"Když to není rozbité, nespravuj to."

Červen 2008

Hlášky sportovních komentátorů

23. června 2008 v 10:27 Kravinky
  • ...jerguš bača odletel ako hnilá hruška, ale odišiel po vlastných...
  • Naši preberajů opraty zapasu do vlastnych ruk!" ...a prehrali sme 3:1
  • Lašák v šanci!!!!!!!!!! dostáváme gól....
  • Duda zatrepoce nozickami a rozhodca piska faul...
  • ...a Duda opat padá, zmieta sa na lade v smrtelnych krcoch..."
  • Teraz je taká mlha, že aj vtáci chodi peso.
  • Chýbaly milimetra, ale bolo jich vela.
  • Tak to bylo o prsa korejské ženy.
  • Přihrává na modrou, přebírá, klička, GOOOOOOOOOOOOOOOL...dostáváme gól
  • V půli hřiště se rozjíždí akce a už jsou u v pokutovém území a gooool...a dali jsme si vlastňák.
  • ... neviděl hráče, co mu stál za zády...
  • Naši dobře kombinují, žel ve vlastní třetině...
  • ...expres yx projel kolem lokálky xy a skóroval...
  • ...mel štěstí jako klika z blázince...
  • Ibrahima poslal na zem Pavel Pergl a nebylo to s přáním dobré noci.
  • Junihno zakroutil míč přesně do růžku a Kahn se rozplácl o tyčku. (Záběr na Kahna, "objímajícího" se s tyčkou.
  • "Nááádherná přihrávka! ..škoda že na protihráče...."
  • Když Maldini debutoval před 19 lety v italské lize, tak Kaka tak maximálně ještě tahal za sebou kačera.
  • Fandové si neuvědomují, že takový papírek na ledové ploše je jako mina, která si nevybírá, hráč, rozhodčí, je jí to jedno.
  • "Trefil se poprvé v kariéře a hned dvakrát."
  • "Dvořák drží puk a Němci drží Dvořáka"
  • "....tak tu máme jednu nepovedenou simulaci, to mu žádný rozhodčí nesežere .... panenko skákavá, von to sežral!!!!!!"
  • Jo, Chara ten se ve Sparte v osmnácti motal jak klacek pod jezem a teď je jedním z předních hráčů v NHL.
  • Tak tenhle pokus byl spíše zoufalym výkřikem do tmy... no a tato střela byla dost bídná, není divu, že trenér AS MONAKA teď u lavičky mává rukama jak větrný mlýn.
  • "Otto Baric zavedl do chorvatského týmu disciplínu, něco na co nebyla zmlsaná generace sukerů, bobanů a prosinecků zvyklá."
  • "Vydal se pro ten centr jako by šel na nákup a to se mu nevyplatilo..."
  • "...je v civilním povolání listonoš A TEĎ málem doručil brankáři Pixba nepříjemné psaní..."
  • NO desetibojařům se do té poslední disciplíny chce asi jako normálnímu člověku po nočním flámu v 5 ráno do práce.
  • "A do vody naskákali borci v bílých čepičkách, teď tam skáči borci v červených čepičkách a už se čeká, až do vody skočí taky rozhodčí a můžeme začít." rozhodčí samozřejmě v bílým obleku na břehu "A, tak malá změna, rozhodčí se dneska rozhodl, ze utkání bude řídit ze břehu."
  • A Belaid, který po dnešku bude vědět, co znamená sousloví "být okopávaný jako řepa"....trefil Kisela.

Daniel Silva - Anglický zabiják

21. června 2008 v 16:59 | frida |  Čtenářský deník
Daniel Silva

Anglický zabiják

Hlavní postavy: Gabriel Allon, Chtistopher Keller (Angličan), Anna Rolfeová, Otto Gessler

Druhý špionážní román s uměleckým restaurátorem a schopným téměř padesátiletým agentem Gabrielem Allonem v hlavní roli. (předchozí díl: Umění zabíjet, Daniel Silva - pozn. aut.)
Tentokrát se Gabriel ocitá v nezáviděníhodném postavení - je zatčen švýcarskou policií pro podezření z vraždy Augusta Rolfea, starého švýcarského předního bankéře. Jak k tomuto zatčení vlastně došlo? Gabriel byl přes svého přítele a zaměstnavatele (v jeho restaurátorské kariéře) Juliana Isherwooda upozorněn na jistého bohatého zákazníka, který si ale nepřeje být jmenován. Má k vyčištění starý cenný obraz a na tuto práci si vyžádal specielně Allona. Gabriel dostane pouze adresu a čas, kdy má přijet. Prý bude zákazníkem očekáván. Po příchodu k nedobytné vile ve švýcarském Curychu ve stanovený čas si ale Gabriel uvědomí, že tu něco nehraje. Nikdo na něj nečeká a vypadá to, že dům je navíc opuštěný. Allon zavolá Isherwoodovi a ten mu oznámí změnu plánů - nadiktuje Gabrielovi sérii kódů ke vstupní bráně a oznámí mu, že objednavatel jeho služeb se zpozdí a přijede až druhý den. Jenomže poté co se Gabriel do vily dostane, nalezne na podlaze obývacího pokoje mrtvolu starce. Odvodí si, že se jedná o jeho zákazníka, a že by se on měl raději ztratit, aby si ho s bankéřovou smrtí nikdo nespojoval. Na útěku je ale překvapivě rychle dopaden švýcarskou policií a následuje několikahodinový výslech pod vedením nepříjemných inspektorů a jejich nadřízeného Gerhardta Petersona. Peterson zjistí jeho pravou totožnost, ale po domluvě s izraelskou vládou je nucen ho propustit. Pokud by se ale Gabriel ještě někdy objevil na švýcarské půdě, má Peterson povolení ho zatknout a soudit za jeho staré zločiny, kterých se dopustil při plnění úkolů izraelské zpravodajské služby.
Gabriel Allon se ale nechce vzdát a snaží se vypátrat pravého vraha Augusta Rolfea, který musel být umlčen protože se chtěl spojit s izraelským Mossadem a prozradit Allonovu šéfovi Arimu Shamronovi důležité informace.
Gabriel vyhledá bankéřovu dceru, světoznámou houslistku Annu Rolfeovou, od které chce získat více informací o životě Augusta. Zjišťuje, že Rolfe spolupracoval s nacisty a pomáhal jim nejen získávat a ukládat peníze, ale také vyměňovat obrazy ukradené za války Židům. Během těchto transakcí získal nemalou sbírku světových impresionistů. Právě tato sbírka se ukáže být důvodem jeho smrti - na smrtelné posteli se totiž chtěl stařec ospravedlnit a obrazy vrátit původním majitelům, popřípadě je věnovat izraelskému muzeu. Allon se spolu s Annou pouštějí do pátrání po obrazech a zaplétají se se špičkovým nájemným vrahem, známým pouze pod pseudonymem Angličan. Tento korsický zabiják za sebou nechává mrtvoly důležitých lidí pro postup vyšetřování, pokusí se zlikvidovat i Annu, ale při jejím koncertě ho natolik nadchne zvuk jejích houslí, že od záměru upustí.
Gabriel zajme Petersona, který je spojen s mužem, který si objednal krádež Rolfeových obrazů. Dostane se přes něho do sídla ve švýcarských Alpách, kde se skrývá tajemný pan Otto Gessler, muž s obrovským jměním, o jehož existenci nejsou jasné důkazy. Gabriel je zajat, ale díky pomoci Petersona unikne - ovšem za cenu Petersonova života. Gabriel je těžce zraněn - Gesslerovi muži ho zle zmlátili. Nejvíc ovšem lituje toho, že zjištění, že Gessler vlastní stovky ukradených obrazů, mu vůbec nepomůže. Díky švýcarským zákonům je Otto prakticky nedotknutelný a díky jeho bohatství a množství právníků je nemožné obrazy zachránit. Skulinku ve starcově obraně si ovšem nachází Angličan, který svého bývalého zaměstnavatele zabije. V knize navíc dojde k odhalení Angličanovy pravé totožnosti - jedná se o Christophera Kellera, bývalého člena SAS, který údajně zahynul během jedné pouštní operace, a který od té doby žije na Korsice jako člen klanu Orsati, který se specializuje na nájemné vraždy. Keller ušetřil Allona i Annu částečně i díky tomu, že Gabriela ve svém "minulém" životě znal - spolupracovali spolu během jistého výcviku.
Román končí sblížením Anny a Gabriela a zdá se, že bývalý agent bude konečně po dlouhé době a po nešťastné ztrátě syna a manželky opět šťastný.

Gabriel se srdcem bušícím jako zvon sáhl do pouzdra a vytáhl přívěsek. "Co je v tom dopisu?"
"Potřebujete to víc než já," četla Anna. "Řekněte Gabrielovi, že je mým dlužníkem. S úctou."
Vytasil pistoli, přistoupil ke dveřím, otevřel je a vyhlédl do chodby. Zaccaria Cordoni ho spatřil a rozběhl se k němu, aby se zeptal, co se děje. Gabriel schoval berettu do kapsy.
"Kde je ten chlap, co stál před koncertem tady u těch dveří?"
"Jaký chlap?"
"Příslušník ochranky ve vínově červeném saku, Kam odešel?"
"Nemám ponětí. Proč?"
"Protože zatímco byla Anna na jevišti, někdo vstoupil do její šatny?"
"Poškodil něco nebo ukradl?"
"Nechal jí v pouzdru na housle vzkaz. A tohle." Gabriel ukázal šňůrku s korálovým přívěskem.
"Můžu se podívat?"
Gabriel mu podal náhrdelník; Cordoni ho několikrát obrátil v ruce a usmál se.
"Víte, co to je?"
"Myslím, že vím. Neškodná tretka."
"Prosím konkrétně."
"Víte, my Cordoniové jsme původem starobylý korsický klan. Můj pradědeček se přestěhoval do Itálie a založil benátskou větev rodiny, ale pořád mám na Korsice vzdálené příbuzné. Žijí v údolí na jižním konci ostrova."
"Co to má společného s tím přívěskem?"
"Je to talisman, korsický amulet pro štěstí. Nosí ho muži. Věří, že je chrání před zlým okem. V místním dialektu mu Korsičané říkají occhju." Cordoni vrátil přívěsek. "Jak říkám, neškodná tretka. Někdo prostě dal slečně Rolfeové drobný dárek pro radost."
"Tak jednoduché to bohužel není." Gabriel uložil talisman do kapsy k pistoli a ostře se zahleděl na Cordoniho. "Kde je ten chlap, co stál tady u těch dveří?"

Angličan spatřil převozní člun, který se houpal na hladině kanálu Rio di San Polo ukrytý pod pěší lávkou. U kormidla seděl Rossettiho člověk v silné bundě s kapucí. Zabiják skočil na palubu a vklouzl do kabiny.
Mladík okamžitě přidal plyn. Motor zabublal, loďka se otřásla a dala se do pohybu. Za chvíli již brázdili hladinu Velkého kanálu a nabírali rychlost. Angličan setřel zamlžené okénko a několik minut pozoroval ubíhající scenerii. Pak zatáhl závěsy.
Svlékl černý nylonový plášť s manšestrovým límcem i vínově červené sako pod ním a smotal ho do balíku, který o deset minut později vyhodil z okna do černých vod laguny.
Natáhl se na lavici a uvažoval, jakou výmluvu si vymyslí pro dona Orsatiho. Sáhl si na hrdlo, kde nosíval talisman. Bez něj se cítil jako nahý. Až se ráno vrátí na Korsiku, zajde za signadorou a požádá ji o nový.

Hlášky Jaromíra Bosáka

17. června 2008 v 7:52 Kravinky
  • "Já snad vidím dvojitě - ať se podívám, kam se podívám, všude Cafú. A to přísahám, že jsem střízlivý."
  • Na hlídání Andyho Mollera, to aby si člověk pořídil střelnou zbraň.
  • Fadiga...ten než by kopl do míče pravou tak by radši oběhl náměstí
  • ... a poslal Oliveru Kahnovi rekomando, které ani nestačil podepsat ...
  • ... a toto mělo s fotbalem asi tolik společného, jako čabajka s racionální výživou...
  • Kolik fotbalistů si může dovolit postupovat v plné rychlosti s míčem na branku, nedívat se na nohy a balón, mít hlavu zvednutou a poslepu servírovat míč kolegovi do jasné šance ?
    Nevím, ale mám pocit, že jich nebude víc, než prstů na ruce zasloužilého lesního dělníka po třiceti letech práce s pilami všeho druhu.
  • Několikrát v zápase ukázal 'Rosa' dokonalý pas mezi obránce, rovnou do 'loženky', prostě hrál jako 'zamlada'.
  • Pořadatelská služba i policie chovaly tak, jako by šlo o přátelák k výročí 1. máje a ne o derby.
  • ... pořadatel s hmotností ruského vzpěrače těžké váhy ...
  • ... Stáhl jak mokré prádlo ...
  • Uznejte že to je lepší než koukat na detektivku. Tam stejně víte kdo je vrah, ale tady to je nervák do poslední minuty.
  • Ale, ale to by se mělo dávat. Co mělo, to se MUSÍ dávat !
  • ... v následujících měsících s ním trenér Jara cvičil, jako ženy s obručí ...
  • K trenérovi našich sdruženářů poté, co skončili na olympiádě někde hodně vzadu: Tak děkuju za rozhovor a přeju ať je to příště lepší, protože horší to už opravdu být nemůže.
  • Proti byl jednak znovuvzkříšený střelec Kuka, autor dvou branek, jednak hra žižkovské defenzívy, která měla k dokonalosti asi tak daleko, jako tučňák patagonský k předsedovi OSN.
  • Stadionem zní brazilská samba zatímco pruský marš se ztrácí někde v dáli...
  • ... Gatuzo by mohl rozdávat fyzickou sílu na náměstí a ještě by mu zbyla...
  • Takový nervy Vám žádný Matrix nepřinese.
  • Na stadionu hráli fanoušci na trumpety a Bosák to okomentoval slovy: "Je to tu jako taková velká Vlachovka, jenom Josef Zíma chybí..."
  • No jak tak na Smeichela koukám tak bych se s ním nechtěl hádat o to kdo bude mýt nádobí.
  • A tento dánsky reprezentant by mohl svým dětem vyprávět pohádku o tom, kterak se z chudého rybáře stal fotbalový reprezentant.
  • AAA tak tohle byl faul už od půlící čáry.
  • A Vincent Del Bosque vyletěl jak čertík z papírové krabičky a řádně vyčinil Alessandro Del Pierovi za to co tam proved.
  • A konec první půle už je za dveřmi, dalo by se říct, ze už podupává v předsíni... ... a to jsou moc pěkné zvuky.
  • ... hlava běloruského obránce se tam zle potkala s kopačkou Pavla Nedvěda...
  • Běloruský obránce visí na Barošovi jako vánoční ozdoba na stromku....
  • V minulých dnech to v Praze vypadalo, jako by se v srdci Evropy konal sraz popelářů z celého světa. Všude oranžová, oranžová, oranžová. (kvalifikace s Holandskem)
  • ... neustále zůstávali ve hře čtyři slávističtí obránci, kteří se drželi půlící čáry jak válečné linie ...
  • Brněnští asi také spíše čekali, že Blšany si dají tři vlastní góly a zase odjedou do stínu chmelových štoků .
  • Tento centr by Sionko nestihl ani na motorce.
  • A Lužnyj si vyskočil na koníčka respektive na Papouška.
  • Ovšem jestli je Jan Koller kanonýr, pak Nistelrooy je střelec z jiné planety.
  • Tak kdo zbývá, Mirek Kadlec. Sami hráči ho vybrali. Nikdo se nedívá, jak to Mirek Kadlec kopne. Já teda musím. Je to tááám, je to tááám. Česká republika hraje finále ME, Miroslav Kadlec dal gól, znamená to, že jsme vyhráli na penalty 6:5. Není co řešit. (ME 1996, semifinále Francie - ČR)
  • ... odhlavičkoval zády ...
  • A jedna poznámka ke slávistické obraně: "Tak takhle nějak vypadá chaos"
  • To byl zákrok jako ze země Mordor.
  • ...protáhl se mezi dvěma obránci, jako by tam byli namalovaní...
  • No a teď nám Ilhan předvedl takový ofsajd, že byl vidět až z druhého konce města.
  • Tak viděli jsme dnes pěknou přehlídku zápasů, které asi vévodila ta...hmm...RYCHTA, kterou nadělil Arsenal Interu...
  • Rozběhl se, ale narazil na šraňky jménem Lengyel.
  • Verbířova noha byla proklatě vysoko.
  • František Straka cvičí na střídačce jako olympijský vítěz.
  • Vášnivý kytarista nám ukazuje jeden ze svých akordů, naštěstí se mu tam vloudila jistá disharmonie.
  • Muzzi tam byl sám, jak lovec v tajze.
  • Favolli elegance sama (někdo) mu překazil radost ze života.
  • Tady na stadionu trochu přituhlo, zajímalo by mě jestli nás z těch sedaček někdo po zápase odlepí.
  • Ledviny Igora Gluščevice vyslaly nebezpečnou střelu.
  • MS. popis scény: záběr na mexické vlny, konkrétně na dvě fanynky, které mají třásně a šály. Bosák to komentuje: To se to vlní, to se to vlní. Na těchto vlnách bych se chtěl houpat.
  • Angelo Di Livio probíhá snad celý hřiště dvakrát za sebou tam a zpátky.. a Bosák suše komentuje: "Di Livio...... tenhle člověk má snad troje plíce..... ale to už je snad případ pro muldera a scullyovou..."
  • Úúúúúúú to byl pane zákrok! Tak ten bych nepřál ani nejlepšímu příteli mé ženy!
  • Z chrudimského rybníka doplaval až na národní střídačku... (o Průchovi)
  • "A ve vzduchu zavoněla sádra po zákroku Zagarokise."
  • "A teď hoří Italům koudel u zadní části těla."
  • Kdyby někdo před turnajem odhadl takovouto cestu Řeků do semifinále, byl by rád, že by dostal na neděli vycházky...
  • ... a Jan Koller se vznesl jak něžný butterfly...
  • (záběr na nějaký Vietnamce v českých dresech) "... to je ale Čechů, na té tribuně ..."
  • Zatímco Dánové se v hledišti kývají jako v nějaké bavorské hospodě, Češi na tribunách sportují. (Bosák k českýmu "Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop!")
  • Zrychlil jako řidič Stanislava Grosse a předběhl Luise Figa.
  • Tady by se dal vzpomenout kolega Shakespeare: "Mnoho povyku pro nic" (po mizerně zahraném trestňáku Figa z kraje vápna)
  • ... a Deco poslal neškodný oblouček do třetího patra...
  • To byla kosa jak od prvorepublikového zemědělce...
  • ...a trenér Rehhagel ctí známou zásadu, že nejlepší obrana je ... obrana.
  • Vesničko má, olympijská.
  • K údajné havárii na motorce dvou Řeckých sportovců a nedostavení se tak na dopingovou zkoušku: "...to je případ spíše pro Mouldera a Scullyovou."
  • "Xxxx se snad musel,když dával gól bát ,jak tam byl sám."
  • "Tak to by nechytil ani David Coperfield zkříženej s chobotnicí"
  • V pradávném utkání se Skotskem, po gólu míčem odraženým o tyče: "Angličan na skotské půdě - to jsme si tedy dovolili dost."
  • Na stadionu začalo pršet:"Nad Letnou připlul mrak a vypustil zde svůj obsah..."
  • Slávie - Drnovice: Kam a proč vyběhl gólman Černý při akci Klinky, to mi zůstává záhadou až do těchto chvil. Kdyby měl v ruce síťovku, dalo by se předpokládat, že jde stát frontu na pomeranče někde na Malé Straně. Ale on ji neměl!!!
  • Víkendové předreprezentační prvoligové kolo se zachovalo k fandovské obci hodně macešsky. Gólů bylo k vidění asi tolik, jako mandarinek v létě v socialistickém Československu

Sportovní hlášky

17. června 2008 v 7:50 Kravinky
 Horváth 
  • "On teda hrál bez kopačky, ale měl ji v ruce, takže úplně bez kopačky nebyl"
  • "Tak tahle kosa musela být vidět i z měsíce."
  • "Za Liberec hraje zoo lajna: Koloušek, Slepička, Papoušek."
  • "On je dnes tak nějak vytažený dopředu, přitom mu to nesedí, on to spíš má rád zezadu."
Petr Vichnar
  • A Nedvěd vystrčil Ptáčka do útočné formace...
  • Na MS v hokeji před několika lety hrál kdosí (není to důležitý) kolem půlnoci a nějaká ženská zpívala hymny - Vichnar : "Ty vole, ta má kozy. Já ji viděl včera v parku a... Zdravím všechny příznivce ledniho hokeje v tuto pozdní hodinu".
 Václav Tittelbach 
  • ... nahodíme puk k Tugnuttovi ... přihrávka byla moc prudká .... je to zakázané ... nedovolené ... přes všechny čáry ... icing .... a puk jde zpátky před Hniličku.
  • S velkým fotbalem začínal Kováč v Loučné nad Desnou.
  • Sudí Pucek vytáhl červenou kartu, aby mohl Baránkovi ukázat žlutou.
  • "Toto je Pavel Besta, kterému se stalo zvláštní zranění, když šlápl na zahradě na hrábě. Úplně stejné zranění se stalo před lety René Bolfovi, když přenášel kočárek a udělal si výron."
  • "Ale bohužel míč už byl za brankovou čarou, když si ho Došek zpracoval, vhazovat bude Olomouc."
  • "Aha, tak Tomáš Rosický je ještě na hřišti, zrovna jsem ho viděl zahrávat rohový kop."
  • "Tam jste viděli krásnou střelu Davida Výborného, ke které se nedostal." (ČR-Finsko).
  • "Tak tady vidíte naše manželky!" (ČR-Finsko) ?! Polygamie je nezákonná, nebo snad ne? :-D
  • " A to je paní Kaberleová." (ČR-Finsko). Koukám, že někteří lidé jsou češtinou nepoznamenaní. Teď jde o to, jestli je to smůla nebo štěstí.
  • " A nyní si jde kapitán Pavel Patera pro vítěznou trofej!" Vašek Tittelbach nám to pověděl asi čtyřikrát, než k tomu doopravdy došlo. No ale co. OPAKOVÁNÍ, MATKA MOUDROSTI.


Nová deska U2

16. června 2008 v 20:53 | frida |  U2
ahoj - právě jsem zaslechla v rádiu (evropa2) nějaký info o nové desce U2 - nevím jak moc je to aktuální ani kolikrát už to opakovali :D ale stejně to sem ve zkratce napíšu - i když nějaký větší podrobnosti by možná byly na stránkách evropy2 (ale nechci jim dělat reklamu... ;) )
takže - prej to nevypadá, že by u2 s deskou spěchali (bohužel) - první část se natáčela v Dublinu a druhá se bude dělat ve Francii... mělo by to vyjít ne dřív než koncem listopadu... :(
každopádně se fanoušci někdy v roce 2009 (což není až tak daleko) dočkají světového turné :D a "Všichni doufáme, že album výjde ještě tento rok," uvedli U2 na svých oficiálních stránkách :D
snad se jim to povede :D :D
promiňte za takový narušení zaběhnutýho řádu blogu... ale nemohla jsem než to sem nehodit :D
nějakej odkaz na pidičlánek na e2:

Co dělat, chcete-li pobavit stopaře...

16. června 2008 v 20:16 Kravinky
-Zastavte, zeptejte se kolik je hodin a poté rychle odjeďte.
-Zeptejte se: "Máš strach ???"
-Při rychlosti nad 130 km/h simulujte epileptický záchvat.
-Vypijte za jízdy 1 litr 40% vodky.
-Při rychlosti nad 180 km/h pusťte volant a začněte strašně ječet.
-Po nastoupení stopaře se zadumaně dívejte na volant a poté vyřkněte zaklínadlo: "Abraka dabra, čárymáry fuk !!!" poté vyčkejte pět minut, než se rozjedete se slovy: "Umřeme".
-Nedržte volant a tvrďte, že až vjedete do zatáčky, zhypnotizujete volant, aby se sám otočil.
-Dělejte mrtvého.
-Vydávejte zvuky typu: Hulááááhhhh, muheháááá, uruguááááá, muuuummmuuu ugrrrrr hnghngchrhu!
-Opakujte: "Vždycky jsem chtěl spáchat sebevraždu."
-Poté co stopař nastoupí zakřičte: "Ty vrahu !!!"
-Zastavte, otevřete kufr, vystupte a mluvte do kufru: "Jestli nebudeš hodnej, tak tě stáhnu z kůže !"
-Nepřetržitě se smějte, pokud možno nahlas.
-Přilepte se co nejblíž k volantu a broukejte si: "Všechny je zabiju, všechny je zabiju."
-Nařiďte stopařovi, aby řadil kdykoliv mu to řeknete.
-Přezujte se za jízdy.
-Převlékněte se za jízdy.
-Při zpozorování policejního vozu začněte ječet: "Sakra, našli nás!" a snažte se nenápadně ujet.
-Zpívejte si nahlas: "Jsi moje máááma, moje máááma !"
-Zdřímněte si.
-Nasaďte si hokejovou přilbu.
-Jeďte s vykloněnou hlavou.
-Za jízdy se upřeně dívejte před sebe a zeptejte se: "Taky nevidíte vůbec nic ?"
-Na semaforu začněte strašně vulgárně nadávat.
-Sledujte upřeně tachometr a ustrašeně naříkejte: "Ne, ne, ne néé ééééééééé!"
-Zastavte na vlakovém přejezdu a začněte hrát Game-boy.
-Před prudkou zatáčkou začněte brečet se slovy: "Já to nedokážu..."
-Vytáhněte mobil, vytočte jakékoliv číslo a mluvte do telefonu: "Haló, Zede, chytil jsem jednu mouchu."
-Vyhrožujte, že jestli nezačne zpívat Tragedy od Bee Gees, tak se nabouráte.
-Řiďte zubama.
-Řiďte nohama.
-Při rychlosti 100 km/h v obci se zeptejte: "Kde že je ta brzda???"
-Utečte.
-Mávejte stopařům.
-Používejte často klakson.
-Při policejní kontrole, či na celnici se vykloňte k strážníkovi a potichu šeptejte: "To je on, to je óóóón.
-Při nastoupení stopaře si nožem udělejte zářez na volantu.
-Hrajte retardovaného.
-Houpejte se v sedadle.
-Při vyložení stopaře se rozlučte se slovy: "Vím kde bydlíš" a s psychopatickým smíchem se rozjeďte pryč.

Veselá přirovnání... (do slohovky jako dělané :) )

16. června 2008 v 20:15 Kravinky
*Je škaredá jako pracovní sobota.
*Koukáš jako kdyby ti spadly hračky do kanálu.
*Byla hnusná, že bych si o ní ani kolo neopřel.
*Drží se toho jako hovno košile.
*Čumíš jako virus do zkumavky.
*Koukáš jako vosa na teploměr.
*Ten je vychcanej jak díra do sněhu...
*Prochcanej jako sněhulák.
*Tys to posral jak Baťa s dřevákama.
*Koukáš jako péro z gauče.
*Koukáš jako nahá prdel z roští.
*Jsi nenápadnej jako bagr v koupelně.
*Nadrženej jak stepní koza.
*Mám hlad jako polská výprava.
*Zmatenej jak lesní včela na mýtině.
*Holka jako lusk - křivá a zelená.
*Je zmalovaná jak moravská truhla.
*Jsem zmrzlej jak sobolí hovno.
*Lepší než padnout na vidle.
*Lepší než rezatým drátem do řiti.
*Má postřeh jak důlní kůň.
*Koukáš jak bacil do lékárny.
*Čumíš jak husa do flašky.
*Tvrdej jak surfový prkno.
*Votrávenej jak Jamajský šípy.
*Tajemnej jak hrad v Karpatech.

Návod na sebevraždu (čtěte poznámku pod článkem :D)

16. června 2008 v 20:14 Kravinky

Návod na sebevraždu

  1. Oběsím se doma na háku od lustru. Bydlím-li sám, nezapomenu zavřít plyn a otevřít okno - kdo to má pak čuchat, po měsíci. Volím dostatečně dimenzovaný hák a lano, není nic horsího, než když se sebevražda promění na distorsi kotníku. Hubu si přelepím leukoplastí, abych nepoblil toho, kdo mě bude odřezávat).
  2. Pokud nemám hák, nebo se utrhnu, dojdu se oběsit na půdu na trám (židli s sebou a nezamykám se, aby policie nemusela vyrážet dveře - zejména to platí u těch starejch plechovejch protipožárních).
  3. Pokud bydlím v paneláku, kde není půda, tak skočím z okna. (Padám zásadně mimo hlavní chodecké trasy a na asfalt, abych se havranům líp seškraboval. K zemi se přibližuji po hlavě, aby to bylo tutový a abych neplýtval financemi na zdravotnictví)
  4. V přírodě se věším na místě z dálky viditelném (není nic horšího, než jeden oběsenej a pod ním tři důchodkyně, který šlehlo, když se jim v úrovni očí znenadání zhouply nohy - to je pak strašnýho papírování).
  5. Skok z mostu (volím dostatečně vysoký most - např. Nuselák - a skáču v noci a rychle. Nedělám to napínavý hodinovou přípravou a konzultací s psychologem a policíí, protože vím, že i oni nemají čas na zbytečný krafání. Při pádu hlasitě řvu, aby chodci v dopadisti mohli včas uskočit. Pokud mám čas, rozprostřu na místo dopadu igelitovou plachtu, případně si před skokem obléknu igelitový pytel. Ani havrani nemají času nazbyt.)
  6. Zastřelím se (volím potřebnou ráži a druh střeliva - nepředimenzovávám, ale taky nejsem krkna - a vybírám si spolehlivou zbraň, kterou si vyzkouším. Ostatně je to naposledy v životě a dělám to pro sebe tak můžu bejt trochu haur a nebudu přece sám na sobě šetřit. Volím trasu z ucha do ucha, nebo ústy směrem dozadu. Zásadně se nestřílím zpod brady nahoru, mozek rozcáknutý na stropě se blbě sloupává, prostřelenej prkennej strop a zastřelená bába o patro vejš taky nasere.)
  7. Přejedu se vlakem (hlavu mezi koleje, tělo ven, aby mě nemuseli pracně odmotávat z nápravy lokomotivy. Volím tratě s pomalu jedoucími vlaky a zásadně se vyhýbám tratím rychlíkovým. Policie má důležitějsí úkoly, než sběr a kompletaci osob na trase Praha - Havlíčkův Brod a pod.)
P.S: neberte to moooc vážně :D sice je to vtipný a poučný... ale nerada bych měla na krku policii za to že se někdo zabil podle našeho blogu :D rozhodně k tomu nikoho nenavádím (to si musí každej rozhodnout sám... :D)

Nejčastější slova před smrtí... :D

16. června 2008 v 20:12 Kravinky
dobře... je to trochu morbidní... :D
1) Stopnem si ty němce?
2)Cejtim tady plyn, rozsviť....
3) Ty koleje už se dávno nepoužívaj...
4) Sakra zemětřesení, pojďme se schovat do tý jeskyně...
5) Ale přece nebudu poslouchat ňákýho instruktora...
6) Co kecáš už si někdy viděl jedovatou žábu?!
7) Vytáhni na policajty tu stříkací pistoli, bude sranda
8) Nevadí mi žít vedle Temelínu, cítím se zdravě a svěží...
9) A teď si děti uděláme pokus s kyselinou...
10) Neboj co by se mi tak asi mohlo stát?
11) Zvládne to, je to nejlepší pyrotechnik...
12) Ty seš žízeň a já sprite...
13) Nech mě řídit mám řidičák...
14) Hele stopař, vezmem ho...
15) Hele ještě nejsem tak blbej abych zapomněl vypnout proud
16) Doktoři vědi co dělaj...
17) Jakou že stranou se z tý bazuky střílí?
18) Litr vodky na ex?! v pohodě...
19) Radši do toho tygra nekopej
20) Nezapaluj si, je tu ply...
21) Sakra upadlo mi mejdlo...
22) To je ale pěknej pejsek, můžu si ho pohladit?
23) Je tu mělčina skákej
24) Tak dělej ty srabe ! Nemáš na to,as mě zastřelil, co ??!
25) Kouzelník : A nyní, ohnivá šou !!!
26) Žádnej strach viděl jsem to ve filmu
27) Přece nebudem utrácet za nějakýho eletrikáře, já to zvládnu..
28) Na co manuál?!
29) Hele neboj di tam, pes kterej štěká nekouše
30) Hele neboj di tam, pes kterej štěká nekouše
31) Pche, že nevydržim 30 minut pod vodou?? Koukej.
32) Tati ukaž mi ten čínský smrtící chvat
33) ! DANGER ! - sakra co to znamená...
34) Kašli na hasiče, to v pohodě uhasim...
35) Hele v týhle lahvičce mám smrtící virus tak ji neupusť.
36) Pozor sou namrzlý schody !
37) Já ti přidržim špalek, sekej !
38) Jo takže ty si pojištěnej na 1000000 .. Poď sem na chvilku.....
39) Já nechci umřít...
40) Na lodi: Žádnou paniku, ten ledovec se uhne
41) Potápeč: Nevzal jsem si náhodou místo vzduchu hélium...
42) Dobře já tedy ty okna umeju
43) Klidně tu toho vajgla zahoď
44) Skok z Nuselskýho mostu se dá přežít, sleduj
45) Jéé zamrzlej rybník, dem se sklouznout
46) Sakra když si zahodil pojistku od granatu tak kde je ten granát????
47) Houstone, máme problém
48) Já spadnu...
49) Zprava dobrý ....
50) Mrkej jak to auto předjedu

Test závislosti na seriálu Naruto

16. června 2008 v 20:10 Kravinky
Vzhledem k tomu, že Naruta sleduju, mě tenhle test zaujal :D dělala jsem si ho a musím s politováním říct, že jsem nejspíš normální :D (aspoň v tomhle směru...) :D :D
20 způsobů jak poznat, do jaké míry jste závislí na Narutovi
Na otázky odpovídejte ano/ne, na konci vás čeká vyhodnocení.
1. Začali jste nosit čelenku nebo šátek, i když vám to vůbec nesluší.
2. Na rameno jste si nechali vytetovat znak Konohy, Anbu, prokletou pečeť nebo Ptáka v kleci na čelo.
3. Z plechu jste si vyrobili vrhací hvězdice a ve volných chvílích se to snažíte nandat vratům od garáže.
4. Školní lavici / pracovní stůl jste si popsali nejlepšími hláškami z Naruta.
5. Na mobilu máte nastavenou tapetu Sasukeho a jako vyzvánění některý z openingů.
6. Pokaždé, když míjíte zrcadlo, nasadíte cool výraz a vyzkoušíte si pár pečetí.
7. Na dovolené ve Finsku jste si koupili Shonen Jump, i když finsky umíte tak leda nadávat.
8. Ve stresových situacích si neustále připomínáte, že "Naruto by to taky nevzdal".
9. Na jakoukoliv novinku, rozkaz nebo překvapení reagujete zaječením "NANÍÍÍÍÍÍÍÍÍ?".
10. Svého psa jste pojmenovali Akamaru.
11. Nějakou dobu jste se pokoušeli nosit masku přes spodní část obličeje, ale nechali jste toho, jakmile jste se začali dusit.
12. Zkoušeli jste chodit po vodě.
13. Každou únavu svádíte na nedostatek chakry.
14. Máte panickou hrůzu z loutek.
15. Poslední brambůrek musí být vždycky váš, jinak propadnete neovladatelnému záchvatu vzteku.
16. Přivedli jste si do bytu 1+1 prase a pojmenovali ho TonTon.
17. Hladově zíráte na každého invalidu omotaného v obvazech, kterého potkáte.
18. Kdykoliv se dostanete do rvačky, začnete protivníka nepříčetně píchat ukazováčky do žeber a řvát "JYUUKEN!".
19. Koupili jste si bílé kontaktní čočky a hrdě prohlašujete, že je to Byakugan.
20. Na nos jste si konturovací tužkou na rty nakreslili Iruka-jizvu a myslíte si, kdovíjak nejste sexy.
___________________________________________________________
VYHODNOCENÍ:
Méně než 10 kladných odpovědí - nejste na Narutovi závislí víc, než na kterékoliv jiné anime. Naruto se vám líbí, přiznáváte, že když není nikdo doma, tak se navléknete do kraťas a šátků a před zrcadlem nacvičujete ninja postoje a občas použijete nějakou Naruto hlášku, ale v podstatě se můžete považovat za normálního jedince, který bez Naruta dokáže přežít. Gratuluji.
10 - 15 kladných odpovědí - s vámi už je to trochu horší. Pomalu se blížíte k hranici Naruto-Maniaka. Měli byste si začít dávat pozor, jak se projevujete na veřejnosti, protože je možné, že se občas zapomenete a můžete před cizími lidmi vypadat jako pitomci.
16 - 20 kladných odpovědí - jste totální Naruto-Maniak. Doporučuji svěrací kazajku.

Víš že...

16. června 2008 v 20:09 Kravinky
Už ses někdy pokusila kýchnout si s otevřenýma očima? Zkoušíš to zbytečně! Prostě to nejde!
Věděla jsi, že holky vidí ve tmě daleko lépe než kluci? Tak toho bys měla náležitě využít!
Každý člověk má celkem 696 svalů. A 34 z nich si můžeš lehce procvičit už jenom při líbání!
Špína v uších? Tak tomu se můžou žirafy jenom smát. Díky jejich padesáti centimetrovému jazyku pro ně není žádný problém čistit si uši pravidelně a bez cizí pomoci.
Průměrně se člověk za celý svůj život miluje 3000krát a líbáním stráví celkem dva týdny.
I když se ti to možná nelíbí, ve své posteli nespíš nikdy sama. Spolu s tebou ji sdílí kolem 2 milionů mikroskopických roztočů.
Je to zvláštní, ale podle statistik jsou kluci daleko častěji zasaženi bleskem než dívky. Že by příroda holkám nadržovala?
Za celý den mrkneš očima 20 000krát, aniž bys o tom věděla. Musíš uznat, že je to ten nejlepší trénink pro flirtování!
Beethoven si prý vždycky, než začal komponovat, poléval hlavu vlažnou vodou. Co takhle zkusit to před písemkou?
Do začátku dvacátého století bylo pro Evropanky naprosto normální chodit dole bez. Až od té doby se totiž začaly nosit spodní kalhotky.
Je vědecky dokázáno, že skoro všichni medvědi jsou leváci. Ale radši to nezkoušej! I medvídě by tě lehce uspalo svojí méně šikovnou pravou packou
Je nemožné lízat vlastní loket?
Když kýchneš opravdu silně, můžeš si zlomit žebro?
Když zkusíš kýchání potlačit, může ti prasknout žíla v hlavě nebo krku a ty můžeš zemřít?
Když zkusíš při kýchání držet oči otevřené, mohou být vytlačeny?
Je pro prasata z tělesných důvodů nemožné, vzhlédnout k nebi?
50 % populace nikdy nevedlo telefonický rozhovor?
Se krysy a koně nemohou pozvracet?
Nošení sluchátek jednu hodinu zvýší počet bakterií ve tvých uších o 700 %?
Byl zapalovač vynalezen dříve než sirky?
Kvákání kachny nedělá ozvěnu a nikdo neví proč?
Celosvětově 23 % všech škod na kopírkách je zaviněno lidmi , kteří na nich sedí a
zkoušejí kopírovat svůj zadek?
Za celý svůj život během spánku sníš přibližně 70 různého hmyzu a 10 pavouku? (Mmmmh!)
Moč pod černým světlem svítí?
Stejně jako otisky prstu také otisky jazyků nemohou mít lidé shodné?
Přes 75 % všech lidí, kteří toto čtou, se pokusí lízat svůj loket?

Co je lepší?? ... práce nebo vězení ??

16. června 2008 v 20:05 Kravinky
VE VĚZENÍ:
V PRÁCI:
strávíte většinu času v cele veliké 2x3 metry
strávíte většinu času v kóji veliké 2x1,5 metru
dostanete teplé jídlo třikrát denně
dostanete přestávku na oběd, který si musíte zaplatit
vám zkrátí pobyt za dobré chování
vám za dobré chování přidají práci
se můžete dívat na televizi, kouřit cigarety a hrát karty
vás za karban, nikotin a dívání na televizi vyhodí
máte vlastní záchod
se o něj musíte dělit s celým patrem
vám dovolí návštěvy rodiny a přátel
vám nedovolí nic.
jsou údajně někteří dozorci sadisti
se jim říká vedoucí
děláte pro sebe a nemáte žádné výdaje
děláte, abyste zaplatili výdaje spojené s cestou do práce a navíc vám ještě zdaní plat, aby se zaplatily výlohy za vězení
Nechcete se raději nechat zavřít?

Práci zdar !
//

Pár hlášek :D

16. června 2008 v 20:00 Kravinky
Čím míň toho vím, tím víc se učím, čím víc se učím, tím víc toho vím, čím víc toho vím, tím víc toho zapomenu, čím víc toho zapomenu, tím míň toho vím, tak proč se sakra učím?!
Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek, odlož to na pozítří a máš dva dny volna...
Pořádek je pro blbce......inteligent zvládne i chaos.
Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení.
Kdo jinému jámu kopá, je u něho na brigádě.
Kdo jinému jámu kopá, nazývá se hrobníkem.
Zadarmo ani tobě nehrabe.
Ten kdo je denně pilný jako včelka, pln energie jako býk, pracuje jako kůň a večer je utahaný jako pes, by měl navštívit veterináře, protože je pravděpodobně vůl!!
Po trávě se nechodí po trávě se směje! =D lol
Když jsem byl malý, byl jsem namyšlený.... ale teď už nemám chybu.
Co z toho, že zítra bude líp, když vždy, když se ráno vzbudím, je dnes.
Kde se jí, tam jez. Kde se pije, tam pij. Kde se pracuje, tam nepřekážej.
Nás nemůže nikdo nasrat, neboť naši nadřízení nejsou normální.
Prosím, oslovujte mne laskavě, aniž byste zvýšili hlas, nebo se dívali na mne nevlídně, protože v mém věku sebemenší rozčílení vyvolává zvýšený tlak a v tom okamžiku mohu se stát velice rychle nepříjemným.
Nenechám se honit, jsem v práci a ne na útěku.

"Ne"smyslné zákony :D

16. června 2008 v 19:59 Kravinky
tyhle zákony jsou možná starší ... někde jsem to teď vyštrachala v pc tak je sem dávám jen tak pro zasmání :D zdroj neuvádím protože ho neznám - ale já to nevymejšlela (abyste nemysleli...)
Tak například v Arizoně je zakázáno řídit motorové vozidlo se zavázanýma očima.
Ve městě Brewerton je zakázáno na ulicích řídit člun.
Ve státě Aljaška je zakázáno vystrčit soba z pohybujícího se letadla.
Ve státě Connecticut má policie právo zastavit každého, kdo jede na kole rychleji než 110 km/hod.
Ve městě Harford není povoleno přecházení přechodu po rukou.
Město Lowes Crossroad zakazuje pilotům a cestujícím v letadle nosit kornout se zmrzlinou v kapse.
Na Floridě musí slon stojící na parkovišti platit stejné poplatky jako auto.
Ve státě Illinois je zakázáno řídit auto bez volantu.
Ve městě Blythe musí každý, kdo chce jít po ulici v kovbojských botách, vlastnit alespoň dvě krávy.
V Miami na Floridě je nelegální napodobovat zvuky zvířat.
Na Floridě také mohou ženy dostat pokutu, pokud usnou u holiče.
V Saratoze je zakázáno zpívat v plavkách.
Ve městě Wallace ve státě Idaho je lidem zakázáno spát v psí boudě.
V Indianě je zakázáno jít do divadla, kina nebo veřejného dopravního prostředku méně než 4 hodiny
poté, co dotyčný snědl česnek.
V okrese Mohave existuje zákon, podle kterého každý, kdo ukradne mýdlo, se s ním musí mýt tak dlouho, dokud ho celé nespotřebuje.
V Kalifornii se zakazuje použití pastiček na myši bez loveckého průkazu.
V Denveru je zakázáno chovat se špatně ke krysám.
Ve městě Sterling musejí kočky nosit na ulici stopku na ocase.
Na Floridě nesmějí krysy opouštět lodě kotvící v Tampa Bay.
Ve městě Zion je zakázáno dávat psům a kočkám zapálené doutníky.
Ve městě Kenilworth musí stát kohout nejméně 100 metrů od obytné budovy, pokud chce legálně kokrhat, slepice smí kvokat nejméně 70 metrů od obytné budovy.

No a jedna pikantní na závěr:
Do města Urbana v Illinois mají zakázán vstup příšery, tak pozor na to! :-)

Hlášky Pavla Poulíčka

16. června 2008 v 19:21 Kravinky
  • "Akce Sparty jsou efektivnější, byť bez gólového efektu."
  • "Budeme hrát přesilovku, Čechmánek již spěchá na trestnou lavici". (ČR-Rakousko).
  • "A góóól! 2:0, 3:0, tedy 4:0!" (ČR - Rakousko)
  • "No a jaká doba dělila oba góly? Na hodinách je 3:28, rozdíl si spočítejte sami......" (ČR - Japonsko)
  • "Čechmánek chytá..." (téměř neustále v ČR - Rusko) Dávno nechytal....
  • "To je šokový úvod!" (ČR-Slovensko, stav 0:2)
  • "Góóól! Radek Vlk (myšleno Dvořák) dává osmý góóól!" (ČR - Švédsko)
  • "Branku bychom co nejdříve rádi viděli za zády Sala." (ČR- Švédsko) Jako by ji tam neměl celej zápas. Možná by sis měl koupit brejle, nebo možná radši mikroskop.

Honoré de Balzac - Evženie Grandetová

16. června 2008 v 17:26 | frida |  Čtenářský deník
Honoré de Balzac

Evženie Grandetová

Hlavní postavy: Evženie Grandetová, pan Grandet, Karel Grandet

Příběh jedné dívky, či spíše jejího lakomého otce, kteří žili na venkově a ačkoli byli pohádkově bohatí, nedopřávali si žádné požitky a žili jen z víry v Boha (případ dcery) nebo z propočítávání majetku (případ otce).
Pan Grandet byl bednářem, ale svou vychytralostí a neméně tak i pracovitostí se z něho brzy stal nejbohatší občan městečka Saumuru. Přes jeho diskutované bohatství však žil prostým životem, hraničícím až s chudobou. Svítil pokaždé v celém domě pouze jednou svíčkou, topil pouze tehdy, bylo-li to nezbytně nutné, a své ženě a dceří nechával jedny zimní a jedny letní šaty. Nerozmazloval ani služebnou Nanon, která s ním byla proto, že ji nikdo jiný nechtěl. Nanon byla sice ošklivá, ale zato velmi pracovitá, a Grandetovi byla oddaná jako pes. Každý den dohlížel Grandet na rozdělování jídla a byl oheň na střeše, pokud se použila větší dávka cukru, než kterou přidělil. Paní Grandetová ani dcera Evženie si na takový život nestěžovaly. Obě byly cele oddány Bohu a doufaly v zářivý posmrtný život. Navíc Evženie v takovémto skrblickém prostředí vyrůstala, takže jí to ani nepřišlo nijak zvlášť divné.
Evženii jde začátkem románu na jedenadvacátý rok a pověsti o bohaté dědičce jdou Saumurem. Ve městě se najdou dva nápadníci - předseda soudu Cruchot, synovec Grandetova notáře Cruchota, který se snažil o to, aby ho lidé oslovovali panem C. de Bonfonsem; a mladík Adolf des Grassins. Rodina Cruchotů a des Grassinsů mezi sebou již léta sváděla tichý souboj o přední postavení v očích starého Grandeta a Evženie. V den jejích narozenin se předháněli v pozornostech a dárcích, doufaje, že si tím zajistí otcovu náklonnost a dívčino srdce. Evženie se ještě nevyjádřila, ale zvláštní náklonnost necítila ani k jednomu potenciálnímu ženichovi.
Zato když se jednoho dne zčistajasna v domě objevil její bratranec, Karel Grandet, syn Grandetova bratra z Paříže, nastal v dívčině životě nečekaný zvrat. Mladá Evženie se do napomádovaného a nastrojeného mladíka z Paříže, který se oblékal lépe než ona a všechny Saumurské ženy dohromady, zamilovala na první pohled. Karel se sice zpočátku o Evženii nezajímal a byl ostatně vůbec velmi zklamaný skromným ba až nuzným zevnějškem jak strýce Grandeta a jeho rodiny tak i jejich domu, neboť podle historek o Grandetově bohatství čekal nejméně palác, ale po tragické události která následovala Evženiinou starostlivou péčí o bratrance, změnil názor a její city opětoval.
Tou událostí byla smrt jeho otce, pařížského Grandeta. Tato smrt nebyla náhodná - pařížský Grandet zbankrotoval a jelikož nemohl unést takovou hanbu, zabil se. Předtím poslal synka k bratrovi, aby se ten o něho postaral, s prosbou, aby bratr napravil jeho dluhy a Karel se tak nemusel stydět za své pošpiněné jméno. Grandet je sice lakomý, ale přinejmenším kvůli obecnému zdání je ochoten se touto politováníhodnou věcí zabývat. Využije svého vlivu na Cruchotovy a des Grassinsovy, a pověří je spravením těchto finančních záležitostí v Paříži - jeho to přitom téměř nic nestojí. Karel poté, co se dozví pravdu, na několik dní zkolabuje. Evženie se o něho stará a začíná tak kvést jejich láska. To se Grandetovi nelíbí - chudého Karla bez prostředků jako zetě nechce. Proto mu dává peníze na zboží a vysílá ho obchodovat do Indie. Evženie mu na cestu věnuje své zlato, které celé roky dostávala od otce ke všemožným svátkům. Samozřejmě to udělá tajně, protože její otec by jí raději zabil, než aby jí povolil darovat své zlato zahálčivému mladíkovi.
Také je doma zle, když se na dar přijde. Grandet se s dcerou rozhádá a odnese to zdraví jeho manželky, která umírá. Grandeta ovšem jeho notář Cruchot upozorní na to, že si musí Evženii usmířit - kdyby totiž podle svého dědičného práva chtěla vyplatit matčinu polovinu majetku, přivedla by tím otce do problémů. Grandet ji přesvědčí, aby se svého podílu vzdala a Evženie to udělá - peníze pro ni totiž nic neznamenají. Na sklonku života má tak Grandet sedmnáct miliónů a umírá stejně tak, jako žil - sám a chudý.
Z Evženie se stává bohatá nevěsta, ale její láska ke Karlovi přetrvává a ona statečně odmítá jakékoli nabídky. Teprve po letech, když zjistí, že Karel je již měsíc v Paříži, je z něho bohatý muž, má se ženit se šlechtičnou a nejenže o sobě nedal vědět, ale také se nestará o dluh svého otce, který je již skoro celý splacený, teprve potom si Evženie uvědomí, jaký Karel ve skutečnosti je. Za tu dobu se z ní sice stane podobný lakomec a šetřílek jako byl její otec, ale Evženie narozdíl od něho dává peníze chudým a věnuje štědré dary na pobožnosti a výzdobu kostelů. V lásce zklamaná dívka obdrží od Karla dopis, kterým jí její milý vysvětluje svou nutnost oženit se se šlechtičnou a získat tak titul a majetek. Evženie mu odpouští a jako poslední dobrý skutek mu zaplatí zbývající dluh. Poté dává své slovo panu de Bonfons, který na ní a na její majetek trpělivě čekal, zatímco Adolf des Grassins odjel žít zhýralým životem do velkoměsta. Evženie má pouze dvě podmínky - zaprvé musí Bonfons vyřídit s Karlem vyrovnání účtů, a poté jí musí v manželství ponechat úplnou volnost. Bonfons Evženii stejně nemiluje a proto mu neplnění manželských povinností nevadí - na oplátku disponuje obrovským jměním. Nutno podotknout, že když se Karel dozví skutečnou hodnotu majetku Evženie Grandetové, kterou odvrhl, začne trochu litovat...

Když pan de Bonfons odešel, klesla Evženie do křesla a rozplakala se. Všemu byl konec. Předseda vsedl do dostavníku a byl druhého dne večer v Paříži. Ráno po svém příjezdu zašel k panu des Grassins. Pak svolal věřitele do notářské kanceláře, kde byly uloženy všecky papíry; přišli do jednoho. Ačkoli to byli věřitelé, nutno jim přiznat, že byli přesní. Tam jim předseda de Bonfons zaplatil jménem slečny Grandetové dluh i úroky. Zaplacení úroků bylo pro pařížské obchodníky jednou z nejpodivuhodnějších událostí té doby. Když bylo potvrzení o splacení dluhu notářsky zaprotokolováno a pan des Grassins dostal podle Evženiina rozhodnutí padesát tisíc franků za veškerou péči, odebral se předseda do paláce d'Aubrion a zastihl tam Karla v okamžiku, kdy se vrátil zničený domů. Starý markýz mu právě oznámil, že dceru nedostane, dokud nezaplatí věřitelům Viléma Grandeta.
Předseda mu nejdřív podal tento dopis:
"Milý bratránku, pan předseda de Bonfons vám odevzdá potvrzení o splacení všech dluhů mého strýce a k tomu stvrzenku, že jsem peníze dostala od vás. Mluvilo se o úpadku! Napadlo mě, že bankrotářův syn se možná nebude moci oženit se slečnou d'Aubrion. Ano, bratránku, správně jste odhadl mou duši i způsob života: nemám v sobě bezpochyby nic světského, neznám ani vypočítavost, ani mravy světa, a nemohla bych vám přinést potěšení, které hledáte. Buďte šťasten podle společenských zvyklostí, kterým obětujete naši první lásku. K tomu, aby nic nechybělo k Vašemu štěstí, mohu Vám nabídnout už jen čest Vašeho otce. Sbohem, budete mít vždycky ve své sestřence věrnou přítelkyni.
Evženie."
Předseda se usmál výkřiku, který nemohl ten ctižádostivec potlačit, když dostal notářský protoko.
"Oznámíme si vzájemně svůj sňatek," řekl mu.
"Ach, vy si berete Evženii. Jsem tomu rád, je to hodná dívka. To je tedy bohatá?" zeptal se, blesklo mu to náhle hlavou.
"Před čtyřmi dny měla kolem devatenácti miliónů," odpověděl předseda výsměšně, "ale dnes má už jen sedmnáct."
Karel pohlédl tupě na předsedu.
"Sedmnáct... mil..."
"Ano, pane, sedmnáct miliónů. Až se se slečnou Grandetovou vezmeme, budeme mít dohromady sedm set padesát tisíc liber renty."

Honoré de Balzac - Otec Goriot

14. června 2008 v 17:54 | frida |  Čtenářský deník
Honoré de Balzac
Otec Goriot
Hlavní postavy: Evžen Rastignac, otec Goriot, Jakub Collin/Vautrin/Smrtifouk, baronka Delfína de Nucingen, hraběnka Anastázie de Restaud
V tomto románu nás Balzac přivádí do prostředí ne právě přepychového penzionu staré vdovy Vauquerové, kde společně žijí jedni z největších chudáků Paříže. Sešla se tu taková společnost jako stará panna Michonneauová, vysloužilý úředník Poiret, slečna Viktorína Tailleferová a její ochránkyně paní Couturová, pan Vautrin, student Evžen Rastignac a pan Goriot. Všechny spojuje chudoba a provází je nepříznivý osud. Hlavní postavou penzionu je Goriot, starý obchodník s nudlemi, který zde začal jako uznávaný nájemník budící respekt svým vzezřením, svým majetkem a štědrou činží, postupně se ale stěhuje do méně luxusních bytů (pokud se slovo luxusní dá použít v souvislosti s penzionem paní Vauquerové), platí méně a méně a když je dokonce chladný ke svádění vdovy Vauquerové, upadá v nemilost jak u majitelky penzionu tak postupně i u jejích nájemníků. Nakonec se mu každý posmívá a stařík se stává hromosvodem všech vtipů a hrubostí. Kolují o něm různě vymyšlené historky, jedna mluví o jeho lakotě, druhá o jeho pochybné minulosti a v neposlední řadě se diskutuje i o jeho častých ženských návštěvách. Prostá kuchařka Sylva ani paní Vauquerová si nevšimnou, že za Goriotem chodí stále dvě a ty samé ženy, akorát pokaždé jinak oblečené, a udělají z něho svůdníka a zhýralce. Když se z Goriota Vauquerová pokusí vyzvědět pravdu o neznámých kráskách, přicházejících nepravidelně ke starému "kocourovi", usměje se a vydává je za své dcery. Ačkoli je to pravda, nikdo mu nevěří, ale otec Goriot, jak je od té doby posměšně nazýván, si z toho nic nedělá. Nikoho si nevšímá a žije osamoceným životem.
Hlavní postavou příběhu je bezesporu mladý student Rastignac, který zpočátku plánuje studovat práva, ale potom poznává, že v Paříži si zaslouží uznání pouze prostřednictvím majetku a žen. Sám však pochází z chudé rodiny, žijící na venkově a živící pět dětských krků, z toho nejstarší syn Evžen studuje práva a sám spotřebovává více než třetinu příjmů chudé domácnosti, a dvě dcery na vdávání nejspíše pro neexistenci věna zůstanou na ocet. Prosí matku o adresu jejich bohaté příbuzné v Paříži a dostává kontakt na vikomtesu de Beauséant. Stává se jejím chráněncem a dostává se na ples plný bohatých krásných dam a domýšlivých mládenců. Zde potkává paní de Restaud a druhá nejkrásnější žena plesu (po vikomtese) se mu zalíbí. Pokouší se s ní seznámit a zatímco mu magické jméno bohaté příbuzné otevírá dveře do hraběnčina domu, jméno otce Goriota, nedopatřením vypuštěné z úst, mu je opět přibouchne před nosem. Rastignac totiž viděl Goriota u hraběnky, když na ní čekal. Evženovi dojde, že jeho soused z penzionu je skutečně otcem této dámy a nejde mu na rozum, proč otec takové paní žije tak chudým životem. Setkává se také poprvé s poznáním, že téměř každá žena v Paříži je již zadána a má svého milence, tudíž bude problémem se k některé dostat. V tom mu pomáhá jeho sestřenka de Beauséant, která ví o touze jisté bohaté ženy, paní de Nucingen, proniknout do její společnosti. Propůjčí proto Rastignacovi své jméno a seznámí ho s krásnou mladší dcerou pana Goriota, Delfínou. Mladík se do ní na první pohled zamiluje, ale zjišťuje, že jeho chudoba bude velkou překážkou.
"Nuže, pane de Rastignac, nakládejte s tímto světem, jak si toho zasluhuje. Chcete dojít k cíli, pomohu vám. Vyzkoumáte, jak hluboká je ženská zkaženost, změříte rozsah ubohé mužské ješitnosti. Ačkoli jsem bedlivě čtla v knize tohoto světa, přece mi v ní zůstaly některé stránky neznámé. Nyní vím všechno. Čím chladněji budete počítat, tím rychleji půjdete kupředu. Bijte bet lítosti, budou se vás bát. Berte ženy a muže jen jako dopravní koně, které zanecháte zchvácené na každé zastávce, tak dojdete až k vrcholu svých tužeb. Vidíte, nebudete tu ničím, nebudete-li mít ženu, která má o vás zájem. Potřebujete ženu mladou, bohatou, elegantní. Zmocní-li se vás opravdový cit, ukryjte jej jako poklad; neprozraďte ho nikdy, byl byste ztracen. Nebyl byste už katem, stal byste se obětí. Budete-li kdy milovat, uchovejte dobře své tajemství! Neprozraďte je dříve, dokud jste se dobře nepřesvědčil, komu otvíráte své srdce.
Sblíží se s Goriotem a již se mu neposmívá - naopak mu pomáhá a obdivuje ho za jeho lásku k dcerám, kterým stařec obětoval veškerý svůj majetek a sám žije hůře než pes. Ze sousedů se stanou přátelé a Evžen Goriotovi popisuje, jak jeho dcery který den vypadaly, co měly na sobě, a co říkaly. Goriot proto Evžena miluje jako vlastní dítě a když vidí, že mladík miluje Delfínu, je nadšen a lituje, že ji dal svolení ke sňatku s pyšným vychytralým bankéřem de Nucingen. Má za to, že hlavně kvůli svým dvěma zeťům je nyní tak odcizen dcerám, kterým jejich manželé zakazují otce zvát do domu nebo do společnosti.
Paní de Nucingen opustil milenec a tak je ochotna zamilovat se do Rastignaca, který jí připadá nesmělý a roztomilý. Na radu jejího otce mu koupí byt a společně ho vybaví přepychovým nábytkem.
Na Rastignacovo dobro ovšem nemyslí pouze Goriot s Delfínou. Zajímá se o něho i jiný strávník penzionu - záhadný pan Vautrin, který se vždy chová přátelsky a přívětivě, ale jinak o něm nikdo mnoho neví. Ten jednou Evžena vyděsí, když mu na zahradě poví svou verzi o lidské společnosti a přemlouvá ho ke strašnému zločinu. Slečna Viktorína Tailleferová je dcerou bohatých rodičů, po smrti její matky ji však její otec zapudil a nechal ji bez prostředků. Viktorína si na osud nestěžuje a svého otce přes všechny jeho křivdy miluje, její jmění ovšem shrábne její bratr Bedřich. Viktorína miluje Evžena a toho chce Vautrin využít. I on má mladíka velmi rád a navrhuje mu, že nechá vyprovokovat k souboji a následně zavraždit Bedřicha de Taillefer. Starý Taillefer pak nebude jistě odpírat majetek svému jedinému dítěti a jediné dědičce, Viktorína nezapomene na svou lásku a až se s ní Evžen ožení, stane se boháčem. Za to vše chce Vautrin pouze malou provizi, ale Evžen se rozhodne být čestný. Nicméně nouze ho později dožene k tomu, že o takovémto plánu začne uvažovat. Vautrin mu sdělí, že souboj Bedřicha a jeho vyzyvatele je na spadnutí a když zpozoruje, že čestný mladík se chystá vše mladému pánu říct a zachránit mu život, nasype mu do vína uspávací prášek. Bedřich je zabit a Viktorína je vzata otcem na milost. Evžen přesto miluje Delfínu a odmítá se oženit se slečnou Tailleferovou.
Krátce před chystaným termínem stěhování Evžena a Goriota z penzionu se odehraje několik nepředvídaných událostí. Předně se slečna Michonneauová a její přítel Poiret spojí s místní policií, která má podezření, že Vautrin není nikdo jiný než uprchlý galejník Jakub Collin, uznávaný zločinec a nebezpečný člověk, který je v oblibě všech trestanců v širém okolí. Udělají na něj zátah a díky zradě paní Michonneauové ho dopadnou. Vautrin se vzdá, protože mu dojde, že ho policie chce tiše zabít, ne soudit. Nedá jim tedy příležitost ani možnost zásahu a odchází dobrovolně. Předtím ještě pronáší před ostatními přítomnými nájemníky řeč, která je velmi ovlivní. Proto pak také ostatní trvají na vyhnání zrádkyně Michonneauové a jejího komplice Poireta. Paní Vauquerová tím přichází o tři nájemníky a její starosti nemají přestat - i otec Goriot s Evženem ruší nájemní smlouvu. Do jejich stěhování však zasáhne krutý osud. Otce Goriota navštěvuje Delfína a svěřuje se mu s problémy, které jí způsobuje její manžel odpíráním jejích peněz. Pak se tu po dlouhé době objevuje i Anastázie, která má zadluženého milence, za kterého musí splatit obrovskou částku. Kvůli tomu u lichváře Gobsecka prodala diamanty matky svého manžela, ten to zjistil, a hodlá ji potrestat. Goriot sám již nic nemá - všechny jeho peníze padly na zaplacení nového bytu. Sestry se začnou hádat, Goriot utrpí otřes, a přestože Rastignac Anastázii dá potřebné peníze, starý muž onemocní. Druhý den se koná ples u vikomtesy de Beauséant, na který se Delfína chtěla tak dlouho dostat. Anastázie tam chce dokázat, že je u ní v domácnosti vše v pořádku, jenže nemá poslední zálohu na své nové šaty. Její otec kvůli ní prodává poslední majetek a svoji rentu a pomalu umírá. Stará se o něho Rastignac s přítelem, studentem medicíny Bianchonem, a jeho dcery si nedokáží uprostřed příprav na ples najít čas otce navštívit. Rastignac doprovází Delfínu na ples, na kterém se jeho sestřenka loučí se společností. Její milenec ji totiž opustil, oženil se, a ona nedokáže dál žít na očích lidí, které zajímá akorát to, jak dokáže zastřít svůj smutek. Proto odjíždí na venkov a chce tam dožít osamocená.
Po plese se Rastignac vrací domů a zjišťuje, že Goriotovi již není pomoci. Zcela evidentně brzy umře a prosí, aby k němu naposledy přišly jeho dcery. Anastázii ale její manžel nechce odchod dovolit - je to součástí jejího trestu - a Delfína zase nejprve vyspává po plese a potom se zjišťuje, že se nachladila a možná má zápal plic. Delfína sice chce přijít, ale k umírajícímu dorazí akorát její komorná se zprávou, že paní se pohádala s manželem o peníze na otcův pohřeb a následně omdlela a nyní je v péči lékaře. Goriot tedy umírá sám a poté co upadne před smrtí do kómatu přichází Anastázie, která utekla z domu, aby mohla k otci přijít. Bohužel ji již Goriot nevnímá a krátce po jejím příchodu umírá.
O pohřeb se nikdo z jeho zeťů nestará a Evžen musí vše platit sám. Dcery nepřijdou ani na pohřeb - pošlou jen své kočáry se služebnictvem, "aby se neřeklo". Evženovi je otce Goriota líto, ale Rastignac chápe, že život musí pokračovat. Je nyní ochoten, utkat se se společností v konečném souboji. Kniha končí tím, že Evžen odchází na večeři ke své milence paní de Nucingen.
"Že by ani jedna z jeho dcer nepřišla!" zvolal Rastignac. "Napíši oběma."
"Ani jedna!" odpověděl stařec, obraceje se na svém loži. "Mají své starosti, spí, nepřijdou. Věděl jsem to. Teprve když člověk umírá, pozná, co jsou to děti! Ach, drahý příteli, nežeňte se, nemějte děti! Dáte jim život, ony vám dají smrt. Vy je uvedete do světa, ony vás z něho vyštvou. Ne, už nepřijdou! Deset let už to tuším. Někdy jsem si to říkal, ale netroufal jsem si tomu věřit."
Z každého oka mu vyhrkla slza na červené víčko, z něhož neskanula.
"Kdybych tak byl bohat, kdybych si byl ponechal své jmění, kdybych jim je nebyl dal, pak by tady byly, olizovaly by mi tváře svými polibky! Bydlel bych v paláci, měl bych krásné pokoje, služebnictvo, teplo. A ony by se rozplývaly v slzách i se svými manželi a se svými dětmi. To vše bych měl. Ale takhle nic! Za peníze je všechno, i dcery. Ach mé peníze, kde jsou?"

Daniel Silva - Umění zabíjet

13. června 2008 v 18:18 | frida |  Čtenářský deník
Daniel Silva

Umění zabíjet

Hlavní postavy: Gabriel Allon, Jacqueline, Tárik

Bývalý izraelský tajný agent Gabriel Allon žije osamělým životem restaurátora krásných obrazů. Toto povolání si před lety zvolil jako své krytí, díky svému výtvarnému talentu se z něho stal jeden ze čtyř nejvyhledávanějších restaurátorů světa. Osamocený nebyl vždy - kdysi měl manželku a syna, ale kvůli pomstě jistého teroristy o ně o oba přišel. Terorista jim pod auto nastrčil bombu - syn zemřel, manželka sice přežila, ale nyní je v tak strašném stavu, že je z ní pouze lidská troska a zbytek zmařeného života stráví v soukromém sanatoriu. Od této doby Gabriel nepracuje pro agenturu Mossad, která operuje hlavně na území Izraele, ale agenty má i v Evropě a Americe, a žije na venkově jako regulérní restaurátor. Jenže minulost si ho znovu vypátrá.
Mossadu dělá starosti teroristická organizace kolem předního teroristy Tárika - Gabrielova starého známého. To Tárik totiž stojí za atentátem na Gabrielovu rodinu. Chtěl se mu pomstít za vraždu bratra a věděl, že připravit Allona o blízké bude účinnější než ho zabít. Nyní vyvíjí Tárik s organizací aktivitu a snaží se zabránit uzavření mírové dohody mezi Palestinci a Izraelci. Nelíbí se mu ústupky, které bude muset udělat jeho vůdce Jásir Arafat a chce dohodu překazit a pokračovat v otevřených bojích, neboť mírová dohoda by pouze změnila bojiště na skryté a dál by probíhaly tajné války.
Do děje je zapojena i další osoba z Gabrielovy minulosti - krásná Palestinka Sára Halévy, krycím jménem Jaqueline Delacroixová - se kterou strávil jednu jedinou noc a poprvé a zároveň naposledy tak podvedl svou manželku Sáru (následně se jí k nevěře přiznal a kvůli tomu vlastně byla v osudnou chvíli atentátu na nebezpečném místě). Bývalá modelka Gabriela miluje a svolí k tomu, že se sblíží s jedním teroristou Tárikovy organizace. Palestinec Júsef ji ovšem odhalí a nechá ji dělat Tárikovi společnost - Jacqueline s ním jede do Ameriky a myslí, že se jí a Gabrielovi podaří maniaka zabít. Jenže Tárik je chytřejší a navíc má jednu nespornou "výhodu" - umírá totiž na rakovinu takže nemá co ztratit a jeho posledními cíly v životě je: zničit mírovou dohodu, zabít Jásira Arafata a skoncovat to s Allonem. Jacqueline unese a nechá ji napospas své společnici, která by byla Sáru zabila, kdyby ji dobře vycvičená agentka nepředešla. Tárik se v přestrojení vydává k Arafatovi, ale když je s ním o samotě v převleku za číšníka, zahodí svou příležitost a nechá si svůj čin vymluvit laciným argumentem, že pokud hlavu státu zabije, zapíše se do dějin jako vrah a šílenec, ne jako hrdina svého národa. Nakonec mu nevyjde ani zavraždění Gabriela - je natolik oslaben bolestivou nemocí, že není schopen vraždu dokončit a na útěku ho Sára zabíjí.
Tárikova organizace je po smrti vůdce neschopna dále fungovat a tak vše nakonec "dobře" skončí - alespoň pro mírotvorce. Gabriel Allon byl ale bohužel zraněn a tato zpráva se nevyhnula tisku. Celá Amerika tak zná jeho podobu a nejen jeho, ale i Jacqueline. Pro oba je tudíž nebezpečné zdržovat se mimo Izrael. Zatímco se Jacqueline rozhodne zůstat ve své domovině, Gabriel si zvykl na evropský život a vrací se ke svému obrazu, který restauruje, a v podstatě se vrací i k práci tajné služby.

"Před několika měsíci nám Júsef poslal překvapující hlášení. Úplná bomba. Organizací se šíří pověsti, že Tárik má mozkový nádor a umírá. Rozhořel se boj o nástupnictví. Tárikovi pobočníci se začali prát o jeho pozici. A ještě jedna věc. Tárik nechtěl odejít tiše. Měl v úmyslu způsobit na zemi peklo, než odpluje do ráje. Zabije jednoho nebo dva velvyslance, nastraží bombu nebo sestřelí dopravní letadlo."
"A tak jsi po událostech v Paříži přišel za mnou. Vyprávěl jsi mi smutný příběh o tom, že Ústav už nic nedokáže a jeho zaměstnanci bez mapy nenajdou ani vlastní kancelář. A já jsem jako hlupák souhlasil. Tys současně pošeptal Tárikovi do ucha, že jsem se vrátil a hledám ho. Hra začala."
"Jeho organizace měla přísně decentralizovanou strukturu. Ani s naším člověkem uvnitř jsme zdaleka nevěděli všechno. A tušil jsem, že bude těžké Tárika zlikvidovat. Musel jsem mu pomoci, aby se dopustil chyby. Domníval jsem se, že když mu před očima zamávám Gabrielem Allonem, rozběsním ho do nepříčetnosti. Věřil jsem, že ho vytáhnu na světlo, přinutím ho zaútočit a odhalit se na tak dlouho, abych měl dost času vrazit mu meč do srdce."
"A tak jsi mě nasadil na Júsefa, svého vlastního agenta. Řekl jsi mi, že se mu nejlíp dostanu na kobylku tak, že mu pošlu nějakou ženskou. Měl to v materiálech. Dva dny jsem ho sledoval a za tu dobu spal s dvěma různými ženami. Ty také patřily k Ústavu?"
"Byly to Júsefovy holky. Ten kluk neměl nikdy problém sehnat si vlastní ženskou."
"Požádal jsem Jacqueline, by mi pomohla. Měla to být ryhclá akce, ale Júsef se o ni začal zajímat a posléze se s ní i scházet. Chtěl se s ní vídat. Naléhal jsem, abys ji stáhl, ale tys mě donutil, abych ji nechal pokračovat."
Shamron si založil ruce na prsou a sevřel rty. Zjevně chtěl zjistit, na kolik toho Gabriel přišel sám.
"Júsef oznámil svým lidem, že se domnívá, že je sledován. Řekl jim také o Francouzce, s kterou se schází. Řekl jim, že podle něho je to izraelská agentka. Tárik jásá nadšením, na tohle čekal. Přikáže Júsefovi, aby tu dívku pod falešnou záminkou zverboval. Tuší, že Jacqueline se do vnadidla zakousne, protože vědí, že pracuje pro Ústav."
"Bravo, Gabrieli."
"Věděla to?"
"Jacqueline?"
"Ano, Jacqueline! Znala pravdu?"
"Samozřejmě že ne. Je do tebe zamilovaná. Nikdy by nepřistoupila na to, aby tě podvedla, natož zradila."
"Proč jste mně prostě neřekli pravdu?"
"Pověz mi něco, Gabrieli. Kdybych za tebou přišel do Cornwallu a požádal tě, aby ses vrátil do služby a představoval vnadidlo pro Tárika, byl bys to udělal? Pochopitelně ne."
"A tak jsi ohrozil můj život i Jacquelinin!"
"Je mi líto, co se stalo v New Yorku. Zašlo to mnohem dál, než jsem předpokládal."
"Ale vždyť on už umíral! Proč jsi nepočkal, než nádor Tárika spolehlivě zabije?"
"Protože jeho organizace by pokračovala dál i bez něho, jen by se stala nebezpečnější a nepředvídatelnější než dříve. A protože moje organizace byla v troskách. Ústav potřeboval nějaký významný úspěch. Bravurní kousek, aby se obnovila důvěra vlády a lidu Izraele."
"A co kdyby vláda a lid zjistili, jak přesně se ti ten bravurní kousek podařil?"
"Ministerský předseda všechno ví."
"A lid Izraele?"
"Ať tě ani nenapadne rozběhnout se do novin."
"Proč? Protože bych mohl skončit jako Benjamin Stone?"
Shamron mlčel.

Hlášky Roberta Záruby

7. června 2008 v 21:08 Kravinky
  • ... hráč XX doslova obkroužil branku jako Gagarin zeměkouli a zakončil gólem ...
  • Ručínský to má rád u pravého mantinelu.
  • ...a Peter Barinka poslal slávistické obránce na housku s paštikou.
  • "Francouzi se letos vrátili do skupiny A mistrovství světa a zatím si připadají jak na dvorcích Rolanda Garrose - dvakrát 0:6"