"Když to není rozbité, nespravuj to."

Victor Hugo - Bídníci

26. prosince 2007 v 12:05 |  Čtenářský deník
Jean Valjean pracoval jako proklesťovač větví. Ze svého malého platu musel uživit sebe, svou ovdovělou sestru a její děti. V největším zoufalství nakonec ukradl bochník chleba a byl za to odsouzen na galeje. Po třech pokusech o útěk nakonec strávil na galejích devatenáct let. Tím však jeho trápení nekončí. Po propuštění se musí prokazovat žlutým průvodním listem, který způsobuje, že Valjean nemůže sehnat práci a všichni s ním zacházejí jak s největší špínou.
Až jedné mrazivé noci se Valjean dostane až k tzv. monsignoru Lidumilovi, biskupovi z Digne. Ten Valjeana ve svém skromném domku pohostí a nechá ho tam přespat. Valjean zkažený galejemi a odporem ostatních lidí se mu odvděčí tím, že mu ukradne stříbrné příbory a uteče. Brzy je ovšem opět zatčen, biskup z Digne je pozván jako svědek, ale místo, aby řekl, co Valjean spáchal, řekne, že mu příbory daroval stejně jako stříbrné svícny, které si Valjean zapomněl vzít. Valjean zmaten jeho chováním se rozhodne, že se z něj opět stane dobrý člověk.
Přestane se pravidelně hlásit policii, zničí průvodní list a usadí se ve městě Montreuil - sur - mer. Díky své zdokonalené metodě výroby šperků zbohatl, dal práci všem lidem a stal se starostou.
Jedna z jeho dělnic, Fantine, zatají, že má nemanželské dítě. Když se na to přijde je vyhozena z práce, a aby zaplatila léky pro dceru Cosettu, o které jí píšou její vychovatelé Thénardierovi, nechá se ostříhat, vytrhat si zuby a poté se začne prodávat sama. Po jedné potyčce s mužem, který ji napadne, je odvedena obávaným strážníkem Javertem, ačkoliv nebyla vinna. Valjean, nyní známý jako dobrotivý otec Madelaine, zjistí, že je nevinná a vyžádá si její propuštění. Nyní již velmi nemocná Fantine je přesunuta do nemocnice, kde je denně navštěvována Valjeanem, který ji přislíbí, že se ujme Cosetty, kdyby zemřela.
V té době zachrání Valjean z pod vozu pana Faucheleventa, vzbudí podezření u Javerta, kvůli své obrovské síle. Brzy na to je chycen nějaký muž a je považován za Valjeana. Valjean odmítá nechat svou vinnu na někom jiném a u soudu se přizná.
Umírající Fantine slíbí, že se bude o Cosettu starat jako o vlastní dceru, poté je zatčen Javertem, ale po krátké době opět uteče a odvede Cosettu od Thénardierových, kteří si z ní dělali služku.
Javert je Valjeanovi neustále v patách a ten se proto uchýlí do kláštera k panu Fauchevelentovi, kde pracuje jako zahradník a Cosetta je vychovávaná jeptiškami. Cosetta roste a nechce se stát jeptiškou, a proto s ní Valjean odchází.
Při každodenních procházkách parkem se svým "otcem" se Cosetta seznámí s mladíkem Mariem, studentem práv, a zamiluje se do něj. Valjean chce před Javertem utéct do Anglie. Cosetta je zoufalá a Marius se rozhodne nechat se zabít na barikádách vypuklé revoluce za republiku. Valjean se o Mariově plánu dozví, a přestože nechce, aby mu někdo vzal Cosettu, chce její štěstí, a proto se vydává na barikádu.
Když je barikáda dobyta, je Marius raněn. Valjean ho zachrání a městskou stokou ho nese k jeho dědečkovi. Cestou potká Thénardiera, který si myslí, že potkal vraha s obětí. Pro usvědčení utrhne kousek Mariova obleku. Když Valjean vyleze ze stoky, zatkne ho Javert. Valjean už nemá sílu ani chuť utíkat, jen chce Maria zavést k dědečkovi a rozloučit se s Cosettou. Javert, který vždy ctil všechna pravidla, nemůže Valjeana pochopit. Propouští ho a poté se utopí v Seině.
Když se Marius uzdraví, vezme si Cosettu za ženu. Valjean se mu přizná k tomu, že byl galejníkem. Marius jím začne opovrhovat a ačkoliv Valjeanovi slíbil, že se bude moci stýkat s Cosettou, postupně ho z jejího života vytěsní. Když však k Mariovi přijde Thénardier, aby Valjeana ještě více pošpinil, dozví se Marius, kdo byl jeho zachráncem a začne si Valjeana opět vážit. Okamžitě se za ním s Cosettou vydá, ale Valjean již umírá steskem. Na poslední minuty svého života spatří Cosettu a umírá v jejím náručí, šťastný a smířený s Bohem.
Citát: Denně vycházel z domu ve stejnou dobu, podnikal stejnou cestu, ale den po dni, aniž si to uvědomoval, ji zkracoval. Celá jeho tvář vyjadřovala jedinou myšlenku: "Nač?". Oči byly vyhaslé, už nezářily. Také slzy vyschly, už se nesbíhaly v očních koutcích; zamyšlené oči vysychaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tina tina | Web | 26. prosince 2007 v 12:06 | Reagovat

hoj...som v druhom kole sutaze o naj vianocny design...pomozes mi postupit?? ak chces zahlasuj za mna pls tu→http://snickerska.blog.cz/0712/2-kolo-sondv.....diky...ak budes potrebovat hlas napis mi na blog

2 ANA ANA | Web | 15. října 2009 v 23:51 | Reagovat

Bídníky jsem četla kdysi dávno, vybavuji si, jak mi bylo Valjeana líto. Když to tak vezmeš, udělal jednu chybu (závažnou), celý život se ji snažil napravit - a jako by se nic nestalo. Nespravedlnost!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama