsem nebožtík, jsem pod drnem. Copak se nenajde
někdo, kdo by mě vzkřísil? Kdo by mi vrátil mé drahé
peníze nebo aspoň mi řekl, kdo mi je vzal? Cože? Říkal
jste něco? nic. Nikdo ani muk! Ať to byl kdo byl, kdo
mi je vzal, moc a moc dobře si to vyčíhal - zrovna
když jsem se domlouval s tím svým nezdarou. Vzhůru!
Pryč! Přivedu policii a celou domácnost dám vzít na
skřipec: služky, sluhy, syna, dceru, a sebe taky! Co to je
za shromáždění lidu? Ať se podívám na koho se podívám,
není tu človíčka, abych ho neměl v podezření, a v jednom
každém z nich vidím toho, co mě okrad. Co? O čem
si to tam povídají? O tom zloději? Proboha živého,
kdybyste se něco o něm dověděli, na kolenou vás prosím,
řekněte mi to! Neskrývá se mezi vámi? Všechno to kouká
po mně a směje se mi. Všichni v tom máte prsty. Proto
vzhůru! pro komisaře, pro dráby, soudce, mučidla, šibenice
a katovy holomky! Všechny dám oběsit, a jestli se
neshledám se svými penězi, oběsím se potom sám.
jeden ze sluhů - Jakub - se snaží před komisařem svalit podezření na správce Valéra, protože ho správce jednou zbil. Valér se ale brání a ohání se svým, dosud tajným, původem. Na scénu vstupuje pan Anselm, muž, který se má oženit s Eliškou. Ten má spor rozřešit. Ptá se Valéra na jeho původ a ten mu říká, že je synem bohatého neapolského šlechtice, který se domněle před několika lety utopil se svou manželkou a dvěma dětmi na lodi. Valér ovšem přežil a stal se chovancem jistého námořníka. Harpagon je překvapen, ale tím ještě překvapení nekončí - z Anselma se totiž vyklube onen šlechtic a z Mariany jeho dcera a Valérova sestra. Nakonec vše dobře dopadne - Anselm odmítne Elišku ve prospěch svého syna Valéra a Harpagon přenechá Marianu svému synu Kleantovi s podmínkou, že Anselm zaplatí výlohy za svatby i za najatého komisaře a Čipera vrátí Harpagonovi jeho třicet tisíc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M. M. | 22. března 2008 v 18:52 | Reagovat

Nejlepší obsh, kterej sem tady našla. Fakt špica!Ď moc

2 frida (spoluautorka) frida (spoluautorka) | E-mail | Web | 22. března 2008 v 19:49 | Reagovat

dekuju :D snazim se :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama