"Když to není rozbité, nespravuj to."

Erenburg, Ilja Grigorjevič

21. listopadu 2008 v 21:26 |  Spisovatelé
Ilja Grigorjevič Erenburg
Ruský sovětský spisovatel, novinář, básník, dramatik a překladatel, jeden z nejvýznamnějších publicistů za II. světové války. Narodil se jako syn inženýra v Kyjevě 27. 1. 1891, zemřel 31. 8. 1967 v Moskvě. Několikrát byl vyznamenán sovětskými řády (za II. světové války a roku 1961 Leninovým řádem) i mezinárodní Leninovou cenou míru (1951), patřil k čelným činitelům světového mírového hnutí.
Erenburg prošel složitým vývojem - od roku 1906 působil ve studentské organizaci ruské sociální demokracie, roku 1909 byl zatčen a odsouzen do vězení. Před dalším pronásledováním uprchl do Francie, kde se setkal s V. I. Leninem i s výtvarnou a literární avantgardou. Za první světové války i později za občanské pracoval jako válečný zpravodaj. Roku 1917 se vrátil do vlasti, ale roku 1921 je již opět v Paříži jako dopisovatel sovětských listů. Do SSSR se vrátil roku 1930 a pak definitivně roku 1933 (byl zde i poslancem Nejvyššího sovětu SSSR). Rozhodně se postavil za politicky angažovanou bojovnou literaturu, působící při přeměně společnosti, aktivně bránící nástupu fašismu. Erenburg podnikl řadu zahraničních cest, pracoval za španělské občanské války jako dopisovatel, mnohokrát navštívil Paříž i Prahu, kterou si zamiloval a o níž ve svých reportážích a esejích nejednou psal. Byl v celém světě vážen a ve vlasti milován. To mu umožnilo, aby se jako jeden z prvních sovětských spisovatelů v novele Tání (1954-1956) obrátil k problematice nedostatků let tzv. kultu osobnosti, s nimiž se pak ze svého subjektivního pohledu vyrovnal v rozsáhlém autobiografickém díle Lidé, roky, život (1961-1963).
Z románů jsou významné Neobyčejná dobrodružství Julia Jurenita a jeho žáků (Erenburgův nejmilejší román), anticipující nebezpečí fašismu (1922), Trust D. E. (1923), Život a smrt Nikolaje Kurbova (1923), Láska Jeanne Neuillové (1924), Rváč (1925), Historie jednoho léta (1926), V Průtočné uličce (1927), Bouřlivý život Lazika Rotschwanze (1928), Gracchus Babeuf (1928), Den druhý (1933). Další Erenburgova literární díla jsou již jednoznačným vyznáním socialistického spisovatele, který se zbavil skepse, jako jeden z prvních pochopil nebezpečí fašismu a byl uchvácen mohutným nástupem industrializace, proměňující Sovětský svaz: Jedním dechem (1933), Pád Paříže (1941), Bouře (1947), Devátá vlna (1952). Erenburg vydal i sbírky povídek: Dýmky (1923), Nesnáze kavárenského povaleče (1926), Mimo příměří (1937), Povídky těchto let (1944), divadelní hry, množství válečných reportáží a protiválečných esejí v době tzv. studené války. Z jeho tvorby kromě hlavních děl vyšlo u nás i několik výborů.
V poválečném období se I. G. Erenburg aktivně zúčastnil světového mírového hnutí, stal se viceprezidentem Světové rady míru. Na mezinárodních kongresech vystupoval s myšlenkou přátelství národů a rozvoje mezinárodních kulturních styků.
Erenburgovy knihy překládali J. Tafel, R. Novotná, F. Píšek, J. Hulák, J. Hora, J. Taufer aj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama