"Když to není rozbité, nespravuj to."

Dante Alighieri

15. listopadu 2008 v 12:54 |  Spisovatelé
Dante Alighieri
Italský básník, jeden z největších světových poetů, podle slov Bedřicha Engelse "poslední básník středověku a první básník nové doby". Vlastním jménem Durante. Narodil se koncem května 1265 ve Florencii jako syn právníka, zemřel 14. 9. 1321 v Ravenně.
Jeho vychovatelem byl polyhistor Brunetto Latini, jenž Danta seznámil s výkvětem florentských umělců a vědců. O jeho životě nevíme mnoho - nesporná je mladá láska k Beatrici de Portinari, jež se však vdala za jiného a záhy zemřela. Dante se živě účastnil politického života. Odjel roku 1301 jako člen poselstva k papeži Bonifáci VIII., odkud se však již nevrátil. Nový vládce Florencie Corso Donati jej totiž v nepřítomnosti odsoudil k doživotnímu vyhnanství a k trestu smrti, bude-li dopaden florentskou mocí. Osmnáct let trvalo Dantovo bloudění Itálií a snad i Francií. Roku 1321 byl vyslán ve službách Ravenny s diplomatickým posláním do Benátek. Zde se roznemohl a záhy po návratu zemřel. Jeho rakev byla roku 1365 otevřena a nalezena prázdná - nevíme tedy ani, kde byl skutečně pohřben.
Dantovy spisy byly brzy proslaveny - již padesát let po jeho smrti zřídilo několik italských měst (Florencie, pak Pisa, Bologna a Milán) univerzitní stolice výhradně pro jejich výklad. První Dantovou knihou, opěvující ideální lásku k Beatrici, je Nový život (1292 - 1293), psaný částečně prózou, částečně ve verších, představujících vrchol italské poezie své doby především sonety a kancónami (básně o 5-10 třídílných strofách). Dalším Dantovým dílem měla být jakási encyklopedie veškerého soudobého vědění, z níž však dokončil jen část - nejvýznamnější statí je pojednání O řeči lidové (asi 1304 - 1307), kde Dante navrhuje vytvoření spisovného italského jazyka ze čtrnácti nářečí a doporučuje používat ho místo tehdy obvyklého "esperanta vzdělanců", latiny.
Hlavním a v pravém slova smyslu životním Dantovým dílem, na němž pracoval déle než dvacet let, je Božská komedie (původně jen Komedie), líčící ve třech dílech básníkovu cestu peklem, očistcem a rájem, při níž je mu průvodcem básník Vergilius a v ráji nezapomenutelná Beatrice. Monumentální dílo bylo vykládáno nejrůznějšími způsoby. Dnes se zdá být jasné, že kromě oslavy mrtvé milenky byla hlavním Dantovým záměrem zdrcující kritika politických poměrů v rozdrobené, navzájem bojující Itálii a vidina jejího sjednocení, dále pak kritika církve, v níž se již ozývají první náznaky volání po reformaci. Jako básnické dílo je Božská komedie - první vydání vyšlo roku 1472, před vynálezem knihtisku kolovala pouze v opisech - nedostižným dílem, daleko převyšujícím básně všech současníků.
Poprvé přeložil některé části Dantova díla do češtiny František Doucha (1854), autorem překladu celé Božské komedie byl Jaroslav Vrchlický (1878 - 1881), jenž přeložil i podstatnou část Dantova ostatního díla. Dalším překladatelem byl O. F. Babler. V nerýmovaných jambech přeložil Božskou komedii v letech 1929 - 1930 K. Vrátný. Nový život po Vrchlickém přeložil P. Eisner.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama