"Když to není rozbité, nespravuj to."

Guy de Maupassant - Miláček

27. září 2007 v 17:39 | frida |  Čtenářský deník

Guy de Maupassant

Miláček

Hlavní postavy: Georges Duroy (později - Du Roy), Clotilde de Marelle, paní Walterová, Suzanne Walterová, Madeleine Forestierová
Tento román vypráví o jednom ctižádostivém mladíkovi, který se snaží dostat na výslunní v Paříži. Na začátku příběhu ale nic nenaznačuje tomu, že by se mu tento sen mohl vyplnit. Georges Duroy se narodil chudým rodičům a majitelům hostince na francouzském venkově. Poté nastoupil do armády a s tou se dostal až do severní Afriky. Když válka skončila, chtěl si najít nějaké dobře placené místo v Paříži, ale sehnal jen funkci pracovníka u dráhy. Měl malý plat a tak si mohl dovolit jen špinavý byt v chudinské čtvrti a denně se rozhodoval, jestli má ušetřit za oběd nebo za večeři. Asi by se mu takhle mizerně vedlo dál, kdyby nepotkal jednoho známého z fronty.
Charles Forestier nyní pracuje pro bezvýznamné noviny jako šéf politického oddělení. Díky svým kontaktům je velmi zámožný. Nejprve pozve Georgese na pár piv do hospody, potom do jednoho nemravného podniku a nakonec na večeři k sobě domů. Tam se Georges setkává s paní Forestierovou, s ředitelem novin a Charlesovým zaměstnavatelem panem Walterem a jeho ženou, i s paní de Madelle - bohémskou manželkou starého muže. Paní Forestierová je podle Georgese přesně ten typ ženy, kterou by také potřeboval. Charles mu zajistí možnost místa novináře pro deník La Vie Française, ale Walter chce po Duroyovi vstupní článek o jeho pobytu v Alžíru, o kterém Georges při jídle vyprávěl. Duroy se nad článkem dlouho trápí, ale vymyslet ho nedokáže. Jde pro pomoc za Forestierem. Ten je právě na odchodu do redakce a pošle ho za svou ženou Madeleine. Georges je v její přítomnosti jako u vytržení a nemůže se na nic soustředit. Přesto se mu podaří napsat článek, který je mu nadiktován. Walter je spokojen a Duroye zaměstná. Mladík, který rozhodně netrpí nedostatkem ctižádosti ani šarmu, si brzy vybuduje silné postavení. Naučí se psát vtipné a pohotové články sám a brzy je znám v celé Paříži. Jen jeho dávné předsevzetí, že docílí kariéry díky ženě, se mu zatím nedaří. Stává se sice milencem paní Clotildy de Marelle, ale ta je již vdaná a proto mu v postupu nemůže nijak pomoci. Jeho přítel Charles mezitím pomalu umíral na plicní chorobu. Krátce před smrtí uposlechl radu doktora a odjel s Madeleine na venkov. Madeleine poslala Georgesovi telegram a prosí ho, aby za ní přijel. Georges má radost - již předtím vyznal paní Forestierové lásku, ale ta ho odmítla s tím, že má ráda svou volnost a že nechce být omezována žárlivým milencem. Během Duroyovy návštěvy Charles umírá a Georges vysloví vdově svou nabídku k sňatku. Ta ji po několika dnech rozmýšlení přijímá. Madeleine se stane paní Duroyovou a s její pomocí píše Georges ty nejlepší články. Dál se ale schází i s paní de Marelle, která ho tolik miluje, že se k mladému milenci vždy vrátí a dokonce pro něho vymyslí přezdívku "Miláček". Madeleine manželovi poradí, aby se raději zaměřil na paní Walterovou. Duroy, který si na radu své ženy změní jméno na Du Roy (zní to více šlechticky) opravdu nebohou starší ženu svede a dokáže, že se do něj paní Walterová, která nikdy nebyla muži nevěrná, bláznivě zamiluje. Du Royovi se ale začne její přílišná - a podle Georgese i pro její věk naprosto nevhodná - náklonnost přejídat. Raději se opět věnuje Clotildě. Paní Walterovou zavrhne, ale ta se přesto rozhodne prokázat mu ještě jednu službu. Poradí mu, že se její manžel chystá udělat jistou tajnou obchodní transakci. Du Roy si má jen koupit levné akcie jedné firmy, která potom velmi stoupne na ceně. Georges ji poslechne a totéž poradí i panu de Marelle, s nímž se přátelí. Na tomto obchodu Georges zbohatne, ale stejně ještě není spokojený. Walter je nyní totiž milionář. Du Roy se rozhodne pro riskantní krok. Madeleine mu už v dalším postupu nemůže pomoci, i když díky jejímu pěstounovi jim oběma na kontě přibyl milion. Georges hledá další "oběť". Tou se má stát Walterova dcera Suzanne. Krásnou dívku si hezký mládenec snadno získá, ale ví, že její matka a jeho bývalá milenka, nikdy nesvolí k jejich sňatku. Navíc je tu ještě jedna překážka - jeho manželka.
Du Roy tuší, že ho Madeleine podvádí stejně jako on ji. Taky se dovtípí, že jejím milencem je asi sám Laroche-Mathieu, ministr, kterému k popularitě značně pomohl dnes již uznávaný deník pana Waltera. Protože se odhalené cizoložství řeší rozvodem, počká Du Roy, až bude jeho žena jako obvykle s ministrem, a potom zavolá strážníka, který mu před soudem dokáže, že načapali Madeleine in flagranti. Díky tomu, že se s Madeleine brali na radnici a ne v kostele, brání ve svatbě se Suzanne už jen její rodiče. Těm je jasné, že jde Du Royovi jen o peníze. Georges ale Suzanne s jejím svolením unese a potom nezbývá ani paní Walterové nic jiného, než se sňatkem souhlasit.
Nemocný, zesláblý a stále pokašlávající Forestier mu v kanceláři značně znepříjemňoval život, jako by si denně lámal hlavu s vymýšlením té nejhorší roboty. Jednoho dne dokonce - to byl zrovna podrážděný a vyčerpaný dlouhým záchvatem kašle - když mu Duroy nepřinesl požadovanou zprávu, zabručel: "Kristepane, ty jsi snad ještě pitomější, než jsem si myslel."
Duroy ho málem uhodil, ale pak se ovládl a odcházel mumlaje si: "Však já tě dostanu, počkej." Hlavou mu prolétla myšlenka a dodal: "Udělám z tebe paroháče, kamaráde." Vycházel a mnul si ruce, jak ho ten nápad pobavil.
Chtěl začít uskutečňovat svůj plán už následujícího dne. A tak se vydal k paní Forestierové na jakousi průzkumnou návštěvu.
Ležela na pohovce a četla si knihu.
Ani se nepohnula, jen k němu otočila hlavu, podala mu ruku a pravila: "Dobrý den, Miláčku!"
Bylo mu, jako by dostal políček: "Proč mi tak říkáte?"
Odpověděla s úsměvem: "Minulý týden jsem se setkala s paní de Marelle a dověděla jsem se , jak vás u nich doma překřtili."
Uklidnil se při pohledu na přívětivou tvář mladé ženy. Z čeho by ostatně měl mít strach?
Pokračovala: "Vy ji rozmazlujete! To ke mně se chodí na návštěvu nanejvýš jednou za uherský měsíc, že se moc nepletu?"
Posadil se k ní a prohlížel si ji s novým zájmem, jako zapálený sběratel. Byla okouzlující, její plavé vlasy měly jemný a teplý odstín, byla zkrátka jako stvořený pro něžnosti. Pomyslel si: Určitě bude lepší než tamta. A ani na chvilku nezapochyboval o svém úspěchu, zdálo se mu, že stačí jen natáhnout ruku a vzít si ji, stejně jako si utrhneme ovoce.
Odhodlaně pravil: "Nechodil jsem k vám, protože to tak bylo lepší."
Nechápavě se zeptala: "Cože? Proč?"
"Proč? Copak to nechápete?"
"Ne, vůbec ne."
"Protože jsem do vás zamilovaný… ano, tedy jen trochu.. ale nechci se zamilovat úplně…"
Nevypadala ani udiveně, ani pohoršeně, ani polichoceně. Stále se jen usmívala tím svým lhostejným úsměvem a odpověděla pokojně: "Tak to ke mně můžete klidně chodit. Do mne nikdo není zamilován dlouho."
Snad ještě víc než slova sama ho udivil tón, kterým je pronesla. Zeptal se: "Proč?"
"Protože je to zbytečné a já to řeknu každému hned na začátku. Kdybyste se mi byl se svými obavami svěřil dřív, byla bych vás uklidnila a naopak přiměla k tomu, abyste mě navštěvoval co nejčastěji."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama