"Když to není rozbité, nespravuj to."

Calderón de la Barca, Pedro

15. listopadu 2008 v 21:43 |  Spisovatelé
Pedro Calderón de la Barca
Španělský dramatik a básník, jedna z významných postav umění vrcholného baroka. Syn tajemníka královské španělské pokladny. Narodil se 17. 1. 1600 v Madridu, zemřel rovněž v Madridu 25. 5. 1681.
Calderón studoval na univerzitě v Salamance, kde si již jako dvacetiletý získal pověst znamenitého básníka - přesto vstoupil do vojska a setrval v něm plných dvanáct let. Po propuštění jej roku 1636 jmenoval král Filip IV. dvorním básníkem a záhy rytířem - avšak ani dvorní pocty, ani výslovný králův zákaz nezadržely Calderóna, když vypukla v Katalánii vzpoura. Calderón se zúčastnil jejího potlačení. V padesáti letech se vzdal vedení dvorního divadla na zámku Buen Retiro, vstoupil do kláštera, studoval teologii a po vysvěcení se stal dvorním kaplanem. Posledních patnáct let života byl představeným řádu sv. Petra.
Proslulá byla jeho pracovitost: první své drama napsal ve čtrnácti, poslední v jedenaosmdesáti letech. Kromě básní a teologických pojednání, jež se nezachovala, vytvořil celkem 108 světských her a 73 her "posvátných" (tzv. "auto sacramental" - jednoaktová veršovaná hra s náboženským obsahem).
Calderón je celým duchovním postojem i tvorbou představitelem baroka, hluboce věřícím v Boha jako v režiséra "velkého divadla světa", ve smrt jako vykoupení života, který je však člověku určeno prožít podle svobodné vůle dobře a mravně či špatně a s vyhlídkou na posmrtné potrestání. Své předchůdce Calderón vesměs vysoko předčil dokonalostí stavby svých dramat, přesvědčivostí psychologické kresby postav i ušlechtilostí jazyka.
Z jeho veseloher jsou nejzdařilejší Dáma skřítek (1629 - dosud uváděna), Je hůře, než bylo, Zápletky náhody, Falešný astrolog a Má milenka nade všecko. Z historických her zůstal živým a aktuálním Sudí zalamejský (1652 - též Rychtář zalamejský), kritizující krutost feudálů; autorství je některými literárními historiky připisováno Lope de Vegovi, na jehož odkaz Calderón vědomě a programově navazoval. Zdá se však, že dílo vzniklo spíše pouze pod Lope de Vegovým vlivem. Z této oblasti jsou i hry Tři odplaty v jedné, Lékař své cti (1637), Vlasy Absolonovy a další, oslavující většinou rytířské ctnosti. Ze symbolických her je nejznámější filozofické pohádkové drama Život je sen (1635), po básnické stránce patrně jedna z nejsilnějších Calderónových her vůbec, a méně výrazná Dcera vzduchu. Jeho duchovní "svaté" hry, ačkoli se kdysi těšily mimořádné oblibě, zcela zestárly a zmizely z jevišť.
Řadu obdivovatelů nalezl Calderón - především zásluhou J. W. Goetha - v Německu. U nás byl překládán a uváděn poměrně pozdě, v druhé polovině 19. století, mimo jiné i díky J. K. Tylovy, který Calderónovy hry upravoval pro ochotnické scény. Vynikajícím Calderónovým překladatelem byl J. Vrchlický (Výbor Calderónových dramat). Po něm pak J. Hořejší; hra Schovaný muž a maskovaná žena se hraje v adaptaci V. Nezvala od roku 1931.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama