"Když to není rozbité, nespravuj to."

Leden 2008

Svatopluk Čech - Nový epochální výlet pana Broučka, tentokrát do XV. století

29. ledna 2008 v 22:33 | yellow |  Čtenářský deník
I po cestě na Měsíc zůstal pan Brouček stále stejný. Pořád vybíral nájemné a chodil do hospůdky za svými přáteli. Se vší skromností odmítal, aby ho lidé brali jako hrdinu a choval se jako normální člověk.
Jednou, když se pan Brouček vracel podnapilý z hospody, vyčerpán po dlouhé hádce o tajných chodbách, vešel na dvorek, kde zahučel do díry. Když se ocitl na pevné zemi, rozsvítil sirku a zjistil, že spadl do úzké chodby. Prošel chodbou a dostal se do místnosti se zrezivělými dveřmi, které se mu nakonec podaří otevřít. Po jejich otevření se mu naskytne pohled do místnosti plné drahých kamenů a dalších vzácných cenností. Pan Brouček se dostane na ulici a snaží se zorientovat, ale nemůže zjistit, kde je.
Po nějaké době potká pan Brouček měšťana, kterého se zeptá, kde se nachází. Při rozmluvě se pan Brouček dozví, že je v roce 1420, ale nechce tomu věřit. Když ale uvidí hořící hranice dříví, kolem které jsou muži s meči, palcáty a dalšími zbraněmi, uvěří, že se stal Žižkovým současníkem. Pan Brouček začne procházet ulicemi a poznávat je. Když dojde na Staroměstské náměstí, zdrceně dosedne na sedátko. Tam ho najde Janek od Zvonu a pan Brouček mu nalže, že ho jako mladého odvedli komedianti, že dlouho cestoval po světě a teprve v noci se vrátil do Prahy. Od Janka se dozví, že Praha je obléhána Zikmundem Lucemburským. Pan Brouček se stává hostem Jankovým a husitou.
Janek nechá pana Broučka vyspat, dá mu vhodné oblečení a pohostí ho. Pak si pan Brouček musí vybrat zbraň a vyjít s Jankem do města. Při cestě městem se zastaví v hospodě a posilní se. Pan Brouček zde málem přijde k úrazu, když se připlete do rozepře s náboženskou tématikou, ale v tu chvíli začnou být zvony na poplach.
Křižáci zaútočili. Brouček je ostatními dotlačen až na bojiště. Tam se dav Pražanů roztrhá na skupinky a Brouček se snaží utéct. Při útěku si ho všimne křižák a vydá se směrem k němu. Pan Brouček zakopne o sudlici a padne jako mrtvý. Křižák si myslí, že je Brouček mrtvý a zamíří pryč. Broučka pak naleznou Husiti a vezmou ho do jejich tábora.
Tam se z Broučka stane cepník a pomáhá stavět kamennou zeď. Ráno křižáci zaútočí a pro Pražany i Husity to vypadá velmi špatně. Jan Žižka pošle cepníky, aby zaútočili z boku a pan Brouček, kterému se naskytne možnost útěku, uprchne. Projde Prahou, v Jankově domě si vezme své věci, a když se blíží k domu, kde je ukryt poklad, je zajat Pražany, kteří ho předají Žižkovi. Ten rozhodne, že pan Brouček bude upálen v sudu. Když se oheň přiblíží k Broučkovi, Brouček omdlí a po procitnutí už je zpět v 19. století.
Citát: "Jak ty mně, tak já tobě" - hučel pro sebe, když Domšík odešel - "Čisté mají způsoby! Matěji!, Janku! Pěkné oslovení pro domácí pány! Janku! Našinec tak nepojmenuje rád ani koně, neřku - li majitele dvoupatrového domu. Bůh mě potrestal, že jsem chválil staré časy. Není na naše vzdělané devatenácté století!"
V tomto mínění byl utvrzen, když se musel pracně zouvati botu o botu. "Nemají tu ani zouvák," bručel, - "a to potom jmenují komořicí pro hosty!"
Pan Brouček byl zbabělý a chamtivý opilec, věčně nespokojený se svým okolím, které otravoval svým naříkáním. Jeho malá postava se zakulacovala. Jeho hlavu pokrývaly moderně sčesané vlasy šedé barvy. Více se autor nezmiňuje.

Albrecht Dürer

29. ledna 2008 v 21:41 | yellow |  Referáty
- německý malíř, grafik a průkopník akvarelu
Narodil se 21. května 1471 jako třetí dítě z 18 v rodině norimberského zlatníka Albrechta Dürera staršího. Ve školním roce 1481 - 1482 nastupuje Dürer do školy, kde se učí základům čtení, psaní, počtů a pravděpodobně i latiny. V roce 1484 nastupuje do učení v otcově dílně, kde jako třináctiletý vytváří proslulou kresbu stříbrnou tužkou. Je to nejstarší dochovaný evropský autoportrét, u kterého je znám autor.
30. listopadu 1486 nastupuje jako učeň v norimberském ateliéru Michaela Wolgemuta, kde ho ostatní utlačují. Přesně o tři roky později Dürer učení opouští. Tovaryšská léta Dürer zahajuje cestou po Evropě. Není přesně známo, kudy se pohyboval, ale byly to pravděpodobně Colmar v Horním Porýní, Basilej a Štrasburg, kde se zdržel několik měsíců a namaloval Autoportrét.
18. května 1494 se vrátil do Norimberku a 7. července se oženil s Agnes Freyovou, které před svatbou daroval svůj první autoportrét.
Na podzim téhož roku se vydal na cestu do Itálie, nejspíše do Benátek. Na jaře následujícího roku se vrátil domů a cestou maloval krajinářské akvarely. V Norimberku získal své první zakázky na obrazy a zhotovil své první mědiryty. V roce 1497 poprvé použil svůj monogram AD. Roku 1498 namaloval další Autoportrét a začal pracovat na sérii dřevorytů Apokalypsa, která mu přinesla mezinárodní proslulost. Roku 1500 začal studovat teorii proporce a maluje další Autoportrét. V letech 1501 - 1504 zhotovil Dürer své přírodní studie, jako například Zajíc a Velký kus drnu, ale také mědiryt Adam a Eva. V letech 1505 - 1507 opět cestoval do Itálie, kde tvoří například Růžencovou slavnost a Krista mezi učenci. Roku 1508 získal zakázku na Oltář Hellerů. Od roku 1512 je Dürer ve službách císaře Maxmiliána, který mu 1515 uděluje doživotní rentu. Po Maxmiliánově smrti v roce 1520 se Dürer zúčastnil korunovace Karla V., aby požádal o potvrzení renty. Koncem roku 1520 se Dürer nakazil malárií.
V téže roce namaloval svůj nejslavnější obraz Svatý Jeroným. V roce 1526 dokončil Čtyry apoštoly a 6. dubna 1528 zemřel. V roce 1539 zemřela i Dürerova žena Agnes a 1564 zemřel i poslední Dürerův vzdálený příbuzný.
Dílo: Do jeho díla patří více než 1100 kreseb, 34 akvarelů (= malba rozpustnými vodovými barvami na světlý podklad), 108 mědirytů, asi 246 dřevorytů a 188 maleb.
Oplakávání Krista 1500 - 1503
Kající se svatý Jeroným 1497
Mladá Benátčanka 1505
mědiryt Rytíř, smrt a ďábel 1513
Panna Marie Sedmibolestná 1496 - 1498

Karel Čapek - Válka s mloky

27. ledna 2008 v 20:29 | yellow |  Čtenářský deník
Tato kniha začíná tím, že kapitán van Toch v zátoce Devil objeví velmi učenlivé mloky. Kapitán je naučí, aby mu donášeli perlorodky a za odměnu jim daruje nože a další nástroje. Spolu s G. H. Bondym rozšíří van Toch mloky do celé Polynésie, Melanésie a Mikronésie.
Mloci se naučí mluvit, číst, pracovat, ale i bránit se. Stanou se předmětem zkoumání a jelikož perly přestávají být lidmi vyhledávané, začnou se mloci používat pro práci ve vodě. Postupem času se mloci rozšíří po celém světě a lidé si je velmi oblíbí. Založí pro ně školy a zavedou pro ně zákony.
Po čase, kdy spolu lidé a mloci žijí v míru, začnou rozbroje. Mloci začnou krást jablka, potápět lodě a zabíjet lidi, ale i sami sebe navzájem. Angličané, kteří jako jediní nedovolili, aby u nich mohli mloci pracovat, jim přestanou dodávat veškeré nástroje, zbraně ale i jídlo. Mloci jim na oplátku začnou blokovat všechny mořské cesty až Británie zůstává téměř bez jídla. Přesto se však Britové nevzdávají.
Mloci začnou odstřelovat všechny pevniny, ale autor se nakonec rozhodne, že je nechá vymřít. Mloci začnou válčit mezi sebou a navzájem se vyvraždí.
Citát: "Jak se jmenujete? Andrew Scheuchzer. Jak stár?To nevím. Chcete vypadat mladě? Noste šněrovačku Libella. Kolikátého je dnes? Pondělí. Pěkné počasí, pane. Tuto sobotu poběží v Epsomu Gibraltar. Kolik je třikrát pět? Proč? Umíte počítat? Ano, pane? Kolik je sedmnáctkrát dvacet devět? Nechte nás, abychom se ptali, Andrew. Jmenujte nám anglické řeky. Temže... A dál? Temže. Jiné nevíte, že? Kdo vládne v Anglii? King George. God bless him. Dobře, Andy. Kdo je největší anglický spisovatel? Kipling. Velmi dobře. Četl jste něco od něho? Ne. Jak se vám líbí Mae West? My se raději budeme ptát vás, Andy. Co víte z anglických dějin? Jindřich Osmý. Co o tom víte? Nejlepší film posledních let. Báječná výprava. Ohromná podívaná. Viděl jste jej? Neviděl. Chcete poznat Anglii? Kupte si Ford Baby. Co by jste nejvíce chtěl vidět, Andy? Závody Cambridge - Oxford, pane. Kolik je dílů světa? Pět. Velmi dobře. A které to jsou? Anglie a ty ostatní. Které jsou ty ostatní? To jsou bolševici a Němci. A Itálie. Kde jsou Gilbertovy ostrovy? V Anglii. Anglie si nebude vázat ruce na pevnině. Anglie potřebuje deset tisíc letadel. Navštivte pobřeží jižní a Anglie. Smíme se podívat na náš jazyk, Andy? Ano, pane. Čistěte si zuby pastou Flit. Je úsporná, je nejlepší, je anglická. Chcete mít vonný dech? Užívejte pasty Flit. Děkujeme, to stačí. A nyní nám povězte, Andy..."

Only

27. ledna 2008 v 19:38 *Sunrise Avenue*
You say the ride is over
You want to leave the road behind
'til the day you walked away
You made the world be all mine
I'll be cool though it gets colder and colder
I'll be fine cause it's not over
'Cause my dreams are all blind
They take me back to our time
And make you be mine only
Let me leave the tears behind
I dry them only for you
And make you be mine only
All the finest moments
Should come back to where thyéy were
My eyes they can't find someone else
They only want you to be mine
I'll be cool though it gets colder and colder
I'll be fine cause it's not over
'Cause my dreams are all blind
They take me back to our time
And make you be mine only
Let me leave the tears behind
I dry them only for you
And make you be mine only

Sunny Day

27. ledna 2008 v 19:20 *Sunrise Avenue*
Hey, I really need a sunny day
Hey, I need some heat to come my way
Stuck in my room so lonely
All the fun seems far away
Does anybody hear my scream?
Hey, I really need a sunny day
Hey, I need some heat to come my way
No doors no window open
Who has the key to let me out?
Does anybody hear my scream right now?
Time to take some action
Time to find some sand and sky
I have a strong gut reaction
I wanna grab all the wind and fly
Time to take some action
I need a sunny day all right
Hey, I really need a sunny day
I'd rather shine than fade away
You have to come and get me
I'm stuck inside please let me out
Does anybody hear my scream out loud now?
Time to take some action
Time to find some sand and sky
I have a strong gut reaction
I wanna grab all the wind and fly
Time to take some action
I need a sunny day all right
Does anybody hear my scream out loud now?

Destiny

27. ledna 2008 v 19:09 *Sunrise Avenue*
I know the light ain't always upon me
Sometimes the night takes inside it
Destiny, destiny
Gimme something I've been wanting
Take my feelings to the sky
Gimme something I've been wondering
Give my feelings wings to fly
Destiny, is to be by your side
You are the light shining beside me
I need you by all night and all day
Destiny, destiny
Gimme something I've been wanting
Take my feelings to the sky
Gimme something I've been wondering
Give my feelings wings to fly
Destiny, is to be by your side

Make It Go Away

27. ledna 2008 v 18:54 *Sunrise Avenue*
You know the guy, ho found a girl, he graduated
Living for his family day and night
Until the night he made himself deactivated
Running far away with that someone
It's unfair
They made it all the way there
Make it go way
No way this time it ain't my sorrow
Make it go away
All the lines we say, the games we play, it ain't just fair
Make me strong today
I know the night
I've seen the girl wear nothing but their dreams around
Knowing they never come true
I've seen the sky
Did reach up to the stars and all I found was myself lying on the ground
It's unfair
They made it all the way there
Make it go away
No way this time it ain't my sorrow
Make it go away
All the lines we say, the games we play, it ain't just fair
Make me strong today
And make me believe

It Ain't The Way

27. ledna 2008 v 18:43 *Sunrise Avenue*
I know a way to something much better
Hold it inside me
I know a fairytale that's longer
Than anyone will read
I know a way to something much higher - Keep it inside me
I know the way to touch the sky
Into the light we go, we're speeding
With all headlights on
I know the glory moment's approaching
This can go so wrong
I know a way to something much higher - Keep it inside me
We're away from today and this time
It ain't the way to say I'm sorry
It ain't the way to see my glory
It ain't the way it ain't the way
I'm fed with gasoline I'm speeding
Through the rough play zone
I know timing's everything while we'
You don't wanna know
I know a way to something much higher - Keep it inside me
We're far away from today and this time
It ain't the way to say I'm sorry
It ain't the way to see my glory
It ain't the way it ain't the way
The pain inside me
Don't want to see you
The rainy night around me
The wind blows

Stendhal - Červený a černý

27. ledna 2008 v 14:30 | frida |  Čtenářský deník
Stendhal
Červený a černý
Hlavní postavy: Julián Sorel, paní de Rênal, Matylda de la Mole
Julián Sorel je synem prostého tesaře. Svého otce a bratry nenávidí, protože ho terorizují - není tak silný jako oni a tak jim na rodinné pile přidělává spíše starosti. Julián se vzdělává u místního faráře, který pozoruje jeho nadání pro latinu a jeho výbornou paměť. Doporučního ho starostovi obce Verrières, panu de Rênal, jako vychovatele jeho malých synů. Starosta ho i přes jeho nízký původ přijme a Julián se tak dostane do lepší společnosti. Uvědomuje si ale rozdíl mezi jeho společenskou vrstvou a společenskou vrstvou pana de Rênal - proto jím i jeho rodinou zprvu pohrdá. Pouze paní de Rênal se mu zdá jiná. Je totiž romantická a nezakládá si pouze na penězích, jako její manžel. Julián se s ní spřátelí a sblíží - poté si řekne, že je jeho povinností docílit toho, aby se stal jejím milencem. Začne paní de Rênal svádět a po několika týdnech se mu jeho záměr podaří. Nejdřív z toho vlastně ani nemá radost, ale po chvíli se do své milenky skutečně zamiluje. Bohužel se o jejich poměru začne spekulovat a starosta obdrží několik anonymních dopisů, týkajících se vztahů mezi Juliánem a jeho ženou. Je nucen ctižádostivého mladíka propustit. Nakonec onemocní její nejmladší syn a paní de Rênal si vyčítá, že ji tak Bůh trestá ze její hříchy. Rozloučí se s Juliánem a zajistí mu místo v besanconském semináři. Tam zažívá Julián mnoho trápení - kvůli své chladnosti a nedostupnosti ho nikdo z jiných seminaristů nemá rád a všichni se mu posmívají a dělají mu naschvály. Spřátelí se ale s abbé Pirardem - vedoucím semináře. Abbé mu domluvil místo pomocníka a pobočníka markýze de la Mole, svého starého známého. V tomto zaměstnání se Julián osvědčí, ale nelíbí se mu způsob života markýze, jeho manželky ani jeho dětí - syna a dcery Matyldy. Považuje je za povrchní pařížské loutky a opovrhuje jimi. Poté si ale zamane že Matyldu svede. Vydaří se mu to a dívka se do něho zamiluje. Je ale natolik pyšná, že své slabosti hned druhý den lituje. Juliána to trápí - podle svého názoru totiž neuspěl a nedokončil to, co začal. Matylda de la Mole je ale natolik zamilovaná že dá Juliánovi ještě jednu šanci, ale za pár dní se k němu opět chová chladně. Julián se do ní mezitím zamiluje a nemůže snést její krutou pýchu. Odjede pracovně na příkaz markýze, ale ani potom se mu nedaří na Matyldu zapomenout. Na cestě potká známého - ruského knížete, který mu poradí, aby v Matyldině přítomnosti sváděl nějakou starší počestnou ženu. Zaručil se mu, že tak určitě Matyldina žárlivost překoná její pýchu a měl pravdu - po několikaměsíčním boji se Matylda změní natolik, že je Juliánovi - člověku neurozeného původu - zcela oddána a chce si ho vzít. Matylda přijde do jiného stavu a musí svůj vztah s Juliánem prozradit otci. Ten se sice hněvá, ale pro dceru by udělal vše na světě. Proto dá Juliánovi peníze a zabezpečí ho do budoucna.
Julián ví, že markýz není ze svatby nadšen, ale přesto ho překvapí markýzovo rychlé rozhodnutí dát Juliánovi ještě víc peněz a nedovolit mu sňatek s Matyldou. Markýz de la Mole obdržel dopis od paní de Rênal ve kterém se mu manželka již bývalého starosty vyzpovídá ze svých hříchů a vylíčí mu pravou Juliánovu povahu, coby ctižádostivého mladíka, dychtícího po moci. Julián je takovýmto jednáním rozhořčen a vydá se do Verrières. V kostele najde svou bývalou milenku a dvakrát po ní vystřelí. Má v úmyslu ji zabít, ale to se mu nepodaří. Přesto ho odsoudí k smrti za pokus o vraždu a Julián se ani nebrání. V cele smrti si uvědomí, že stále miluje paní de Rênal, přestože se o něho Matylda po celou dobu obětavě stará, zařizuje pro něho odvolání a navíc čeká jeho dítě. Julián je tedy popraven a jeho dítě je svěřeno do rukou paní de Rênal, která ale nedlouho po Juliánově smrti umírá.
Když si Julián konečně vymohl, že ho nechali o samotě, poznal, že je sklíčenější a zbabělejší než předtím. Zbytek sil, který ještě zůstal jeho ochablé duši, vyčerpal tím, že musel svůj pravý stav před Matyldou a před Fouquém tajit.
K večeru připadl na myšlenku, která ho potěšila.
"Kdyby mi byli dnes ráno, ve chvíli, kdy mi smrt připadala tak hrozná, oznámili, že nadešel okamžik popravy, byl by mi pohled na obecenstvo dodal statečnosti; byl bych se možná choval trochu škrobeně, jako nesmělý hejsek, když vstupuje do salónu. Několik bystrých lidí, jsou-li nějací vůbec mezi těmi venkovany, bylo by snad mohlo uhodnout mou slabost… ale nikdo by ji nebyl skutečně viděl."¨"
Trochu se mu ulehčilo. "V tuto chvíli jsem zbabělý," opakoval si a zpíval si přitom, "ale nikdo se to nedozví."

Egypt

27. ledna 2008 v 12:02 | yellow |  Referáty
Rozloha Egyptské arabské republiky je 1 001 449 km2 a žije tam 77 505 756 obyvatel. Hustota zalidnění je 77,4 obyvatele na km2. Tento údaj je však značně zavádějící, protože hustota zalidnění v údolí Nilu je větší než 1500 obyvatel na km2 a v pouštních částí je téměř nulová. Hlavním městem státu je Káhira, úředním jazykem je arabština. Státní náboženství je islám. Země je tvořena 27 guvernoráty.
Asi 2/3 země představuje převážně vápencová plošina, která se sklání od súdánsko - libyjských hranic, kde skalní vrcholky dosahují výšky téměř 2000 metrů, k severu do velké prolákliny Kattara, která je 133 metrů pod hladinou moře a na východ od Nilu. Tato rozsáhlá oblast je zejména v nižších partiích pokryta písečnou Libyjskou pouští.
Nilské údolí rozřezávající území Egypta od jihu k severu na dvě nestejné části je pouze 8 až 16 kilometrů široké. Až u Káhiry se začíná Nil větvit do široké delty rozprostírající se na pobřeží od Alexandrie na západě po Port Said na východě. Na horním toku vzniklo výstavbou 111 metrů vysoké Asuánské přehrady (1960 - 1970) rozsáhlé Násirovo jezero, které zaplavilo okolí do vzdálenosti 300 km až na území Súdánu. Souběžně s Nilem a Rudým mořem se táhne dlouhé pohoří tvořené zerodovanými vápencovými a pískovcovými plošinami a masívy, pokryté na mírnějších západních svazích Arabskou nebo také Východní pouští. Jeho východní část na hranicích se Súdánem je považována za výběžek Etiopské vysočiny.
Nejsevernější výběžek Rudého moře tvoří Suezský záliv, spojený s Port Saidem u Středozemního moře 195 kilometrů dlouhým Suezským průplavem. Východně od průplavu leží trojúhelníkovitý Sinajský poloostrov vyplněný převážně kamenitou vápencovou plošinou, která se na jihu zvedá v žulové pohoří s nejvyššími vrcholy Egypta Džebel Katherína (2637 metrů) a Džebel Sinaj. Severní část pokrývá poušť a podél pobřeží se táhne úzká nížina.
Převážná část Egypta má vnitrozemské suché a horké pouštní klima. Léta (květen až říjen) jsou bez srážek s teplotami dosahujícími 50 °C. V zimě klesá teplota v pouštích v noci pod bod mrazu. V průměru prší jen sedm dnů v roce a to v zimním období. Na jaře vítr chamsín vanoucí vytrvale ze Sahary přináší horko, prach a písečné bouře. Pouze severní pobřeží má mírnější středomořské klima.
V Egyptě nejsou žádné lesy, palmové háje a porosty dumy thébské se vyskytují v oázách a podél Nilu, kde se také daří některým vodním rostlinám (především rákosu). Většina pouští je holá, ale v Arabské poušti na východě běžně rostou tamaryšky, mimózy a suchomilné trávy. V údolí Nilu se mnoho druhů stěhovavých i dalších ptáků živí rozmanitými rybami. V nilské deltě žijí kanci, lišky, volavky a ibisové. Pouštní zvěř zastupují gazely, hyeny, šakalové a množství hlodavců, škorpiónů a hmyzu.
Zhruba mezi 3000 a 525 př. n. l. vládla ve spojeném království Horního a Dolního Egypta dlouhá řada panovníků - faraónů. V letech 525 př. n. l. až 332 př. n. l. byl Egypt ovládán Peršany, kteří se chovali krutě, a proto byl velmi vítaný příchod Alexandra Velikého. Ten v Egyptě vládl až do své smrti v roce 323 př. n. l., po jeho smrti nastaly v zemi boje o trůn, které skončily až v roce 305 př. n. l. ovládnutím Egypta Ptolemaiem, který zde zakládá ptolemaiovskou dynastii, která v Egyptě vládne až do roku 30 př. n. l., kdy je Egypt ovládnut Římem. Pod nadvládou Východořímské říše zůstává až do roku 642, kdy byl ovládnut araby, kteří mu vnutili arabštinu a islám. Roku 1517 dostali zemi pod kontrolu osmanští Turci a Egypt začal postupně hospodářsky i kulturně upadat.
Po krátké francouzské okupaci (1798 - 1806) přešla moc na osmanského místokrále z Albánie Mohammeda Alího. Politika expanze za Mohammeda a jeho nástupce zadlužila Egypt u Británie, která v roce 1882 převzala kontrolu země i Suezského průplavu. Egypt se stal roku 1914 britským protektorátem a v roce 1922 získal formální nezávislost a stal se konstituční monarchií.
Za druhé světové války byla v západním Egyptě u El - Alameinu poražena fašistická vojska. Skutečnou nezávislost získal Egypt v roce 1952, v rámci národně demokratické revoluce převzal moc generál Muhammad Nagíb, v roce 1954 byl svržen plukovníkem Gamál Abd en - Násirem. Ten v roce 1956 znárodnil Suezský průplav, načež následovala nezdařená invaze Británie, Francie a Izraele, které se Egypt rázně postavil. V roce 1958 byla vytvořena Sjednocená arabská republika (SAR) spojením Egypta, Sýrie a Jemenu. V roce 1961 se federace rozpadla. Za sovětské finanční a technické pomoci začal Egypt stavět novou Asuánskou přehradu. V šestidenní válce s Izraelem v roce 1967 ztratil Egypt Sinajský poloostrov.
Násirův nástupce Anvar Sadat oživil styky se Západem, když skoncoval s egyptskou závislostí na Sovětském svazu. Roku 1974 byl obnoven provoz Suezského průplavu a roku 1979 byla podepsána mírová dohoda mezi Egyptem a Izraelem, která zajistila postupné stažení Izraele ze Sinaje. Toto sblížení s Izraelem však vedlo k egyptské izolaci v arabském světě i k odporu v zemi samotné a roku 1981 byl Sadat zavražděn.
Sadatův nástupce Husní Mubarak se snažil udržet dobré styky se Západem, přičemž usiloval o zrovnoprávnění a autonomii Palestinců v Izraeli. V důsledku toho většina arabských států styky s Egyptem normalizovala. V současnosti má země problémy s teroristickým hnutím islámských fundamentalistů.
Egypt je republikou v čele s prezidentem, kterého volí jednokomorové shromáždění dvoutřetinovou většinou.
Obyvatelstvo nilského údolí je etnicky homogenní. Drobné menšiny tvoří Núbijci na jihu, nomádští hamitští Bédžové ve Východní poušti a obyvatelé smíšeného berberského a arabského původu v Libyjské poušti a podél pobřeží Rudého moře.
Islám je dominantní náboženstvím, hlásí se k němu více než 90 % obyvatel. Křesťanskou menšinu tvoří především Koptové, potomci křesťanů, kteří se v 5. století odštěpili od východní ortodoxní církve.
Údolí a zejména delta Nilu představují jednu z nejvíce zalidněných oblastí na světě s průměrnou hustotou zalidnění větší než 1500 obyvatel na kilometr2, která se stala velkým hospodářským a sociálním problémem. Téměř třetinu obyvatel na druhé straně soustřeďuje aglomerace Káhiry. Přitom stále kolem poloviny populace tvoří rodiny felláhů (zemědělských dělníků), žijící na venkově.
Ekonomika Egypta prožívá těžké časy v souvislosti s klesající americkou pomocí vázanou na vývoj politické situace na Blízkém východě, poklesem příjmů z ropy a provozování Suezského průplavu. Tato situace vede k dalšímu zvyšování obrovského zahraničního dluhu.
Egyptské zemědělství má v údolí a deltě Nilu k dispozici prakticky neměnných 2,6 % plochy země, kterou tvoří zavlažovaná orná půda. Po dokončení Asuánské přehrada umožnil složitý zavlažovací systém zúrodnění nových ploch půdy a až trojí sklizeň. Několik příznivých roků a účelné využívání pesticidů a umělých hnojiv přispěly k rozvoji a zvýšené produkci dvou nejdůležitějších exportních plodin - bavlny (Egypt je jedním z nejvýznamnějších světových producentů) a cukrové třtiny. Velmi významná je produkce zeleniny (téměř polovina připadá na rajčata), dále se pro domácí spotřebu pěstují kukuřice, pšenice, rýže a sorghum. První místo na světě zaujímá Egypt v produkci datlí, z ovoce se pěstují převážně pomeranče. Velký objem potravin se však musí dovážet.
Živočišná výroba nemá dostatečnou krmivovou základnu, neboť v zemi prakticky neexistují pastviny. Stavy koz, ovcí i skotu jsou proto nízké. Významná jsou stáda buvolů chovaných pro tah.
Většina ulovených ryb pochází z Nilu a Násirova jezera, kam byly ryby nasazeny. Rybolov ve Středozemním moři se po dokončení Asuánské přehrady snížil, pravděpodobně v důsledku změny vodního režimu.
Největší příjmy Egyptu přináší provoz Suezského průplavu, těžby ropy, turistika a daně ze mzdy obyvatel pracujících v zahraničí. Také obchod s bavlnou je velkým zdrojem deviz. Hospodářská a sociální stabilita země je narušena fundamentalistickým hnutím, vysokou nezaměstnaností a rychlým růstem počtu obyvatelstva.
Ropa ze Suezského zálivu a Sinajského poloostrova pokrývá kolem poloviny egyptského exportu. Dvě ropná pole se nacházejí rovněž v Západní poušti, kde se těží také zemní plyn. Další nerostné zdroje představují fosfáty, železní ruda, sůl, uhlí, mangan a stavební suroviny.
Asuánská přehrada dodává 20 - 25 % elektrické energie. Mohla by vyrábět mnohem více, avšak požadavky na zavlažování omezují její produkci. Většinu energie vyrábí tepelné elektrárny na fosilní paliva.
Nejdůležitější odvětví průmyslu jsou petrochemie, výroba umělých hnojiv a cementu. Nejvíce pracujících zaměstnává potravinářská výroba (cukr, zeleninové konzervy), bavlnářství a výroba koberců. Za Násira byly se sovětskou pomocí postaveny ocelárny a hliníkárna, rozvíjí se i strojírenství.
Velmi významný je cestoví ruch, který přitahuje návštěvníky, kteří zde utratí více než 2 miliardy dolarů ročně. Nejčastěji jsou navštěvovány staré egyptské památky, kosmopolitní města a středomořské pláže.
Železniční a silniční síť (mimo pouštní oblasti vesměs se zpevněným povrchem) Egypta je vzhledem k charakteru osídlení velmi krátká. Přesto je železniční doprava nejdůležitější. Stejně jako silniční sít je koncentrovaná hlavně v údolí a deltě Nilu. Důležitá je vnitrostátní lodní doprava na Nilu od Asuánu a jeho kanálech až k Suezskému průplavu. Největším námořním přístavem je Alexandrie. Mezinárodní letiště jsou v Káhiře, Alexandrii a Luxoru.
V případě zájmu je možnost poslat i prezentaci.

Alice Cooper - Poison

19. ledna 2008 v 21:39 Texty
Your cruel device,
Your blood like ice.
One look could kill,
My pain, your thrill.
I wanna love you, but I better not touch (don´t touch)
I wanna hold you, but my senses tell me to stop
I wanna kiss you, but I want it too much (too much)
I wanna taste you, but your lips are venomous poison
You´re poison runnin´ through my veins
You´re poison, I don´t wanna break these chains.
Your mouth, so hot
Your web, I´m caught
Your skin, so wet
Black lace on sweat
I hear you callin´ and it´s needles and pins (and pins)
I wanna hurt you just to hear you screaming my name
Don´t wanna touch you, but you´re under my skin (deep in)
I wanna kiss you, but your lips are venomous poison
You´re poison runnin´ through my veins
You´re poison, I don´t wanna break these chains
Poison
One look (one look), could kill (could kill),
My pain, your thrill.
I wanna love you, but I better not touch (don´t touch)
I wanna hold you, but my senses tell me to stop
I wanna kiss you, but I want it too much (too much)
I wanna taste you, but your lips are venomous poison
You´re poison runnin´ through my veins
You´re poison, I don´t wanna break these chains
Poison
I wanna love you, but I better not touch (don´t touch)
I wanna hold you, but my senses tell me to stop
I wanna kiss you, but I wanna too much (too much)
I wanna taste you, but your lips are venomous poison
Yeah
Well I don´t wanna break these chains
Poison
Runnin´ deep inside my veins
Burnin´ deep inside my veins
Poison
You´re poison runnin´ through my veins
You´re poison, I don´t wanna break these chains
It´s poison
I don´t wanna break these chains
Tvůj krutý plán
Tvoje krev jako led
Pohled může zabíjet
Moje bolest, tvoje vzrušení
Chtěl bych tě milovat, ale radši se tě nedotknout (nedotknout)
Chtěl bych tě držet, ale smysly mi říkají, abych zastavil
Chtěl bych tě políbit, ale chtěl bych to tak moc (tak moc)
Chtěl bych tě ochutnat, ale tvé rty jsou jedovatý lektvar
Tvůj lektvar proudí mýma žilama
Tvůj lektvar, nechci zpřetrhat ty řetězy
Tvá ústa, tak horká
Tvoje pavučina, jsem chycen
Tvá kůže, tak mokrá
Černá krajka na potu
Slyším tě volat a jsou to jehly a připínáčky (a připínáčky)
Chci tě zranit jenom, abych tě slyšel křičet mé jméno
Nechci se tě dotknout, ale jsi pod mou kůží ( hluboko pod)
Chci tě políbit, ale tvé rty jsou jedovatý lektvar
Tvůj lektvar proudí mýma žilama
Tvůj lektvar, nechci zpřetrhat ty řetězy
Lektvar
Pohled (pohled) může zabíjet (může zabíjet)
Moje bolest, tvoje vzrušení
Chtěl bych tě milovat, ale radši se tě nedotknout (nedotknout)
Chtěl bych tě držet, ale smysly mi říkají, abych zastavil
Chtěl bych tě políbit, ale chtěl bych to tak moc (tak moc)
Chtěl bych tě ochutnat, ale tvé rty jsou jedovatý lektvar
Tvůj lektvar proudí mýma žilama
Tvůj lektvar, nechci zpřetrhat ty řetězy
Lektvar
Chtěl bych tě milovat, ale radši se tě nedotknout (nedotknout)
Chtěl bych tě držet, ale smysly mi říkají, abych zastavil
Chtěl bych tě políbit, ale chtěl bych to tak moc (tak moc)
Chtěl bych tě ochutnat, ale tvé rty jsou jedovatý lektvar
Yeah
Nechci zpřetrhat ty řetězy
Lektvar
Proudící hluboko v mých žilách
Pálící hluboko v mých žilách
Lektvar
Tvůj lektvar proudí mýma žilama
Tvůj lektvar, nechci zpřetrhat ty řetězy
Je to lektvar
Nechci zpřetrhat ty řetězy

How do they celebrate Christmas?

19. ledna 2008 v 11:26 | frida |  Referáty
How do they celebrate Christmas?
Great Britain - Cards are very important part of Christmas in Britain - many people use them as a way of contacting people not seen for a year. Before Christmas groups of singers go round country villages singing carols, and there are concerts in the town squares.
Ireland - On December 24th, many families put a candle on their window - sill, decorated with ivy. The flame makes a light to symbolically show the holy family or other travelers the way along the road. On Christmas Day, after their supper and a dessert of heavy pudding, families set extra food, and leave the door unlocked as a symbol to welcome poor, hungry travelers. The next day is St. Stephen's Day, and that's when local boys go door to door, sing songs and ask for special treats (sweets and other food).
The U.S.A. - Have you ever heard about Kwanzaa in the US? This tradition celebrating the history and culture of African Americans started in 1966 and today is held from December 26th to January 1st. Each day of the holiday has a different theme such as self- determination, collective work and responsibility, creativity, and faith in yourself and your ancestry. Each day of Kwanzaa another candle is lit on a special candlestick holding seven candles in all.
Australia - At Christmas it is summer in Australia and Christmas Day is usually warm and sunny. Like in Britain many people eat roast turkey and plum pudding but many other people have barbeques and salads. On Bowing Day people watch the cricket test, play sports or seek out the sales in the big department stores.
Canada - Christmas in Canada is about the same as in the US. But there is at least one difference in Canada - the Boston Christmas Tree. On December 6, 1917, two ships collided in Halifax Harbour. The explosion and a tidal wave killed and injured many people. Boston sent doctors, nurses and food supplies. In return, Canadians sent a special Christmas tree to Boston to say thank you. And this Canadian Christmas tree tradition is still going on today in Boston, more than 80 years later.
New Zealand - At Christmas the typical kiwi (a person living in New Zealand) sits down to enjoy a delicious Christmas dinner outside, under the blazing sun, with a glass of champagne in one hand and a pair of barbeque tongs in the other. After feasting many kiwis have a short rest before heading to the beach for refreshing swim.

Heal me

15. ledna 2008 v 21:06 *Sunrise Avenue*

This is something I can´t hide
Can´t throw it away
This is something I can´t fake
They know you´re away
They know how to break me
They know you´re far away
If this sadness takes tis place
I´ll free the space it needs
I´m hiding in the place
Where we share the days
Where we share the nights
Go through dark and light
Could you believe I´m waiting for someone
Could you believe I´m holding the night wwith my hands
Alone in the night on my own
I feel the pain inside me
Only you can heal me
This is something I can´t také
I feel so lame
There is nothing in my mind
But you all the way
You rule every moment
You´re the air around me
Love´s a lonely road sometimes
I keep moving on
Towards the moment you´ll be mine
A long way to go
To where we belong
We´ll be there before long
Could you believe I´m waiting for someone…
By sharing this moonlight
And the tears in my midnight cry
I need to hear you breathe by
Me in the night, deep in the night

All because of you

15. ledna 2008 v 21:04 *Sunrise Avenue*
All because of you
Things weren´t going my way
I was feeling down all the time
You held me through the pain
Stood by me in the rain
So today I´m free
Feeling fine all the time
Don´t have to wait and see
We´re on a one-way dream
Like the clouds I´m flying and I´m…
And now I´m flying high above the sky
And it´s all because of you
I got a feeling in my heart
My life can relly start
And it´s all becfause of you
I´ll defend this fairytale
For me it´s true ´til the end
Something more than real
With you I can´t pretend
So today I´m free
Feeling fine all the time
Don´t have to wait and see
We´re on a one-way dream
Like the clouds I´m flying and I´m…
And now I´m flying high above the sky
And it´s all because of you
I got a feeling in my heart
My life can relly start
And it´s all because of you

Choose to be me

15. ledna 2008 v 21:02 *Sunrise Avenue*
Choose to be me
I was raised by this town
To believe the words they put inside me
They made me hide
Inside their loving arms around me
I turned away
I choose the path that I believe in
I stand today
Above the shady nights behing me
I fear nothing
But the fact that I´m afraid of everything
I knew my name
Would only be for lonely riding
Choose to be me
To be free to be my way
I saw the light shining right in my eyes
Choose to be me
To be free to be my way
Inside the night
I write the lonely story of my life
It makes me cry
But I want to know it ´til last line
I fear nothing
But the fact that I´m afraid of everything
Destiny blow it away
I´m made for lonely riding
Choose to be me
To be free to be my way
I saw the light shining right in my eyes
Choose to be me
To be free to be my way
Every day my sun keeps rising
Giving me the strength that I nedd
All the faith I nee for only you and I
Happiness is here with me
It´s made for all the days I see
Happiness is holding me around and round and round and round

H. Norman Schwarzkopf - Hrdina Pouštní bouře

15. ledna 2008 v 20:57 | frida |  Čtenářský deník
H. Norman Schwarzkopf (ve spolupráci s Peterem Petrem)

Hrdina Pouštní bouře

Hlavní postavy: generál H. Norman Schwarzkopf, jeho rodina a jeho spolupracovníci

Dnes již čtyřhvězdičkový (nejvyšší možná hodnost) generál ve výslužbě H. Norman Schwarzkopf popisuje v této autobiografii poutavě, zajímavě a čtivě svůj život. Kniha může být zajímavá nejen pro ty, kteří se blíže zajímají o politiku a o války a právě díky stylu vypravování se stala velmi oblíbenou.
Mladý Norman měl zprvu idylické dětství - žil se svou rodinou, s matkou, otcem a dvěma staršími sestrami v poklidném městečku a měli se dobře. Tatínek pracoval jako velitel policie ve státě New Jersey a coby vysloužilý voják budil u všech respekt a úctu. Maminka byla v domácnosti a o všechny se vzorně a s láskou starala a přestože byly mezi sourozenci na denním pořádku menší potyčky, měli se velmi rádi. Poté ale musel Norman Schwarzkopf starší do druhé Světové války a to znamenalo pohromu pro všechny a zároveň začátek konce rodiny Schwarzkopfovy. Paní Schwarzkopfová totiž psychicky neunesla těžkou životní situaci kdy manžel bojoval na bitevním poli zatímco ona musela shánět peníze a topila se v dluzích. Propadla alkoholu a od té doby ji mladý Norman téměř nenáviděl. V opilosti se často hádala s jeho sestrami Ruth-Ann a Sally. Normanovi se sice hádky jako takové vyhýbaly, ale stejně o nich věděl a trápilo ho, že zklamal otce, který mu svěřil matku na starost. Jeho otec přitom o matčině opilosti ani nevěděl! Jednou se ale na čas vrátil a když zjistil, jaká atmosféra panuje v rodině, rozhodl se že se přestěhují.
Ani změna prostoru však nepomohla a Schwarzkopf byl navíc povolán do Teheránu jako poradce. Musel odcestovat a za několik týdnů mladý Norman odjel za ním. Tak se desetiletý chlapec poprvé setkal s kulturou Středního Východu a hned podstoupil první těžkou zkoušku, když mu od náčelníka beduínů bylo nabídnuto sousto pro nejvzácnější hosty, které ovšem Evropanovi ani Američanovi nepřipadá zdaleka tak lákavé. Otec ale donutil Normana sníst onu "strašnou" věc - ovčí oko. Tato zkušenost mu v budoucnosti velmi pomohla - beduíny si tím velmi naklonil a v pozdějším životě si podobně naklonil Araby, kteří cizincům jinak nedůvěřovali. Idyla ale netrvala dlouho - zanedlouho přijela matka se sestrami a Normanovi skončilo jeho poflakování se po městě. Byl proto rád, když se z dusného ovzduší rodiny dostal do vojenské školy pro malé chlapce. Jednak unikl hádkám rodičů a potom chtěl jít ve šlépějích svého otce. Jeho snem bylo studovat na West Pointu.
V mládí také s rodiči (po odchodu z vojenské školy) procestoval Evropu - žili ve Švýcarsku, v Římě a v Německu.
Talentovaný přirozený vůdce se dostal na West Point jak chtěl a poté započal svou kariéru vojáka. Dvakrát byl ve válce ve Vietnamu - z toho podruhé dobrovolně. Bojoval i v Grenadě a hlavně v Iráku ve válce v Perském zálivu, kdy velel celému pozemnímu vojsku a podléhal přímo ministru obrany (tehdy Chejry) a prezidentovi (Bush starší).
Válce proti Iráku je věnována největší část knihy, protože znamenala jednak velké vítězství pro Ameriku a celý svět, ale i pro samotného Schwarzkopfa. Splnil si svůj dávný sen velet vojskům a splnil si ho v měřítku, o kterém se mnohým jiným velitelům ani generálům ani nesnilo. Pomohl ke zlepšení vztahů Američanů a Muslimů a sám se osobně setkal s několika vládci Arabského poloostrova. Podle vlastních slov se mu podařilo "vyhrát válku, ale neprohrát mír".

Já sám jsem byl silně vzrušený. Jen několik málo podřízených velitelů mělo představu o plánu, který jsem se jim chystal vyložit, a o závažných úkolech, jež nás čekaly. Potřeboval jsem, aby každý přítomný rychle pochopil své poslání a při odchodu ze shromáždění byl nabit energií a odhodláním.
Začal jsem zdůrazněním nutnosti přísného utajení všeho, o čem budeme jednat. Na dokreslení jsem dodal, že když ve Washingtonu pronikla do tisku zpráva o chystaném obojživelném cvičení, Irák ihned vyzbrojil bombardovací letoun protilodními řízenými střelami typu Silkworm (housenka bource morušového). "Tisk vás bude bombardovat dotazy. Nepřeji si, abyste hovořili o vojenských operacích. Tečka. Nechci, abyste hovořili o svých možnostech. Tečka. Totéž uložte svým důstojníkům. Nevadí mi, co řekne svobodník Vopička, ale vadí mi, když je některý důstojník natolik zamilován do tisku, že ho to nutí pustit si hubu na špacír. Upozorňuji vás, že proti každému, kdo se podle mého soudu proviní vyzrazením informací podléhajících utajení, budu postupovat naprosto tvrdě, brutálně." Hovořil jsem přísně, ale také jsem byl přesvědčen o tom, že se náš tisk a naše televizní zprávy staly nejlepším zdrojem informací pro iráckou zpravodajskou službu. Všechny ostatní zdroje zpráv jsme již protivníkovi odřízli.

Po zasedání věnovaném otázkám a odpovědím jsem udal tón pro příští měsíce: "Na závěr bych vám chtěl ještě něco říci, přátelé. Jestli se nám to má podařit - protože dosud má nad námi početní převahu nepřítel - je třeba vyžadovat od všech našich velitelů něco, co z nedostatku výstižnějšího výrazu nazveme bojechtivostí." Opět jsem ukázal na mapu: "Mám tím na mysli, že jestli námořní pěchota zaútočí tady a pozemní vojska zde, nesmí si nikdo říci: "Dobrá, myslím že se do toho dáme, zkusíme to a podíváme se, jestli prorazíme." Tak ne! Potřebujeme velitele bezvýhradně, jednoznačně přesvědčené, že prorazí, a až se tam dostanou, že se nezastaví, aby si o tom pohovořili. Musí pokračovat a zničit Republikánskou gardu. Nemohu si dovolit mít velitele, kteří nechápou, že to znamená útočit, útočit a zase útočit a ničit na každém kroku. Jestli máte někoho, kdo to nechápe, důrazně vám doporučuji, abyste uvažovali o zbavení dotyčného velitelské funkce a nahrazení někým, kdo to dokáže."

Jan Vermeer van Delft

7. ledna 2008 v 19:09 | frida |  Referáty
Jan Vermeer van Delft
Holandský malíř narozen 31. října 1632, zemřel 15. prosince 1675 ve věku 43 let.
Byl synem přistěhovalců a jeho rodiče se původně jmenovali Vosovi. Na Tržním náměstí v Delftách vlastnili hospodu s názvem "Mechelenská" a protože Mechelen je vlámský název pro město Malines, domnívají se někteří badatelé že název hostince prozrazuje původ Vermeerovy rodiny.
Jeho otec měl v hospodě také obchod s uměleckými předměty a v roce 1631 byl tak oblíben, že se stal členem cechu sv. Lukáše. Vosovi měli kromě Jana ještě starší dceru Gertruyt. V roce 1651 si Vos změnil jméno na Vermeer. Většinu života bydlel Jan Vermeer v domě na Tržním náměstí, kde se dnes nachází deska s nápisem: "Zde stával dům, v němž se narodil malíř Jan Vermeer." V 21 letech se oženil s Catharinou Bolnesovou a měli spolu celkem 11 dětí, z nichž naživu zůstalo pouze osm. V roce 1672 hospodu po smrti matky (1670) a sestry (1671) pronajal svému jmenovci, čímž jen ztížil pozdější práci historiků, a přestěhoval se do jiné části Delft. Jan se živil prodáváním umění již od smrti svého otce (1655) a byl uznávaný i jako znalec umění.Byl například požádán o posouzení italských obrazů, které měly být prodány braniborskému kurfiřtovi. O jeho vlivu a dobrém postavení svědčí i to, že byl v letech 1662 a 1670 zvolen zástupcem staršího cechu sv. Lukáše. Zachované dokumenty naznačují, že byl Vermeer i jako malíř ve své době proslulý a jeh obrazy nebyly snadno dostupné - on sám žádné své obrazy neměl. Navíc se jako mnoho jiných (např. Rembrandt) snažil zvyšovat ceny svých nepočetných děl, čímž zákazníky odrazoval. Chtěl zrušit systém prodeje, který holandské malíře nutil k sériové produkci, ale úspěchy slavil pouze v období několika málo let. Po jeho smrti se vdova Catherine topila v dluzích, ale přesto chtěla manželovy obrazy zachránit. Některé ukryla u své matky, jiné dala věřiteli s podmínkou, že je od něho zase na splátky vykoupí.
Vermeer upadl po své smrti v zapomnění. Až do konce 19. století o něm jsou v nejrůznějších katalozích a encyklopediích pouze malé zmínky a mlčí o něm i přední historikové. Právě koncem 19. století dochází k pozdnímu docenění impresionismu, který měl stejně jako Vermeer nový postoj vůči námětu a stejný zájem o světla a barvy, které se staly hlavními protagonisty obrazu. Po úspěšné výstavě v New Yorku vzrostla cena jeho děl a dochází k mánii.
Vermeerovo dílo se od té doby stále více studuje a cení, neboť postřehy mnohých romanopisců, kteří v jeho obrazech hledali symbolické nebo alegorické hodnoty, podnítily bádání odborníků i zájem veřejnosti. Vermeerovo poselství nam sice není zcela jasné, ale můžeme mu připisovat citlivost v podání světla a barev a absolutní přesnost ve vymezení objemů. Sám Vincent van Gogh o něm v dopise příteli napsal:
"Znáš malíře jménem Jan van der Meer (další pseudonym Vermeera - pozn. autora)? Namaloval také krásnou, velmi distingovanou (uhlazený, jemný, ušlechtilý - pozn. autora) holandskou dámu, která je těhotná. V paletě tohoto zvláštního umělce jsou zastoupeny modrá, citrónově žlutá, perlově šedá, černá a bílá. Je pravda, že v těch několika obrazech, jež namaloval, lze najít celou barevnou stupnici, ale seskupení citrónové žluti, bledé modři a světlé šedi je pro něho stejně charakteristické, jako pro Velázqueze sladění černé, bílé, šedé a růžové (...) Holanďané nemívali představivost, měli však výjimečný vkus a neomylný smysl pro kompozici."
Jako malíř se Vermeer vymyká zařazení do dějin - jeho obrazy nejsou s určitostí ovlivněny žádným jeho předchůdcem. Počet jemu přisuzovaných děl se neustále omezuje a Vermeer je tím pádem stále vzácnější. Roku 1866 mu bylo připisováno 76 obrazů, o dva roky později jich bylo o dvacet méně. Roku 1907 se jejich počet pohyboval kolem 35, ale někteří kritici neuznávají jeho raná ani pozdní díla. K omezování počtu děl vedl jak požadavek "výtvarné čistoty", tak nemilý incident z období 2. světové války. V roce 1937 byl objeven obraz, který se holandským vědcům hodil jako dílo umělcových začátků. Po skončení války se ale jistý Anthonius van Meegeren přiznal k jeho zfalšování. Tento padělatel měl na svědomí i jiné obrazy Jana Vermeera, které se do té doby považovaly za pravé.
Vermeerovo umění je uměním vteřiny zvěčňující okamžik těsně před nějakou činností nebo okamžik těsně po ní. Děj navíc situuju do času a v jeho obrazech je vše přesvědčivé. K tvorbě pozadí obrazů používal i vlastních předmětů - například židle se lvími hlavami a koberec na stole z několika obrazů patřily k vybavení jeho ateliéru. Erb na jeho typických oknech, která osvětlují místnost na plátně, zase pochází z oken jeho Delftské sousedky. V soupise jeho majetku se objevuje záznam o tureckém oděvu a na jednom z obrazů má modelka část tohoto oděvu na sobě. Kvůli Vermeerově dvojí existenci malíře na jedné straně a obchodníka s uměním na straně druhé je obtížné sjednotit životopisné údaje s jeho tvorbou. Jeho prvními obrazy nejspíš byly: Dianina toaleta a Kristus u Marty a Marie. Jsou to obrazy s náboženskou tématikou, nejsou ovlivněné tehdejšími evropskými názory na nahotu spojenou s mytologií. Obraz Kuplířka je výjevem z obyčejného života. Zajímavé je zde rozmístění koberce na stole - je zaranžován tak, aby ladil se zbytkem obrazu. Od té doby se Vermeer začíná zabývat studií světla.
Na obraze Voják a smějící se dívka se nejspíš poprvé objevuje typické okno osvětlující místnost zleva. Poněvadž se všechno co maloval odehrávalo v tomtéž interiéru u okna (ať už otevréného, zavřeného nebo zakrytého závěsem), i když v různém osvětlení, domnívají se někteří badatelé že musel pobývat v domě kvůli omezení nějakou tělesnou vadou. Jediné výjimky tvoří krajiny Ulička a Pohled na Delft, které se ovšem dají pozorovat z oken Vermeerova domu.
Známý je obraz Alegorie víry na němž je zobrazena žena s rukou na srdci sedící v modlitebně. Je zde dvakrát zobrazen Ježíš Kristus - na kříži na stole a na obraze na stěně (jedná se o zmenšenou kopii existujícího obrazu Ukřižování od malíře Jordaense). Na podlaze vidíme jablko hříchu a pod úhelným kamenem umírajícího zlého hada. Obraz, kterému je připisován dvojí význam, je Žena vážící perly. Kromě bohaté dámy vážící své klenoty může jíž i o alegorii na marnost. Na zdi vidíme obraz Posledního soudu - tzv. Vážení duší a žena vážící perly s obrazem na obraze může mít spojitost.
Sám Vermeer se na obraze zobrazil nejspíše jen jednou a to na Ateliéru se svou mladší dcerou, ale i o jiných obrazech se badatelé domnívají, že zpodobňují Vermeera.
obrazy, na nichž je možná Vermeer:
Kuplířka (muž se sklenicí v ruce - kuplírku ztvárňuje jeho žena), Kavalír a dáma pijící víno (prý se svou manželkou), Ateliér (se svou mladší dcerou), Geograf, Astronom, Šlechtic a dáma hrající na spinet
obrazy, na nichž je jeho žena:
Čtenářka, Loutnistka, Krajkářka, Žena vážící perly, Mladá žena v modrém, Dáma píšící dopis
obrazy s jeho starší dcerou:
Dáma v červeném klobouku, Mladá žena s flétnou
obrazy s jeho mladší dcerou:
Dívka v turbanu (Dívka s perlovou náušnicí), Ateliér