"Když to není rozbité, nespravuj to."

Moliére - Misantrop

27. září 2007 v 17:41 | frida |  Čtenářský deník

Moliére

Misantrop

Hlavní postavy: Alcest, Filint, Celimena, Elianta
Děj této hořké komedie se odehrává v Paříži v domě místní krásky a kokety Celimeny. Ta má spoustu nápadníků a mezi nimi je i zatrpklý a cynický pesimista Alcest. Alcest doslova nenávidí lidi pro jejich úskočnou a neupřímnou povahu a na začátku hry se zrovna hádá se svým přítelem Filintem. Filint je totiž bezstarostný mladík, kterému nevadí být občas k někomu neupřímný a rozhodně je pro nevinnou milosrdnou lež. Alcest ho za to odsoudí a chce se s ním přestat přátelit. Ale i jeho přítel na Alcestovi vidí jisté chyby - od jeho neústupné povahy až po jeho náklonnost k Celimeně. Po Alcestovi touží i Celimenina sestřenka Elianta a její přítelkyně Arsinoe, ale mladý muž je do krasavice tak zamilován, že ochotně přehlíží všechny její chyby, které na ostatních tolik odsuzuje. Celimena tvrdí, že jeho city opětuje a tak jinak bezúhonnému mladíkovi nic nebrání v tom, aby Celimenu mohl požádat o ruku. Právě když je Alcest na cestě ke své vyvolené potká jiného muže - Oronta, který je jeho velkým obdivovatelem. Oront žádá o Alcestovo přátelství a také o posudek jeho sonetu. Oront sonet pyšně přednese, ale Alcest mu ho zkritizuje. Za to ho Oront zažaluje a soud Alcestovi přikáže, aby se omluvil a sonet pochválil. To ovšem Alcest nemůže přijmout a tak chce raději z Paříže odejít. Celimenu chce přesvědčit, aby šla s ním. U Celimeny se setká se spoustou mužů - což je ale ovšem pro tuto dámu typické, ztropí jí žárlivou scénu a dá jí ultimátum - buď odejde Celimena s ním, nebo odejde on sám. Celimeně se v Paříži líbí, ale i když není Alcest jejím jediným milencem, přesto k němu nejspíš něco cítí. Jenomže když si Alcest přijde pro odpověď, potká v domě Celimeny Oronta, který Celimenu také miluje. Celimena je tedy postavena do velmi nepříjemné situace, kdy si musí vybrat mezi dvěma svými milenci. O rozřešení prosí sestřenku Eliantu, která právě přichází s Filintem. Elianta se ale do sporu nechce plést. Zanedlouho dorazí i dva markýzové, kteří byli také velmi častými Celimeninými hosty. Každý nese dopis - milostný dopis - ve kterém Celimena lže, jak miluje jen adresáta a své ostatní milence v něm ponižuje. Alcest i Oront si uvědomí, že stejné dopisy dostávali i oni a Oront ztratí o nevěrnou Celimenu zájem. Alcest se rozhodne dát jí ještě jednu šanci. Odpustí Celimeně, když ta s ním odejde do pustiny, kde budou daleko od lidí, kterými Alcest tolik pohrdá. Celimena to ovšem odmítne. Alcest se ani nepokouší zlákat k odchodu z Eliantu, která se navíc zamilovala do Filinta. Nezbývá nic jiného, než opustit lidi zcela sám.
FILINT
Copak je? Co je vám?
ALCEST
Tak vy mě nenecháte?
FILINT
Ty vaše nálady! Co proti mně zas máte?
ALCEST
Nechte mě, povídám, a ukliďte se někam!
FILINT
Snad lidi vyslechnu, dřív než se takhle vztekám.
ALCEST
Na výslech nemám chuť, já se chci prostě vztekat.
FILINT
Ne, to vás nechápu, když začnete tak štěkat.
A jako přítel vám musím povědět…
ALCEST
Já, a váš přítel? Ne! To pusťte z hlavy! Hned!
Byl jsem váš přítel, byl, a pyšnil jsem se tím,
však po všem, Filinte, co o vás nyní vím,
vám říkám do očí: Je konec dnešním dnem!
Nestojím o místo v srdci tak proradném.
FILINT
Tak tedy, podle vás, jsem notný hříšník, viďte?
ALCEST
Že nezaleknete se! Styďte se, pane, styďte!
Čím chcete omluvit, jaký jste právě byl?
Každého, kdo má čest, byste tím pobouřil.
Nejdřív se k někomu jak dobrý přítel máte,
něhou a vřelostí ho málem umačkáte,
k prsoum ho tisknete, jak drahocenný skvost,
jste samá ochota a slib a oddanost,
nevíte, jak vás zná a jak se jmenuje.
Sotva se rozloučí, váš zápal pro něj mizí
a klidně přiznáte: Ten člověk je mi cizí.
To je přec hanebné a nízké! Dobré nebe!
Lísat se k lidem tak, že zrazujete sebe!
Já takto, nedej Bůh, si pošpinit svůj štít,
v tu chvíli bych se šel ze studu pověsit.
FILINT
Nemyslím, že můj čin hned volá o provaz,
a tak mi laskavě odpusťte, prosím vás,
když ten váš rozsudek si prostě v milost změním
a nepověsím se - s pánovým dovolením.
ALCEST
Ten žert mě, věřte mi, k úsměvu nepřiměl.
FILINT
Co byste, prosím vás, od lidí vlastně chtěl?
ALCEST
Chci čestnost, upřímnost. To přímý člověk není,
kdo klidně vysloví, co v srdci nepramení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama