"Když to není rozbité, nespravuj to."

Čech, Svatopluk

15. listopadu 2008 v 12:54 |  Spisovatelé
Svatopluk Čech
Český básník a spisovatel, považovaný v osmdesátých letech 19. století za vlasteneckého mluvčího národa a národního barda. Narodil se v Ostředku u Benešova 21. 2. 1846, zemřel 23. 2. 1908 v Praze.
Přes bojovnost a horlení Čechových básní (těch především) i próz byl spisovatelův život klidný a nevzrušený, tím spíše, že Čech sám odmítal veškeré pocty a stranil se jakékoli okázalosti. Jeho otec, hospodářský správce, byl roku 1848 činný ve veřejném a politickém životě a vštípil svému synovi horoucí vlastenectví. Svatopluk Čech začal studovat gymnázium v Litoměřicích (1857), maturoval v Praze (1865). V letech 1865 - 1869 absolvoval právnickou fakultu a po krátkém období redigování Světozoru se stal roku 1872 advokátním koncipientem ve Slaném a později v Praze (až do roku 1878). To již spoluredigoval časopis Lumír a od roku 1878 vlastní Květy (do roku 1899). Několik let strávil Čech v Obříství u Mělníka a podnikl krátké zájezdy do Černomoří (1874), Chorvatska (1875), Dánska (1882), Itálie (1895) a Francie (1899), jež se však v jeho tvorbě nijak zvlášť neodrazily.
Čechovo dílo je velmi rozsáhlé, vyrůstající z myšlenek národního obrození a požadavků sociální spravedlnosti. Jmenujme alespoň básně Husita na Baltu (1868), Adamité (1873), Evropa (1878), Lešetínský kovář (1883), Slávie (1884), Václav Živsa (vyšel teprve roku 1901) a sbírky Jitřní písně (1887), Nové písně (1888) a Písně otroka (1895). Ve svých básních urazil Svatopluk Čech od Evropy (lodi odvážející do vyhnanství pařížské komunardy), obsahující kritiku revolučního zápalu a pochyby o možném vítězství sociální spravedlnosti, značnou cestu až k vášnivému protestu Písní otroka proti tehdejší společnosti, utlačující lid národnostně i sociálně. Podobný předěl dělí převážně idylickou sbírku Ve stínu lípy od Lešetínského kováře, jehož hrdina se zbraní v ruce čelí jako představitel národního zápasu výbojnému němectví.
Z Čechových próz dosud žijí především slavné "broučkiády" - příhody zbabělého, nevzdělaného pana domácího, jimiž nastavil zrcadlo maloměšťákům. Nejlepšími "broučkiádami" jsou Pravý výlet pana Broučka do měsíce (1888) a Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století (1889). Pestré cesty po Čechách prací Matěje Broučka a společníků (1891) a Matěj Brouček na výstavě (1892) nedosahují kvalit prvních dvou děl.
Svatopluk Čech byl vřelým zastáncem slovanské vzájemnosti - ještě na sklonku života se k této problematice vrátil básní Step, jež zůstala již jen torzem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama