"Když to není rozbité, nespravuj to."

Tony Hawks - Okolo Irska s lednicí

27. září 2007 v 18:54 | frida |  Čtenářský deník

Tony Hawks

Okolo Irska s lednicí

Hlavní postavy: Tony Hawks, lednička Saiorse Molloy
Tato kniha je poněkud nevšední cestopis. Popisuje cestu mladého anglického televizního a rozhlasového komika, herce, textaře a spisovatele v jedné osobě - Tonyho Hawkese. Ten se po jednom bouřlivém večírku v opilosti vsadil, že za tři měsíce procestuje Irsko napříč stopem a s ledničkou. Druhý den si na nic nepamatuje, ale v kapse najde papírek se zněním sázky, se svým podpisem a s podpisem svého kamaráda Kevina, se kterým se vsadil o sto liber. Zajde za Kevinem, ale překvapivě nechce sázku zrušit - což by mimochodem mohl, protože Kevin uznává, že byli tak opilí, že nevěděli co dělají - ale chce se dohodnout na přesných podmínkách sázky. Jednou byl totiž Tony v Irsku a u silnice viděl stopovat "chlápka s lednicí". Už tehdy mu to přišlo zvláštní a tuto příhodu vyprávěl na všech večírcích, i když rozhodně netušil, co z toho vzejde. Tony sice nejprve o úspěchu své výpravy pochybuje, ale potom si dodá odvahy a s Kevinovým známým v Dublinu se dohodnou na následovném postupu: Tony odmoderuje poslední galavečer, potom nasedne do letadla a v Dublinu na něj počká známý i s novou ledničkou, speciálně pořízenou za tímto účelem. V letadle se Tony strachuje, zda bylo moudré ponechat výběr lednice na někom cizím, ale dublinský známý je obeznámen s budoucím účelem elektrospotřebiče, a proto vybral ten nejmenší model. Spokojený Tony nasedá do autobusu a vydává se do městečka, ze kterého už bude jen stopovat. Myslí si, že to nebude moc velký problém, protože je lednička opravdu docela malá, ale když po hodině stopování stále nikdo nezastavuje, už to chce vzdát. Vtom mu někdo zastaví a Tony si se svým dobrodincem vděčně povídá. Poprvé, ale rozhodně ne naposledy, bude muset zodpovědět otázku: "Proč máš s sebou tu ledničku?" nebo: "To je lednička? Na co ji s sebou taháš?!" Řidič Tonymu poradí, aby zavolal do rádiové show Gerryho Ryana, který se zabývá podobnými blázny, kteří se snaží "o nemožné". Tony dá na jeho radu a udělá jedině dobře, protože díky získané popularitě od té doby se stopováním nemá problém. Ochotní Irové dokonce volají do rádia a nabízejí Tonymu ubytování, nebo jídlo zadarmo. Tony tak cestuje téměř bez problémů, poznává irskou krajinu i irskou pohostinnost. Ta zajde tak daleko, že když se Tony musí dostat na ostrov Tory (dosáhnout tohoto severního místa Irska a poté zároveň i nejjižnějšího místa země byla jediná Kevinova podmínka), je jeden majitel penzionu ochoten obvolávat ministra spravedlnosti, aby pro Tonyho zajistil přepravu vrtulníkem. Majitel penzionu si bohužel neuvědomí, že i když je obvyklý dopravní prostředek na ostrov - trajekt - na pravidelné kontrole (probíhající jednou za pět let), stále na ostrov jezdí rybáři. Jeden takový rybářský člun ujede Tonymu přímo pod nosem, ale stejně se pak podobným člunem na Tory dopraví, protože ministerstvo se jim neozve zpět, jak slíbilo.
Kniha je nejen velmi vtipně napsaná, ale má i jisté poselství. Nabádá lidi, aby si navzájem pomáhali a nebyli k problémům ostatních tolik lhostejní.
Jack mě vysadil na hlavní ulici ve Westportu. Zavolal jsem na děvče v lékárně: "Nevíte, kde je bar Matta Molloye?"
"Přímo za vámi," řekla.
Obrátil jsem se a tam stál, jednoduchý dvoupatrový dvojdomek vyvedený v červené a černé. Bylo zvláštní, když jsem si pomyslel, že jedna jediná Marjoriina zmínka o tomhle útulném malém baru stačila, abych se ocitl tady, ve Westportu, ale to už je můj způsob cestování. Spoléhal jsem se na svou intuici. Rozhodl jsem se zajít na jedno a potom si v turistické informační kanceláři zajistit nocleh.
Bylo odpoledne a v baru sedělo jen asi šest, sedm zákazníků. Přesto netrvalo dlouho a úspěšná kombinace ledničky a batohu rozpoutala všeobecnou rozpravu o výhodách a nevýhodách tohoto způsobu putování.
"Kolik je v sázce?" zeptala se Niamh, která teď přes léto pracovala za barem.
"Sto liber."
"A kolik stála ta lednička?" zaujatě vyzvídal vedle stojící John.
"Sto třicet liber."
"Ježíš, ty si vůl," rozsekl to Seamus, který to tu vedl.
"Niamh, dej tomuhle chlápkovi pivko," uzavřela to Geraldine, šéfová a manželka eponymního Matta a matka Niamh.
Začínal jsem chápat způsob, jakým funguje irská mentalita. Čím pitomější, nelogičtější a podivnější bylo vaše jednání (a to moje do jedné z těchto kategorií určitě patřilo), tím širší byly pohostinná náruč, jež se vám otevírala v ústrety. Zjistil jsem, že jsem obklopen zvědavými návštěvníky i obsluhou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mandy mandy | E-mail | 3. října 2011 v 20:42 | Reagovat

V stavke bolo stopovanie s chladnickou okolo Irska za JEDEN mesiac, nie tri. Tony sa vydal na cestu v maji, uz aj kvoli pocasiu a toto dobrodruzstvo z neho spravilo aj spisovatela, Round Ireland with a fridge bola jeho prva kniha a hned sa z nej stal bestseller. Odporucam precitat v originali, viac sa mi pacila a anglicka verzia navyse obsahuje subor ciernobielych fotiek z Tonyho cesty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama