"Když to není rozbité, nespravuj to."

Staton Robinová - Betsy a císař

8. února 2008 v 7:22 | frida |  Čtenářský deník
Staton Rabinová
Betsy a císař
Hlavní postavy: Betsy Balcombeová, Napoleon Bonaparte
Zábavný příběh čtrnáctileté Betsy Balcombeové, která se po letech studií ve Francii vrací na rodnou Svatou Helenu zrovna v době, kdy ji nedobrovolně navštíví i nejslavnější generál novodobé historie - Napoleon Bonaparte. Betsy je temperamentní a rozpustilá mladá dáma, kterou pobyt císaře v pavilonu jejich domu nevyvádí příliš z míry a nejprve císaře nenávidí - jako všichni "správní" Angličané. Za jeho krátký pobyt u nich doma si na něho ale zvykne a dokonce si ho oblíbí - a náklonnost je oboustranná. Císař, který čeká na dokončení svého soukromého vězení v domě Balcombeových, vidí v mladé dívce nejdřív jen pobavení, ale nakonec se mezi nimi vytvoří silné pouto přátelství. Betsy se k němu jako jediná chová jako k císaři, jezdí s ním na projížďky a se svým známým učitelem se dokonce po nocích snaží vyrobit balon, ve kterém by mohl císař uprchnout a znovu se ujmout moci. Právě tento starý učitel (a poté i sám Napoleon) poví Betsy pravdu o všech dobrých činech Napoleona, o jeho přínosu vědě a kultuře a v neposlední řadě o jeho zákoníku, který se císař snažil prosadit v celé Evropě a který by zaručoval mimo jiné svobodu otroků. Při pokusném letu ale Betsyn učitel zemře a Betsy je nějakou dobu nešťastná. Ještě jeden nezdařený pokus o vymyšlení plánu na záchranu "Boneyho" a Betsy si uvědomí, že císaři už nikdo nedokáže pomoci.
Napoleonovi by pobyt na Svaté Heleně sám o sobě ani tak nevadil (až na jeho panovnický sen ovládnout Evropu, který se již nenaplní, nebo na přání setkat se s rodinou) dokud se jeho přímým věznitelem nestal protivný guvernér, který ho nenávidí. Ten ho začal omezovat - choval se k němu hrubě, zakazoval mu vyjížďky na koni a zastavoval mu dodávky jídla. Nakonec se Napoleon musel přestěhovat do nového domu - či spíše zříceniny. Kvůli pobytu na vlhkém větrném místě byl Napoleon stále více nemocný a Betsy měla zakázáno ho navštěvovat.
Slečna Balcombeová nakonec Boneymu pomohla alespoň tak, že vyhrála s jeho koněm místní dostih, který chtěl vyhrát právě nepříjemný guvernant. Tím si to u něho ovšem jen rozházela a její rodina byla nucena opustit Svatou Helenu. Betsy se směla s císařem pouze krátce rozloučit a hned poté musela nastoupit na loď a odjet do Anglie. Císař krátce po jejím odjezdu zemřel.
Kniha je zajímavá nejen proto, že je poutavě napsaná. Vidíme zde pohled na Napoleona ne očima historika nebo kronikáře, ale očima dítěte. Myslím, že každý kdo si tu knihu přečte musí (alespoň na chvíli) s "Boneym" sympatizovat. Většina událostí je skutečně pravdivých - autorka ale před vydáním své knihy odmítala přečíst životopis skutečné Betsy Balcombsové - tato postava skutečně existovala a skutečně se s Bonapartem nějakou dobu stýkala - takže ne všechny detaily jsou pravdivé.
Pokud jde o císaře, O'Meara mi podrobně vypověděl, co říkal na naše vítězství. Ukázalo se, že když Boney sledoval cílovou rovinu svým dalekohledem, neviděl dobře, který kůň protrhl cílovou pásku jako první. Byl tak zoufalý, že nezná výsledek, že když doktor o pár hodin později dorazil do Longwoodu, nedočkavě se na něho vrhl.
"No? No?" ptal se dychtivě.
"Vyhrála Betsy na Hoepeovi!" řekl mu O'Meara a zatočila se dokolečka se zvednutou pěstí. "Bylo to jen o hlavu, ale to děvče vyhrálo!"
Boney políbil doktora na obě tváře. "Formidable! Já to věděl. Já to věděl!" vykřikoval. Císař se posadil, vyčerpán námahou, a vychutnával si své vítězství.
"Ah!" řekl. "Mrtvola nepřítele vždy voní sladce."
"Odpočiňte si, příteli," nabádal ho O'Meara a poklepal ho po rameni, "Potřebujeme vás mít naživu, abyste se mohl dočkat ještě dalších šťastných dnů."
Doktor mi řekl, že to bylo po dlouhých měsících poprvé, co viděl císaře se smát. "A víte, co ten muž ještě řekl, má milá?" zeptal se mě nedočkavě O'Meara. Zavrtěla jsem hlavou. Doktor napodobil Boneyho francouzský přízvuk: "Eh bien, tohle je vlastně taková odveta za porážku od Wellingtona, n'est-ce pas, doktore?"
Taková radost, takové nadšení! Byla to Betsy Balcombeová, která dobyla pro císaře Francie jeho posledního vítězství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám tento blog?

Ano
Ne

Komentáře

1 verca verca | Web | 8. února 2008 v 16:08 | Reagovat

Ahojky psala si mi na e-mail :-) jasne muzes si nas pridat budem moc radi  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama