"Když to není rozbité, nespravuj to."

Stephen King - Osvícení

27. září 2007 v 18:55 | frida |  Čtenářský deník

Stephen King

Osvícení


Hlavní postavy: Jack Torrance, Daniel Anthony Torrance, Wendy Torrancová

Jack Torrance je bývalý učitel a vyléčený alkoholik, který byl ze svého pracoviště propuštěn poté, co zbil svého studenta kvůli tomu, že mu naschvál zničil auto. Nyní se z nouze uchází o místo správce hotelu Overlook v hornatém státě Coloradu v USA. Celý hotel je přes zimu zavřený a žije v něm jen správce, nebo i jeho případná rodina. Do tohoto zaměstnání se ale nikdo dvakrát nehrne, protože bývalý správce, pan Grady, který tu byl po několik měsíců zapadaný sněhem i se svou ženou a dvěma dcerami, propadl šílenství, své dcery i ženu zabil a poté zastřelil i sám sebe. Jack je ale chudobou donucen místo přijmout a nastěhuje se i se svou rodinou - manželkou Wendy a malým synem Danielem - do celosvětově známého hotelu, který je ovšem přes zimu naprosto prázdný a odříznutý od okolního světa. Wendy je zpočátku proti, protože má obavy o manžela, který má pořád sklony k pití, i o synka, kterého jednou Jack zbil tak, že mu zlomil ruku. Tehdy ale bylo Danielovi pět let. Nyní je mu sedm a na příhodu s opilým otcem už zapomněl, zato má jiné starosti. Má zvláštní schopnosti jakoby nahlížet do budoucnosti, nebo cítit, co si lidé myslí.
Celá Torrancovic rodina přijede do hotelu v jeho poslední provozní den, kdy všechen personál odjíždí. Při prohlídce kuchyně narazí na šéfkuchaře Halloranna, dobromyslného černocha s podobnými schopnostmi, jaké má Daniel, jen o něco slabšími. Hallorann na Danielovi jeho talent pozná, vezme si ho stranou a varuje ho. Prý jsou někdy v hotelu k vidění nepěkné a zlé věci, kterých se prý Daniel nemusí bát, protože mu nemohou nic udělat. Nic konkrétnějšího mu kuchař neřekne, ale poradí mu, aby se vyhnul pokoji číslo 217 a v případě potřeby ho telepaticky zavolal. Daniel mu to rád slíbí. Prvních několik týdnů se nic moc neděje - Daniel si hraje venku, jezdí s maminkou na nákupy do města, a Jack si hledí své práce - píše svou knihu a hlídá starý porouchaný kotel, který se může přetlakovat a potom být nebezpečný.
Vše začne ve chvíli, kdy Jack při výměně šindelů na střeše narazí na vosí hnízdo. Pomocí bomby vosy vyžene a prázdné hnízdo se rozhodne věnovat Danielovi na hraní. Jenomže v noci z hnízda vylezou vosy a Daniela poštípou. Od té doby panuje v rodině ponurá nálada. Jack si vyčítá synova zranění a opět myslí na pití, navíc tráví spoustu času ve sklepech, kde se probírá starými dokumenty, mezi kterými najde i novinové výstřižky o minulosti hotelu, Wendy se bojí že je její muž znovu agresivní a může ublížit jejímu synovi a Daniel má podivné sny a ošklivá vidění. V nich ho někdo honí po hotelu a chce ho zabít. Danny měl vždy něco jako imaginárního přítele - říkal mu Tonny a ten mu vždy ukazoval jisté věci, třeba kde je zapomenutý tatínkův kufr. Poslední dobou ale Tonny dával Dannymu ony strašidelné noční můry. Mimo jiné se mu zdálo i o pokoji číslo 217 a něco ho tam silně táhlo. Jednou, když už to nemohl vydržet, si vzal náhradní klíče a šel se tam podívat. Vešel do pokoje, na kterém nebylo nic zvláštního, ale něco mu říkalo, aby se šel podívat do koupelny. Danny zapomněl na slib, který dal Hallorannovi, a šel do koupelny zapovězeného pokoje. Ve vaně byla napuštěná voda a v ní ležela nějaká stará žena, která byla utopená. Dannymu se z pohledu na její zetlelé tělo udělalo zle, ale to nebylo všechno. Žena se najednou začala zvedat. Danny doběhl ke dveřím pokoje a chtěl se dostat pryč, ale ve strachu zapomněl vzít za kliku. Vzpomněl si, jak mu kuchař říkal, že někdy stačí zavřít očí a po jejich opětovném otevření vidiny zmizí, ale to nepomáhalo. Danny se uklidňoval tím, že vidina mu nemůže nic udělat, jenomže žena k němu došla a začala ho škrtit. Naštěstí ho v tu chvíli hledala Wendy s Jackem a tak ho zachránili. Vyprávěl jim, co se stalo, ale nikdo z nich mu nevěřil. Pouze Jack začínal mít podezření, protože se mu stalo, že ho pronásledovaly keře ostříhané do tvarů zvířat. Rodiče vezmou Dannyho k doktorovi do města. Chtějí mít jistotu, že není nemocný dříve, než hotel zapadne sněhem a oni se z něj nebudou moci dostat. Danny ví, že jeho otec místo správce nutně potřebuje, a proto je ochotný se do hotelu vrátit.
Přijde sníh a v hotelu se začnou dít ještě podivnější věci. Danny v tunelu vyhrabaném ve sněhu uvidí nějaké dítě a poté ho pokouše lev - sestříhaný keř. Jack se stále více potřebuje napít. Navíc ve sklepě objevil nové ústřižky a pátrá po minulosti hotelu. Od této doby se v hotelu začínají odehrávat dávné příběhy. Ze salónu jsou slyšet hlasy a i Wendy několikrát někoho zahlédne. Hotel Torrancovy pohltí a zmocní se Jackova těla. Jack potom napadne Wendy a chce zabít Dannyho, kterého kvůli jeho schopnostem hotel potřebuje. Danny se ale nechce stát dalším duchem ve strašidelném prokletém hotelu a zavolá o pomoc Halloranna. Ten nasedne na letadlo a co nejrychleji přiletí. Zachrání Wendy, ale s Jackem si musí malý Danny poradit sám. Naposledy k němu přijde Tonny a vzkazuje mu, že nesmí zapomenout, že ten "netvor", který ho chce zabít, není jeho otec, ale Hotel. Také mu prozradí, že si vzpomene na něco, na co Hotel i Jack zapomněli, a to jeho i jeho matku zachrání. Danny si skutečně vzpomene na to, že už od rána nikdo neupustil tlak v kotli, takže hotel každou chvíli vybuchne. Chlapec se rozloučí s otcem a Hotelu prozradí, co hrozí. Hotel v těle Jacka se okamžitě vydá do kotelny a Danny s ostatními mezitím uteče. Díky Hallorannově pomoci se jim podaří dostat se z dosahu hotelu do bezpečí.

Klíč od zámku ke kůlně měl Hallorann ve svém svazku, ale viděl, že ho nebude potřebovat. Dveře byly pootevřené a odemčený zámek visel z petice.
"Já tam nemůžu jít," zašeptal Danny.
"To je v pořádku. Zůstaneš tady s maminkou. Kdysi tam bejvala hromada starých koňských houní. Nejspíš už jsou prožraný od molů, ale pořád lepší, než zmrznout. Paní Torrancová, jste tu ještě s námi?"
"Já nevím," odpověděla bezbarvým hlasem. "Asi ano."
"To je dobře. Jsem za vteřinku zpátky."
"Přijď co nejrychleji," zašeptal Danny. "Prosím tě."
Hallorann přikývl. Namířil reflektor skútru na dveře a brodil se sněhem ke kůlně. Před sebe vrhal dlouhý stín. Otevřel dveře kůlny dokořán a vešel dovnitř. Koňské houně byly stále v rohu, vedle roqueové soupravy. Vzal čtyři - páchly trouchnivinou a starobou a moli si na nich nepochybně smlsli - ale pak se zarazil.
Jedna roqueová palice chyběla.
(Tak tímhle mě praštil?)
Na tom přece nezáleželo, čím ho praštil, ne? Přesto se dotkl prsty tváře a ohmatal si obrovský otok. Šestisetdolarová zubařská práce zničená jediným úderem. Ale nakonec
(třeba mě nepraštil tou chybějící palicí. Třeba se ztratila. Nebo ji někdo ukradl. Nebo si ji někdo vzal na památku. Nakonec)
na tom taky nezáleželo. Příští léto si tady už nikdo roque nezahraje. Ani žádné léto v dohledné budoucnosti.
Ne, na tom skutečně nezáleželo. Jen ho ten pohled na sadu s jednou chybějící palicí tak nějak přitahoval. Přistihl se, že myslí na zvuk úderu palice na dřevěnou kouli. Nádherný letní zvuk. Koule
(kost. krev.)
rachotí po štěrku. Představa
(kost. krev.)
ledového čaje, swingu na terase, dam v bílých slamácích, bzučení komárů a
(zlí malí kluci, co nedodržují pravidla)
tohle všechno. Jistě. Hezká hra. Trochu nestylová, ale… hezká.
"Dicku?" Hlas byl tichý, úpěnlivý a náhle dost nepříjemný. "Jsi v pořádku, Dicku? Pojď ven. Prosím!"
("Vylezte ven, negři, když vás volá pán.")
Jeho ruka se sevřela kolem rukojeti jedné palice. Ten dotyk byl příjemný.
(Šetři rákosku, znič dítě.)
Oči se mu zamžily mihotavou, ohněm pableskující tmou. Vážně, to by jim oběma prospělo. Ona byla nadranc… měla bolesti… a byla to hlavně
(jedině)
vina toho zatracenýho kluka. Vlastního tátu tam nechal uhořet. Když se tak člověk nad tím zamyslí, byla to skoro vražda. Otcovražda se tomu říká. Hodně odporný zločin.
"Pane Halloranne?" Její hlas byl tichý, slabý plačtivý. Moc se mu nelíbil.
"Dicku!" Kluk už brečel strachy.
Hallorann vytáhl palici ze stojanu a obrátil se proti bílému světlu z reflektoru. Nerovnoměrně šoupal nohama po prkenné podlaze kůlny, jako mechanická hračka, kterou někdo natáhl a uvedl do pohybu.
Náhle se zastavil a udiveně se podíval na palici. V hrůze si položil otázku, co to vlastně chtěl spáchat. Vraždu? Myslel na vraždu?
V dalším okamžiku mu celou mysl zaplnil zlostný, trochu zastrašující hlas:
(Udělej to! Udělej to, ty slabošskej posranej negře! Zab je! ZAB JE OBA!)
Zmocnil se ho tichý, vyděšený pláč. Odhodil palici za sebe. Dopadla do rohu, kde byly uloženy koňské houně. Její hlava se otočila k němu v nevyslovené výzvě.
Utekl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama