"Když to není rozbité, nespravuj to."

Karel Hynek Mácha - Marinka

27. září 2007 v 17:35 | frida |  Čtenářský deník

Karel Hynek Mácha

Marinka

Hlavní postavy: Karel Hynek Mácha, dívka Marinka
Autor v této próze popisuje nejen dívku Marinku - svou spřízněnou duši, ale i krajinu okolí města Prahy.
Dílo vypravuje, jak autor bloumá po Petříně a spatří tam žebráka, hrajícího na housle. Lituje ho, ale sám nemá, co by mu dal. Vidí, že žebrák prosí o almužnu všechny, kdo jdou kolem něho a bojí se, že chudáka zklame, když kolem něho projde a nic mu nedá. Chce ho rychle obejít, ale žebrák na něho zavolá a předá mu dopis. Psala ho jeho dcera Marinka - strašně smutná a nemocná dívka, která básníka dlouho obdivuje a přeje si, aby ji navštívil. Mácha se za ní vypraví do chudinské části Prahy, setkává se s její starou nerudnou macechou a s jejím otcem a nakonec se samotnou dívkou. Ta se mu na první pohled líbí a je okouzlen když zjistí že tato smrtelně nemocná žena chápe jeho verše, jeho samotu a jeho povahu. Ještě několikrát ji navštíví, vždy si s ní příjemně popovídá a dokonce se do ní zamiluje. Dívka, která dříve pocházela z bohaté rodiny, ale po matčině smrti začali mít málo peněz, jeho city opětuje, ale když se Mácha vydává na cestu do hor, umírá. Básník se do Prahy vrátí zrovna na její pohřeb, kde také naposledy vidí jejího otce - starého žebráka. Ten totiž ještě několik dní hraje na hrobě své jediné dcery na housle a potom se utopí.
Sprostou, žlutou rakev nepokropenou vypustili v šachtu, a jako by někdo šeptal v ucho mé, znělo mi hluboko v duši: "Ona tebe očekávala!" Skočiv se zdi, spěchám nastávajícím šerem do procházek Wimmrovských a Žitnou branou v temnou Prahu. - Za několik dní slyšel jsem o starém muži, který na novoměstském hřbitově tak smutně na housle hrává; a po měsíci roznesla se pověst po Praze, že na Dolejších loďkách vytáhli mlynářští utopeného. Ležel před sedmým na lavičkách. Dlouhý vyzáblý muž v červený veliký kabát starého kroje a takovéto až po kolena sahající spodky oblečený. Obuv jeho, krátké boty, byly nataženy na vysoké, spravované na mnohých sice místech, přitom však čisté bílé punčochy; - dlouhé pletené vlasy byly přes rameno na prsa přehozené. Veliké cípy bílého šátku visely na modrou, stříbrem vyšívanou, teď však již velmi sešlou vestu. Před ním na zemi ležel třírohý klobouk, po pravé straně slaměná mošna a na ní rozmoklé housle. Žádný se k němu nehlásil, a zapomenutého bez rakve zakopali v šachtu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 luca luca | 10. listopadu 2009 v 17:08 | Reagovat

moc hezky napsane,takto bych to nezvladla,diky

2 MercadoALICE23 MercadoALICE23 | E-mail | Web | 20. prosince 2011 v 20:20 | Reagovat

Lots of specialists claim that <a href="http://goodfinance-blog.com/topics/business-loans">business loans</a> aid a lot of people to live their own way, just because they are able to feel free to buy needed goods. Moreover, different banks offer sba loan for different classes of people.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama