"Když to není rozbité, nespravuj to."

H. Norman Schwarzkopf - Hrdina Pouštní bouře

15. ledna 2008 v 20:57 | frida |  Čtenářský deník
H. Norman Schwarzkopf (ve spolupráci s Peterem Petrem)

Hrdina Pouštní bouře

Hlavní postavy: generál H. Norman Schwarzkopf, jeho rodina a jeho spolupracovníci

Dnes již čtyřhvězdičkový (nejvyšší možná hodnost) generál ve výslužbě H. Norman Schwarzkopf popisuje v této autobiografii poutavě, zajímavě a čtivě svůj život. Kniha může být zajímavá nejen pro ty, kteří se blíže zajímají o politiku a o války a právě díky stylu vypravování se stala velmi oblíbenou.
Mladý Norman měl zprvu idylické dětství - žil se svou rodinou, s matkou, otcem a dvěma staršími sestrami v poklidném městečku a měli se dobře. Tatínek pracoval jako velitel policie ve státě New Jersey a coby vysloužilý voják budil u všech respekt a úctu. Maminka byla v domácnosti a o všechny se vzorně a s láskou starala a přestože byly mezi sourozenci na denním pořádku menší potyčky, měli se velmi rádi. Poté ale musel Norman Schwarzkopf starší do druhé Světové války a to znamenalo pohromu pro všechny a zároveň začátek konce rodiny Schwarzkopfovy. Paní Schwarzkopfová totiž psychicky neunesla těžkou životní situaci kdy manžel bojoval na bitevním poli zatímco ona musela shánět peníze a topila se v dluzích. Propadla alkoholu a od té doby ji mladý Norman téměř nenáviděl. V opilosti se často hádala s jeho sestrami Ruth-Ann a Sally. Normanovi se sice hádky jako takové vyhýbaly, ale stejně o nich věděl a trápilo ho, že zklamal otce, který mu svěřil matku na starost. Jeho otec přitom o matčině opilosti ani nevěděl! Jednou se ale na čas vrátil a když zjistil, jaká atmosféra panuje v rodině, rozhodl se že se přestěhují.
Ani změna prostoru však nepomohla a Schwarzkopf byl navíc povolán do Teheránu jako poradce. Musel odcestovat a za několik týdnů mladý Norman odjel za ním. Tak se desetiletý chlapec poprvé setkal s kulturou Středního Východu a hned podstoupil první těžkou zkoušku, když mu od náčelníka beduínů bylo nabídnuto sousto pro nejvzácnější hosty, které ovšem Evropanovi ani Američanovi nepřipadá zdaleka tak lákavé. Otec ale donutil Normana sníst onu "strašnou" věc - ovčí oko. Tato zkušenost mu v budoucnosti velmi pomohla - beduíny si tím velmi naklonil a v pozdějším životě si podobně naklonil Araby, kteří cizincům jinak nedůvěřovali. Idyla ale netrvala dlouho - zanedlouho přijela matka se sestrami a Normanovi skončilo jeho poflakování se po městě. Byl proto rád, když se z dusného ovzduší rodiny dostal do vojenské školy pro malé chlapce. Jednak unikl hádkám rodičů a potom chtěl jít ve šlépějích svého otce. Jeho snem bylo studovat na West Pointu.
V mládí také s rodiči (po odchodu z vojenské školy) procestoval Evropu - žili ve Švýcarsku, v Římě a v Německu.
Talentovaný přirozený vůdce se dostal na West Point jak chtěl a poté započal svou kariéru vojáka. Dvakrát byl ve válce ve Vietnamu - z toho podruhé dobrovolně. Bojoval i v Grenadě a hlavně v Iráku ve válce v Perském zálivu, kdy velel celému pozemnímu vojsku a podléhal přímo ministru obrany (tehdy Chejry) a prezidentovi (Bush starší).
Válce proti Iráku je věnována největší část knihy, protože znamenala jednak velké vítězství pro Ameriku a celý svět, ale i pro samotného Schwarzkopfa. Splnil si svůj dávný sen velet vojskům a splnil si ho v měřítku, o kterém se mnohým jiným velitelům ani generálům ani nesnilo. Pomohl ke zlepšení vztahů Američanů a Muslimů a sám se osobně setkal s několika vládci Arabského poloostrova. Podle vlastních slov se mu podařilo "vyhrát válku, ale neprohrát mír".

Já sám jsem byl silně vzrušený. Jen několik málo podřízených velitelů mělo představu o plánu, který jsem se jim chystal vyložit, a o závažných úkolech, jež nás čekaly. Potřeboval jsem, aby každý přítomný rychle pochopil své poslání a při odchodu ze shromáždění byl nabit energií a odhodláním.
Začal jsem zdůrazněním nutnosti přísného utajení všeho, o čem budeme jednat. Na dokreslení jsem dodal, že když ve Washingtonu pronikla do tisku zpráva o chystaném obojživelném cvičení, Irák ihned vyzbrojil bombardovací letoun protilodními řízenými střelami typu Silkworm (housenka bource morušového). "Tisk vás bude bombardovat dotazy. Nepřeji si, abyste hovořili o vojenských operacích. Tečka. Nechci, abyste hovořili o svých možnostech. Tečka. Totéž uložte svým důstojníkům. Nevadí mi, co řekne svobodník Vopička, ale vadí mi, když je některý důstojník natolik zamilován do tisku, že ho to nutí pustit si hubu na špacír. Upozorňuji vás, že proti každému, kdo se podle mého soudu proviní vyzrazením informací podléhajících utajení, budu postupovat naprosto tvrdě, brutálně." Hovořil jsem přísně, ale také jsem byl přesvědčen o tom, že se náš tisk a naše televizní zprávy staly nejlepším zdrojem informací pro iráckou zpravodajskou službu. Všechny ostatní zdroje zpráv jsme již protivníkovi odřízli.

Po zasedání věnovaném otázkám a odpovědím jsem udal tón pro příští měsíce: "Na závěr bych vám chtěl ještě něco říci, přátelé. Jestli se nám to má podařit - protože dosud má nad námi početní převahu nepřítel - je třeba vyžadovat od všech našich velitelů něco, co z nedostatku výstižnějšího výrazu nazveme bojechtivostí." Opět jsem ukázal na mapu: "Mám tím na mysli, že jestli námořní pěchota zaútočí tady a pozemní vojska zde, nesmí si nikdo říci: "Dobrá, myslím že se do toho dáme, zkusíme to a podíváme se, jestli prorazíme." Tak ne! Potřebujeme velitele bezvýhradně, jednoznačně přesvědčené, že prorazí, a až se tam dostanou, že se nezastaví, aby si o tom pohovořili. Musí pokračovat a zničit Republikánskou gardu. Nemohu si dovolit mít velitele, kteří nechápou, že to znamená útočit, útočit a zase útočit a ničit na každém kroku. Jestli máte někoho, kdo to nechápe, důrazně vám doporučuji, abyste uvažovali o zbavení dotyčného velitelské funkce a nahrazení někým, kdo to dokáže."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano
Ne

Komentáře

1 yellow yellow | 21. března 2008 v 9:42 | Reagovat

rozhodně dopuručuju přečíst si to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama