"Když to není rozbité, nespravuj to."

Gajdar, Arkadij Petrovič

10. listopadu 2008 v 22:03 |  Spisovatelé
Arkadij Petrovič Gajdar
Vlastním jménem Golikov. Sovětský spisovatel, jenž věnoval své dílo především mládeži, syn učitele. Narodil se 22. 1. 1904 v městě Lgově v tehdejší Kurské gubernii, padl jako kulometčík partyzánského oddílu za Velké vlastenecké války 26. 10. 1941 u vesnice Lepljava nedaleko Kaněva.
Rodina se záhy přestěhovala do starého ruského městečka Arzamasu (se třiceti kostely a čtyřmi mužskými kláštery...). Za Velké říjnové socialistické revoluce se mladičký Arkadij bez rozpaků postavil na stranu bolševiků. Po zatčení skupiny kontrarevolucionářů, kterého se zúčastnil, ho zákeřní vrazi těžce zranili. Gajdarův otec byl tehdy komisařem pluku - roku 1918 jej následoval čtrnáctiletý syn-dobrovolník. Zúčastnil se velitelského kursu v Kyjevě, v patnácti letech velel rotě a oddílu, v šestnácti pluku. Byl však v bojích těžce zraněn a roku 1924 musel odejít do zálohy.
Do armády se Arkadij Gajdar vrátil znovu jako dobrovolník hned v prvních dnech napadení SSSR fašistickým Německem. Chtěl bojovat, ale jeho zdravotní stav to nedovolil. Odjel tedy na frontu jako válečný dopisovatel Komsomolské pravdy. Úsek, kde v první linii pracoval, obklíčili fašisté. Ačkoli byla Gajdarovi, jednomu z nejpopulárnějších sovětských spisovatelů, jehož jméno nesla i válečná loď a jehož hrdinové se stali vzorem celé mladé generaci, nabídnuta letecká evakuace, odmítl a přešel k partyzánům. S nimi bojoval a v jejich řadách padl.
Gajdarův literární talent se projevil již v mladistvých verších - spisovatelům z povolání se stal na radu lidového komisaře války M. V. Frunzeho. Debutoval roku 1925 povídkou Ve dnech porážek a vítězství, uveřejněnou v Leningradském literárním sborníku Kovš. Roku 1926 se však již obrací k literatuře pro děti a mládež knihou Poselství R.S.V., po níž následovaly novely Škola (1930), Daleké kraje (1932), Kluci, jak se patří (1932), Vojenské tajemství (1935), Modrý hrneček (1936), Osudy bubeníkovy (1939), Čuk a Gek (1939), Timur a jeho parta (1940).
Gajdar se nepodbízel svým mladým čtenářům - právě naopak. Vytkl si vysoký cíl vychovat je pro službu socialistické vlasti a vysvětlit jim zásadní pojmy čest, statečnost, pravda i další. Sám sobě byl nejnáročnějším, věčně nespokojeným kritikem. Svými romány žil - vzrušovaly ho a zneklidňovaly. A děti cítily, že v Gajdarovi mají nejlepšího přítele; sjížděly se k němu do Moskvy i do uralských loveckých táborů. Neopustily jej ani na frontě, kde byl posledním Gajdarovým přítelem mladičký partyzánský kurýr, syn lesníka Švajka.
U nás byla všechna hlavní Gajdarova díla přeložena v třídílném souboru Gajdar dětem (SNDK, 1953 - 1955), mnohá jsou zdramatizována a zfilmována. Jeho knihy do češtiny překládali např. P. Denk, O. Ptáčková-Macháčková, M. Nováková aj.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama