"Když to není rozbité, nespravuj to."

Karel Jaromír Erben - Šla Nanynka do zelí

22. listopadu 2008 v 11:33 |  Kravinky
No, takže po socialistické sérii přichází série na téma Šla Nanynka do zelí a jak by ji napsali různí spisovatelé. Takže začnu Karlem Jaromírem Erbenem a postupně sem dodám další. Celkem jich bude asi devět.

Ráno, raníčko panna vstala,
košík si přes ramena dala.
"Matičko, tuze ráda bych
na polní sobě vyšla pych."

"Když máme už to uzený,
natrhám zelené lupení,
nakrájíme ho do sosu
a pak si dáme do nosu."

"Nechoď, ach, nechoď dneska ráno,
zahrej si raděj na piáno.
Ach, nechoď dcerko do zelí,
nebo tě Pepík zastřelí."

Nemá dceruška, nemá stání,
do zelí ji cos pohání,
do zelí ji vždy cos nutí,
uzený bez něj bez chuti.

První lupínek ulomila,
zjevil se Pepík jako víla,
a přeubohou dívčinu
si odved trochu do stínu.

Na jetelišti krávy bučí
a v polích vítr naříká:
nepadej mu hned do náručí,
chraň se, ach, chraň se Pepíka!

Tma jako v hrobě, Nána jde domů,
v světnici matka zlomená.
"Komu ses dala, komu, ach komu?
Na moje stará kolena?"

"Ach, dala jsem mu já, dala,
všechno, co žena želí.
Dala jsem mu to ubohá
za pár hlaviček zelí."

Nanynka teď naříká,
bože, to je rána.
"Co mi zbylo z Pepíka?
Jsem já to ale Nána."

Po roce, ach, po roce,
co rozšláp ten košíček,
narodil se, narodil se,
modrooký hošíček.

Zavila ho do plény
v domku opuštěném,
ale maso uzený
jí raději s křenem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama