"Když to není rozbité, nespravuj to."

Egypt

27. ledna 2008 v 12:02 | yellow |  Referáty
Rozloha Egyptské arabské republiky je 1 001 449 km2 a žije tam 77 505 756 obyvatel. Hustota zalidnění je 77,4 obyvatele na km2. Tento údaj je však značně zavádějící, protože hustota zalidnění v údolí Nilu je větší než 1500 obyvatel na km2 a v pouštních částí je téměř nulová. Hlavním městem státu je Káhira, úředním jazykem je arabština. Státní náboženství je islám. Země je tvořena 27 guvernoráty.
Asi 2/3 země představuje převážně vápencová plošina, která se sklání od súdánsko - libyjských hranic, kde skalní vrcholky dosahují výšky téměř 2000 metrů, k severu do velké prolákliny Kattara, která je 133 metrů pod hladinou moře a na východ od Nilu. Tato rozsáhlá oblast je zejména v nižších partiích pokryta písečnou Libyjskou pouští.
Nilské údolí rozřezávající území Egypta od jihu k severu na dvě nestejné části je pouze 8 až 16 kilometrů široké. Až u Káhiry se začíná Nil větvit do široké delty rozprostírající se na pobřeží od Alexandrie na západě po Port Said na východě. Na horním toku vzniklo výstavbou 111 metrů vysoké Asuánské přehrady (1960 - 1970) rozsáhlé Násirovo jezero, které zaplavilo okolí do vzdálenosti 300 km až na území Súdánu. Souběžně s Nilem a Rudým mořem se táhne dlouhé pohoří tvořené zerodovanými vápencovými a pískovcovými plošinami a masívy, pokryté na mírnějších západních svazích Arabskou nebo také Východní pouští. Jeho východní část na hranicích se Súdánem je považována za výběžek Etiopské vysočiny.
Nejsevernější výběžek Rudého moře tvoří Suezský záliv, spojený s Port Saidem u Středozemního moře 195 kilometrů dlouhým Suezským průplavem. Východně od průplavu leží trojúhelníkovitý Sinajský poloostrov vyplněný převážně kamenitou vápencovou plošinou, která se na jihu zvedá v žulové pohoří s nejvyššími vrcholy Egypta Džebel Katherína (2637 metrů) a Džebel Sinaj. Severní část pokrývá poušť a podél pobřeží se táhne úzká nížina.
Převážná část Egypta má vnitrozemské suché a horké pouštní klima. Léta (květen až říjen) jsou bez srážek s teplotami dosahujícími 50 °C. V zimě klesá teplota v pouštích v noci pod bod mrazu. V průměru prší jen sedm dnů v roce a to v zimním období. Na jaře vítr chamsín vanoucí vytrvale ze Sahary přináší horko, prach a písečné bouře. Pouze severní pobřeží má mírnější středomořské klima.
V Egyptě nejsou žádné lesy, palmové háje a porosty dumy thébské se vyskytují v oázách a podél Nilu, kde se také daří některým vodním rostlinám (především rákosu). Většina pouští je holá, ale v Arabské poušti na východě běžně rostou tamaryšky, mimózy a suchomilné trávy. V údolí Nilu se mnoho druhů stěhovavých i dalších ptáků živí rozmanitými rybami. V nilské deltě žijí kanci, lišky, volavky a ibisové. Pouštní zvěř zastupují gazely, hyeny, šakalové a množství hlodavců, škorpiónů a hmyzu.
Zhruba mezi 3000 a 525 př. n. l. vládla ve spojeném království Horního a Dolního Egypta dlouhá řada panovníků - faraónů. V letech 525 př. n. l. až 332 př. n. l. byl Egypt ovládán Peršany, kteří se chovali krutě, a proto byl velmi vítaný příchod Alexandra Velikého. Ten v Egyptě vládl až do své smrti v roce 323 př. n. l., po jeho smrti nastaly v zemi boje o trůn, které skončily až v roce 305 př. n. l. ovládnutím Egypta Ptolemaiem, který zde zakládá ptolemaiovskou dynastii, která v Egyptě vládne až do roku 30 př. n. l., kdy je Egypt ovládnut Římem. Pod nadvládou Východořímské říše zůstává až do roku 642, kdy byl ovládnut araby, kteří mu vnutili arabštinu a islám. Roku 1517 dostali zemi pod kontrolu osmanští Turci a Egypt začal postupně hospodářsky i kulturně upadat.
Po krátké francouzské okupaci (1798 - 1806) přešla moc na osmanského místokrále z Albánie Mohammeda Alího. Politika expanze za Mohammeda a jeho nástupce zadlužila Egypt u Británie, která v roce 1882 převzala kontrolu země i Suezského průplavu. Egypt se stal roku 1914 britským protektorátem a v roce 1922 získal formální nezávislost a stal se konstituční monarchií.
Za druhé světové války byla v západním Egyptě u El - Alameinu poražena fašistická vojska. Skutečnou nezávislost získal Egypt v roce 1952, v rámci národně demokratické revoluce převzal moc generál Muhammad Nagíb, v roce 1954 byl svržen plukovníkem Gamál Abd en - Násirem. Ten v roce 1956 znárodnil Suezský průplav, načež následovala nezdařená invaze Británie, Francie a Izraele, které se Egypt rázně postavil. V roce 1958 byla vytvořena Sjednocená arabská republika (SAR) spojením Egypta, Sýrie a Jemenu. V roce 1961 se federace rozpadla. Za sovětské finanční a technické pomoci začal Egypt stavět novou Asuánskou přehradu. V šestidenní válce s Izraelem v roce 1967 ztratil Egypt Sinajský poloostrov.
Násirův nástupce Anvar Sadat oživil styky se Západem, když skoncoval s egyptskou závislostí na Sovětském svazu. Roku 1974 byl obnoven provoz Suezského průplavu a roku 1979 byla podepsána mírová dohoda mezi Egyptem a Izraelem, která zajistila postupné stažení Izraele ze Sinaje. Toto sblížení s Izraelem však vedlo k egyptské izolaci v arabském světě i k odporu v zemi samotné a roku 1981 byl Sadat zavražděn.
Sadatův nástupce Husní Mubarak se snažil udržet dobré styky se Západem, přičemž usiloval o zrovnoprávnění a autonomii Palestinců v Izraeli. V důsledku toho většina arabských států styky s Egyptem normalizovala. V současnosti má země problémy s teroristickým hnutím islámských fundamentalistů.
Egypt je republikou v čele s prezidentem, kterého volí jednokomorové shromáždění dvoutřetinovou většinou.
Obyvatelstvo nilského údolí je etnicky homogenní. Drobné menšiny tvoří Núbijci na jihu, nomádští hamitští Bédžové ve Východní poušti a obyvatelé smíšeného berberského a arabského původu v Libyjské poušti a podél pobřeží Rudého moře.
Islám je dominantní náboženstvím, hlásí se k němu více než 90 % obyvatel. Křesťanskou menšinu tvoří především Koptové, potomci křesťanů, kteří se v 5. století odštěpili od východní ortodoxní církve.
Údolí a zejména delta Nilu představují jednu z nejvíce zalidněných oblastí na světě s průměrnou hustotou zalidnění větší než 1500 obyvatel na kilometr2, která se stala velkým hospodářským a sociálním problémem. Téměř třetinu obyvatel na druhé straně soustřeďuje aglomerace Káhiry. Přitom stále kolem poloviny populace tvoří rodiny felláhů (zemědělských dělníků), žijící na venkově.
Ekonomika Egypta prožívá těžké časy v souvislosti s klesající americkou pomocí vázanou na vývoj politické situace na Blízkém východě, poklesem příjmů z ropy a provozování Suezského průplavu. Tato situace vede k dalšímu zvyšování obrovského zahraničního dluhu.
Egyptské zemědělství má v údolí a deltě Nilu k dispozici prakticky neměnných 2,6 % plochy země, kterou tvoří zavlažovaná orná půda. Po dokončení Asuánské přehrada umožnil složitý zavlažovací systém zúrodnění nových ploch půdy a až trojí sklizeň. Několik příznivých roků a účelné využívání pesticidů a umělých hnojiv přispěly k rozvoji a zvýšené produkci dvou nejdůležitějších exportních plodin - bavlny (Egypt je jedním z nejvýznamnějších světových producentů) a cukrové třtiny. Velmi významná je produkce zeleniny (téměř polovina připadá na rajčata), dále se pro domácí spotřebu pěstují kukuřice, pšenice, rýže a sorghum. První místo na světě zaujímá Egypt v produkci datlí, z ovoce se pěstují převážně pomeranče. Velký objem potravin se však musí dovážet.
Živočišná výroba nemá dostatečnou krmivovou základnu, neboť v zemi prakticky neexistují pastviny. Stavy koz, ovcí i skotu jsou proto nízké. Významná jsou stáda buvolů chovaných pro tah.
Většina ulovených ryb pochází z Nilu a Násirova jezera, kam byly ryby nasazeny. Rybolov ve Středozemním moři se po dokončení Asuánské přehrady snížil, pravděpodobně v důsledku změny vodního režimu.
Největší příjmy Egyptu přináší provoz Suezského průplavu, těžby ropy, turistika a daně ze mzdy obyvatel pracujících v zahraničí. Také obchod s bavlnou je velkým zdrojem deviz. Hospodářská a sociální stabilita země je narušena fundamentalistickým hnutím, vysokou nezaměstnaností a rychlým růstem počtu obyvatelstva.
Ropa ze Suezského zálivu a Sinajského poloostrova pokrývá kolem poloviny egyptského exportu. Dvě ropná pole se nacházejí rovněž v Západní poušti, kde se těží také zemní plyn. Další nerostné zdroje představují fosfáty, železní ruda, sůl, uhlí, mangan a stavební suroviny.
Asuánská přehrada dodává 20 - 25 % elektrické energie. Mohla by vyrábět mnohem více, avšak požadavky na zavlažování omezují její produkci. Většinu energie vyrábí tepelné elektrárny na fosilní paliva.
Nejdůležitější odvětví průmyslu jsou petrochemie, výroba umělých hnojiv a cementu. Nejvíce pracujících zaměstnává potravinářská výroba (cukr, zeleninové konzervy), bavlnářství a výroba koberců. Za Násira byly se sovětskou pomocí postaveny ocelárny a hliníkárna, rozvíjí se i strojírenství.
Velmi významný je cestoví ruch, který přitahuje návštěvníky, kteří zde utratí více než 2 miliardy dolarů ročně. Nejčastěji jsou navštěvovány staré egyptské památky, kosmopolitní města a středomořské pláže.
Železniční a silniční síť (mimo pouštní oblasti vesměs se zpevněným povrchem) Egypta je vzhledem k charakteru osídlení velmi krátká. Přesto je železniční doprava nejdůležitější. Stejně jako silniční sít je koncentrovaná hlavně v údolí a deltě Nilu. Důležitá je vnitrostátní lodní doprava na Nilu od Asuánu a jeho kanálech až k Suezskému průplavu. Největším námořním přístavem je Alexandrie. Mezinárodní letiště jsou v Káhiře, Alexandrii a Luxoru.
V případě zájmu je možnost poslat i prezentaci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama