"Když to není rozbité, nespravuj to."

Émile Zola - Zabiják

29. března 2008 v 19:55 | frida |  Čtenářský deník
Émile Zola
Zabiják
Hlavní postavy: Gervaisa, Lantier, Coupeau
Román popisující sociální prostředí chudinského předměstí Paříže na počátku devatenáctého století, za vlády císaře Napoleona III. (* 1808, † 1873). Ačkoli by se podle názvu zdálo, že se jedná o detektivku, nebo něco podobného, zabijákem je v knize myšlen alkohol.
Hlavní hrdinkou je mladá pradlena Gervaisa. Do Paříže přišla teprve nedávno, se svým druhem, kloboučníkem Lantierem, a se svými dvěma syny. Lantiera poprvé poznala ve čtrnácti, tehdy dobře vypadající kloboučník ji svedl a když porodila jejich druhé dítě, vzali si druhové své úspory a šli hledat štěstí do Paříže. První měsíc ale žili nezřízeným životem - dopřávali si jídla v drahých restauracích, spousty drahého oblečení a spali v nejlepších hotelích. To, že někteří lidé neumí správně hospodařit s penězi, je dalším námětem románu. Po měsíci takového života jim nic nezbylo. Skončili v malém špinavém "hotelu" s jedním pokojem pro všechny čtyři. Gervaisa nepracovala a Lantier akorát vymetal hospody s pouličními prostitutkami. Často se hádali a po jedné takové hádce se Lantier sbalil a odešel. Nenechal Gervaise ani krejcar, zato jí nechal na krku oba syny.
Několik dní se potloukala Gervaisa na hranici bídy - neměla už ani co zastavit v zastavárně. Tou dobou začala pracovat v prádelně a seznámila se s klempířem Coupeauem, který pracoval na střeše nově postavené nemocnice. Jeho pracoviště bylo ve stejné úrovni jako okno pradleny, takže si několik dní mávali a vyměňovali si důvěrné pohledy. Coupeau se do Gervaisy zamiloval. Dlouho ji uháněl a nabízel jí manželství, ale Gervaisa o dalším muži nechtěla ani slyšet. Tedy alespoň zprvu. Zanedlouho si dala říct a ke sňatku svolila. Málem si to ovšem brzy rozmyslela, když poznala příbuzné svého "nastávajícího". Coupeau ji chtěl seznámit se svou starší sestrou, paní Lorilleuxovou, která se provdala za zlatníka. Oba nyní vykonávají tohle řemeslo, a z pocitu důležitosti, že mají doma tolik zlata, jsou pyšní. Lorilleuxovi byli ale nejen pyšní a náramně lakomí, ale chovali se k Gervaise jako k žebračce a o svatbě se nevyjadřovali nijak pozitivně. Nakonec k ní ale svolili - Coupeau by se totiž bez požehnání své sestry nikdy neodvážil oženit. Zbytek jeho rodiny byl naštěstí snesitelný - maminka Coupeauová si Gervaisu oblíbila a stejně tak i její nejstarší dcera, paní Leratová.
Svatba byla skromná, ale doplňovalo ji mnoho problémů - pršelo, oddávající starosta měl zpoždění, kvůli kterému se musela odbít svatba v kostele, a podobně. Už tehdy si zlomyslní příbuzní všimli, že Gervaisa nápadně napadá na jednu nohu. Bylo to následkem zranění v mládí. Od té doby jí nikdo v soukromí neřekl jinak, než "Pajda". Lorilleuxovi se dokonce neostýchali ani ji tak jmenovat v její přítomnosti. Byli vzteky bez sebe, že už nebudou mít nad Coupeauem takovou moc.
Novomanželům se nejprve dařilo - Gervaisa vydělávala v prádelně slušné peníze, klempíř byl mladý a šikovný a i on nosil domů slušnou výplatu. Nepil, nechodil do hospody s kamarády, ani za ženskýma a Gervaisa byla šťastná. Koupili si byt - sice malý, ale byl to jejich domov. Gervaisina staršího syna poslali na jih Francie do učení, narodila se jim dcera Nana, a měli laskavé sousedy - krajkářku Goujetovou a jejího syna, kováře. Kovář se do Gervaisy hned zamiloval, ale kvůli své vrozené mírnosti si k ní nikdy nic nedovolil. Manželé našetřili pět set franků a Gervaisa snila o tom, že si koupí krám a zařídí si svou vlastní prádelnu.
Do jejich života ale tehdy poprvé zasáhlo neštěstí. Klempíř pracoval jednou na střeše, Gervaisa šla s Nanou za ním, aby si potom vyšli na procházku. Dcera na klempíře zavolala, ten se po ní chtěl ohlédnout, ale ztratil rovnováhu a spadl ze střechy. Bylo to s ním vážné, ale nehodu přežil hlavně díky starostlivosti své ženy, která ho odmítla dát do nemocnice "těm řezníkům", ale starala se o něho sama. Naneštěstí na to padly jejich veškeré úspory.
S krámkem by byl konec, kdyby se jim kovář Goujet nenabídl, že jim těch pět set franků půjčí. Gervaisa přijala půjčku v přesvědčení, že se obchod rozjede a potom dluh s pomocí platu Coupeaua brzy splatí. Jenže Coupeau začal být během své rekonvalescence líný. Zvykl si žít pohodlným životem a nemuset pracovat. Proto ani po uzdravení do práce pořádně nenastoupil, začal místo toho chodit do hospody. Stával se z něj alkoholik, ale Gervaisa mu to tolerovala. Proč mu také něco zakazovat - obchod šel zpočátku skvěle. Z Gervaisy se stala nejoblíbenější pradlena ve čtvrti - dávaly si k ní prát i bohaté zákaznice. Zprvu svůj dluh pravidelně splácela, ale to přestalo ve chvíli, kdy dluh činil čtyři sta padesát franků. Gervaisa totiž i přes dobré obchody s penězi vždy jen tak tak vystačila. Sama živila celou rodinu a zvykla si jíst dobrá a drahá jídla. Každou chvíli pořádala nějakou hostinu a jídlem ani pitím se nešetřilo. Gervaisa si starosti s penězi nedělala - když nevystačila s tím, co měla, zašla si půjčit k Goujetové. Ta jí to pomalu přestávala tolerovat. Dávala si u ní prát prádlo, aby jí pomohla splácet dluh, ale Gervaisa teď už neplatila. Goujetová přistoupila na to, že si to Gervaisa splatí službami, ale když se čím dál častěji stávalo, že chtěla pradlena za prádlo zaplatit, paní Goujetová se na ní začala zlobit. Dávala si u ní prát jen kvůli dluhu - sama neměla dost peněz, aby jí ještě platila. To si ale Gervaisa neuvědomovala.
I přes to by domácnost nějak vydržela, kdyby se jednou znovu nevrátil Lantier. Coupeau nejdříve zuřil, když ho viděl, ale poté se spřátelili. Z klempíře již byl alkoholik a bylo mu jedno, co si o něm myslí okolí. Lantier byl ochotný nechat se zvát na panáky, a to mu stačilo. Došlo to tak daleko, že se Lantier nastěhoval ke své bývalé milence do domu. Zavázal se platit nájem, ale peníze od něho Gervaisa nikdy neviděla. Zprvu jí Lantier ani nevadil - choval se k ní zdvořile a ona mu chtěla odpustit. Pomalu ale začínal získávat jistotu. Nakonec to dopadlo zcela přirozeně - Gervaisa se nechala Lantierem svést. Zahýbala muži v jejich vlastním domě - vlastně jen o jedny dveře od jejich ložnice spala s Lantierem. Coupeau si to buď tou dobou již neuvědomoval, nebo mu to bylo jedno. Nicméně sousedům to jedno rozhodně nebylo. Začali Gervaisu pomlouvat. Nejvíce samozřejmě Lorilleuxovi, kteří jí její úspěch vždy záviděli. Pradlena začala ztrácet zákazníky, ani paní Goujetová si už u ní nenechávala prát. Mezitím Gervaise přibyl další krk na živení - stará maminka Coupeauová. Vyjedla u snachy co mohla a ještě si před sousedy stěžovala, že se o ni Gervaisa málo stará. Paní Coupeauová zanedlouho zemřela a celý dům to dával Gervaise za vinu. Rodina už žila na pokraji bídy. Lantier je "vyjedl" - sám vůbec nepřispíval a jen jedl samá vybraná jídla a choval se jako pán domu. Když poznal, že prádelna je na pokraji krachu, začal svádět jinou vdanou ženu, Gervaisinu přítelkyni, která nakonec souhlasila s odkoupením prádelny. Gervaisa nechtěla nejprve svolit, ale potom si uvědomila svou situaci a nechala ve své prádelně svou bývalou přítelkyni, aby si tam zřídila obchůdek s lahůdkami. Kamarádka zdědila opravdu všechno - krám i Lantiera, který u nových nájemníků zůstal. Nakonec prohnaný kloboučník přivedl na mizinu i druhou ženu.
Mezitím ale Coupeauovi žili bídně. V malém tmavém pokojíku, věčně bez jídla a ve špíně. Gervaisa nastoupila zpět do prádelny, ale byla nespolehlivá, takže ji nakonec museli vyhodit. Coupeau už byl z alkoholu tak nemocný, že byl několikrát hospitalizován do nemocnice. Tentokrát ho Gervaisa doma ošetřovat nemohla - a ani nechtěla. Manžel ji už dlouhou dobu bil a ona ho začala nenávidět. Druhého syna poslali také do učení, ale z jejich dcery se stala poběhlice, která několikrát utekla z domu. Vždy se vrátila jen na vyspání a mezitím šly řeči o tom, čím se asi živí. Poté utekla a už se víc neukázala. To Gervaisu zlomilo. Už jí na ničem nezáleželo a začala také pít. Všichni jí opovrhovali, několik dnů často neměla nic v ústech, a žila v takové špíně, že se z ní ostatním zvedal žaludek.
Coupeau kvůli svému alkoholismu jednoho dne v nemocnici zemřel, a zanedlouho po něm umřela i Gervaisa.
Dokonce nikdo potom ani přesně nevěděl, nač vlastně zemřela. Říkalo se, že ji sklátila horečka. Ale popravdě ji sklátila bída, špína a vyčerpanost z toho jejího pokaňhaného života. Zašla na špínu, jak se vyjádřili Lorilleuxovi. Jednou ráno byl na chodbě nějaký zápach, a tu si sousedé vzpomněli, že už ji dva dny neviděli; našli ji v pelechu už celou zelenou.
A starý Bazouge si pro ni přišel s truhlou na chudáky v podpaží. Byl toho dne zas jaksepatří nadraný, ale přitom v dobromyslné náladě a veselý jako rybička. Když poznal, s jakou partají má tu čest, utrousil pár filosofických úvah, zatímco si připravoval nádobíčko:
"Inu, každej tam musí... Není zapotřebí se tlačit, je tam dost místa pro všechny... A trouba, kdo pospíchá, protože se tam stejně rychleji nedostane... Já chci jenom každýmu vyhovět. Jedněm se chce, druhým zas ne. Jak se v tom má potom jeden vyznat?... Tahleta napřed nechtěla a potom zas najednou chtěla. A tak musela čekat... Ale už je tam, a o co, že se má lepší! Tak se do toho dáme!"
A když vzal Gervaisu do těch svých velkých černých pracek, popadla ho něžnost; neobvykle jemně a opatrně zvedal tu ženskou, která po něm tak dlouho toužila. A když ji s otcovskou péčí ukládal do rakve, zablábolil mezi dvojím zaškytáním:
"Víš... poslouchej... to jsem já, veselej Bibi, co mi říkají Utěšitel dam... Vidíš, teď už jsi šťastná. Tak pěkně spinkej, ty moje krasavice."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Purpurea Purpurea | Web | 29. března 2008 v 19:57 | Reagovat

Ahoj, zúčastni se bleskovky a zahraj si o hezké diplomky!

2 frida (spoluautorka) frida (spoluautorka) | E-mail | Web | 29. března 2008 v 19:59 | Reagovat

za chyby v obsahu se omlouvam - mozna tam nejaky budou... nekontrolovala jsem to... :(

jinak - bleskovky se ucasnim :D

3 yellow yellow | E-mail | Web | 30. března 2008 v 11:42 | Reagovat

Myslíš gramatický? :-D

Doufám, že ne obsahový.

4 frida (spoluautorka) frida (spoluautorka) | E-mail | Web | 30. března 2008 v 22:08 | Reagovat

:D tak zle na tom jeste nejsem - obsah je v pohode - mno ... mozna trochu obsahle vylicenej (jako vydy, ze? :D) ale stroprocentne spravnej - psala jsem to ani ne pul hodinky po tom, co jsem to docetla (potrebovala jsem cas na vzpamatovani :D)

no - rozhodne to (ne)doporucuju cist ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama