"Když to není rozbité, nespravuj to."

Březen 2008

Beachball

30. března 2008 v 10:19 *R.E.M.*
tonight's alive
the beach ball's set to fly
those well tequila'd guys
who smile at strangers
ŕ tes souhaits
ŕ tes amours chéri
you give a little sneeze
and dance the rhu-rhu-rhu-rhu-rhumba
this life is sweet
we're dancin' in the street
who knows who you might meet?
you'll do fine.
the little weekend's here
thursday has an ear
her coffee klatch career
she talks to strangers.
and kissing by the sea
particular to me
'ti punch, mojito, sling and
dance the rhu-rhu-rhu-rhu-rhumba.
this life is sweet
we're dancin' in the street
who knows who you might meet?
you'll do fine.
we flash the seaside sky
with starfish butterflies
to cast a spell and welcome locals,
weekenders and strangers.
You'll do fine
You'll do fine
You'll do fine

I'll Take The Rain

30. března 2008 v 10:17 *R.E.M.*

the rain came down
the rain came down
the rain came down on me
the wind blew strong
and summer's song
it fades to memory.
I knew you when
I loved you then
in summer's yawn, now hopeless
you laid me bare
and marked me there
the promises we made
I used to think, as birds take wing,
they sing through life, so why can't we?
we cling to this, and claim the best
if this is what you're offering
I'll take the rain, I'll take the rain,
the nighttime creases
summer schemes
and stretches out to stay
the sun shines down
you came around
you love the easy days
but now the sun,
the winter's come
I wanted just to say
that if I hold
I'd hope you'd fold
and open up inside, inside of me
I used to think, as birds take wing,
they sing through life, so why can't we?
we cling to this, and claim the best
if this is what you're offering
I'll take the rain, I'll take the rain, I'll take the rain.
this winter's song
I'll sing along
I've searched its still refrain.
I'll walk alone
if given this
take wing, and celebrate the rain.
I used to think, as birds take wing,
they sing through life, so why can't we?
we cling to this, and claim the best
if this is what you're offering
I'll take the rain, I'll take the rain, I'll take the rain

Chorus And The Ring

30. března 2008 v 10:15 *R.E.M.*
hey there now young one wholly, swing along
quote the scriptures, keep them guessing
which pit you crawled from.
just defy it, just deny it, was it fun?
your time has come-
what have you done? what have you done?
that's when the insults start to sting
you can't remember anything
the Refrén chime in, the greek Refrén,
the machine of god singing
it's the poison that in measures brings
illuminating vision
it's the knowing with a wink that we expect in
southern women
it's the wolf that knows which root to dig
to save itself
it's the octopus that crawled back to the sea
that's when the insults start to sting
you can't remember anything
the Refrén chime in, the greek Refrén,
the machine of god ring!
hammered, shooting plywood in the backyard
laughing 'cause the racket makes the
blackbirds sing
write the holy terror, suck the marrow from
the bone- singe
your own wings burning books, you got the
Refrén and the ring
that's when the insults start to sting
you can't remember anything
the Refrén chime in, the greek Refrén,
the machine sings
that's when the insults starts to sting
you can't remember anything
the Refrén chime in, the greek Refrén,
the machine sings
that's when the calibration brittle as a stick
gets you the gold ring
and the tar museum che guevera wink,
gold ring
gold ring.
sing.
sing.
sing.
sing

Summer Turns To High

30. března 2008 v 10:13 *R.E.M.*
mercury is rising still
turn the fan on high
I won't step on my own shadow
no one wants to cry
someone put a pox on me
I'll spit in their eye
summer turns to high
with my bedsheet cape and sandals
circle citronella candles
summer's here, the light is raising
hopes and dragonflies
If those hopes are overshadowed,
cotton candy, caramel apple.
summer turns to high
summer turns to high
summer turns to high,
summer high
after wine and nectarines
the fireflies in time
move like syrup through the evening
with a sweet resign
I won't pine for what could have been-
I'm preoccupied!
summer turns to high
summer turns to high
summer turns to high,
summer high

Beat A Drum

30. března 2008 v 10:11 *R.E.M.*

the sun reflected in the back of my eye
I knocked my head against the sky
the dragonflies are busy buzzing me
seahorses if we were in the sea
halfway from coal, halfway to diamond.
my fall knocked a mean chip out of me.
I'm gathering as far as I can reach
we're perched up on the precipice
and this is what I've seen
this is all I want it's all I need
this is all I am it's everything
this is all I want it's all I need.
a bluejay hectors from the felled catalpa tree
doctorate in science and a theologian's
dream
the dragonflies are trying to lecture me
seahorses if we were in the sea
this is all I want it's all I need
this is all I am it's everything
this is all I want it's all I need.
beat a drum for me, like a butterfly wing
tropical storm across the ocean
but don't explain, I'm sure I'll want to know.
but don't forget, we're just halfway from coal
this is all I want it's all I need
this is all I am it's everything
this is all I want it's all I need

Émile Zola - Zabiják

29. března 2008 v 19:55 | frida |  Čtenářský deník
Émile Zola
Zabiják
Hlavní postavy: Gervaisa, Lantier, Coupeau
Román popisující sociální prostředí chudinského předměstí Paříže na počátku devatenáctého století, za vlády císaře Napoleona III. (* 1808, † 1873). Ačkoli by se podle názvu zdálo, že se jedná o detektivku, nebo něco podobného, zabijákem je v knize myšlen alkohol.
Hlavní hrdinkou je mladá pradlena Gervaisa. Do Paříže přišla teprve nedávno, se svým druhem, kloboučníkem Lantierem, a se svými dvěma syny. Lantiera poprvé poznala ve čtrnácti, tehdy dobře vypadající kloboučník ji svedl a když porodila jejich druhé dítě, vzali si druhové své úspory a šli hledat štěstí do Paříže. První měsíc ale žili nezřízeným životem - dopřávali si jídla v drahých restauracích, spousty drahého oblečení a spali v nejlepších hotelích. To, že někteří lidé neumí správně hospodařit s penězi, je dalším námětem románu. Po měsíci takového života jim nic nezbylo. Skončili v malém špinavém "hotelu" s jedním pokojem pro všechny čtyři. Gervaisa nepracovala a Lantier akorát vymetal hospody s pouličními prostitutkami. Často se hádali a po jedné takové hádce se Lantier sbalil a odešel. Nenechal Gervaise ani krejcar, zato jí nechal na krku oba syny.
Několik dní se potloukala Gervaisa na hranici bídy - neměla už ani co zastavit v zastavárně. Tou dobou začala pracovat v prádelně a seznámila se s klempířem Coupeauem, který pracoval na střeše nově postavené nemocnice. Jeho pracoviště bylo ve stejné úrovni jako okno pradleny, takže si několik dní mávali a vyměňovali si důvěrné pohledy. Coupeau se do Gervaisy zamiloval. Dlouho ji uháněl a nabízel jí manželství, ale Gervaisa o dalším muži nechtěla ani slyšet. Tedy alespoň zprvu. Zanedlouho si dala říct a ke sňatku svolila. Málem si to ovšem brzy rozmyslela, když poznala příbuzné svého "nastávajícího". Coupeau ji chtěl seznámit se svou starší sestrou, paní Lorilleuxovou, která se provdala za zlatníka. Oba nyní vykonávají tohle řemeslo, a z pocitu důležitosti, že mají doma tolik zlata, jsou pyšní. Lorilleuxovi byli ale nejen pyšní a náramně lakomí, ale chovali se k Gervaise jako k žebračce a o svatbě se nevyjadřovali nijak pozitivně. Nakonec k ní ale svolili - Coupeau by se totiž bez požehnání své sestry nikdy neodvážil oženit. Zbytek jeho rodiny byl naštěstí snesitelný - maminka Coupeauová si Gervaisu oblíbila a stejně tak i její nejstarší dcera, paní Leratová.
Svatba byla skromná, ale doplňovalo ji mnoho problémů - pršelo, oddávající starosta měl zpoždění, kvůli kterému se musela odbít svatba v kostele, a podobně. Už tehdy si zlomyslní příbuzní všimli, že Gervaisa nápadně napadá na jednu nohu. Bylo to následkem zranění v mládí. Od té doby jí nikdo v soukromí neřekl jinak, než "Pajda". Lorilleuxovi se dokonce neostýchali ani ji tak jmenovat v její přítomnosti. Byli vzteky bez sebe, že už nebudou mít nad Coupeauem takovou moc.
Novomanželům se nejprve dařilo - Gervaisa vydělávala v prádelně slušné peníze, klempíř byl mladý a šikovný a i on nosil domů slušnou výplatu. Nepil, nechodil do hospody s kamarády, ani za ženskýma a Gervaisa byla šťastná. Koupili si byt - sice malý, ale byl to jejich domov. Gervaisina staršího syna poslali na jih Francie do učení, narodila se jim dcera Nana, a měli laskavé sousedy - krajkářku Goujetovou a jejího syna, kováře. Kovář se do Gervaisy hned zamiloval, ale kvůli své vrozené mírnosti si k ní nikdy nic nedovolil. Manželé našetřili pět set franků a Gervaisa snila o tom, že si koupí krám a zařídí si svou vlastní prádelnu.
Do jejich života ale tehdy poprvé zasáhlo neštěstí. Klempíř pracoval jednou na střeše, Gervaisa šla s Nanou za ním, aby si potom vyšli na procházku. Dcera na klempíře zavolala, ten se po ní chtěl ohlédnout, ale ztratil rovnováhu a spadl ze střechy. Bylo to s ním vážné, ale nehodu přežil hlavně díky starostlivosti své ženy, která ho odmítla dát do nemocnice "těm řezníkům", ale starala se o něho sama. Naneštěstí na to padly jejich veškeré úspory.
S krámkem by byl konec, kdyby se jim kovář Goujet nenabídl, že jim těch pět set franků půjčí. Gervaisa přijala půjčku v přesvědčení, že se obchod rozjede a potom dluh s pomocí platu Coupeaua brzy splatí. Jenže Coupeau začal být během své rekonvalescence líný. Zvykl si žít pohodlným životem a nemuset pracovat. Proto ani po uzdravení do práce pořádně nenastoupil, začal místo toho chodit do hospody. Stával se z něj alkoholik, ale Gervaisa mu to tolerovala. Proč mu také něco zakazovat - obchod šel zpočátku skvěle. Z Gervaisy se stala nejoblíbenější pradlena ve čtvrti - dávaly si k ní prát i bohaté zákaznice. Zprvu svůj dluh pravidelně splácela, ale to přestalo ve chvíli, kdy dluh činil čtyři sta padesát franků. Gervaisa totiž i přes dobré obchody s penězi vždy jen tak tak vystačila. Sama živila celou rodinu a zvykla si jíst dobrá a drahá jídla. Každou chvíli pořádala nějakou hostinu a jídlem ani pitím se nešetřilo. Gervaisa si starosti s penězi nedělala - když nevystačila s tím, co měla, zašla si půjčit k Goujetové. Ta jí to pomalu přestávala tolerovat. Dávala si u ní prát prádlo, aby jí pomohla splácet dluh, ale Gervaisa teď už neplatila. Goujetová přistoupila na to, že si to Gervaisa splatí službami, ale když se čím dál častěji stávalo, že chtěla pradlena za prádlo zaplatit, paní Goujetová se na ní začala zlobit. Dávala si u ní prát jen kvůli dluhu - sama neměla dost peněz, aby jí ještě platila. To si ale Gervaisa neuvědomovala.
I přes to by domácnost nějak vydržela, kdyby se jednou znovu nevrátil Lantier. Coupeau nejdříve zuřil, když ho viděl, ale poté se spřátelili. Z klempíře již byl alkoholik a bylo mu jedno, co si o něm myslí okolí. Lantier byl ochotný nechat se zvát na panáky, a to mu stačilo. Došlo to tak daleko, že se Lantier nastěhoval ke své bývalé milence do domu. Zavázal se platit nájem, ale peníze od něho Gervaisa nikdy neviděla. Zprvu jí Lantier ani nevadil - choval se k ní zdvořile a ona mu chtěla odpustit. Pomalu ale začínal získávat jistotu. Nakonec to dopadlo zcela přirozeně - Gervaisa se nechala Lantierem svést. Zahýbala muži v jejich vlastním domě - vlastně jen o jedny dveře od jejich ložnice spala s Lantierem. Coupeau si to buď tou dobou již neuvědomoval, nebo mu to bylo jedno. Nicméně sousedům to jedno rozhodně nebylo. Začali Gervaisu pomlouvat. Nejvíce samozřejmě Lorilleuxovi, kteří jí její úspěch vždy záviděli. Pradlena začala ztrácet zákazníky, ani paní Goujetová si už u ní nenechávala prát. Mezitím Gervaise přibyl další krk na živení - stará maminka Coupeauová. Vyjedla u snachy co mohla a ještě si před sousedy stěžovala, že se o ni Gervaisa málo stará. Paní Coupeauová zanedlouho zemřela a celý dům to dával Gervaise za vinu. Rodina už žila na pokraji bídy. Lantier je "vyjedl" - sám vůbec nepřispíval a jen jedl samá vybraná jídla a choval se jako pán domu. Když poznal, že prádelna je na pokraji krachu, začal svádět jinou vdanou ženu, Gervaisinu přítelkyni, která nakonec souhlasila s odkoupením prádelny. Gervaisa nechtěla nejprve svolit, ale potom si uvědomila svou situaci a nechala ve své prádelně svou bývalou přítelkyni, aby si tam zřídila obchůdek s lahůdkami. Kamarádka zdědila opravdu všechno - krám i Lantiera, který u nových nájemníků zůstal. Nakonec prohnaný kloboučník přivedl na mizinu i druhou ženu.
Mezitím ale Coupeauovi žili bídně. V malém tmavém pokojíku, věčně bez jídla a ve špíně. Gervaisa nastoupila zpět do prádelny, ale byla nespolehlivá, takže ji nakonec museli vyhodit. Coupeau už byl z alkoholu tak nemocný, že byl několikrát hospitalizován do nemocnice. Tentokrát ho Gervaisa doma ošetřovat nemohla - a ani nechtěla. Manžel ji už dlouhou dobu bil a ona ho začala nenávidět. Druhého syna poslali také do učení, ale z jejich dcery se stala poběhlice, která několikrát utekla z domu. Vždy se vrátila jen na vyspání a mezitím šly řeči o tom, čím se asi živí. Poté utekla a už se víc neukázala. To Gervaisu zlomilo. Už jí na ničem nezáleželo a začala také pít. Všichni jí opovrhovali, několik dnů často neměla nic v ústech, a žila v takové špíně, že se z ní ostatním zvedal žaludek.
Coupeau kvůli svému alkoholismu jednoho dne v nemocnici zemřel, a zanedlouho po něm umřela i Gervaisa.
Dokonce nikdo potom ani přesně nevěděl, nač vlastně zemřela. Říkalo se, že ji sklátila horečka. Ale popravdě ji sklátila bída, špína a vyčerpanost z toho jejího pokaňhaného života. Zašla na špínu, jak se vyjádřili Lorilleuxovi. Jednou ráno byl na chodbě nějaký zápach, a tu si sousedé vzpomněli, že už ji dva dny neviděli; našli ji v pelechu už celou zelenou.
A starý Bazouge si pro ni přišel s truhlou na chudáky v podpaží. Byl toho dne zas jaksepatří nadraný, ale přitom v dobromyslné náladě a veselý jako rybička. Když poznal, s jakou partají má tu čest, utrousil pár filosofických úvah, zatímco si připravoval nádobíčko:
"Inu, každej tam musí... Není zapotřebí se tlačit, je tam dost místa pro všechny... A trouba, kdo pospíchá, protože se tam stejně rychleji nedostane... Já chci jenom každýmu vyhovět. Jedněm se chce, druhým zas ne. Jak se v tom má potom jeden vyznat?... Tahleta napřed nechtěla a potom zas najednou chtěla. A tak musela čekat... Ale už je tam, a o co, že se má lepší! Tak se do toho dáme!"
A když vzal Gervaisu do těch svých velkých černých pracek, popadla ho něžnost; neobvykle jemně a opatrně zvedal tu ženskou, která po něm tak dlouho toužila. A když ji s otcovskou péčí ukládal do rakve, zablábolil mezi dvojím zaškytáním:
"Víš... poslouchej... to jsem já, veselej Bibi, co mi říkají Utěšitel dam... Vidíš, teď už jsi šťastná. Tak pěkně spinkej, ty moje krasavice."

Saturn Return

29. března 2008 v 10:04 *R.E.M.*
easy to poke yourself square in the eye
harder to like yourself, harder to try
these elvis poses, postcards and neopryn
roses a dollar a stem
everyone's sleeping or pulling a long haul,
the keys in the cooler, it's 3 a.m.
and Saturn is beckoning no one
is off on its own
is offering up
late shift convenience store
cut out the lights
telescope roof towards the
northwestern sky
you pull the ladder u
no one's the wiser
tou find your sights and discover
that Saturn is orbiting nothing
is off on its own
is breaking from home
harder to look yourself square in the eye
easy to take off
you found the ladder in the pattern of your wrist
you've seen and you've marked horizons
mother was difficult, she made you cry
cover the mirror, look to the sky
you climbed into your rocketship triumph
lift up and hold out your hands
Saturn is orbiting nothing
is off on its own
is breaking from home
Saturn is orbiting nothing
is off on its own
is breaking from home
Saturn return when you chase down its moons
throw them into a new gravity
harder to look yourself square in the eye
easy to poke yourself, easy as pie
easy to take off, harder to fly
harder to wake Galileo

Disappear

29. března 2008 v 10:02 *R.E.M.*

I've dragged my feet
across the seat
and jumped out the passenger side.
the only thing worth looking for
is what you find inside.
but that had not yet appeared.
lost, invisible, here.
tel aviv and agadir,
taroudant or olomouc
before i learned to see
the vanishing point appear
I looked for you and everywhere.
I looked for you and everywhere.
there is a calm I haven't come to yet
I spent half my life figuring what comes next
I telescoped in.
I'll finally win,
I'll finally win the prize.
that now my eyes see
a comic's perfect timing squeezed.
I'm headfirst fighting everything
the crushing force of memory
erasing all i've been
the vanishing point appears
I looked for you and everywhere.
I looked for you and everywhere.
tell me why you're here
I came to disappear.
look at this face.
can you believe it?
am I living in a beautiful vacuum?
because I can't see it
the vanishing point appears.
I looked for you and everywhere.
I looked for you and everywhere.
tell me why you're here
I came to disappear
tell me why you're here
I came to disappear
I came to disappear

She Just Wants To Be

29. března 2008 v 9:51 *R.E.M.*

it's not that she walked away,
her world got smaller.
all the usual places,
the same destinations,
only something's changed.
it's not that she wasn't rewarded
with pomegranate afternoons
and Mingus, Chet Baker and chess.
it's not the stampeding fortune,
of prim affectations.
she's off on her own
but she knows
now is greater than the whole of the past
is greater, and now she knows
she just wants to be somewhere
she just wants to be
she just wants to be somewhere
she just wants to be.
it's not that the transparency
of her earlier incarnations
now looked back on, weren't rich
and loaded with beautiful vulnerability
and now she knows.
now is greater
and she knows that
she just wants to be somewhere
she just wants to be
She just wants to be somewhere
she just wants to be
now is greater, now is greater.
and she knows that
she just wants to be somewhere
she just wants to be
she just wants to be somewhere
she just wants to be.
it's not like if angels
could truly look down
stir up the trappings
and light on the ground.
remind us of what, when, why or who
that how's up to us, me and you.
and now is greater than the whole of the past
is greater, and now she knows that.
now she knows.

All The Way To Reno (You're Gonna Be A Star)

29. března 2008 v 9:49 *R.E.M.*

humming
all the way to Reno
you've dusted the non-believers
and challenged the laws of chance
now, sweet
you were so sugar sweet
you may as well have had 'kick me'
fastened on your sleeve
you know what you are,
you're gonna be a star
you know what you are
you're gonna be a star
wing
is written on your feet
your Achilles heel
is a tendency
to dream
but you've know that from the beginning
you didn't have to go so far
you didn't have to go.
you know what you are,
you're gonna be a star
you know what you are
you're gonna be a star
you know who you are
you know who you are
you know who you are.
humming
all the way to Reno,
you've written your own directions
and whistled the rules of change
you know what you are
you're gonna be a star
you know what you are
you're gonna be a star
you know what you are
you're gonna be a star
you know what you are
you're gonna be a star
humming
all the way to Reno
all the way to Reno
all the way to Reno
you're gonna be a star, you are
you're gonna be a star
you're gonna be a star, you are
you're gonna be a star

I've Been High

29. března 2008 v 9:34 *R.E.M.*

have you seen?
have not, will travel.
have I missed the big reveal?
do my eyes
do my eyes seem empty?
I've forgotten how this feels.
I've been high
I've climbed so high
but life sometimes
it washes over me.
have you been?
have done, will travel.
I fell down on me knees.
was I wrong?
I don't know, don't answer.
I just needed to believe.
I've been high
I've climbed so high
but life sometimes
it washes over me.
so
I dive into a pool so cool and deep that if I sink I sink
and when I swim I fly so high
what I want
what I really want is
just to live my life on high.
and I know
I know you want the same
I can see it in your eyes.
I've been high
I've climbed so high
but life sometimes
it washes over me.
washes over me
close my eyes so I can see
make my make believe believe
in me

The Lifting

29. března 2008 v 9:32 *R.E.M.*

grounded, 5 a.m.
the nightlite is comforting,
but gravity is holding you.
once settled into sleep,
you have watched, on repeat,
the story of your life
across the ceiling;
and in review.
you've said the air was singing.
it's calling you you don't believe
these things you've never seen
"good morning, and how are you?
the weather's fine, the sky is blue-
it's perfect for our seminar..."
"now close your eyes,
and start to breathe.
allow the noise to recede...
...allow yourself to drift and fly away."
but you just stay.
you've said the air was singing,
it's calling you you don't believe
these things you've never seen, never heard.
Did you hear these voices?
Did you hear these voices calling?
Did you hear these voices calling you?
locked into a conference room,
"we're only what our minds assume..."
and rationale is leaving you.
this conceit, these systems of belief,
your counselor agrees,
"you've always marked these boundaries, now
you're free..."
and with relief.
you've said the air was singing,
it's calling you, you don't believe
these things you've never seen, never heard,
never dreamed
you've said the air was singing,
it's calling you you don't believe
these things you've never seen, never heard,
never dreamed.
never, never, never...
once you had a dream
of oceans, and sunken cities;
memories of things you've never known
and you have never known

Around The Sun

29. března 2008 v 9:30 *R.E.M.*

I want the sun to shine on me
I want the truth to set me free
I wish the followers would lead
with a voice so strong it could knock me to my knees
hold on world 'cause you don't know what's coming
hold on world 'cause I'm not jumping off
hold onto this boy a little longer
take another trip around the sun
if I jumped into the ocean to believe
If I climbed a mountain would I have to reach?
do I even dare to speak?--to dream?--believe?
give me a voice so strong
I can question what I have seen
hold on world 'cause you don't know what's coming
hold on world 'cause I'm not jumping off
hold onto this boy a little longer
take another trip around the sun
around the sun
around the sun
around the sun
let my dreams set me free.
believe. believe.
now now now now now now

The Ascent Of Man

29. března 2008 v 9:28 *R.E.M.*

SO HESITATION PULLED ME BACK
I'M STRONGER WHEN I DON'T ATTRACT
IN YOUR EYES I'M A LAMB WITHOUT A RACK
AND I AM GETTING CONFUSED.
I'M A CACTUS TRYING TO BE A CANOE.
AS YOU PAN FOR ORE
IN THE DESERT, FLOORED,
I SAY TO YOU.
THAT I COULD NEVER IMAGINE A PLACE SO BEAUTIFUL
I COULD NEVER STEAL YOUR GOLD AWAY.
YEAH YEAH YEAH YEAH YEAH YEAH...
[I try to walk like a big wham bam
I came across like a battering ram
I try to float like a telegram sam
I'm trying to divine you. ]
MY BOOK IS CALLED "THE ASCENT OF MAN".
I MARKED YOUR CHAPTER WITH A CATAMARAN.
THE ACCENT'S OFF,
BUT I AM WHAT I AM.
YEAH YEAH YEAH YEAH YEAH YEAH...
[I try to walk like a big wham bam
I came across like a battering ram
I try to float like a telegram sam
I'm trying to divine you.]
I LOOKED FOR YOU, IT'S MY LAST GRANDSTAND.
A MOTORSCOOTERED GOAT LEGGED PAN
FIGURE EIGHTING IN QUICKSAND...
YEAH YEAH YEAH YEAH YEAH YEAH...
[I try to walk like a big wham bam
I try to float like a telegram sam
I came across like a battering ram
I'm trying to divine you. ]
[I try to walk like a big wham bam
I try to float like a telegram sam
I came across like a battering ram
I'm trying to divine you. ]
SO HESITATION PULLED ME BACK
I'M SO IN LOVE I DON'T ATTRACT.
AND WITH MY HANDS TIED I WON'T CRACK
['CAUSE IN MY MIND I CALLED YOU BACK.]

The Worst Joke Ever

29. března 2008 v 9:26 *R.E.M.*

you see there's this cat burglar who can't see in the dark.
he lays his bets on 8 more lives, walks into a bar.
slips on the 8 ball, falls on his knife.
says, "I don't know what I've done, but it doesn't feel right!"
some things don't hold up over the course of a lifetime,
when's the first time you heard that one, 1954?
get to the punch line. fall to the floor.
GIVE ME A MINUTE AND I'LL TELL YOU THE SETUP FOR
THE WORST JOKE EVER, I NEVER.
I'LL TELL YOU MY VERSION OF THE GREATEST LIFE STORY
DON'T BORE ME
now I am floating,
I feel released.
the moorings have been dropped,
the weights unleashed.
everything is crystalline, simple and free.
the crime of good men who can't wrestle with change,
or are too afraid to face this life's misjudged unknowns
you're not hurting anybody else's chances,
but you're disfiguring your own.
GIVE ME A MINUTE AND I'LL TELL YOU THE SETUP FOR
THE WORST JOKE EVER, I NEVER.
I'LL TELL YOU MY VERSION OF THE GREATEST LIFE STORY
DON'T BORE ME, I NEVER
GIVE ME A MINUTE AND I'LL TELL YOU THE SETUP
YOU SEE THERE'S THIS FEELING THAT I'VE HEARD THIS ONE BEFORE

High Speed Train

29. března 2008 v 9:24 U2
when I look into your eyes.
your drop like an anchor eyes.
I scudded and clipped the sky
just shy of making it.
and you almost got away.
I told you I was afraid.
did I really want to try
you're holding me to my claim
I JUMP ON A HIGH SPEED TRAIN
I'LL NEVER LOOK BACK AGAIN
I FLAIL LIKE THE ANTELOPE.
WHO JUMPED FROM THE BUILDING
and you caught me on the sly
you've taken me by surprise.
you've mirrored my best disguise and
turned it back on me.
I JUMP ON A HIGH SPEED TRAIN
I'LL NEVER LOOK BACK AGAIN
I FLAIL LIKE THE ANTELOPE.
WHO JUMPED FROM THE BUILDING
I JUMP ON A HIGH SPEED TRAIN
I'LL NEVER LOOK BACK AGAIN
TO BERLIN, KYOTO OR MARSEILLES
I'D GO ANYWHERE FOR YOU
I'll bring you a big bouquet
I picked it myself today
it compliments your eyes
there's love at the end of the line
I JUMP ON A HIGH SPEED TRAIN
I'LL NEVER LOOK BACK AGAIN
I FLAIL LIKE THE ANTELOPE
WHO JUMPED FROM THE BUILDING
I JUMP ON A HIGH SPEED TRAIN
I'LL NEVER LOOK BACK AGAIN
TO BERLIN KYOTO OR MARSEILLES
I'D GO ANYWHERE FOR YOU
and that's what I always knew
I'd like to have hung the moon.
I'd wrestle you for a spoon inside your sleeping bag.
just us.
no war. no hate. no past.
It's real.
I'm here. I'm yours. I'm fast.
I'm long in the eye
I'm cry when I try
I just want to fly
just you and I, together

Aftermath

29. března 2008 v 9:23 *R.E.M.*

now the radio stutters. snaps to life.
some sour song that sets it right.
and when London falls
he'd like to call
but the stars collide.
they're beautiful and much maligned.
in a universe where you see the worst,
and it's up to you to fix it.
now you've worked it out
and you see it all
and you've worked it out
and you see it all
and you want to shout
how you see it all
it's easy to dismiss the "what's it all about" crowd.
there is no doubt. it's this, here, now.
and you close your eyes.
he's not coming back.
so you work it out, overfeed the cat.
and the plants are dry and they need to drink.
so you do your best. and you flood the sink.
sit down in the kitchen and cry.
now you've worked it out
and you see it all
and you've worked it out
and you see it all
and you want to shout
how you see it all
now the universe left you for a runners lap.
it feels like home when it comes crashing back.
and it makes you laugh
and it makes you cry,
when London falls
and you're still alive.
the radio stutters,
it makes you laugh
and the aftermath,
open up your eyes.
you're so alive.
now you've worked it out
and you see it all
and you've worked it out
and you see it all
and you want to shout
how you see it all
how you've worked it out
and you see it all
how you've worked it out
and you see it all

U2 pod pokličkou - článek z časopisu Filter

27. března 2008 v 22:13 | časopis Filter |  U2
U2 pod pokličkou
Edgeův "svět pod pódiem" je prozatím nejkomplexnější zařízení používané při živém vystupování. Jak sakra funguje?
Pod pódiem U2 je bunkr, kterému se říká Edgovo podsvětí. Když je na pódiu, jeho nohy hlasitě dupou po plechové střeše bunkru. Vidíte odsud kapelu ani ne z metru skrz kovové zábradlí, vepředu lze zahlédnout i odraz publika. Abyste viděli Edgeův orchestr v akci, musíte projít kolem přenosných záchodů, které mají ručník místo závěsu, kolem devíti Claytonových basových kytar, kolem Bonova hlasového technika (který ho doprovází i na pódium a nese přitom dva náhradní mikrofony pro případ, že by s pravděpodobností tisíc ku jedné jeden z nich upustil), kolem šatny určené k rychlému převlečení, kde se právě žehlí jeho vojenský kabát, který si obleče na přídavek. Zde je nervové centrum toho nejkomplexnějšího zařízení pro živé vystoupení, které kdy kdo vymyslel.
A takhle je to propojeno. Edge se domnívá, že zvuk, který vytvoří ve studiu, by měl být co nejvěrněji přenesen i na pódium. Samozřejmě, že by se dal použít digitální čip ke sloučení všech potřebných efektů. "Ale pouhé přiblížení mi nestačí, myslím, že lidé si zaslouží autentický zvuk." Toho lze dosáhnout pouze staromódními metodami, a proto tu máme podsvětí pod pódiem řízené třemi zvukaři a přecpané pedály, phasery, loopery, fiangery, echy a dalšími efektovými krabičkami. K jednadvaceti písním je potřeba devatenáct kytar a deset klasických zesilovačů. Za každou kytaru je tu i jedna náhradní. Třicet šest kytar. Celkem sedmačtyřicet nástrojů v celkové hodnotě osm set tisíc dolarů (když k tomu nepočítáme cenu, která je kvůli jménu majitele jistě vyšší) cestuje s Edgem po světě. Na každou píseň je potřeba několik změn zvukových efektů, někdy dokonce až deset. Banka nožních pedálů vyšle příkaz počítači, který pak prožene signál přesnou kombinací snímačů, zesilovačů, mikrofonů a efektů.
"Edge je vědec," řekne vám Daniel Lanois. "Vede si dokumentační systém, má záznam o každé kytaře, ladění, strunách, snímačích, zesilovačích a mikrofonu, tak aby každý zvuk mohl být přesně reprodukován." Kvůli tomuto odbornému zaujetí trvá i na tom, aby se před každým vystoupením měnily struny na každé z devatenácti kytar, na které hraje.
Za vzdáleným mixážním pultem je "hlavní zvukař" kapely Joe O'Herlihy, původně pravá ruka Roryho Gallaghera, který poprvé zvučil U2 na jejich vystoupení v taneční hale Arcadia v Corku v roce 1978, když hráli jako předkapela pro DC Nein a The Artix. Pod pódiem je Edgeův kytarový technik Dallas Schoo, který pro něj pracuje takřka jednadvacet let. Vysvětluje, že bubeník Larry Mullen vyžaduje, aby se s každou písní spustil metronom, protož ezměny v tempu by rozhodily synchronizaci echa.
Člověku z toho jde hlava kolem, jak je to komplikované. A není to příliš riskantní v těchhle velkých prostorách? Zklamalo to někdy? "Zvuk zklamal pouze jednou," ošívá se Schoo při té vzpomínce. Oba dva, on i Edge, najednou sešlápli stejný ovládací pedál se stejným příkazem a přechodně tak "uzamkli" počítač. Při turné Popmart 97 ovládlo fotbalový stadion v Mnichově napěchovaný téměř devadesáti tisíci fanoušků ticho. Byly to prý dvě nejdelší minuty v jeho životě. Nakonec se mu podařilo počítač resetovat a později přišel i s technologií, která by zamezila, aby se něco takového opakovalo. Ale mezitím se kapela rozhodla vrátit k hraní v menších prostorách. "Už se nespoléháme pouze na plán A, je potřeba mít alternativní řešení. Protože plán B (krach), je nepřípustný.
Je to jednoduché analogové zařízení," říká mi Bono, "které převtělí nás tři do dvaceti, třicetičlenného orchestru. Půjčil jsem Edgeovi jeho první echo. Viděl jsem v něm něco z jiného světa, a tak jsem myslel, že mu to pomůže vytvářet zvuky odjinud. Brzy začal vyrábět palety zvuků, které jsme my, kapela, a vlastně ani nikdo jiný, nikdy předtím neslyšeli."

Bez koho by U2 nebyli U2??

27. března 2008 v 21:23 | časopis Filter |  U2
Bez koho by U2 nebyli U2
Anton Corbijn (fotograf)
Seznámil se s U2 v roce 1982. Má na svědomí většinu jejich nejznámějších fotografií a video záznamů. Jak říkají U2, stará se o "to, jací sice většinou nejsme, ale snažíme se být!"
Dennis Sheehan (manažer turné)
Pracoval jako tou manažer pro Led Zeppelin. Spolupracovat s U2 začal v roce 1983. Od té doby dohlíží na pracovní partu, která dosáhla nejvyššího počtu dvou set lidí v roce 1997 při turné Popmart.
Dallas Schoo (kytarový technik)
Původně Princův kytarový technik se seznámil s Edgem v roce 1984. Má na starost bunkr pod pódiem a čtyřicet sedm kytar potřebných k převedení Edgova studiového zvuku na živo.
Daniel Lanois (producent)
Poprvé spolupracoval (spolu s Brianem Enem) na desce The Unforgettable Fire v roce 1984. "Edge je kormidelník, má na starosti celý zvuk," říká.
Regine Moylett (tisková mluvčí)
Seznámila se s U2 v roce 1978, když hráli jako předkapela její skupiny The New Versions. Tiskovou mluvčí U2 je od roku 1983.
Joe O'Herlihy (hlavní zvukař)
Staral se o zvuk už při vystoupení v Corku v taneční hale Arcadia v roce 1978. Od té doby je stále na výplatní pásce.
Paul McGuinness (manažer)
Seznámil se s kapelou v roce 1978. Tak veliký úspěch U2 by se jen stěží uskutečnil bez něj. Dále spolupracuje s filmem, divadlem, digitálními médii a Irskou radou pro umění.

Svět podle Edge - článek z časopisu Filter - část druhá

27. března 2008 v 20:54 | originální text: Mark Ellen, přepsala: frida |  U2
TĚŽKÉ ZAČÁTKY
Ve snaze ještě víc stvrdit novou identitu kapely všichni následovali Adama a vstoupili do křesťanského hnutí Shalom. "Zčásti to byla taková pubertální zvědavost pochopit tajemství světa a vesmíru a zčásti to bylo i proto, že jsme si byli vědomi, kolik zla napáchalo sektářství v naší zemi, zvláště pak v Severním Irsku, a zajímalo nás, jestli existuje nějaký směr křesťanství, který by za něco stál," říká Edge. (Ta zkušenost je ovlivnila a vlastně stále ovlivňuje. Po tlaku, který na Edge vyvinuli ostatní členové Shalomu kvůli jeho problematickému manželství a životnímu stylu rockové hvězdy, opustil Edge před nahráváním desky War kapelu - "i když pouze na dvě a půl hodiny.")
Ještě pod jménem Feedback jednou předskakovali skupině Arthur Phibes Band, pak pod příšerným jménem Hype popové Kapele Advertising podporované EMI a pak už jako U2 koncertovali jako předkapela The Strangers v dublinském Top Hat. V roce sedmdesát osm vyhráli soutěž mladých talentů, která se konala v Limericku. Tam Edge používal efektový pedál vlastní výroby, udělaný z krabice od tabáku Golden Virginia. Přes tuhle různorodou směsici vystoupení z nich pořád vyzařovala silná víra v sebe sama.
A fungovalo to. Nebyli jako ostatní kapely. Jejich pověst je předcházela i ve dnech úplných začátků. Pamatuji si na rozhovor, který jsem s U2 dělal koncem osmdesátého prvního, když propagovali své druhé album October. Na rozdíl od většiny kytaristů té doby byl Edge vcelku vážný a neskutečně stydlivý. Trápil se nad akustikou jen zpola naplněné sportovní haly v Bracknellu v hrabství Surrey. Tenkrát mu bylo pouhých dvacet let. Přivedli ho do malé tělocvičny, která sloužila jako šatna a ve které dlouhovlasý a velmi napjatý Bono procvičoval hlasivky před vystoupením. Jiní zpěváci se většinou opili tak, aby dokázali zaujmout na pódiu; prostě to nebývali lidé, co svůj hlas považují za jemný nástroj, o který se musí starat a ladit ho.
Zásadní obrat pro U2 přišel pár měsíců předtím, když hráli v taneční hale ve Strandu jako předkapela skupin Echo And The Bunnymen a The Teardrop Explodes. Tenkrát jsem byl taky v publiku. Bono, v zoufalé snaze zaujmout víc než nepříliš teatrální Bunnymen, vylezl na repráky naskládané na straně podia, přičemž se mu podařilo roztrhnout si kalhoty z falešné kůže. Následující středu na to reagoval hudební magazín New Musical Express otázkou "Vážně potřebujeme dalšího Roda Stewarta?"
"Tak na tohle si dobře pamatuju," přiznává Edge. "Byl to průšvih. Měl strach a prostě se vytahoval, ale lidem z londýnské scény to přišlo trochu trapný. Místo toho, abychom využili šance, tak se nám to vrátilo, a my z toho vyšli spatně. Ale i tak se spoustě lidí to vystoupení moc líbilo, protože to mělo grády. Měli jsme v sobě jiskru a opravdový odhodlání."
Bylo to pro vás ten večer těžší, protože jste byli irská kapela?
"Nebylo to tak, že bychom si řekli "hej, musíme to těm klukům nandat", bylo to spíš - "poslouchejme, jak to dělají, musíme do toho taky šlápnout." A některé jejich věci byly skvělé - Crocodiles od Bunnymen je výtečné album, Kilimanjaro od Teardorps je skvělé album, stejně tak jako první deska od Skids. Skids nás vůbec hodně inspirovali. A taky The Associates a Simple Minds. Tak trochu jsme k nim vzhlíželi. Jim Kerr, Stuart Adamson, všichni jsme ve svých domovech na předměstí prožívali stejné věci, sledovali The Jam v hitparádě Top Of The Pops a říkali si "kurva to musíme dokázat taky!"
JAK TO DĚLAJÍ?
Už tenkrát bylo možno vycítit, jak velké ambice U2 mají. Generace vyrostlá na "Stounech" psala písně původně určené pro bluesové bary, které pak v souladu s nastupujícím trendem sedmdesátých let přetvořila pro hraní na stadionech. Hudba U2 ale byla od začátku tvořena právě pro tyto velké prostory.
Edge: "Nemyslím si, že bychom to dělali nějak vědomě, ale naše hudba prostě nemá strop. Nebyla inspirována bluesovou náladou levných barů. Vycházela prostě úplně odjinud. Moc se mi líbí, co dělají Stones, ale je to úplně jiná estetika. My hrajeme po svém a svým způsobem to pak zní velmi prostě a přímočaře."
Předpokládám tedy, že trik je v tom vytvořit pocit intimní blízkosti i ve velkých prostorech.
No, už jsem viděl kapely v malých prostorách a komunikace se nedařila. A už jsem viděl show na stadionech, kde byli všichni úplně propojeni, takže vůbec nezáleží na velikosti místa, kde se hraje. Je to hlavně v písničkách. Viděl jsem Boba Marleyho v sedmdesátém devátém v Dalymount Parku v Dublinu, myslím, že to bylo jeho poslední turné, a nemělo to chybu. Párkrát jsem viděl Springsteena na vystoupeních, která byla prostě neuvěřitelně dobrá. Ten kontakt, který byl schopný vytvořit. The Clash jsem nikdy neviděl hrát ve velké hale, ale i tak měli jedny z nejlepších živých vystoupení, stejně tak Stiff Little Fingers. Tyhle zkušenosti mě pučily v tom, co je potřeba k tomu dát dohromady dobrý koncert, na kterém nebude místo pro nudu.
Ale spousta z toho je prostě divadlo.
To jsme si plně okusili při našem prvním americkém turné, kdy jsme předskakovali The J Geils Band. Punkrock to do Severní Karolíny, kde turné začínalo, nedotáhl. Už jsme měli jít na scénu, když nám organizátor povídá takovým měkkým kalifornským přízvukem: "Kluci, teď to tu chodí tak, že předkapely to tu nemaj snadný. Neberte si to osobně. Nenechte se tím rozčílit. Měli jsme tu před půl rokem Toma Pettyho a musel odejít z pódia kvůli flaškam, který na něj házeli." No my na to, ahaaaa, dobře. Čirou náhodou The J Geils Band měli ohromný transparent, takovou oponu před pódiem, s logem jejich posledního alba Freeze Frame, za kterou nás nebylo vidět. No prostě to vypadalo, že přicházejí se svou vodní písničkou. Všichni nás povzbuzovali. A my jsme nečekali ani vteřinku, až někomu dojde, že to není The J Geils Band, a prostě jsme jen přijali potlesk - jó, prima že tu zase jsme! Úplný husarský kousek. Dostali jsme je. Byla to naše chvíle. Každou následující noc po nás chtěli přídavek. Bylo to dokonalé divadlo. Springsteen také předvádí divadlo. Stejně tak předváděl divadlo Hendrix. A také The Clash hráli divadlo. Ale pouhé divadlo nestačí. Musí to navíc mít moment překvapení, kdy doopravdy netušíte, co přijde. Risk. Vzájemná interakce mezi hudebníky a publikem.
Jak U2 skládají písničky?
Začnete tak, že si jako nová generace vystavíte svojí identitu na tom, že odmítne generaci předchozí. Tak to chodí. Ale nakonec musíte prostě psát a psát, až se dostanete blízko tomu, co vy sami považujete za nejlepší píseň na světě.
A pro tebe je nejlepší která?
V každém období jiná. Pokaždé jsme v hlavě měli někoho jiného. Mohl to být Bob Marley. Mohl to být John Lennon. Mohli to být The Clash. Na začátku to byli asi The Fall, Bunnymen, Magazine. Prostě máš tohle všechno v hlavě a ovlivňuje tě to, když na něčem pracuješ, bereš to jako takový odrazový můstek. Ale nikdy jsme nevydali věc, který by nám připomínala někoho jiného. Nakonec to vždycky musí být originál. Zdálo se mi, že Out Of Control až příliš připomínalo Skids, ale nakonec to znělo jako my. U Running To Stand Still jsem se zase obával, že to zní moc jako Lou Reed. A první verze One, kterou jsem nahrál pouze s akustickou kytarou a piánem, zněla zase moc jako něco d Johna Lennona. Všichni mi říkali že to budu muset nějak předělat. Nakonec přišel Brian (Eno) a Danny (Lanois, koproducent) a dali tomu úplně jiný nádech a já jsem pak přišel s aranží pro elektrickou kytaru.
SLOVO PRODUCENTŮ...
"Trošku jsem si s tím pohrál," vzpomíná Lanois. "Přidal jsem tam tu mantrickou linku, rytmický riff, který se mi líbil tak moc, že jsem ho přidal i do Dylanova Can't Wait na albu Time Out Of Mind. Edge je dost chytrý na to, aby přijal nápady od různých lidí ze studia. K tomu umět přijmout rady od ostatních je potřeba skutečný charakter. Ale Brian Eno má opravdu hodně v hlavě a já mám zase velké srdce, no a srdce a duše, to jsou přeci U2! Křičel jsem na Edge: Jó to je dobrý, né to, zahraj to, co předtím! A Bono u toho mával rukama jako obvykle. U2 mají hodně písniček postavených na čtyřech opakujících se akordech, ale Edge je expert přes kytarové rify, což je jedna ze silných hudebních zbraní. Je to ten, kdo drží kormidlo a je víceméně zodpovědný za celkový zvuk."
"Řekl jsem, pojďme si s tím na půl hodinky pohrát," vzpomíná Edge, "a tak jsme šli zpátky do velkého sálu v hanse, což je ohromná místnost, nádherná berlínská taneční hala z dvacátých let. Bowie tam dal dohromady Low, nahrával tam Nick Cave. Šli jsme tam všichni čtyři. Začal jsem brnkat pár akordů. Bono si vzal mikrofon a dostal tam nápad s tím refrénem hned při první improvizaci. Mělo to úžasný emoční náboj. No a tak do tří hodinek jsme to měli skoro hotové. Byla to pro nás ohromná úleva, protože do té chvíle byla zkouška neuvěřitelně neproduktivní. Já jsem se snažil prosadit takovou taneční vychytávku ve stylu Stone Roses, Larry a Adam k tomu byli poněkud skeptičtí, Danny si nebyl úplně jistý, nebylo to totiž úplně melodické."
"Nakonec pokud tu rock'n'roll bude ještě za pět set let, tak to bude proto, že lidi budou pořád psát dobrý písničky. Bob Dylan jednou řekl: "Už nezvládám dál psát songy, nemůžu skládat stejné věci jako v šedesátých letech." Nejsem si jistý, jestli s ním v tomhle souhlasím. I když on ví sám nejlíp, jak to má. Ale naše věci se každopádně neustále mění. My se jako kapela i po těch pětadvaceti letech stále učíme. A lepší už to nebude."
I U2 MAJÍ VEČÍREK
V betonové chodbě někde uprostřed změti chodeb v Madison Square Garden zachrčí vysílačka s pokynem z produkce. "Na párty dorazila Naomi Campbell a chce si dát něco k snědku. Kousíček zeleného celeru na páté podlaží!" V pátém podlaží na after party to už při našem příchodu codela žije. Jen bývalý provozovatel Madison Garden, elegantní Ital už dost přes šedesát, zrovna šlápnul Naomi Campbellové na brýle značky Gucci.
Paul McGuinness, původně ředitel oddělení televizní reklamy, kterému novinář Bill Graham před sedmadvaceti lety doporučil, ať vezme U2 pod svá manažerská křídla, obchází hosty. Tenkrát se staral pouze o irské folkové sdružení Spud. To, že by se U2 dostali tam, kde jsou dnes, je bez něj nemyslitelné. Napravo od něj stojí Bonovy starší děti, Jordan (16) a Memphis Eve (14), které přijely na koncert. Nalevo pak, jako další ukázka světa, ve kterém se U2 pohybují, je dlouhodobá fanynka U2 Chelsea Clintonová. McGuinness se stále vzpamatovává z faux pas, určitě odpustitelného, pozdravil ji totiž veselým "Ahojky, Hillary". "Vůbec nic si z toho nedělejte," uklidňuje ho, "má babička mi tak říká pořád." Spojení kapely s rodinou Clintonů trvá už dlouho. Bonovi kdysi poskytl prezident živý rozhovor pro rádio West Coast ještě před zvolením do funkce.
Nejméně rozjetý člověk na party měl určitě právo pařit nejvíc. Edge, kytarista, jehož práce na scéně zaměstnává natolik, že musel dvakrát za večer poprosit techniky, aby na chvíli rozsvítili světla v sále, aby měl možnost se aspoň na chviličku rozhlédnout "a nasát atmosféru."
V gigantické hokejové hale, kde odehrál teprve první koncert, zbyla pod bedněním ještě vrstva ledu po středečním hokejovém zápase. U2 tam čekají další čtyři vystoupení. Tichý a soustředěný, vyčnívá mezi ostatními shromážděnými na téhle party v luxusní čtvrti Manhattanu. Sedí zády k oknu, v ruce skleničku červeného, na sobě nové tričko, které si pořídil speciálně pro tuto příležitost, a nechybí jeho všudypřítomná pletená čepička, kterou snad nikdy nesundává. I když: "Na turné Popmart jsem byl bez čepice. No a jo, je to tak, že plešatím, to s tím taky souvisí. Spousta muzikantů si prostě hlavu oholí, ale mně se to líbí takhle a teď už je z toho takové mé poznávací znamení."
Povídáme si o tom, jak pokračuje s muzikálem Spiderman, na kterém pracuje spolu s Bonem a který by se měl hrát na Brodwayi za dva roky. O jeho ženě a o tom, jak mu řekla, že celý měsíc po návratu z turné je s ním vždycky k nevydržení. Každý večer v osm hodin se mu nastartuje adrenalin. Je to tak zlé, že nemůže slyšet Wake Up od Arcade Fire (skladba, kterou U2 zahajovali každý koncert na turné - pozn. red.) bez toho, aby dostal záchvat paniky, že za tři minuty musí být na pódiu. Hlavně ale vypráví o svém kamarádství s ostatníma klukama ze střední školy Mount Temple a o štěstí, tvrdé práci a citlivém přístupu, který umožnil, že jejich přátelství trvá dodnes.
"Neznamená to, že nutně souhlasím se vším, co Bono dělá, ale chápu, že každý má své vlastní názory. Žádnému z nás se nelíbí úplně vše, co dělají ostatní, ale o tom je právě ta schopnost dělat kompromisy. Nikdo z nás nikdy nezradil počáteční oddanost skupině a tomu, co je pro kapelu nejlepší. Všechno záleží na písničkách. A jestli to funguje, tak to funguje i přesto, jací jsme. Ne proto, jací jsme. Já nás pořád vnímám jako takové ty čtyři snílky ze severního Dublinu."
A CO KAMARÁDI?
Ostatní tři snílkové jsou trošku rozjitření, když mají vyprávět o "strojovně" kapely.
"Edge, co ho znám, má v sobě cosi tak trochu z jiného světa," přemýšlí Adam, "je takový vždy lehce pobavený, nad věcí. Takový z něj mám dojem neustále, už od začátku." "Za těch třicet let," říká Larry "jsem se naučil nikdy ho nepodceňovat. V ničem. Má tvrdošíjnou, neúnavnou snahu vždy přijít s dokonalou písničkou, dokonalým zvukem, dokonalým nápadem. Má tolik dobrých vlastností, které bych si přál mít já sám." Bono přidává svůj kousek poezie s šibalským úsměvem: "Pod klidným povrchem zenově bezchybných tónů a dokonale vybraných křišťálových not leží zuřivá vášeň, výbušná stránka, jak jsem zjistil už tolikrát. Nikdy se nepouštěj do rvačky s mužem, který se živí dokonalou souhrou rukou a očí."