"Když to není rozbité, nespravuj to."

Ezop

21. listopadu 2008 v 20:43 |  Spisovatelé
Ezop
Řecky Aisópos, proslulý, avšak bájný autor starořeckých pohádek, v nichž vystupují zvířata jednající jako lidé, a tím zakladatel literárního útvaru, známého jako ezopská bajka. Podle podání, jež není nesporné a jež bylo po dlouhá staletí ustavičně přikrašlováno, žil v 6. století př.n.l.
Narodil se prý v městečku Amoria ve Frýgii jako otrok a byl - na tom se shodují všechny prameny - mimořádně ošklivý, znetvořený, hrbatý, a ke všemu koktavý, avšak vtipný a důmyslný. Filozof Xanthos jej v odměnu za služby, prokázané obyvatelům ostrova Samosu za složité diplomatické situace, zprostil otroctví, takže se mohl vydat na daleké cesty do Babylóna, Egypta i Řecka. Všude byl vítán, uctíván a obdivován - v Egyptě prý dokonce na jeho počest vztyčili zlatou sochu. Ezopova obliba vzbudila závist kněží delfské svatyně, kteří jej obvinili ze svatokrádeže a na základě podvržených důkazů odsoudili k smrti svržením z vysoké skály. Potud pověst.
Zdá se, že jejím reálným jádrem je skutečná existence důvtipného řeckého otroka v 6. století př.n.l., vyprávějícího zábavné příběhy se zvířecími hrdiny.
Ezopské bajky se množily i proměňovaly. Jejich první písemnou redakci provedl kolem roku 300 př.n.l. Řek Démétrios Falérský. Sbírky použil jako výchozího materiálu, doplněného dalšími příběhy a rozměrným, avšak zcela nehistorickým Ezopovým životopisem, cařihradský mnich Maximus Planudes v první polovině 14. století. Jeho sbírka, kolující zprvu pouze v opisech, byla vydána již na sklonku 15. století tiskem, jednak v řeckém, jednak v latinském překladu. Daleko známější - především ve střední a západní Evropě - se však díky básnickému převodu Angliana Walthera ze 12. století stala redakce italského literáta Romula z 10. století; obsahuje celkem dvaaosmdesát ezopských bajek.
Ezopské bajky byly záhy překládány do národních jazyků a staly se jakýmsi základním slabikářem středověkých škol. Pozoruhodné je, že nebyly považovány za svébytné literární útvary, ale za jakési předlohy, jednoduché vzory, které měli žáci podle vlastní fantazie a schopností rozvíjet a komentovat, případně z nich vyvozovat obecně platná naučení.
V české literatuře se ezopské bajky objevily poprvé v překladu z latinského textu v Kutné Hoře kolem roku 1480. Zachoval se z něho jen nepatrný zbytek. Druhé vydání podle německého textu prostějovského Kašpara Aorga roku 1557 bylo později různě doplňováno a obměňováno. Kniha byla zřejmě velmi oblíbená, protože vydání rychle následovala - přesto však patří k nejvyhledávanějším a nejvzácnějším českým tiskům a knižním vzácnostem.
Ezop zcela jistě netušil, že jeho originální nápad ožije po tisíciletích v kresleném a loutkovém filmu, jehož zvířecí hrdinové, uvažující a jednající jako lidé, se stanou miláčky dětí celého světa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama