"Když to není rozbité, nespravuj to."

Prosinec 2007

Victor Hugo - Bídníci

26. prosince 2007 v 12:05 Čtenářský deník
Jean Valjean pracoval jako proklesťovač větví. Ze svého malého platu musel uživit sebe, svou ovdovělou sestru a její děti. V největším zoufalství nakonec ukradl bochník chleba a byl za to odsouzen na galeje. Po třech pokusech o útěk nakonec strávil na galejích devatenáct let. Tím však jeho trápení nekončí. Po propuštění se musí prokazovat žlutým průvodním listem, který způsobuje, že Valjean nemůže sehnat práci a všichni s ním zacházejí jak s největší špínou.
Až jedné mrazivé noci se Valjean dostane až k tzv. monsignoru Lidumilovi, biskupovi z Digne. Ten Valjeana ve svém skromném domku pohostí a nechá ho tam přespat. Valjean zkažený galejemi a odporem ostatních lidí se mu odvděčí tím, že mu ukradne stříbrné příbory a uteče. Brzy je ovšem opět zatčen, biskup z Digne je pozván jako svědek, ale místo, aby řekl, co Valjean spáchal, řekne, že mu příbory daroval stejně jako stříbrné svícny, které si Valjean zapomněl vzít. Valjean zmaten jeho chováním se rozhodne, že se z něj opět stane dobrý člověk.
Přestane se pravidelně hlásit policii, zničí průvodní list a usadí se ve městě Montreuil - sur - mer. Díky své zdokonalené metodě výroby šperků zbohatl, dal práci všem lidem a stal se starostou.
Jedna z jeho dělnic, Fantine, zatají, že má nemanželské dítě. Když se na to přijde je vyhozena z práce, a aby zaplatila léky pro dceru Cosettu, o které jí píšou její vychovatelé Thénardierovi, nechá se ostříhat, vytrhat si zuby a poté se začne prodávat sama. Po jedné potyčce s mužem, který ji napadne, je odvedena obávaným strážníkem Javertem, ačkoliv nebyla vinna. Valjean, nyní známý jako dobrotivý otec Madelaine, zjistí, že je nevinná a vyžádá si její propuštění. Nyní již velmi nemocná Fantine je přesunuta do nemocnice, kde je denně navštěvována Valjeanem, který ji přislíbí, že se ujme Cosetty, kdyby zemřela.
V té době zachrání Valjean z pod vozu pana Faucheleventa, vzbudí podezření u Javerta, kvůli své obrovské síle. Brzy na to je chycen nějaký muž a je považován za Valjeana. Valjean odmítá nechat svou vinnu na někom jiném a u soudu se přizná.
Umírající Fantine slíbí, že se bude o Cosettu starat jako o vlastní dceru, poté je zatčen Javertem, ale po krátké době opět uteče a odvede Cosettu od Thénardierových, kteří si z ní dělali služku.
Javert je Valjeanovi neustále v patách a ten se proto uchýlí do kláštera k panu Fauchevelentovi, kde pracuje jako zahradník a Cosetta je vychovávaná jeptiškami. Cosetta roste a nechce se stát jeptiškou, a proto s ní Valjean odchází.
Při každodenních procházkách parkem se svým "otcem" se Cosetta seznámí s mladíkem Mariem, studentem práv, a zamiluje se do něj. Valjean chce před Javertem utéct do Anglie. Cosetta je zoufalá a Marius se rozhodne nechat se zabít na barikádách vypuklé revoluce za republiku. Valjean se o Mariově plánu dozví, a přestože nechce, aby mu někdo vzal Cosettu, chce její štěstí, a proto se vydává na barikádu.
Když je barikáda dobyta, je Marius raněn. Valjean ho zachrání a městskou stokou ho nese k jeho dědečkovi. Cestou potká Thénardiera, který si myslí, že potkal vraha s obětí. Pro usvědčení utrhne kousek Mariova obleku. Když Valjean vyleze ze stoky, zatkne ho Javert. Valjean už nemá sílu ani chuť utíkat, jen chce Maria zavést k dědečkovi a rozloučit se s Cosettou. Javert, který vždy ctil všechna pravidla, nemůže Valjeana pochopit. Propouští ho a poté se utopí v Seině.
Když se Marius uzdraví, vezme si Cosettu za ženu. Valjean se mu přizná k tomu, že byl galejníkem. Marius jím začne opovrhovat a ačkoliv Valjeanovi slíbil, že se bude moci stýkat s Cosettou, postupně ho z jejího života vytěsní. Když však k Mariovi přijde Thénardier, aby Valjeana ještě více pošpinil, dozví se Marius, kdo byl jeho zachráncem a začne si Valjeana opět vážit. Okamžitě se za ním s Cosettou vydá, ale Valjean již umírá steskem. Na poslední minuty svého života spatří Cosettu a umírá v jejím náručí, šťastný a smířený s Bohem.
Citát: Denně vycházel z domu ve stejnou dobu, podnikal stejnou cestu, ale den po dni, aniž si to uvědomoval, ji zkracoval. Celá jeho tvář vyjadřovala jedinou myšlenku: "Nač?". Oči byly vyhaslé, už nezářily. Také slzy vyschly, už se nesbíhaly v očních koutcích; zamyšlené oči vysychaly.

Gustave Flaubert - Paní Bovaryová

26. prosince 2007 v 10:46 Čtenářský deník
Gustave Flaubert
Paní Bovaryová
Hlavní postavy: Karel Bovary, Ema Bovaryová
Karel Bovary je mladý nesmělý muž, kterého rodiče poslali do školy v celkem pozdním věku - proto nikdy mezi spolužáky nezapadl a měl s nimi mnoho problémů. Zaměřil se hlavně na studium, které mu ale moc nešlo - naučil se nazpaměť několik pouček, které ale úplně nechápal - to mu ale v pozdějším životě stačilo k vybudování pověsti slušného lékaře. Zpočátku se mu moc nedařilo - neměl pacienty, protože nebyl tolik známý. Musel se oženit se starou bohatou vdovou, kterou nemiloval.
Díky manželce měli peníze a jednou se na Bovaryho usmálo štěstí. Bohatý sedlák si zlomil nohu a Karel ho měl jet ošetřit. Jednoduchou zlomeninu zvládl hladce, v sedlákovi našel přítele a zamiloval se do jeho dcery, která byla tak v jeho věku. Mladá Ema Bovaryová byla opravdu neobyčejně půvabná, ale mládí strávené v klášteře ji poznamenalo. Naučila se tam číst romány a měla jich plnou hlavu. Čekala, až pro ni přijede princ na bílém koni a život si představovala pouze takový, jaký ho znala z knih. Mladé Emě se Karel také líbil a myslela si, že je do něho zamilovaná. Proto po smrti jeho manželky nic nebránilo tomu, aby se vzali.
Nějaký čas byli spolu šťastni, ale Ema se brzy začala v manželství nudit. Litovala, že se za Karla provdala, protože poznala, že k němu necítí lásku. Začal se jí protivit a její nálada se často měnila na melancholickou - to pak s nikým několik dní nepromluvila. Karel svou ženu velmi miloval a měl strach o její duševní zdraví. Proto si našel práci jinde a odstěhovali se. Doufal, že změna podnebí jí pomůže, ale po čase se vše vrátilo do starých kolejí a bylo to ještě horší. Ve městečku, do kterého se přistěhovali, bydlel mladý písař Leon. Byl to velký romantik a právě do něho se Ema zamilovala. Byla ale ještě nezkušená a proto na sobě nedala nic znát a k Leonovi, který ji také miloval, se chovala velmi chladně a všemožně mu dávala najevo, že je vdaná. Když nešťastný Leon odjel studovat práva do Paříže, vyčítala si své chování, ale už bylo pozdě. Karla nenáviděla víc než kdy předtím - připadal jí neschopný a vesnický. Ona naopak utrácela všechny jeho peníze za drahé šaty, látky a jiné vybavení. Poté otěhotněla a Karel doufal, že se její chování změní. Své dítě ale vůbec nechtěla vidět - několik dnů po porodu ho svěřila kojné a ani ho nenavštěvovala. Tou dobou si jí všiml bohatý Rudolf, starý mládenec, který chtěl mít krásnou civilizovanou venkovanku mezi svými milenkami. Ema se do něho velmi zamilovala a úplně se na něho upnula. Za dobu jejich poměru zlepšila chování k dceři a k manželovi a Karel nic nezpozoroval. Potom ale pro Emu přišla rána. Požádala Rudolfa, aby ji unesl. On souhlasil, ale večer před únosem jí napsal dopis, ve kterém jí vysvětluje, že jí nechce zkazit život a tak dále a že odjíždí sám. Skutečně odjel a Ema o něm několik let neslyšela.
O pár let později byli v cizím městě v divadle a tam se setkali s Leonem - nyní studentem práv. Leon na Emu nezapomněl a stále ji miloval, dokonce víc než předtím, a Ema po zkušenosti s Rudolfem Leona vyslechla. Stali se z nich milenci, ale brzy se Leon Emě zprotivil a Ema Leonovi také, protože ho pořád chtěla mít u sebe a nenechávala mu žádný prostor. Mezitím se Karlovi nedařilo dobře. Pokusil se jednomu žebrákovi odstranit koňskou nohu, ale po jeho zákroku začala končetina hnisat a odborník rozhodl o amputaci - navíc se Karlovi vysmál. Peněz ubývalo a Ema dál rozhazovala peníze - kupovala za ně dárky pro Leona a pro sebe. Nakonec se zadlužila, ale Karlovi o tom nic neřekla. Ten to poznal až tehdy, když jim exekutoři zabavovali majetek. Ema byla zoufalá - prosila Leona, aby jí sehnal peníze. Leon neuspěl a když mu nařídila aby peníze sebral ve své kanceláři, odmítl. Vymluvil se a odešel. Ema věděla, že se na něj nemůže spolehnout a šla k bohatému notářovi, u kterého Leon dříve pracoval. Ten jí byl ochoten pomoci, ale pod podmínkou, že se Ema stane jeho milenkou. Ema odmítla a na poslední pokus zašla za Rudolfem, který se jí několik let usilovně vyhýbal. Ani Rudolf jí nemohl dát tak vysokou částku a proto Ema šla domů a otrávila se. Jed vzala v manželově laboratoři. Umírala dlouho a celou dobu u ní Karel byl. Po pohřbu objevil její milostné dopisy s Leonem a s Rudolfem. Byl z toho nešťastný, ale odpustil jí. Nakonec sám zemřel a jeho dcera jela k jeho matce. Ta také zemřela a tak se malá Berta dostala k jedné chudé tetě.
Jednoho dne, když šel na trh do Argueil prodat koně - poslední zdroj příjmu - potkal Rudolfa.
Oba zbledli, když se spatřili. Rudolf, který poslal o pohřbu jen svou navštívenku, nejdříve vykoktal nějakou omluvu, pak se osmělil a byl nakonec dokonce tak drzý (bylo pravé srpnové vedro), že pozval Karla na láhev piva do hostince.
Sedě naproti němu a opíraje se lokty o stůl, žvýkal svůj doutník, nepřestávaje hovořit; Karel se hroužil do snění před touto tváří, kterou ona milovala. Zdálo se mu, jako by zahlédl něco z ní. Úžas se ho zmocňoval. Byl by chtěl být tímto mužem.
Ten mluvil dále o hospodářství, o dobytku, hnojivu, ucpávaje tuctovými slovy všechny štěrbiny, jimiž mohla proklouznout narážka. Karel ho neposlouchal; Rudolf si toho všiml a podle toho, jak se měnila Karlova tvář, soudil, jaké myšlenky probíhají jeho hlavou. Poznenáhlu nachověla, chřípě se zmítala, rty se chvěly; v jedné chvíli upřel Karel, pln temného vzteku, pohled na Rudolfa, který se v jakési hrůze odmlčel. Ale brzy se Karlova tvář zase obestřela výrazem smrtelné únavy.
"Nehněvám se na vás," řekl.

Patrick Süskind - Parfém: příběh vraha

1. prosince 2007 v 22:51 Čtenářský deník

Patick Süskind

Parfém: příběh vraha

Hlavní postavy: Jean-Baptiste Grenouille
Tento hororový román získal svému autorovi světový ohlas a byl dokonce filmově zpracován.
Vypráví o osudech jednoho fanatického mladíka, který neměl žádné city, pouze svůj výjimečný čich a v touze po výrobě dokonalého parfému neváhal ani vraždit.
Jean-Baptiste se nenarodil zrovna šťastně. Jeho matka prodávala ryby na trhu poblíž pařížského hřbitova Neviňátek. Bylo to vůbec nejvíc zapáchající místo v celé Paříži a je s podivem, že právě z takového pocházel "nejlepší parfumér všech dob". Paní Grenouillová si ale dítě nepřála. Již předtím byla několikrát těhotná a kvůli své chudobě řešila tyto situace poněkud drasticky: dítě porodila mezi vykuchané rybí vnitřnosti a nechala je zemřít. Stejně měl skončit i její nejnovější syn. Jenomže mladý hoch měl úžasnou touhu po životě, křikem si přivolal pomoc a tím se zachránil. Jeho matku dopadli a popravili a tak se z něho stal sirotek. Nebyl ale poslán do sirotčince, ale vychován na útraty jistého kláštera.
Již s malým Grenouillem byly problémy - žádná kojná o něho nestála. Nebylo to tím, že by byl nějak ošklivé nebo uplakané dítě a kojné dostávaly dobře zaplaceno. Ale Jean-Baptiste měl něco, co všechny lidi děsilo. Nebo spíše naopak něco neměl - navzdory tomu, v jakém prostředí se narodil, neměl žádný lidský (ani jiný) pach. Vlastně nebyl vůbec cítit. Kojné se ho děsily, děti ho nenáviděly. Nakonec se dostal do rukou jediné kojné v Paříži, která ho dokázala vystát - paní Gaillardová. Tato pracovitá žena již v dětství utržila ošklivou ránu nějakým předmětem do kořene nosu a po této nehodě nadobro ztratila čich. Na Grenouillovi proto nic nezpozorovala a divné jí nepřišlo ani to, že se ho ostatní děti straní. Děti ovšem často zacházely ještě dál. Pokoušely se nenáviděného "netvora" několikrát udusit, nebo shodit ze schodů. Jean-Baptiste pokaždé přežil, ale z těchto pokusů mu na památku zbyla pochroumaná noha, kvůli které nadosmrti kulhal, a nespočetně jizev.
Celkově působil Jean-Baptiste docela normálně, nebyl sice hezký, ale zase nebyl tolik ošklivý a dětem a později i jiným lidem vadilo hlavně to, že ho nemohli "cítit"; proto mu nikdy nedůvěřovali a báli se ho. Naopak Jean-Baptiste měl mimořádný čich. Vůně, které cítil, si ukládal do paměti a nikdy na ně nezapomněl. Co víc, ve své mysli mohl vůně různě míchat a vytvářet tím nejrůznější kombinace.
V dětství ho kojná odvedla ke koželužskému mistrovi, aby se chlapec naučil nejnebezpečnějšímu řemeslu. Práce koželuha byla náročná a kvůli pracovním postupům i nebezpečná. Na nejhorší práci byli najímáni sirotkové a chudáci, které v případě úmrtí nikdo nepostrádal. Naproti všeobecnému očekávání ale Grenouille nezemřel a přežil i několik nemocí, které by pro jiné byly smrtelné. U mistra tím stoupl v ceně, ale sám chtěl být parfumérem. Na tuto dráhu nastoupil díky známosti s jedním parfumérským mistrem Baldinim. Ten ho mnohému naučil a taky si díky Jeanu-Baptistovi nahrabal slušné peníze. Mladík chtěl ale odejít naučit se jiným technikám, protože potřeboval zjistit, jestli se dá dostat vůně i z předmětů, jako je kámen, hlína atd. Ještě před jeho odchodem se ale udála jedna z nejdůležitějších událostí jeho života. Při slavnostním ohňostroji na počest krále ucítil dosud neznámou krásnou vůni. Sledoval ji a poznal, že je to vůně dívky. Chtěl tuto vůni mít a proto dívku zabil.
Po odchodu z Paříže chtěl pokračovat do městečka Grasse, parfumářského ráje. Cestou ho ale přepadla strašná nenávist k lidem a k jejich pachu a proto odbočil ze své trasy a sedm let přebýval v jámě v nejpustějších horách Francie. Po sedmi letech spokojeného života v jeskyni se mu ale zdál strašný sen, díky němuž si uvědomil, že není nijak cítit. Vrátil se mezi lidi, získal si jejich přízeň a vyrobil si parfém, který nahrazoval lidský pach. S dostatečnou zásobou parfému, které znázorňovaly nejrůznější lidské vlastnosti se vydal do Grasse. Tam ucítil znovu tu nádhernou vůni a zjistil, že opět patří krásné dívce. Rozhodl se, že dívku za dva roky zabije a její vůni se pokusí uchovat v parfému, po kterém se do něho všichni zamilují. Postupně zavraždil 25 pannen a jejich nahá těla zabalil do prostěradla potřeného tukem - touto "studenou metodou", kterou se naučil, z těl vytáhl jejich vůni. Chtěl vůni neznámé dívky smísit s vůněmi ostatních pannen a nakonec se mu to podařilo. Po poslední vraždě krásné a bohaté Laury, do jejíž vůně se zamiloval, byl ovšem dopaden. Nezapíral, nechal se mučit a s klidným svědomím šel i na svou popravu. Měl totiž svůj dokonalý parfém, jehož účinnost si hned ověřil - všichni v něm viděli dokonalého člověka, vraždy mu odpustili a nechali ho odejít.
Jean-Baptiste byl ale zklamán. Myslel, že bude šťasten, když parfém stvoří. M�%9

Alois a Vilém Mrštíkovi - Maryša

1. prosince 2007 v 22:49 Čtenářský deník

Alois a Vilém Mrštíkové

Maryša

Hlavní postavy: Maryša, Vávra, Francek, Lízal
Tato tragédie popisuje osudy venkovské dívky Maryši, která se zamilovala do chudého mládence Francka. Její rodiče, sedlák Lízal se ženou, o její lásce nechtějí ani slyšet. Pro Maryšu chtějí bohatého ženicha a takového najdou v mlynáři Vávrovi. Tento vdovec s několika dětmi se zpočátku jeví jako ideální partie - má mlýn a zkušenosti. Rodiče nic nedají na to, že o Vávrovi kolují pověsti o tom, jak bil a nakonec utrápil svou první ženu, a jak hanebně se choval k služebným. Dokonce se nepozastavují ani nad tím, že Vávrovi nestačí mít mladou krásnou nevěstu, ale ještě smlouvá o peníze a snaží se toho z bohatého sedláka vytáhnout co nejvíc.
Maryša Vávru nechce, ale rodiče ji donutí se za něj provdat.Francek totiž musí na vojnu do Brna a Maryša ví, že jeho si stejně nebude nikdy moci vzít za muže. Dva roky tedy snáší ponižování i rány od muže, kterého nenávidí. Po dvou letech se Francek vrací z vojny a zjišťuje, že jeho milá je vdaná. Okamžitě je mu jasné, že tu šlo o peníze a má zlost na Vávru i na Lízala. Lízal se mezitím přesvědčí s jakým tyranem jeho jediná dcera žije, a je nešťastný. Nabídne Maryše, aby se vrátila domů a muže opustila, ale Maryša se zatvrdí a zůstává u Vávry. V hospodě se setkává s Franckem, který se jí snaží získat zpět. Francek se pohádá s Vávrou a potom jde do mlýna přesvědčovat Maryšu, aby s ním utekla do Brna. Maryša ale nechce zničit svou pověst a Francka odmítá. Jenže pak se vrátí její muž, je na ní hrubý, a když služebné nažene takový strach a vyhrožuje jí bitím, služebná prozradí, že u Maryši byl Francek. Vávra se rozzlobí a chce Francka zastřelit. Maryša ho prosí, slibuje mu, že mu vše odpustí a bude s ním dál žít, pokud Francka ušetří, ale Vávra se nedá obměkčit. Tato jeho touha po pomstě vzbudí v jeho ženě ještě větší nenávist a Maryša se rozhodne: od Vávry odejde, možná ho i zabije a uteče s Franckem.
Druhého rána se Vávra chce udobřit, ale Maryša mu dá do kávy jed a otráví ho.
VÝSTUP PÁTÝ
VÁVROVÁ - ROZÁRA
ROZÁRA (v běhu, běží rovnou cestou pro vodu)
Pro Boha všemohoucího, paňmámo - - co se stalo - - - pantáta je bez sebe - -
VÁVROVÁ (ani se nehne)
ROZÁRA (s podivem hledí po ní, pak odběhne)
VÝSTUP ŠESTÝ
VÁVROVÁ - MLATCI
VÁVROVÁ (sama, stále na svém místě. Hluk se blíží síní dovnitř)
Delší chvíle. Hraje očima.
Oknem je vidět:
Mlatci, ženy i mužští zpola vedou, zpola nesou Vávru - polomrtvého. Výkřiky.
HLASY
Co se mu jen stalo? Co se mu jen stalo? Tak najednó?!
VÁVROVÁ (právě když s Vávrou mají přijít dveřmi v pozadí na jeviště, vyhrne oči k nebi)
ŽENA (předběhne mlatce, všimne si pátravě Vávrové, uchopí ji za ruku, trhne doprostřed jeviště a pohlédne ji do odvrácené tváře)
Děvčico neščasná - tys jé otrávila!? (V pozadí ve dveřích muži nesoucí Vávru. Ve dveřích objeví se pouze boty mrtvého)
VÁVROVÁ (dutě)
Otrávila.
Opona spadne.