"Když to není rozbité, nespravuj to."

Oscar Wilde - Zločin lorda Arthura Savila

27. září 2007 v 18:30 | frida |  Čtenářský deník

Oscar Wilde

Zločin lorda Artura Savila

Hlavní postavy: lord Artur Savil, chiromant Podgers
Kniha začíná jedním malým příběhem Hughieho Erskina, oblíbeného, ale ne právě movitého mladého muže, který kromě své krásné tváře neměl skoro nic, nic mu vyloženě nešlo a nemohl pro sebe najít vhodné zaměstnání, nazvaném Obdivná glosa. K dovršení všeho se navíc zamiloval do dcery plukovníka ve výslužbě, Laury Mertonové. Dívka jeho city opětovala, ale její otec, který měl Hughieho jinak rád, nechtěl o svatbě ani slyšet.
Jednou se Hughie cestou na návštěvu u Mertonových stavil u svého dobrého přítele, malíře Alana Trevora. Alanovi se na Hughiem líbil nejdřív jen jeho vzhled, ale když ho poznal, oblíbil si ho pro jeho optimismus a bezstarostnost. Alan právě maloval jednoho žebráka. Malý děda opravdu vypadal jako největší ubožák pod sluncem a Hughiemu se ho zželelo. Když malíř na chvíli odešel, daroval žebrákovi všechny peníze, co u sebe měl, přestože to znamenalo, že si sám nebude moci dovolit vzít si celých čtrnáct dní drožku. Stařec se podivil, ale slušně poděkoval. Když se Alan vrátil, Hughie odešel za Laurou, která mu jemně vyhubovala za jeho marnotratnost. Večer potkal Hughie Alana v klubu a zeptal se ho, jak pokročily práce na obrazu žebráka. Malíř se mu svěřil, že obraz je hotov i zarámován, a že byl onen model Hughiem velmi okouzlen. Hughieho vyvede z míry, když zjistí že jeho přítel pověděl žebrákovi vše nejen o něm, ale i o Lauře a o jeho problémech s penězi, kvůli kterým se ti dva nemohou vzít. Ještě více ho ale překvapí, když zjistí, že onen muž není žebrák, ale jeden z nejbohatších mužů v Evropě, baron Hausberg, velký obdivovatel Trevorova umění a jeho největší zákazník, který si přál, aby ho umělec namaloval jako žebráka.
Druhý den má Hughie návštěvu - nikoho jiného než vyslance od barona Hausberga. Nešťastný mladík se mu začal ihned omlouvat, ale vyslanec mu podal dopis, ve kterém stálo:

Svatební dar pro pana Hughieho Erskina a slečnu Lauru Mertonovou od starého žebráka

a uvnitř byl šek na deset tisíc liber. Na jejich svatbě měl proslov sám baron a Alan celou událost moudře okomentoval slovy:
"Modely, ze kterých se vyklubou milionáři, jsou hodně vzácné, ale ještě vzácnější jsou milionáři, ze kterých se vyklubou modely dobročinnosti."
Sám Zločin lorda Artura Savila má podnadpis Studie o povinnosti. Děj se začíná na večírku u lady Windermereové. Na tuto velkolepou událost se dostavilo i mnoho členů vlády a jiných významných osobností a nejslavnější z nich byla sama princezna Sophia z Karlsruhe. Ta se tam zdržela až do půl dvanácté, což jistě svědčí o kvalitě zábavy. O tu se staral mimo jiné i osobní chiromant lady Windermerové Podgers. Všem přítomným věštil z ruky budoucnost i minulost tak přesvědčivě, že o jeho talentu nemohlo být pochyb. O věštbu projevil zájem i mladý lord Artur Savil. Ale to, co se dozvěděl, rozhodně nečekal. Po nahlédnutí do mladíkovy ruky se Podgersovi udělalo nevolno a odmítl povědět, co z ruky vyčetl. Lord Artur si ale na něho po konci večírku počkal a donutil ho k doznání. Dozvěděl se, že v jeho ruce je napsáno, že se dopustí vraždy. Má zabít nějakého svého vzdáleného příbuzného. Lord Artur se nejprve zděsí, ale jako praktický člověk začne ihned myslet na to, že jestli je opravdu jeho osudem být vrah, měl by se mordu dopustit co nejdříve, neboť má před svatbou a nemůže svou snoubenku vystavit nebezpečí, že by si vzala někoho, kdo by se jako její manžel stal vrahem. Proto se rozhodl svatbu odložit. Jeho snoubenka Sibyla Mertonová z toho sice nebyla zrovna nadšená, ale Arturovi bezmezně věřila. Artur se na nadcházející a nevyhnutelnou vraždu důkladně připravil. Sestavil si seznam svých příbuzných, ze kterého si potom vybral jako nejvhodnější adeptku vzdálenou tetu z matčiny strany, lady Clementinu Bauchampovou, kterou měl vždy moc rád. Jako vražednou zbraň zvolil jed, protože se mu zdál nenápadný u staré nemocné dámy. Přijel za tetou na návštěvu a kapsli s jedem vydával za americký lék proti bolestem žlučníku, kterými teta trpěla. Potom odjel a čekal na zprávu o tetině smrti. Věděl, že z ní nebude podezírán, protože neměl sebemenší motiv, teta byla stará a neměla velký majetek. Za několik dní se skutečně dočkal. Teta zemřela podle lékařské zprávy na problémy se žlučníkem. Artur se vydal do jejího domu kvůli formalitám ohledně závěti, a vzal s sebou i Sibylu, které sdělil, že nyní již není důvod k odkladům svatby. Jaké ale bylo jeho překvapení, když zjistil, že teta jed nepozřela a že zemřela přirozenou smrtí. Když viděl, že zklamal, rozhodl se pro jinou oběť. Vybral si svého strýce, který byl děkanem v Chichersteru. Nechal vyrobit hodiny s výbušninou, ale i ty selhaly. Zklamaný Artur se už s vyhlídkou na svatbu rozloučil, ale na mostě cestou domů spatřil chiromanta Podgerse. Dostal na něho zlost a rozhodl se, že přece jen spáchá onen strašný čin, který je mu souzen. Shodil chiromanta z mostu. V novinách tomu byla věnována jen nepatrná pozornost - soudilo se, že Podgers spáchal sebevraždu. Arturovi tedy nic nebránilo stát se manželem krásné Sibyly.
O několik let později, když už se jim narodily dvě krásné děti, přijela na návštěvu do Alton Priory, půvabného starého sídla, jež vévoda odevzdal synovi jako svatební dar, lady Windermereová; a jednou odpoledne, když seděla s lady Savilovou v zahradě pod lípou a pozorovala hošíka a děvčátko, jak si jako dovádivé sluneční paprsky hrají na pěšině vroubené růžemi, sevřela náhle oběma rukama dlaň své hostitelky a zeptala se:
"Jste šťastná, Sibylo?"
"Ovšemže jsem šťastná, drahá lady Windermereová. Vy ne?"
"Já nemám čas být šťastná, Sibylo. Mně se vždycky líbí každý nový člověk, která je mi představen, ale jak lidi blíž poznám, tak jich pravidelně začnu mít až nad hlavu."
"Ani vaši lvi vás už netěší, Lady Windermereová?"
"Ale kdepak, miláčku. Lvi vydrží jenom přes jednu sezónu. Jak jim přistřihneme hřívu, tak jsou z nich ti nejotravnější tvorové. Ostatně, když jste k nim milá, tak s vámi jednají moc špatně. Vzpomínáte si na toho strašného pana Podgerse? To vám byl příšerný podvodník. To mi bylo samozřejmě jedno a nezlobila jsem se na něj, ani když chtěl, abych mu půjčila peníze, ale nesnášela jsem ho, když mi vyznával lásku. To je jeho vina, že mám takový odpor k chiromantii. Věnuji se teď telepatii, ta je mnohem zábavnější."
"U nás ale proti chiromantii nesmíte mluvit, lady Windermereová, to je jediné, co se před Arturem nesmí zlehčovat. Chiromantii bere opravdu naprosto vážně."
"Ale snad nechcete říci, Sibylo, že v ni věří?"
"Jen se ho zeptejte, lady Windermereová, zrovna sem jde." Lord Artur k nim skutečně přicházel přes zahradu; v ruce nesl velikou kytici žlutých růží a kolem něho tančily obě jeho děti.
"Lorde Arture?"
"Ano, lady Windermereová?"
"Doufám, že mi nechcete namlouvat, že věříte v chiromantii?"
"Ovšemže v ni věřím," řekl s úsměvem mladá muž.
"Ale proč?"
"Protože jí vděčím za všechno své životní štěstí," zašeptal, usedaje do proutěného křesla.
"Za co jí to, prosím vás, vděčíte, milý lorde Arture?"
"Za Sibylu," odvětil, podávaje své ženě růže a hledě jí do fialových očí.
"To je ale nesmysl!" zvolala lady Windermereová. "V životě jsem takový nesmysl neslyšela."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alík Alík | 23. ledna 2008 v 20:01 | Reagovat

hollka nějak si prohodila obsahy knih

2 spoluautorka spoluautorka | Web | 7. února 2008 v 21:47 | Reagovat

jak to myslis? ten obsah Zločinu lorda Artura S. tam je ... (ja ho tady teda aspon mam :D ) to na zacatku je jen uvodni pribeh ty knizky ... ale mozna zalaezi na vydavatelstvi

3 Violet Violet | 23. dubna 2010 v 21:39 | Reagovat

Vážně si prohodila obsahy to, co jsi popsala je povídka Neobyčejný model a ne Zločin lorda Artura Savila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama