"Když to není rozbité, nespravuj to."

Antoine de Saint-Exupéry - Malý princ

27. září 2007 v 17:33 | frida |  Čtenářský deník

Antoine de Saint-Exupéry

Malý princ

Hlavní postavy: autor (vypravěč), malý princ
Autor popisuje smyšlený příběh o své havárii v africké poušti, kde se seznámil s malým princem z jiné planety.
Vypravěč měl pitnou vodu sotva na týden a letěl úplně sám, musel tedy závadu odstranit co nejrychleji. Jednou, když opravoval motor, uslyšel hlásek, který ho prosil, aby mu nakreslil beránka. Byl to malý princ - zvláštní človíček - malinký a velice zvídavý.
Spolu s autorem se dovídáme o tom, odkud onen človíček pochází. Má vlastní malinkou planetu, na které je pouze poklop s růží, která tam roste. Malý princ má na planetě zvláštní úkoly - denně vykopává rostlinky baobabů, aby nevyrostly a nezarostly mu planetu a vymetá tři malinké sopky. Potom také zalévá vzácnou růži - jedinou mluvící a velkou květinu na celé planetě, která ještě jako malé semínko přiletěla ze Země. To ale princ neví, jen se o růži pečlivě stará a povídá si s ní. Růže, kterou malý princ chrání před větrem skleněným poklopen, je ale rozmazlená a protivná. Malý princ je z ní tolik nešťastný, že se rozhodne planetku opustit a cestovat. Do té doby neznal nic, než západy slunce, na které se mohl kvůli malé velikosti planety dívat pořád. Proto je zpočátku velmi nadšený ze setkání s novými lidmi. Prozkoumal několik asteroidů. Na prvním byl král. Byl sice dobrák, ale také byl velmi panovačný, a mrzutý, protože byl na planetě sám a neměl komu rozkazovat. Malý princ se stal na chvíli jeho poddaným, ale dlouho ho to nebavilo a odešel. Potom potkal domýšlivce. Ten návštěvníka pokládal za svého obdivovatele a choval se velmi nabubřele - chtěl, aby ho malý princ pořád obdivoval, a tak šel človíček jinam. Na další planetě bydlel pijan a setkání s ním bylo pro malého prince velmi smutné. Odešel na další planetu, kde byl byznysmen. Ten bez ustání počítal hvězdy, které mu patřily. Jedna planeta byla ze všech nejzvláštnější - byl na ní lampář, který rozsvěcel a zhášel jedinou lampu. Protože ale byla planeta malá, slunce vycházelo a zapadalo každou chvíli a proto měl lampář hodně práce.
Malý princ ho pozoroval a zamiloval si toho lampáře, který byl tolik věrný příkazu. Vzpomněl si na západy slunce, které kdysi pozoroval tak, že posunoval židli. Chtěl svému příteli pomoci.
"Víš… já znám prostředek, jak si můžeš odpočinout, když budeš chtít."
"Samozřejmě že chci," řekl lampář.
Vždyť člověk může být současně věrný příkazu a přitom trošku pohodlný.
Malý princ pokračoval:
"Tvá planeta je tak malá, že ji obejdeš třemi kroky. Stačí, když půjdeš dost pomalu, abys zůstával stále na slunci. Když si budeš chtít odpočinout, půjdeš… a den bude trvat tak dlouho, jak budeš chtít."
"To mi moc nepomůže," řekl lampář. "Já rád spím."
"To je smůla," zvolal malý princ.
"Je to smůla," řekl lampář. "Dobrý den."
A zhasl svítilnu.
Tímto člověkem by všichni pohrdali, král, domýšlivec, pijan i byznysmen, řekl si malý princ a šel dál svou cestou. A přece on jediný mi nepřipadá směšný. Snad proto, že se zabývá něčím jiným než sám sebou.
Lítostivě si povzdechl a řekl si ještě:
Je to jediný člověk, s kterým bych se mohl spřátelit. Ale jeho planeta je opravdu moc malá. Není tam místo pro dva…
Malý princ se však neodvažoval přiznat si, že litoval tuto šťastnou planetu zvláště pro těch tisíc čtyři sta čtyřicet západů slunce za dvacet čtyři hodiny!
Na další planetě bydlel starý pán a sepisoval knihy. Byl to vědec - zeměpisec. Měl sice hodně knih, ale nic o světě nevěděl. Přesto malému princi doporučil, aby se šel podívat na Zemi.
První, koho tam spatří, je had. Ten malému princi řekne, kde se nachází a polituje ho, protože je na Zemi tak sám a tak slabý. Nabídne mu pomoc, kdyby se chtěl Malý princ vrátit domů.
Malý princ došel do zahrady v poušti a ta byla plná růží. Byl nešťastný, protože si uvědomil vlastní nicotnost - měl obyčejnou růži, jakých bylo v zahradě tisíce, malou planetu a pouhé tři sopky. Když plakal nad svým příkořím, objevila se u něho liška. Malý princ si lišku ochočí a pochopí, že jeho růže je přece jen vzácná, protože právě o ni se staral a ji zaléval. Rozloučí se s liškou a ta mu dá poslední radu: Co je důležité, je očím neviditelné - správně vidíme jen srdcem.
Malý princ pozná i výhybkáře, obchodníka, a nakonec se seznámil s autorem.
Přesně rok po příchodu na Zemi se v poušti s autorem loučí a potom se vrací na svou planetu za pomoci hada, který ho uštkne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ANA ANA | Web | 15. října 2009 v 23:47 | Reagovat

Nádherná knížka, která se dá číst znovu a znovu. Někomu se líbit nemusí, ale má svoje kouzlo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama