"Když to není rozbité, nespravuj to."

Gustave Flaubert - Paní Bovaryová

26. prosince 2007 v 10:46 |  Čtenářský deník
Gustave Flaubert
Paní Bovaryová
Hlavní postavy: Karel Bovary, Ema Bovaryová
Karel Bovary je mladý nesmělý muž, kterého rodiče poslali do školy v celkem pozdním věku - proto nikdy mezi spolužáky nezapadl a měl s nimi mnoho problémů. Zaměřil se hlavně na studium, které mu ale moc nešlo - naučil se nazpaměť několik pouček, které ale úplně nechápal - to mu ale v pozdějším životě stačilo k vybudování pověsti slušného lékaře. Zpočátku se mu moc nedařilo - neměl pacienty, protože nebyl tolik známý. Musel se oženit se starou bohatou vdovou, kterou nemiloval.
Díky manželce měli peníze a jednou se na Bovaryho usmálo štěstí. Bohatý sedlák si zlomil nohu a Karel ho měl jet ošetřit. Jednoduchou zlomeninu zvládl hladce, v sedlákovi našel přítele a zamiloval se do jeho dcery, která byla tak v jeho věku. Mladá Ema Bovaryová byla opravdu neobyčejně půvabná, ale mládí strávené v klášteře ji poznamenalo. Naučila se tam číst romány a měla jich plnou hlavu. Čekala, až pro ni přijede princ na bílém koni a život si představovala pouze takový, jaký ho znala z knih. Mladé Emě se Karel také líbil a myslela si, že je do něho zamilovaná. Proto po smrti jeho manželky nic nebránilo tomu, aby se vzali.
Nějaký čas byli spolu šťastni, ale Ema se brzy začala v manželství nudit. Litovala, že se za Karla provdala, protože poznala, že k němu necítí lásku. Začal se jí protivit a její nálada se často měnila na melancholickou - to pak s nikým několik dní nepromluvila. Karel svou ženu velmi miloval a měl strach o její duševní zdraví. Proto si našel práci jinde a odstěhovali se. Doufal, že změna podnebí jí pomůže, ale po čase se vše vrátilo do starých kolejí a bylo to ještě horší. Ve městečku, do kterého se přistěhovali, bydlel mladý písař Leon. Byl to velký romantik a právě do něho se Ema zamilovala. Byla ale ještě nezkušená a proto na sobě nedala nic znát a k Leonovi, který ji také miloval, se chovala velmi chladně a všemožně mu dávala najevo, že je vdaná. Když nešťastný Leon odjel studovat práva do Paříže, vyčítala si své chování, ale už bylo pozdě. Karla nenáviděla víc než kdy předtím - připadal jí neschopný a vesnický. Ona naopak utrácela všechny jeho peníze za drahé šaty, látky a jiné vybavení. Poté otěhotněla a Karel doufal, že se její chování změní. Své dítě ale vůbec nechtěla vidět - několik dnů po porodu ho svěřila kojné a ani ho nenavštěvovala. Tou dobou si jí všiml bohatý Rudolf, starý mládenec, který chtěl mít krásnou civilizovanou venkovanku mezi svými milenkami. Ema se do něho velmi zamilovala a úplně se na něho upnula. Za dobu jejich poměru zlepšila chování k dceři a k manželovi a Karel nic nezpozoroval. Potom ale pro Emu přišla rána. Požádala Rudolfa, aby ji unesl. On souhlasil, ale večer před únosem jí napsal dopis, ve kterém jí vysvětluje, že jí nechce zkazit život a tak dále a že odjíždí sám. Skutečně odjel a Ema o něm několik let neslyšela.
O pár let později byli v cizím městě v divadle a tam se setkali s Leonem - nyní studentem práv. Leon na Emu nezapomněl a stále ji miloval, dokonce víc než předtím, a Ema po zkušenosti s Rudolfem Leona vyslechla. Stali se z nich milenci, ale brzy se Leon Emě zprotivil a Ema Leonovi také, protože ho pořád chtěla mít u sebe a nenechávala mu žádný prostor. Mezitím se Karlovi nedařilo dobře. Pokusil se jednomu žebrákovi odstranit koňskou nohu, ale po jeho zákroku začala končetina hnisat a odborník rozhodl o amputaci - navíc se Karlovi vysmál. Peněz ubývalo a Ema dál rozhazovala peníze - kupovala za ně dárky pro Leona a pro sebe. Nakonec se zadlužila, ale Karlovi o tom nic neřekla. Ten to poznal až tehdy, když jim exekutoři zabavovali majetek. Ema byla zoufalá - prosila Leona, aby jí sehnal peníze. Leon neuspěl a když mu nařídila aby peníze sebral ve své kanceláři, odmítl. Vymluvil se a odešel. Ema věděla, že se na něj nemůže spolehnout a šla k bohatému notářovi, u kterého Leon dříve pracoval. Ten jí byl ochoten pomoci, ale pod podmínkou, že se Ema stane jeho milenkou. Ema odmítla a na poslední pokus zašla za Rudolfem, který se jí několik let usilovně vyhýbal. Ani Rudolf jí nemohl dát tak vysokou částku a proto Ema šla domů a otrávila se. Jed vzala v manželově laboratoři. Umírala dlouho a celou dobu u ní Karel byl. Po pohřbu objevil její milostné dopisy s Leonem a s Rudolfem. Byl z toho nešťastný, ale odpustil jí. Nakonec sám zemřel a jeho dcera jela k jeho matce. Ta také zemřela a tak se malá Berta dostala k jedné chudé tetě.
Jednoho dne, když šel na trh do Argueil prodat koně - poslední zdroj příjmu - potkal Rudolfa.
Oba zbledli, když se spatřili. Rudolf, který poslal o pohřbu jen svou navštívenku, nejdříve vykoktal nějakou omluvu, pak se osmělil a byl nakonec dokonce tak drzý (bylo pravé srpnové vedro), že pozval Karla na láhev piva do hostince.
Sedě naproti němu a opíraje se lokty o stůl, žvýkal svůj doutník, nepřestávaje hovořit; Karel se hroužil do snění před touto tváří, kterou ona milovala. Zdálo se mu, jako by zahlédl něco z ní. Úžas se ho zmocňoval. Byl by chtěl být tímto mužem.
Ten mluvil dále o hospodářství, o dobytku, hnojivu, ucpávaje tuctovými slovy všechny štěrbiny, jimiž mohla proklouznout narážka. Karel ho neposlouchal; Rudolf si toho všiml a podle toho, jak se měnila Karlova tvář, soudil, jaké myšlenky probíhají jeho hlavou. Poznenáhlu nachověla, chřípě se zmítala, rty se chvěly; v jedné chvíli upřel Karel, pln temného vzteku, pohled na Rudolfa, který se v jakési hrůze odmlčel. Ale brzy se Karlova tvář zase obestřela výrazem smrtelné únavy.
"Nehněvám se na vás," řekl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama