"Když to není rozbité, nespravuj to."

Nikolaj Vasiljevič Gogol - Revizor

18. listopadu 2007 v 18:07 | frida |  Čtenářský deník

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Revizor

Hlavní postavy: Anton Antonovič Skvoznik-Dmuchanovskij (policejní direktor), Ivan Alexandrovič Chlestakov (úředník z Petěrburgu)
Divadelní hra vyprávějící o korupci a lidské hlouposti a důvěřivosti.
V jednom městečku se roznese poplašná zpráva - na návštěvu má přijet revizor. Život všech se obrátí naruby - všichni mají z revize nemalé obavy, protože nikdo nemá čisté svědomí.
Policejní direktor rád bere úplatky, i když jinak je to velmi dobrý člověk; sudí má plnou hlavu lovu a žen; kurátor chudinských ústavů je zase přesný jen pokud jde o jeho kapsu, jinak vše šidí, školní inspektor je možná bez větších potíží, ale přesto je silně nervózní a poštmistr je starý zvědavec, který se baví tím, že čte cizí dopisy.
Všichni mají z návštěvy velký strach a direktor se snaží dát na poslední chvíli stav města alespoň trochu do pořádku. Dva statkáři ale přijdou s hroznou zprávou: v hostinci se ubytoval dobře oblečený muž, vypadá jako vysoce postavený úředník a hlavně: neplatí. Nikdo nepochybuje o tom, že takhle se může chovat jedině revizor a tak ho všichni běží do hospody uvítat.
Tady začíná zápletka celé hry. Ubytovaný v hospodě sice vypadá jako bohatý úředník, ale ve skutečnosti je to pouze chudý mladík Ivan Alexandrovič Chlestakov, který se ve městě stavil cestou ke svému otci. Dobře oblečený je ze zvyku a neplatí zkrátka proto, že na to nemá. Jenže když k němu do pokoje zavítá celý slavnostní průvod s policejním direktorem a sudím v čele, myslí nejdříve, že ho chtějí z města vykázat kvůli jeho dluhům. Když pochopí, že se o nic takového nejedná a že se k němu všichni chovají náramně uctivě, nechá si takovou péči líbit. Souhlasí s tím, že se ubytuje u direktora doma. U večeře se poněkud ovíněn rozpovídá o svém vysokém postavení ani ne tak proto, že by chtěl lhát, jako spíš proto, že v duchu si již podobně skvělou kariéru vysnil a nyní zčásti věří, že povídá pravdu, když se chvástá jak dennodenně navštěvuje cara. Obyvatelstvo městečka z něj dostane ještě větší strach a tak si ho všichni začnou předcházet. Nabízejí mu peníze a dary, což se chudému úředníčkovi velmi zamlouvá. U direktora se setká s jeho ženou a dcerou a do obou se zamiluje. Obě zkouší přemlouvat a přesvědčovat o své lásce a nakonec mladší dceru požádá o ruku. Rodiče svatbu svolí a direktor se vidí jako guvernér a pravá ruka cara. Dobrou novinu všude roznese a ve skvělém rozmaru se ani nepozastavuje nad tím, že ženich spěšně odjíždí "pro požehnání svého otce".
Hra končí tím, že při velké hostině, pořádané na počest budoucí svatby, přiběhne poštmistr s tragickou zprávou: dostalo se mu do rukou psaní domnělého revizora, ve kterém líčí svému příteli novináři, jak mu ti hloupí venkované naletěli. Nakonec se na scéně objeví posel se zprávou, že v hostinci se ubytoval revizor a chce s direktorem nutně mluvit.
POŠTMISTR: Čtěte, čtěte! Nedělejte hlouposti! Čtěte všechno!
KOROBKIN (čte): "Kurátor chudinských úřadů, Zemljanika, vypadá jako prase na bidýlku!"
ARTĚMIJ FILIPOVIČ (k divákům): To není moc vtipné! Prase na bidýlku! Kdo viděl prase na bidýlku?!
KOROBKIN (čte dál): "Školní inspektor páchne na hony cibulí."
LUKA LUKIČ (k divákům): A já, na mou duši, nevezmu cibuli do huby, jak je rok dlouhý.
ÁMOS FJODOROVIČ: Sláva bohu, aspoň o mně tam není nic!
KOROBKIN (čte): "Sudí.."
ÁMOS FJODOROVIČ: Tu to máme! (Nahlas) Pánové, já myslím, že je ten dopis moc dlouhý. A nic v něm není: kdo by čet takové pitomosti!
LUKA LUKIČ: Ne!
POŠTMISTR: Ne, ne, čtěte!
ARTĚMIJ FILIPOVIČ: Ne, ne, ne, jen čtěte!
KOROBKIN (pokračuje): "Sudí Ljapkin-Ťapkin je taky nanejvýš podezřelý subjekt…" (Zastaví se) To je asi francouzské slovo.
ÁMOS FJODOROVIČ: A čert ví, co to znamená! Kdyby to znamenalo jen zloděj, ale kdoví, možná je to něco ještě horšího.
KOROBKIN (čte dál): Jinak jsou to lidé pohostinní a dobrosrdeční. Sbohem, duše drahá. Já podle tvého příkladu se taky chci obírat literaturou. Nudný je, brachu, takovýhle život a i duše si žádá konečně své potravy. Vidím zcela jasně: musím se pustit do něčeho velkého a vznešeného. Piš mi do saratovské gubernie, do vesnice Podkatilovka. (Obrací dopis a čte adresu) Blahorodému a milostivému pánu a panu Ivanu Vasiljeviči Trjapičkinovi v Sanktpetěrburgu, Poštovská ulice, v domě číslo devadesát sedm, když se vejde na dvůr, tak druhé patro napravo."
JEDNA DÁMA: To je celá série šňupek!
POLICEJNÍ DIREKTOR: Ten mi dal, ten mi dal! Ubil mě, ubil, ubil! Já nic nevidím: já vidím před sebou prasečí rypáky místo obličejů, a nic jiného… Vraťte ho, vraťte ho! Zpátky! Zpátky! (mává rukou)
POŠTMISTR: Kdepak vrátit! Já jako naschvál poručil dozorci, aby mu dal nejlepší trojku; a čert mi napískal, abych dal takový rozkaz i do všech ostatních stanic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama