"Když to není rozbité, nespravuj to."

Halas, František

21. listopadu 2008 v 20:43 |  Spisovatelé
František Halas
Český básník, syn textilního dělníka, dlouholetého dělnického funkcionáře a publicisty Františka Halase staršího (1880 - 1960). Narodil se 3. 10. 1901 v Brně, zemřel 27. 10. 1949 v Praze.
Již jako chlapec působil Halas v dělnickém a od roku 1921 v komunistickém hnutí, kdy rovněž počal uveřejňovat první články a verše. Učil se knihkupcem, pracoval nějaký čas v pojišťovně. Po návratu ze základní vojenské služby a z cesty do Francie roku 1925 byl nějaký čas v Brně bez zaměstnání, posléze redigoval s Bedřichem Václavkem stranické časopisy a od roku 1926 se stal redaktorem pražského nakladatelství Orbis. Roku 1936 se zúčastnil zájezdu pokrokových kulturních pracovníků do bojujícího republikánského Španělska. Po válce působil jako přednosta odboru ministerstva informací a předseda Syndikátu českých spisovatelů.
Halasovo dílo, považované za jeden z vrcholů moderní české poezie a podstatně ovlivňující mnoho básníků mladší generace, nebylo příležitostně agitační, ale vyslovovalo celou šířku zápasu mladé generace o životní jistoty, konfrontovalo mládí se stářím, vyrovnávalo se s hrůzou před smrtí, a především usilovně bojovalo za sjednocení básníkova osobního postoje ke světu se zápasem proletariátu za lepší budoucnost.
První Halasova sbírka Sepie (1927) je poznamenána poetismem, jenž tehdy zásluhou Vítězslava Nezvala a Konstantina Biebla zasáhl celou uměleckou avantgardu. Další básnické sbírky již zaznívají v hlubších polohách odhalovaných rozporů a intenzivních smyslových prožitků, k jejichž vyjadřování nebyla poetistická hra se slovy vhodným prostředkem. Halas nalezl výraz v někdy až drsném a nelibozvučném, záměrně násilně přerušovaném verši složité struktury, pro nějž často sám vytvářel vlastní slova (neologismy) nebo neobvyklou větnou skladbu.
Vydal tyto knihy básní: (kromě Sepie) Kohout plaší smrt (1930), Tvář (1931), Tiše (1932), Thyrsos (1932), Hořec (1933), Staré ženy (1935), Dokořán (1936), slavné Torzo naděje (1938), vyjadřující jedinečným způsobem tragiku zrazeného národa, a Časy (1939).
Za druhé světové války se Halas vrátil k základním jistotám a východiskům národní existence v cyklu Naše paní Božena Němcová (1940), sbírce Hořká (1942) a ve sbírkách pro děti Ladění (1942) a Do usínání (1942). Po válce vycházejí slavné básně Barikáda (1945), Dělnice (1946), A co básník? (1947), vzniká lyrizující próza Já se tam vrátím (1947), sbírka V řadě (1948) i sbírka pro děti Počitadlo (1948). Halas opět nachází novou řeč, inspirovanou hovorovou mluvou, sbírka A co však již zůstává nedopsána (vychází posmrtně roku 1957). S V. Holanem uspořádal mj. výbor lidové poezie Láska a smrt (1938).
Halas se nadále věnoval básnické tvorbě pro děti, jejíž výbor je obsažen v knize Halas dětem (1954) - vedle ní vyšel pro děti Malující rok (1960). Kromě toho překládal, především ze slovanských jazyků (Puškin, Mickiewicz, Słowacki aj.).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama