"Když to není rozbité, nespravuj to."

Slohová práce - Fejeton na volné téma

3. dubna 2008 v 19:10 | frida |  Naše názory, články
Na popud yellow sem dávám svou dnešní slohovku... no - asi to moc nesplnilo zadání slohové práce, kterou jsem měla tu čest dnes ve škole psát, ale třeba se to někomu bude líbit... Učitel to ještě nehodnotil (naštěstí) :D takže vám zatím nemůžu říct, jak moc špatný to je :D ale určitě se s tou pětkou pochlubím, až jí dostanu :D

Slohová práce - fejeton na libovolné téma

Představte si následující situaci: ztichlá třída, ze které se ozývají jen zvuky úporného přemýšlení a škrábání pera na papír. Za stolem sedí učitel - ten postrach (téměř) všech studentů. Na tabuli za jeho zády se skví zadání v několika bodech. "Čtvrtletní práce z matematiky?" ptáte se? Ne - něco mnohem horšího - alespoň pro mne. Slohová práce. Možná se právě usmíváte nad "závažností" mých problémů, ale já právě v tuto chvíli dumám a nevím, kudy kam. Jaké téma zvolit? Fejeton? - Moc složité. Recenze? - Jenže proboha na co? Novinový článek na téma: "Nebuďme lhostejní k ..." - Absolutně bezútěšné. V duchu se probírám tou hromadou knih, které jsem za svůj život přečetla, a nakonec se rozhoduji pro jednu z mých "nejoblíbenějších", když v tom... Nápad! Zničehonic se mi vyrojil v hlavě.
Položila jsem si totiž zásadní otázku: "Jak jsem se k té knize vlastně dostala?" A odpověď je - alespoň u mě - obvyklá: někdo mi ji doporučil. Když se nad tím hlouběji zamyslím, většinu knih a nejen knih - týká se to totiž i filmů a podobných věcí - jsem začala číst na popud někoho jiného. Ať už se jednalo o Ministerstvo školství a jeho seznam doporučené literatury, nebo šlo o učitele, kamarády, známé, příbuzné,... nebo jako v případě mé "oblíbené" knihy - o známou osobnost. Ano - tito všichni nás v mnoha směrech velmi ovlivňují, aniž bychom si to nějak připouštěli. Jako vzorový příklad tedy použiji sebe.
Již několik let studuji němčinu - ačkoli dost možná, že bez nějakého většího výsledku. Každopádně mi moje znalost tohoto jazyka stačí k tomu, abych rozuměla textům písní německých skupin a měla je proto v oblibě. O takových skupinách potom hledám všemožné informace na internetu a jako "správnou fanynku" (i když rozhodně netrpím hysterickými záchvaty, když svou "star" vidím v televizi nebo na koncertě, a rozhodně nemám sebemenší nutkání oblékat se jako můj idol) mě zajímají hlavně takové drobnosti jako "oblíbené jídlo", "oblíbený hudební interpret - kromě Tvé skupiny, samozřejmě :D", "oblíbená značka oblečení" etc. Proto, když jsem objevila na stránkách baskytaristy jedné nejmenované skupiny (ne - Tokio Hotel to opravdu NEJSOU!!!) položku "oblíbená kniha", rozhodla jsem se ji přečíst. Byl to "Hrdina Pouštní bouře" od generála H. Normana Schwarzkopfa (v německém překladu "Man muss kein Held sein"). Navzdory žánru knihy - jedná se o generálovu autobiografii - jsem šest set stran tlusté dílo "přelouskala" celkem rychle. Zpočátku sice s velkým přemáháním, ale s přibývajícím počtem přečtených stran narůstal můj údiv a moje nadšení. Kniha byla psána živě a zajímavě - autor čtenáře dostatečně profesionálně obeznámil s hlavní částí svého životopisu - s operací "Pouštní bouře" v Kuvajtu - aniž by odradil i čtenáře "laiky", kteří se navíc o vojenské akce nezajímají (mezi ně patřím i já). Nakonec se kniha stala i díky vtipným popisům a vyprávěním i mojí oblíbenou. Jeden výrok za všechny: "Nikdo z vás nesmí zemřít. To je rozkaz!" (proslov velitele k vojákům krátce před zahájením jakési akce).
Tímto jsem chtěla jednak mírně poukázat na fakt, že jsme jako "obyčejní" lidé často ovlivňováni (= hluboká myšlenka mého "fejetonu"), tak také na skutečnost, že bez tohoto ovlivňování bychom na druhou stranu možná přišli o spoustu zajímavých věcí. Po přečtení tohoto výtvoru možná pochopíte, proč z hloubi duše nenávidím slohové práce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 yellow yellow | E-mail | Web | 3. dubna 2008 v 19:18 | Reagovat

Už tu pětku vidím. Pokud si dobře vzpomínám, tak máš vždycky jedničku, přinejhorším dvojku. Tak nekecej.

2 frida (spoluautorka) frida (spoluautorka) | E-mail | Web | 3. dubna 2008 v 20:38 | Reagovat

haha - a co ta čtyřka za gramatický chyby :D to se taky počítá ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama