"Když to není rozbité, nespravuj to."

Březen 2009

Soudce zbil obžalovaného

31. března 2009 v 20:13 | yellow |  Zaujalo nás
Dneska sem si tak procházela zprávy na internetu a zaujal mě článek Soudce zbil obžalovaného, který napadl svědkyni.
Mladý soudce přeskočil svou lavici, aby bránil svšdkyni, kterou napadl její bývalý manžel, proti kterému svědčila.
Muž se po vynesení rozsudku rozzuřil a napadl svědkyni, kterou se vydal bránit mladý soudce (tomu se říká muž činnu).

Petice proti kácení stromů

29. března 2009 v 13:06 | yellow |  Naše názory, články
Tady můžete podpořit petici proti plošnému kácení stromů okolo silnic, které plnuje ministerstvo dopravy.
Jestli nechcete, aby naše země brzy vypadala jako poušť, jestli máte rádi stromy, tak podepiště tuto petici a zachraňte stromy, které si už dlouhá léta rostou v okolí silnic. Že jsou nebezpečné? Stromy v okolí silnic samy o sobě nebezpečné nejsou. Nebezpeční jsou řidiči.

Dnešek

29. března 2009 v 13:00 | yellow |  Připravujeme...
Blíží se duben a jako pokaždé na začátku nového měsíce (nebo konce starého) se tu objevuje článek do rubriky Připravujemee... Dneska tu nebude nic moc novýho, protože s příchodem jara tu už jeden byl.
Přesto se od onoho jarního článku pár věcí změnilo, takže k nim:
  • novej design - frida něco už nějakou dobu slibovala, protože jsme pořád tak nějak nebyly spokojený, teď jsme spokojený, ale je otázka jak dlouho to vydrží
  • pravěk - konečně se mi podařilo dokompletovat pravěk a začnu starověk, na kterej se už hrozně těším, nejvíc se však těším na poválečnou historii čsr, kterou probíráme v dějepisném semináři
  • nazí a mrtví - určitě budou, už se na nich pracuje
  • změna času - jistě jste zaznamenali, že se opět po půlročním intrervalu změnil čas (kdo by si toho nevšiml, když se kolem toho dělá takovej humbuk), tentokrát na letní, takže hodinky o hodinu vzad

Stěhování národů

29. března 2009 v 11:46 | yellow |  *Pravěk*
STĚHOVÁNÍ NÁRODŮ

- druhá polovina 4. století - polovina 6. století

- obrovský přesun kmenů, žijících do té doby v Evropě

- do Evropy se stěhují divoké kmeny Hunů

o první středoasijský kmen, který vtrhl do Evropy

o pod jejich náporem se v roce 375 n. l. zhroutila říše Ostrogótů

o založení říše v uherské nížině → tlačení germánských kmenů na Římskou říši

- 378 n. l. byla římská vojska krutě poražena Vizigóty v bitvě u Hadrianopole → v roce 382 n. l. s nimi byl uzavřen mír

- 395 n. l. byla Římská říše císařem Theodosiem I. rozdělena na Východořímskou a Západořímskou říši

- od počátku 5. století na Římskou říši tlačily barbarské kmeny

o VIZIGÓTI

§ znovu zaútočili na Římskou říši pod vedením Alaricha

· 408 n. l. napadli Panonii

· 410 n. l. vyplenili město Řím

§ dostali se z pobřeží Černého moře (u delty Dunaje) až na Pyrenejský poloostrov

o VANDALOVÉ

§ 409 n. l. napadli Hispánii a do dvaceti let vytvořili v severní Africe své království (silná vojenská základna)

§ ničivé útoky =› vandalismus

§ 455 n. l. vytáhli proti Římské říši, dobyli Sardinii, Korsiku a vydrancovali Řím

§ dostali se z území mezi Odrou a Vislou na Pyrenejský poloostrov a do severní Afriky

o ANGLOVÉ, SASOVÉ, JUTOVÉ

§ postupně získali na Římské říši Británii

§ 410 n. l. byla zrušena římská provincie Británie

§ 449 n. l. vznikla říše Anglosasů

§ dostali se z jihu Jutského poloostrova na Britské ostrovy

o HUNOVÉ

§ divocí a bojovní kočovníci, kteří vtrhli 375 n. l. do Evropy a rozběhli migrační proces

§ jejich tlak na evropské území vzrostl od počátku 5. století, kdy je vedl vojevůdce Attila (404 - 453 n. l.) zvaný Bič boží

§ zpočátku ohrožovali Thrákii, poté donutili platit Východořímskou říši za mír (= tribut pacis)

§ 451 n. l. bitva na Katalaunských polích (v Galii)

· Hunové X Římané, Galové (Keltové) a Germáni

· Hunové byli poraženi a pokračovali na Apeninský poloostrov

o OSTROGÓTI

§ po Attilově smrti založili v Panonii svou říši, později vytlačeni na západ

§ obnova svého království v Itálii s hlavním městem v Ravenně

§ dostali se z území mezi Dněstrem a Dněprem do Panonie až na Apeninský poloostrov

- LANGOBARDI - z našeho území přes Panonii na Apeninský poloostrov

- SVÉBOVÉ - původně z území mezi Labem a Vislou

o část jich zůstala na území dnešního Německa ve Švábsku

o část jde na západ Pyrenejského poloostrova

- BURGUNDI - od Baltského moře do jihovýchodní Francie

- 476 n. l. - úplný rozpad Západořímské říše, kdy byl císař Romulus Augustulus svržen germánským vojevůdcem Odoakerem

Závěr stěhování národů - příchod Slovanů

- pravlast Slovanů na území mezi Odrou a Dněprem
- po 530 n. l. příchod Slovanů do Evropy
- 3 větve Slovanů
o východní - Radmiči, Ilmenští Slované, Kriviči, Vratiči, Dregoviči, Volyňané, Uliči, …
o západní - Obodrovité, Pomořané, Polané, Slezané, Moravané, Čechové, Vislané, Lužičtí Srbové, …
o jižní - Korutané, Slovinci, Chorvati, Srbové, …

Doba římská

28. března 2009 v 14:14 | yellow |  *Pravěk*
DOBA ŘÍMSKÁ
- 0 - 400 n. l.
- tlak Germánů na střední Evropu byl způsoben expanzí Říma, nepříznivými přírodními podmínkami a nedostatkem potravin způsobeným přelidněním
- v Čechách kmenové svazy Markomanů a na Morově Kvádů → na jihu našeho území byla hranice (= limes Romanus) mezi svobodnou Germánií a Římským impériem, které dosahovalo v období 2. století n. l. největšího územního rozsahu za vlády dynastie tzv. adoptivních císařů (např. Marcus Aurelius, Comodus, Hadrianus)
Germánská společnost
- rodová společnost
- velké vesnice, zemědělství (orba pouze dřevěným hákem), pastevci, lovci
- zpracování kovů (hlavně železa), znali mince, ale svoje nerazili
- bojovníci, obchodníci
- písmo se 24 znaky (= runy) - tajné znaky sloužící k zaklínání a náboženským obřadům
Období Marobudova království
- 1. století n. l.
- Hranice mezi Římskou říší a Germánií je řeka Dunaj
- kmenový svaz Markomanů s centrem ve středních Čechách jehož vůdcem byl král Marobud
o za julsko - claudijské dynastie
o 6 - 9 n. l. - protiřímské povstání
o 6 n. l. - trestná výprava Římanů do Marobudova království pod vedením Tiberia
§ povstání v maďarské Panonie → neúspěch výpravy
o 9 n. l. - druhá trestná výprava pod velením místodržícího Vara (1. pád - Varus)
§ bitva v Teutoborském lese (severozápadní Německo)
· Římané poraženi → "Vare, Vare, vrať mi mé legie!" (císař Augustu)
· Marobud se nezúčastnil bitvy proti Římanům, byl ostatními náčelníky sesazen a utíká do Říma
Markomanské války
- 166 - 180 n. l.
- Germáni pronikli až do severní Itálie, kde byli odraženi římskými vojsky vedenými císařem Markem Aureliem
- reakcí na germánskou hrozbu bylo budování opevněného hraničního valu (= limes Romanu)
- Římané pobývali na území Slovenska, možná i na Moravě a v Maďarsku na území Panonie
- Marcus Aurelius sídlil ve Vindoboně ( 40 km od Vídně), kde napsal filozofický spis "Hovory k sobě"
- v letech 179 - 180 n. l. přezimovalo římské vojsko v Trenčíně, kde si založilo opevněný tábor pod vedením Gaia Valeria Maximiana, který do Trenčína přišel ze severoafrické Zany
o na trenčínské skále se zachoval nápis hlásající vítězství Marca Aurelia a jeho syna Commoda nad Markomany
§ VICTORIAE AUGUSTORUM EXERCITUS, QUT LAVGARICIONESEDIT GAIUS VALENCIUS MAXIMIANUS, DUX SECUNDAE ADIVTRICIS CURAVIT FACIENDUM
§ NA POČEST VÍTĚZSTVÍ CÍSAŘŮ (Marca Aurelia, Commoda) NECHAL NAPSAT GAIUS VALENCIUS MAXIMINUS, VELITEL DRUHÉ POMOCNÉ LEGIE A HEHO POMOCNÉ VOJSKO, KTERÉ SÍLDILO V LAVGARICIU.
o zprávy o Germánech nám podává římský dějepisec P. Cornelius Tacitus ve svém spise "Germania"

Obří zklamání

27. března 2009 v 15:13 | yellow |  U2
Tak sme se těšily na koncert U2. Říkaly sme si, že se pokusíme koupit lístky do Berlína, protože je to relativně blízko. Takže sme dneska ráno v devět pokusily dostat na stránky předprodeje... Tam sme se sice dostaly, ale na prodej lístků U2 už ne. Neustále nás to házelo zpátky a vyhazovalo z objednacích míst. A když sme se konečně po dvou hodinách dostaly na kýžené místo, zjistily jsme, že lístky na stání (zrovna ty sme chtěly) jsou už vyprodaný!
Se llama tener peja.

Přichází jaro a s ním...

23. března 2009 v 19:33 | yellow |  Připravujeme...
Konečně je tu jaro, který láká (no, zatím neláká k ničemu, protože je zima a hnusně) spíš k trávění času venku než u počítače, ale i tak v nejbližší době plánujem několik "novinek". Jako obvykle to budou nějaký nový čtenářáky. Čtu Nazí a mrtví od Normana Mailera, co čte frida netuším.
Každopádně čtenářáky nebudou jediný, co se tu objeví. Rozhodně přibydou i další články do Sešitu z dějepisu, ve kterém už chybí pouze doba římská v pravěku a přejdu na starověk.
Co přichystá frida se musíme nechat překvapit.

Pár hlášek naší pí učitelky na španělštinu

22. března 2009 v 18:34 | yellow |  Kravinky
o třídě: Musím se zeptat pana zástupce, jestli by neměl něco jasnějšího, aby vám to rozjasnilo mozkové kůry.
Petrovi o přízvucích: Ty to pořád stěhuješ. Ty jsi jako nějaká stěhovací služba.
Gabo překládal větu "Mám takový hlad, že bych snědl i vlka.": Tak Gabrieli, myslím, že ty bys to mohl i uskutečnit.
o našich překladech do češtiny: Já myslela, že jste tak deformovaní, že se vám to nelíbí, když je to správně česky.
komusi za vyslovování "z" místo "s": Já tě snad budu muset oběsit na konci roku za to tvoje "z".
Petrovi o novým účesu: To sis nechal udělat naschvál? Vypadáš jako jedna stará ženská od nás z domu, která váží 110 nebo 120 kilo. No to je hrozný. To sis dělal sám nebo sis to nechal udělat. - Nechal sem si to udělat. - A kolik jsi za to dal. - Tři stovky. - Já nechápu, proč si ti mladí takhle nechávají ničit vlasy.
po tom, co opravila naší opravnou písemku: Tady někdo bydlí v obraze. To bych ráda věděla, jak se mu tam bydlí.
  • Komu by se to nepletlo:
    • el cuadro - obraz
    • cuatro - čtyři
    • el cuarto - pokoj
    • el cuadro - čtverec

Státy střední Evropy

22. března 2009 v 17:55 | yellow |  Referáty
Estonsko (Estonská republika)

- hlavní město: Talinn
- náboženství: bez vyznání, luteráni
- úřední jazyk: estonština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 45 226 km2
- počet obyvatel: 1 299 371
- vznik: 20. srpna 1991
- průmysl: strojírenský, potravinářský, chemický, elektrotechnika
- pěstuje se: ječmen, žito, oves, brambory
- chov: skot, prasata
- těžba: hořlavé břidlice
Lichtenštejnsko (Lichtenštejnské knížectví)

- hlavní město: Vaduz
- náboženství: římsko katolické
- úřední jazyk: němčina
- státní zřízení: konstituční monarchie
- rozloha: 160 km2
- počet obyvatel: 34 761
- vznik: 12. července 1806
- průmysl: elektronické mikroskopy, vakuová a výpočetní technika, měřící a optické přístroje, léky, zubní protézy (1.), keramika, stavební materiály
- pěstuje se: kukuřice, brambory, vinná réva
- chov: skot
- těžba: mramor, kaolín
- nejvyšší hrubý národní produkt na osobu na světě
Litva (Litevská republika)

- hlavní město: Vilnius
- náboženství: římskokatolické
- úřední jazyk: litevština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 65 300 km2
- počet obyvatel: 3 555 179
- vznik: 11. března 1990 odtržením od SSSR
- průmysl: strojírenství, elektrotechnika, papírenský, chemický, potravinářský, textilní, dřevozpracující, stavebních hmot
- pěstuje se: brambory, obilí (ječmen, pšenice, žito), zelenina, len, brambory, cukrová řepa
- chov: skot, prasata, koně, drůbež
- rybolov
- těžba: rašelina, jantar
Lotyšsko (Lotyšská republika)

- hlavní město: Riga
- náboženství: luteráni, pravoslavní
- úřední jazyk: lotyština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 64 589 km2
- počet obyvatel: 2 231 503
- vznik: 4. října 1990
- průmysl: strojírenství, elektrotechnika, papírenský, chemický
- pěstuje se: brambory, krmivé obilí (ječmen, žito), cukrová řepa, zelenina
- chov: skot, prasata
- těžba: rašelina
Maďarsko (Maďarská republika)

- hlavní město: Budapešť
- náboženství: římskokatolické
- úřední jazyk: maďarština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 93 030 km2
- počet obyvatel: 9 905 596
- vznik: 1918 rozpadem Rakouska - Uherska
- průmysl: přesné přístroje, autobusy (Ikarus), automobily, potravinářský, chemický, farmaceutický, spotřební elektronika, hutnictví
- pěstuje se: pšenice, kukuřice, cukrovka, brambory, slunečnice, zelenina (rajčata, papriky, hrách), ovoce (jablka, meruňky), vinná réva
- chov: prasata, drůbež, skot, ovce
- těžba: hnědé uhlí, zemní plyn, ropa, černé uhlí, uran, mangan, bauxit
Německo (Spolková republika Německo)

- hlavní město: Berlín
- náboženství: luteráni, katolíci
- úřední jazyk: němčina
- státní zřízení: republika
- rozloha: 357 021 km2
- počet obyvatel: 82 329 758
- vznik: 3. října 1990 sjednocením východního a západního Německa
- průmysl: automobily (Audi, BMW, Volkswagen, Opel, Mann),dopravní prostředky (lokomotivy Siemens), mechanika, optika, hutnictví, chemický (GMBH), farmaceutický, potravinářský, dřevozpracující, papírenský, elektronika (Siemens, Bosch)
- pěstuje se: obiloviny (pšenice, ječmen, žito), brambory, cukrová řepa, zelenina (zelí), chmel (1.), víno
- chov: prasata (1. v Evropě), skot, ovce
- těžba: hnědé uhlí (1.), draselné soli (2.), černé uhlí, zemní plyn, kamenná sůl, ropa, rudy barevných kovů (železo, olovo, nikl, měď, zinek, cín, wolfram), síra, uran
Polsko (Polská republika)

- hlavní město: Varšava
- náboženství: římskokatolické
- úřední jazyk: polština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 312 679 km2
- počet obyvatel: 38 482 919
- vznik: 11. listopadu 1918
- průmysl: hutnictví železa a barevných kovů, dopravní prostředky, rafinerie ropy, těžká chemie, výroba cementu, textilní a potravinářský průmysl
- pěstuje se: brambory (2.), obilniny, cukrová řepa, zelenina, chmel, řepka, len
- chov: prasata, skot, koně, včely
- těžba: černé uhlí, rudy mědi, zinku, olova, stříbra, železa, zemní plyn, síra, ropa, sůl
Rakousko (Rakouská republika)

- hlavní město: Vídeň
- náboženství: římsko katolické
- úřední jazyk: němčina
- státní zřízení: republika
- rozloha: 83 870 km2
- počet obyvatel: 8 210 281
- 1955 získalo nezávislost po odchodu Rudé armády
- průmysl: hutnictví železa, ocelářství, hliník, produkce důlních a hutních zařízení, stavebních strojů, elektronika, optika, chemický průmysl (hnojiva, plasty, umělá vlákna), potravinářství, petrochemie (OMV)
- pěstuje se: cukrovka, kukuřice, ječmen, pšenice, zelenina, vinná réva
- chov: skot, prasata
- těžba: magnezit (1.), grafit, wolfram, kaolín, sůl, rudy železa, zinku a olova, ropa, zemní plyn
Slovensko (Slovenská republika)

- hlavní město: Bratislava
- náboženství: římskokatolické
- úřední jazyk: slovenština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 48 845 km2
- počet obyvatel: 5 463 046
- vznik: 1. ledna 1993
- průmysl: hutnictví železa, automobilový (Volkswagen, Peugot, Citroën, Kia), elektrotechnický (Sony, Samsung), textilní, petrochemie (Slovnaft), chemický (umělá vlákna, hnojiva), gumárenský, produkce cementu, celulózy a papíru
- pěstuje se: obilniny (pšenice, ječmen, kukuřice), cukrovka, brambory, zelenina (zelí, rajčata, papriky), víno, ovoce, tabák
- chov: prasata, skot, ovce
- těžba: hnědé uhlí, lignit, rudy železa, manganu, mědi, rtuti a zinku, sůl, vápenec, magnezit
Švýcarsko (Švýcarská konfederace)

- hlavní město: Bern
- náboženství: římští katolíci, protestanti
- úřední jazyk: němčina, francouzština, italština, rétorománština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 41 290 km2
- počet obyvatel: 7 604 467
- vznik: 1. srpna 1291
- průmysl: potravinářský (sýr, čokoláda), obráběcí stroje, energetická zařízení, přesná mechanika a optika (laboratorní, měřící, geodetické přístroje a hodinky), chemický, farmaceutický
- pěstuje se: cukrová řepa, brambory, obilniny, ovoce, vinná réva
- chov: skot
- finanční středisko

Státy severní Evropy

22. března 2009 v 15:46 | yellow |  Referáty
Dánsko (Dánské království)

- hlavní město: Kodaň
- náboženství: luteráni
- úřední jazyk: dánština
- státní zřízení: konstituční monarchie
- rozloha: 43 094 km2
- počet obyvatel: 5 500 510
- vznik: 5. června 1849 se stává konstituční monarchií
- průmysl: výroba lodí, zemědělských strojů, elektronika, potravinářský, chemický (dusíkatá hnojiva), cement, dřevozpracující
- pěstuje se: pícniny, ječmen, pšenice, cukrovka, brambory, řepka olejná
- rybolov - tresky, sledi, platýzi
- chov: vepři, skot
- těžba: ropa, zemní plyn, žula, cihlářské hlíny, křída, kaolín, sůl
Finsko (Finská republika)

- hlavní město: Helsinki
- náboženství: luteráni
- úřední jazyk: finština, švédština
- státní zřízení: republika
- rozloha: 338 145 km2
- počet obyvatel: 5 250 275
- vznik: 6. prosince 1917
- průmysl:dřevozpracující, ocelářství, barevná metalurgie, loďařství, chemický (kyselina sírová, fosforečná hnojiva), elektronika (Nokia)
- pěstuje se: ječmen, oves, cukrovka, brambory, řepka olejná
- chov: skot, vepři, sobi, kožešinová zvířata
- těžba: rudy barevných kovů (chrom, zinek, nikl, měď, titan, kobalt, vanad, stříbro), fosfáty, pyrity
Island (Islandská republika)

- hlavní město: Reykjavík
- náboženství: luteránské
- úřední jazyk: islandština (severogermánské jazyky)
- státní zřízení: republika
- rozloha: 103 000 km2
- počet obyvatel: 306 694
- vznik: 17. června 1944
- průmysl: zpracování ryb, výroba hliníku, ferrosilikonu, cementu a umělých hnojiv
- pěstuje se: pícniny, brambory, tuřín, zelenina, květiny, banány (1. v Evropě)
- chov: ovce, skot, poníci
- rybolov - tresky, sledi, velryby
- těžba: diatomin
Norsko (Norské království)

- hlavní město: Oslo
- náboženství: evangelické luteránství
- úřední jazyk: norština
- státní zřízení: konstituční monarchie
- rozloha: 323 802 km2
- počet obyvatel: 4 660 539
- vznik: 7. června 1905
- průmysl: těžba dřeva, výroba oceli a hliníku, elektronika, elektrochemie, speciální slitina, přístroje, loďařství, papírenství, celuléza
- pěstuje se: brambory, ječmen, oves
- chov: ryby (ve fjordech) - treska, sleď, makrela, skot, ovce, sobi, prasata
- těžba: železná ruda, rudy barevných kovů (titan, nikl, měď, olovo), černé uhlí, ropa
Švédsko (Švédské království)

- hlavní město: Stockholm
- náboženství: švédská luteránská církev
- úřední jazyk: švédština
- státní zřízení: konstituční monarchie
- rozloha: 449 964 km2
- počet obyvatel: 9 059 651
- vznik: 6. června 1523
- průmysl: těžba dřeva, výroba celulózy (3.), papíru a pryskyřic, rybolov - sledi, makrely, tresky, automobily (Volvo, Saab, Scania), lodě, letadla (Saab - gripeny), elektrotechnika, chemický (výbušniny), petrochemický, nábytek, ocel
- pěstuje se: cukrovka, pšenice, ječmen, oves, brambory
- chov: skot, vepři, ovce, norci, polární lišky
- těžba: železná ruda, rudy zinku, olova, mědi, wolframu, stříbra a zlata, uhlí, fosfáty, rašelina, kámen

Česká poezie mezi válkami - Poetismus

21. března 2009 v 16:22 | frida |  Sešit literatury
Česká poezie mezi válkami
Poetismus
· vznikl uvnitř básnického sdružení Devětsil, když tam v diskuzích o směřování sdružení zvítězilo křídlo vedené Karlem Teigem a Vítězslavem Nezvalem
· 1924 - vyhlášen program poetismu
· poetisté byli levicově zaměření, "nové proletářské umění"
· jediný český avantgardní směr, který u nás ve 20. letech zdomácněl (prvky kubofuturismu)
· poezie má především bavit, myšlenková stránka = přítěž
· poezie chápána jako hra s představami, cílem je vytvořit co nejhezčí metafory, hrát si se slovy
· časté motivy cirkusu, fotbalových utkání, exotických zemí
· Vítězslav Nezval
o Pantomima
§ první knížka poetismu
§ Papoušek na motocyklu
· programové teze poetismu
· název = metaforistické pojetí poetistické básně (pestrá, barevná, bohatá na asociace)
§ Abeceda
· na každé písmeno abecedy vymyšlena krátká báseň (maximálně 4 verše)
· písmeno v autorovi vyvolalo nějakou asociaci, na kterou navazovaly další asociace
· "Nazváno buď prostou chatrčí
ó palmy přeneste svůj rovník nad Vltavu
šnek má svůj prostý dům z nějž růžky vystrčí
a člověk neví kam by složil hlavu." => písmeno A
· Jaroslav Seifert
o po 2 proletářských sbírkách přešel k poetismu
o Na vlnách TSF (sbírka)
§ Cirkus
· hra s typografií, exotické prostředí cirkusu, žádná myšlenka
· poslední verš: "DNES NAPOSLED" => provokace představivosti (malá tanečnice Chloe je naposled pannou; nebo cirkus zítra odjede,...)
§ Rébus
· čtyřikrát se pod sebou v různých velikostech opakuje "ČTVERÁK ŠTĚSTÍ" a po otočení vzhůru nohama čteme nápis: "čím větší čtverák, tím větší štěstí"
§ Počítadlo
· prsa milenky = připomínají mu "jablka z Austrálie" (prodávaly se tehdy v bílých košíčcích) => líbí se mu tohle "počítadlo lásky"
§ krátké hříčky, spíše anekdoty
· v průběhu své existence se poetismus změnil => rozdíl mezi poetismem 1. poloviny 20. století a poetismem konce 20. let
· jen s hravostí, optimismem a vtipem poetismus nevystačí
· => ke konci 20. let píšou čeští poetisté delší básně s vážnými tématy, smutnými náladami a hlubšími myšlenkami
· Vítězslav Nezval
o Edison
§ dlouhá báseň, 4 zpěvy
§ I. zpěv
· 3 postavy: mladý hráč vracející se z herny, stín sebevraha, vypravěč (lyrický hrdina, básník) => všechny dohromady: Nezval
· refrén: "Bylo tu však něco těžkého co drtí
smutek stesk a úzkost z života i smrti."
=> pocity marnosti, které občas cítí každý
· Nezval se vrací z herny ve špatné náladě a v depresi => u mostu vidí svůj stín (= sebevraha) a vede ho s sebou domů (tam přízrak smrti zmizí, ale pocit marnosti zůstává)
· doma se uklidní => po příchodu domů: verše s anaforou - opakuje se slovo "piják" => piják je posedlý zachycením nezachytitelných odstínů, světel, ženských půvabů...
· => myšlenka: "piják nezachytitelného" = metafora básníka; i on dělá něco tvořivého a staví se na roveň Edisona
· doma bere noviny a vidí v nich obrázek Edisona, který právě vynalezl žárovku => je potěšen tím, že přece jen je možné něco dokázat
· "bylo tu však něco krásného co drtí
odvaha a radost z života i smrti."
=> lékem na pocity marnosti je tvořivá činnost, která člověku dává pocit smysluplnosti jeho života
§ IV. zpěv
· cesta k naplnění vlastního života tvořivou činností není dána každému => člověk se musí snažit a mít i trochu štěstí a náhody
· tisíce lidí projdou životem omezenějším způsobem, jen někteří něco dokáží
· "Tisíc jablek spadlo na nos zeměkoule
a jen Newton doved těžit ze své boule
tisíc lidí mělo epilepsii
a jen svatý Petr uzřel hostii
tisíc hluchých lidí bloudí beze jména
a jen v jednom z nich jsme našli Beethovena..."
§ Edison je stále poetistický => prostředí barů a heren, originální metafory, ALE: melancholická nálada, hluboké myšlenky, promyšlená stavba básně
§ => vyzrálejší poetismus
§ dílo = dvojportrét Nezvala ("vynálezce slov") a Edisona (velkého vynálezce a génia)
§ druh verše - čistá trochej (pravidelné střídání přízvučné a nepřízvučné slabiky)
· Konstantin Biebl
o S lodí, jež dováží čaj a kávu
§ poetistická sbírka
§ vydána 1927 poté, co se Biebl vrátil z cest
§ V Africe
· exotické místo - Afrika, černoši
· bez myšlenky, ironické, bráno s nadhledem
· první fáze poetismu
o Nový Ikaros
§ vyzrálejší poetismus
§ 4 zpěvy, v každém zpěvu je určité vůdčí téma, ale myšlenky se ve zpěvech prolínají a mísí
§ I. zpěv
· hlavní téma: obecná smrtelnost, smrt => všichni jednou umřeme
· dále vzpomíná na své cesty; chce mít křídla fantazie a obletět celý svět (=> název básně); dívá se na nebe a popisuje, co mu připomínají mraky; vzpomíná na své dětství,...
· nakonec dospěje k myšlence smrti
§ II. zpěv
· hlavní téma: válka a zbytečné zabíjení ve válce
§ III. zpěv
· hlavní téma: cestování
§ IV. zpěv
· hlavní téma: láska
§ polytematická báseň na způsob Apollinairova Pásma

Česká poezie mezi válkami - Proletářská poezie

21. března 2009 v 16:21 | frida |  Sešit literatury
Česká poezie mezi válkami
Proletářská poezie
· od 20. let - proletářská poezie = na intelektuály měly vliv sociální rozdíly mezi lidmi za první republiky => vzhlíželi se v Rusku a v marxismu
o stranická, dělnická, třídní
o revolučnost - měla vést masy k socialistické revoluci
o rozvíjí se v organizaci Devětšil - vznik 1920, ale umělci se nakonec rozhodli k avantgardním směrům
· časopisy Červen, Kmen, Proletkult
· Jiří Wolker, Jaroslav Seifert, Konstantin Biebl, Josef Hora, Jindřich Hořejší
· próza: Ivan Olbracht
· Jiří Wolker
o narodil se roku 1900 v rodině ředitele prostějovské banky
o studium práv, přednášky filozofie
o 1923 - dostal tuberkulózu => poslán na léčení do Vysokých Tater; 3 měsíce to vypadalo, že se uzdraví, pak se ale nemoc vrátila
o leden 1924 - zemřel
o miloval život, smrt bral jako tragédii
o Host do domu
§ naivní, chlapecká sbírka
§ nedokáže přijmout, že svět je horší
§ Věci
· dětský pohled na svět
· vše okolo si zlidšťuje
§ Poštovní schránka
§ Pokora
· snaha být součástí nejobyčejnějších věcí - být s nimi spjat
§ Žebráci
· Bůh mu ukázal cestu, kterou by měl jít (vize křesťanské lásky)
§ Nemocná milá
· nemocnou dívku nejvíce trápí, že není schopna lásky
o Těžká hodina
§ její základ tvoří balady (Balada o snu, Balada o nenarozeném dítěti, Balada o očích topičových)
§ Balada o snu
· mladý dělník Jan každý večer chodí městem a vidí, jaký je svět (sociální křivdy, nemocná společnost atd.)
· jedné noci se mu zdá o lepším světě, kde si jsou všichni rovni a mají se rádi => po probuzení je pro něho skutečnost ještě nesnesitelnější
· večer se setkává se svou dívkou Marií, která mu vysvětlí, že když se chce snu zbavit, musí ho uskutečnit
· => nabádá k revoluci
§ Balada o nenarozeném dítěti
· dva mladí lidé spolu čekají dítě, které si nemohou dovolit, a tak jde dívka na potrat
· skrytá revoluční výzva
§ na rozdíl od Erbenovy může Wolkerova balada skončit nadějně; neobsahuje nadpřirozené jevy
§ sociální až socialistická balada
§ s Erbenem má společnou stručnost
o 1922 - Wolker vystoupil z Devětsilu, protože se nechtěl orientovat na avantgardní umění
· Jaroslav Seifert
o ze začátku 20. let vydal 2 sbírky v proletářském duchu (Město v slzách, Samá láska)
o potom přešel k poetismu
o Chudý
§ první část básně = výčet "pokladů" chudého hocha (pes, milenka, škatulka od krému, vyschlá kytka za oknem)
§ druhá část = věří v Komunistický manifest a že jednou bude pánem
§ naivní myšlení a názory lyrického hrdiny
§ ovlivněn naivismem (umělecký směr)
o Slavný den
§ výčet dobrých jídel, které lyrický hrdina nemá, ale chce je
§ naivní
· Josef Hora
o proletářský básník
o Pracující den (sbírka)
§ Dělnická Madona
· báseň postavena na podobenství s křesťanskými prvky
· přibližuje život ženy, žijící ve strašné bídě, která rodí dítě; žena popsána jako strhaná, "odkvetlá"
· její narozený syn = alegorie Ježíše => v budoucnu "vjede do města s evangeliem odboje na rtech"
· => udělá revoluci ("jeho modlitbou bude čin")
· Jindřich Hořejší
o Hudba na náměstí (sbírka)
§ Prodavačka růží
· portrét hezké, ale chudé prodavačky růží
· hezká dívka i květiny => kontrast k sociální situaci
· milostný lyrismus
· místo revolučních vizí se snaží zapůsobit na lidské city
· Konstantin Biebl
o proletářská poezie ve sbírkách Cesta k lidem a Věrný hlas
o blízký přítel Jiřího Wolkera (Věrný hlas je ovlivněn Wolkerovým dílem)
o Věrný hlas (sbírka)
§ Tichounce
· podobné jako Prodavačka růží od Hořejšího
· milostná báseň; stesk nad tím, jak krutá je práce přítelkyně lyrického hrdiny (dívka se mu ztrácí před očima, je špatně placená,...)
· "proč za ty ruce, ty ruce
tak málo se platí?
Já bych dal za ně život."
· => poslední verš = citově nejsilnější => kontrast mezi citem x vykořisťováním

Referát - Robert Merle - Smrt je mým řemeslem

21. března 2009 v 16:21 | frida |  Referáty
název knihy: Smrt je mým řemeslem
(ve francouzském originále: La mort est mon métier)
autor knihy: Robert Merle
rok vydání: 1952 (nakladatelství: Éditions Gallimard); první český překlad: 1955

Komu dedikovat tuto knihu,
ne-li obětem těch,
pro něž smrt je řemeslem?

Životním příběhem jednoho z nejslavnějších masových vrahů 20. století se francouzský spisovatel Robert Merle nechal inspirovat k napsání knihy "Smrt je mým řemeslem". Jde vlastně o beletrizovanou podobu vzpomínek nacistického velitele koncentračního tábora Auschwitz u polské Osvětimi, Rudolfa Franze Ferdinanda Hösse (* 25. listopadu 1900 v Baden-Badenu; † 16. dubna 1947 v Osvětimi), díky které se toho hodně dozvíme o tomto nechvalně proslulém muži, o tom, v jakém prostředí žil a vyrůstal, co ho ovlivňovalo, a jestli byl opravdu "zrůdou" v lidské podobě, nebo pouze poslušným vojákem zvyklým bez námitek plnit i ty nejpodivnější a nejkrutější rozkazy nadřízených.

Život hlavní postavy Rudolfa Langa (Höss se po válce před svým dopadením prý skrýval pod jménem Lang) je vyprávěn ich-formou a děj je chronologicky seřazen. S Rudolfem se setkáváme roku 1913 a jeho osudy celkem podrobně sledujeme až do roku 1945. Následuje stručnější výčet událostí od Langova útěku po porážce Říše ve 2. sv. válce, jeho skrývání-se a následně jeho zatčení, soudu a popravy.

Ať už Merle píše o Langově dětství nebo o jeho kariéře v SS, vždy je objektivní - nekritizuje ani nehodnotí jednání postav - snaží se pouze o přiblížení situace a okolností čtenáři.
Prostředí rodiny Langových je vylíčeno prakticky bez emocí, což může místy působit až děsivě. Heinrich Lang, Rudolfův otec, je bigotní katolík, který kdysi spáchal hřích a doteď dělá vše proto, aby ho odčinil. Modlí se několikrát denně, k víře nutí i svou rodinu, trestá se například tím, že za deště sedí v zimě u dokořán otevřeného okna, bere na sebe hříchy celé rodiny a z Rudolfa chce mít kněze, aby potom on mohl jeho hříchy převzít a činit pokání. Rudolf by raději svoji budoucnost viděl v armádě - řada členů jeho rodiny byla vysoce postaveným důstojníky. Otec, kterého kvůli zdravotním potížím nepřijali za důstojníka, ale o jeho osudu již rozhodl. Ani Heinrichovo úmrtí roku 1914 Rudolfovi nepomůže, protože Lang dal pokyny ohledně synova budoucího povolání vykonavateli své poslední vůle.

Rudolf byl sice vychováván k naprosté kázni a poslušnosti a navíc byl otcem veden k náboženství, ale jednoho dne dojde k incidentu, který ho o jeho víru nadobro připraví. Ještě za otcova života Rudolf způsobí, že si jeho spolužák zlomí nohu. Mladý hoch se jde ihned ze svého hříchu vyzpovídat, aby tím ulehčil otci, před kterým chtěl celou událost udržet v tajnosti, ale otec se o tom stejně dozví. Rudolf je přesvědčen, že zpovědník vyzradil jeho tajemství a není již schopen modlit se k bohu. Ačkoli později zjistí pravdu (Heinrichovi žaloval otec zraněného spolužáka na rodičovské schůzce), víru najít nedokáže a proto je pro něho představa, že se stane knězem, ještě nesnesitelnější.

Po Heinrichově smrti se sice styl života celé rodiny trochu změní, ale Rudolf je již natolik navyklý přesnému řádu, že stejně většinu bývalých otcových rituálů dál dodržuje a pedantsky na nich trvá.

Začíná první světová válka a Robert se po několika pokusech o útěk na frontu ve svých šestnácti letech konečně stane vojákem a je vyslán do Turecka, kde se rychle vyznamená. Přijme také za své motto: "Moje církev je Německo". Vojenský život mu kvůli přísně stanoveným pravidlům plně vyhovuje. Po porážce Německa se ale doma musí vyrovnat nejen se zprávou o matčině smrti a s dotěrným vykonavatelem otcovy závěti, ale především s největším problémem země - s nezaměstnaností. Jeho přítel z armády mu sice sežene práci v továrně, ale Rudolf si znepřátelí ostatní dělníky, protože není schopen přijmout jejich pravidla pro usnadnění-si práce, která jdou proti pracovnímu řádu a proti příkazům nadřízených. Dělníci pohrozí vedení stávkou, pokud nebude Lang okamžitě propuštěn, a tak se mladík, který vlastně neumí nic jiného než poslouchat rozkazy ocitne na dlažbě. Vstoupí do jednotek Freikorpsu, bojuje v Pobaltí, v Horním Slezsku a také v Porúří. Po rozpuštění Freikorpsů pracuje jako dělník na stavbě, ale začíná trpět divnými záchvaty, má halucinace a fantastické představy. Pokouší se o sebevraždu, je ale zachráněn dalším dělníkem, který ho zároveň přivede do NSDAP.

Lang se dostane k vysokému představiteli strany na statek jako podkoní, posléze se vyšvihne na vlastníka svého vlastního pozemku a jeho zaměstnavatel ho ožení s dcerou bohatého sedláka - s Elsou. Rudolf měl sice zatím jen dvě zkušenosti s dívkami, jak sám tvrdil, nebyl moc smyslný, ale s Elsou si rozumějí. Narodí se jim postupně tři děti a Rudolf je vzorným otcem a manželem, což je později v ostrém kontrastu s jeho povoláním.

Rudolf se totiž zalíbí samotnému Himmlerovi (vůdce SS, šéf tajné policie - Gestapa; později ministr vnitra a hlavně organizátor hromadného vyvražďování Židů) a pro své organizační schopnosti a svou poslušnost a věrnost Říši je vybrán jako velitel v koncentračním táboře v Dachau a později dostane za úkol uvést do provozu vyhlazovací tábor u Osvětimi. Lang věří, že Židé jsou nepřáteli Německa a je tedy nutné je zlikvidovat. Více o svém úkolu nepřemýšlí - rozkaz je zkrátka rozkaz. Soustředí se pouze na praktickou stránku věci a podaří se mu splnit takřka nemožné - vymyslí způsob, jak zplynovat a spalovat obrovské a početné přísuny Židů i jiných "pro práci nepoužitelných" vězňů. Jak se později při hádce s manželkou, která se o pravé povaze jeho zaměstnání dozví jen náhodou, sám vyjádří, tato práce mu přijde protivná, ale někdo ji udělat musí a pokud odepře poslušnost on, Himmler si jistě sežene jiného schopného nacistu.

"Ty!" řekla, "ty!"
Chvěla se po celém těle. Její velikánské jiskřící oči mě upřeně pozorovaly.
Vykřikl jsem:
"A ty si myslíš, že mně se to líbí!"
A právě teď mě zaplavila vlna hanby: zradil jsem reichsführera. Prozradil jsem manželce státní tajemství.
"Je to tedy pravda?" křičela Elsa, "zabíjíš je?"
Znovu zazněl její výkřik:
"Zabíjíš je!"

Kromě toho věří, že on žádné zločiny nepáchá, on pouze plní příkazy, a vinni jsou jeho nadřízení, kteří tyto příkazy vydávají.

"Elso, poslouchej mě, musíš to chápat. To jsou jenom ti práce neschopní. Pro všechny není jídlo. Je to pro ně mnohem lepší..."
Její tvrdý, nemilosrdný pohled se nezměnil. Pokračoval jsem:
"... poslat je tam..., než je nechat umřít hlady."
"Tak takhle sis to vymyslel!" řekla tiše.
"Já přece ne! Já za to ani nemohu! Je to rozkaz...!"
Řekla s opovržením:
"Kdo by mohl vydat takový rozkaz?"
"Reichsführer."
Úzkostí se mi sevřelo hrdlo: znovu jsem ho zradil.
"Reichsführer?" opakovala Elsa.
Roztřásly se jí rty a řekla přidušeně:
"Ten..., co k němu přicházely děti s takovou důvěrou!!
Šeptala:
"Proč ale? Proč?"
Pokrčil jsem rameny:
"Tomu nemůžeš rozumět. Takové věci ty prostě nechápeš. Našimi úhlavními nepřáteli jsou židi. To snad víš. To židi rozpoutali válku. Když je nezlikvidujeme teď, tak oni sami později vyhladí celý německý národ."
"To je přece nesmysl," ozvala se a s neslýchanou zatvrzelostí. "Jak by nás mohli vyhladit, když válku vyhrajeme my?"
Díval jsem se na ni s ústy dokořán. O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Opravdu jsem nevěděl, co si myslet. Obrátil jsem hlavu a po chvíli jsem řekl:
"Je to rozkaz."

Teprve po porážce Říše roku 1945 si poprvé připustí, že nejednal správně, a to tehdy, když se - sám a na útěku - dozví, že Himmler, místo aby přijal odpovědnost za své rozkazy, spáchal sebevraždu, aby unikl soudu a zaslouženému trestu. Narozdíl od něho Lang po svém následném zatčení (14. března) vezme činy svých podřízených na sebe a u výslechu se ani nesnaží popírat, čeho se dopustil (nezapomíná však zdůrazňovat, že se jednalo pouze o vykonávání rozkazů, které nemohl ovlivnit). Lang je odsouzen soudem ve Varšavě k smrti oběšením a rozsudek je vykonán na šibenici v Osvětimi.

Kniha je psána velmi čtivě a sugestivně, čtenář si může dané situace dobře představit a díky zvolené ich-formě v podstatě nepřímo nahlédnout do pravděpodobných myšlenek někoho takového, jako byl Rudolf Höss.
Na místa konání děje neklade Merle takový důraz - někdy jsou města nebo tábory označeny pouze počátečními písmeny. Podrobněji se jim věnuje v závěru knihy. Používá hovorových výrazů (kápo = dozorce vybraný z vězňů) a germanismů, například hodnosti německých vojáků a názvy vojenských jednotek jsou ponechány v originále, což pouze zvyšuje autentičnost díla. (deník Völkischer Beobachter, pan oberst, reichsführer, untersturmführer - podporučík, hauptsturmführer - kapitán, obersturmführer - nadporučík, sturmbannführer - major, gruppenführer - generál SS, obersturmbannführer - podplukovník SS, lagerführer - vedoucí tábora, sonderkommando - zvláštní oddíl, ostraum - východní prostor, RSHA - Reichssicherheitshauptamt - Hlavní úřad říšské bezpečnosti)

Rudolfa Langa bych charakterizovala jako zodpovědného, cílevědomého a věrného vojáka, který bezvýhradně poslouchá rozkazy svých nadřízených a zadané úkoly plní vždy s maximálním nasazením.

Tato kniha se mi velmi líbila jak svým zajímavým tématem, tak i stylem, jakým je psána. Myslím, že Merle objektivně přiblížil život svého hlavního hrdiny a díky podrobnému popisu jeho dětství a rodinné situace si čtenář dovede udělat představu o okolnostech ovlivňujících vývoj osobnosti, která se mohla stát hrdinou, pokud by zvolila "správnou" stranu.

Cover With or Without You

20. března 2009 v 15:22 U2

tak tohle sem musím dát... ;) jasně - originál to není, ale i tak myslím, že je to dooost dobrý ;)
(navíc jsem si chtěla zkusit vložit vido jistým "jiným" způsobem... )


srandovní japonská reklama

17. března 2009 v 23:09 Kravinky


Cedars Of Lebanon

17. března 2009 v 18:27 No Line On The Horizon
Yesterday I spent asleep
Woke up in my clothes in a dirty heap
Spent the night trying to make a deadline
Squeezing complicated lives into a simple headlines
I have your face here in an old Polaroid
Tidying the children's clothes and toys
You're smiling back to me, I took the photo from the fridge
Can't remember what then we did
I haven't been with a woman, it feels like for years
Thought of you the whole time, your salty tears
This shitty world sometimes produces a rose
The scent of it lingers and then it just goes
Return the call to home
The worst of us ate a long drawn out confession
The best of us are geniuses of compression
You say you're not going to leave the truth alone
I'm here 'cos I don't want to go home
Child drinking dirty water from the river bank
Soldier brings oranges he got out from a tank
I'm waiting on the waiter, he's taking a while to come
Watching the sun go down on Lebanon
Return the call to home
Now I've got a head like a lit cigarette
Unholy clouds reflecting in a minorette
You're so high above me, higher than everyone
Where are you in the Cedars of Lebanon?
Choose your enemies carefully 'cos they will define you
Make them interesting 'cos in some ways they will mind you
They're not there in the beginning but when your story ends
Gonna last with you longer than your friends

Breathe

17. března 2009 v 18:13 No Line On The Horizon
16th June, nine 0 five, door bell rings
Man at the door says if I want to stay alive a bit longer
There's a few things I need you to know. Three
Coming from a long line of travelling sales people on my mother's side
I wasn't gonna buy just anyone's cockatoo
So why would I invite a complete stranger into my home
Would you?
These days are better than that
These days ate better than that
Every day I die again, and again I'm reborn
Every day I have to find the courage
To walk out into the streets
< /p>
With arms out
Got a love you can't defeat
Neither down or out
There's nothing you have that I need
I can breathe
Breathe now
16th of June, Chinese stocks are going up
And I'm coming down with some new Asian virus
Ju Ju man, Ju Ju man
Doc says you're fine, or dying
Please
Nine 0 nine, St John Divine, on the line, my pulse is fine
But I'm running down the road like loose electricity
While the band in my head plays a striptease
The roar that lies on the other side of silence
The forest fire that is fear so deny it
Walk out into the streets
Sing your heat out
The people we meet
Will not be drowned out
There's nothing you have that I need
I can breathe
Breathe now
Yeah, yeah
We are people borne of sound
The songs are in our eyes
Gonna wear them like a crown
Walk out, into the sunburst street
Sing your heart out, sing my heart out
I've found grace, it's all that I found
And I can breathe
Breathe now

White As Snow

17. března 2009 v 17:57 No Line On The Horizon
Where I came from there were no hills at all
The land was flat, the highway straight and wide
My brother and I would drive for hours
Like we had years instead of days
Our faces as pale as the dirty snow
Once I knew there was a love divine
Then came a time I thought it knew me not
Who can forgive forgiveness where forgiveness is not
Only the lamb as white as snow
And the water, it was icy
And it washed over me
And the moon shone above me
Now this dry ground it bears no fruit at all
Only poppies laugh under the crescent moon
The road refuses strangers
The land the seeds we sow
Where might we find the lamb as white as snow
As boys we would go hunting in the woods
To sleep the night shooting out the stars
Now the wolves are every passing stranger
Every face we cannot know
If only a heart could be as white as snow
If only a heart could be as white as snow

FEZ - Being Born

17. března 2009 v 17:39 No Line On The Horizon
Six o'clock
On the autoroute
Burning rubber, burning chrome
Bay of Cadiz and ferry home
Atlantic sea cut glass
African sun at last
Lights… flash past…
Like memories
A speeding head, a seeding heart
I'm being born, a bleeding start
The engines roar, blood curling wail
Head first then foot
Then heart sets sail

Robert Merle - Smrt je mým řemeslem

15. března 2009 v 1:04 | frida |  Čtenářský deník
Robert Merle
Smrt je mým řemeslem

Hlavní postavy: Rudolf Lang
Životem jednoho z nejslavnějších masových vrahů 20. století se Merle nechal inspirovat k napsání této knihy. Jde vlastně o beletrizovanou podobu vzpomínek nacistického velitele koncentračního tábora Auschwitz u polské Osvětimi, Rudolfa Franze Ferdinanda Hösse (* 25. listopadu 1900 v Baden-Badenu; † 16. dubna 1947 v Osvětimi), díky které se dozvíme o životě tohoto nechvalně proslulého muže a o tom, v jakém prostředí žil a vyrůstal, co ho ovlivňovalo, a jestli byl opravdu "zrůdou" v lidské podobě, nebo pouze poslušným vojákem zvyklým bez námitek plnit rozkazy nadřízených.
Rudolf Lang není tak úplně smyšlené jméno - Höss se pod ním prý skrýval v krátkém období mezi koncem války a svým dopadením anglickým vojáky 11. března 1946.
Rudolf Lang měl těžké dětství - jeho otec, Heinrich Lang, byl nepříliš úspěšný obchodník, který se po spáchání blíže neurčeného hříchu v Paříži rozhodl plně oddat Bohu a stal se z něho bigotní katolík, který přísně dodržuje všechna přikázání, chodí denně v pět hodin ráno na mše, libuje si v nuzných podmínkách a v týrání-se, ve volných chvílích se modlí a obětavě na sebe přebírá hříchy celé rodiny. Rudolfova matka, Marta Langová, je plně oddána svému muži, nedokáže se mu vzepřít a nedokáže před ním ochránit ani své děti, které se otce bojí, přestože na ně nikdy nevztáhl ruku a neuhodil je. Jediný kdo děti jakž-takž ochraňuje, je služebná Marie, která sice neschvaluje výchovné metody, které jsou u Langů užívány, ale nemůže nic změnit a pouze dětem (hlavně Rudolfovi) pomáhá těžké chvíle překonávat. Například třináctiletému Rudolfovi dodává odvahy, když se chlapec bojí chodit doma na záchod kvůli strašidelnému portrétu Ďábla, který visí na dveřích.
Langovi mají ještě dvě dcery - Gerdu a Bertu - a černou ovcí rodiny je Martin bratr Franz, který je vojákem. Většina mužských členů rodiny Langových se vydala na vojenskou dráhu a dosáhla poměrně vysokých šarží, Heinrich Lang nebyl kvůli špatnému zdravotnímu stavu přijat mezi důstojníky a na armádu zanevřel. Rudolf sice doufá, že jednoho dne bude i jeho portrét viset mezi portréty slavných předků-vojevůdců na zdi v salóně, ale už z otcova chování k Franzovi mu je jasné, že jeho sen stát se vojákem se nejspíš nesplní.
Jeho obavy se jen potvrdí, když si ho otec jednoho dne zavolá a svěří mu svůj velkolepý plán o jeho budoucnosti. Rudolf se má stát knězem, aby se po otcově smrti ujal starosti o rodinné (i otcovy) hříchy. Tomuto osudu nelze uniknout - Heinrich to slíbil Panně Marii a i kdyby náhle zemřel, pokyny o synově budoucím povolání jsou obsaženy v jeho poslední vůli.
Stane se ale něco, s čím Heinrich nepočítal. Rudolf totiž náhle a nenávratně ztratí svou víru poté, co je přesvědčen, že jeho kněz vyzradil zpovědní tajemství, které mu svěřil. Jednoho dne totiž napadne svého spolužáka, který ho vyrušoval v jeho pravidelném rituálu (počítání kroků od stěny školy ke kapli). Hans Werner se ráně vyhne, ale na zmrzlé zemi uklouzne a zlomí si nohu. Rudolf je přesvědčen, že kamarádovo zranění je jeho vina a jde se ihned vyzpovídat, aby nemusel o prohřešku říkat otci, protože nechce, aby vzal Heinrich i tento hřích na sebe. Na rodičovské schůzce ale díky Wernerovu otci vyjde vše najevo a Rudolfovi je uložen přísný trest - musí se nahlas modlit společně s otcem. Rozrušený chlapec ale netuší, kde se jeho otec o nehodě dozvěděl, obviňuje kněze ze zrady a není schopen se modlit. Krátce na to onemocní. Jeho zdravotní stav se sice zlepší, ale jeho víra se již nikdy nevrátí a později se dokonce Rudolf nechá vyškrtnout ze seznamu věřících.
Roku 1914 Heinrich Lang umírá a zdá se, že by se nyní Rudolfův život mohl stát normálním - matka ani sestry netrvají na pravidelném modlení-se ani na každodenním chození do kostela. Rudolf se ale nedokáže zbavit zažitých návyků a bez příkazů a pevného řádu si připadá nervózní a někdy trpí i záchvaty. Ve své víře sice časem poleví, ale potřebu řádu bude mít celý život - i díky tomu se začne cítit stále více přitahován vojenským životem.
Začíná první světová válka a Rudolf chce udělat vše proto, aby se dostal na frontu. Kvůli nízkému věku je to ale nemožné. Po dvou nezdařených pokusech o útěk do předních linií se šestnáctiletý Rudolf coby pomocník v nemocnici setkává s rytmistrem Güntherem, který ho ochotně naučí své motto: "Moje církev je Německo!" a poté, co v Rudolfovi objeví zapáleného vlastence, propašuje mladíka na frontu jako svého podřízeného.
Rudolf odjíždí bojovat do Turecka, zažije první zabíjení, je několikrát raněn, získává několik ocenění za statečnost a nakonec je povýšen na poddůstojníka. Válka ale brzy končí - a to porážkou Německa - a v nové republice není pro Rudolfa, zdá se, místo. Neumí vlastně nic - jen zabíjet a plnit rozkazy. Marta Langová během války zemřela, doma na něho čekají jen svobodné sestry, vdova po strýci Franzovi (který padl ve Francii) a vykonavatel otcovy poslední vůle, který je ochoten udělat cokoli jen aby se Rudolf stal knězem, jak je to předurčeno. S tím se ale mladík nehodlá smířit. Raději uteče a žije se svým kamarádem z armády Schraderem, který se o poněkud nepraktického Rudolfa stará jako o mladšího bratra. Schrader oběma najde práci v továrně, ale jsou nuceni odejít, protože si Rudolf svým pracovním nasazením nadělal spoustu nepřátel ve starých dělnících, kteří jeho tempu nestačili a tak se proti němu spolčili, aby nebyli sami propuštěni. V továrně se také poprvé negativně projevila Rudolfova osobnost, když se nedokázal vzdát příkazů, ačkoli věděl, že tím ohrozí ostatní (jeho kolega, který jeho tempu nestačil, ho žádal, aby trochu zpomalil, ale Rudolf odmítl s tím, že je jeho povinností dělat práci pořádně a podle nařízení).
Po tomto neúspěchu se Schraderem odešli, nechali se naverbovat do Freikorpsu a odjeli bojovat do Pobaltí. Bojovali i v Porúří, potlačovali povstání Poláků v Horním Slezsku, a potom byly jednotky Freikorpsu rozpuštěny. Schrader zemřel v boji a Rudolf se začal živit civilní prací.
Německo ale zažívalo hospodářkou krizi a nezaměstnanost byla obrovská. Rudolfovi se podařilo sehnat práci na stavbě mostu. Byla to namáhavá a vyčerpávající práce a jednoho dne to Rudolf, který neměl moc peněz na živobytí, nevydržel a omdlel. Jeho spolupracovníci ho kryli a předstírali poruchu, aby nebyl vyhozen, ale on to nedovedl ocenit a ještě jim v duchu vyčítal, že oklamali svého nadřízeného a že se nedrželi svých rozkazů. Začíná mít podivné záchvaty a znovu se objevuje nemoc z mládí. Rudolf je nespokojený s tím, co se z něho stalo - je nyní pouze "lopatou", zatímco mohl vykonávat hrdinské činy na bojišti, jak si vysnil. Rozhodne se spáchat sebevraždu, ale jeho spolupracovník ze stavby ho zachrání a ukáže mu novou cestu - přivede Rudolfa do NSDAP.
Rudolf se dostane do strany, díky své válečné minulosti, píli a poslušnosti získá místo v hřebčinci plukovníka barona von Jeseritz v Pomořanech, stane se jeho oblíbencem a je mu nabídnuta vlastní usedlost. Sice se mu moc nelíbí, že se musí oženit s dcerou jednoho z Jeseritzových sedláků, s Elsou, ale nakonec spolu oba celkem dobře vycházejí - ačkoli, jak Rudolf říká - není smyslný, což znamená, že ho ženy moc nezajímají. Přesto má s Elsou několik dětí.
Po čase si ho všimne sám Himmler, který potřebuje někoho schopného na důležitý úkol.

V červnu jsem dostal rozkaz, abych odjel se svou eskadronou do S. a účastnil se tam přehlídky jízdy SS. Defilovali jsme ulicemi vyzdobenými prapory s hákovým křížem, vše se odbývalo podle plánu, v naprostém pořádku a za příkladného nadšení obyvatel. Když Himmler provedl velice pečlivě inspekci, pronesl projev, který na mě hluboce zapůsobil. Myšlenky, které přednášel, byly vlastně mně i ostatním příslušníkům SS už dávno dobře známé. Ale poslouchat je při takové příležitosti přímo z úst reichsführera se mi jevilo jako skvělé potvrzení jejich správnosti.
Reichsführer nejdřív připomněl těžké měsíce, které prožívaly SS strana před převzetím moci, kdy "se k nám lidé obraceli zády a mnozí z nás prošli vězením". Bohudík však hnutí i SS v této zkoušce obstály. A nyní nám vůle Německa přinesla vítězství.
Toto vítězství, prohlásil slavnostně Himmler, nic nemění a ani nesmí změnit na morální výši oddílů v černém. Členové SS zůstanou i za jasných dnů tím, čím byli v období bouře. Zůstanou vojáky, jejichž jediným zákonem je čest. Již v dávných dobách, za časů teutonských rytířů, pokračoval Himmler, byla čest považována za nejvyšší ctnost vojáka. Ale tenkrát nebyl ještě pojem cti zcela jasný. V praxi pak naráželi vojáci často na překážky najít mezi mnoha cestami tu, jež se jim zdála nejčestnější. Tato nejistota, a reichsführer je šťastný, že to může prohlásit, již pro příslušníky SS neexistuje. Náš führer Adolf Hitler určil jednou provždycky, co je to čest SS. Z této definice stanovil heslo svého elitního vojska: "Tvá čest," řekl vůdce, "je věrnost." Pro budoucí dny je tedy vše zcela prosté a jasné. Už není nutné dotazovat se vlastního svědomí. Stačí jen být věrný, to znamená poslouchat. Naší povinností, naší jedinou povinností je poslušnost. A díky naprosté poslušnosti, odpovídající plně duchu černých oddílů, máme jistotu, že se nikdy nemůžeme mýlit, že půjdeme vždy správnou cestou, že budeme ve dnech dobrých i zlých neochvějně sloužit věčně platné zásadě: Německo, Německo nade vše.

Rudolf se stane členem SS, účastní se vojenské přehlídky, a je vybrán jako správce koncentračního tábora v Dachau, kde byl před několika lety sám vězněn. Stěhuje se na místo i s rodinou, jeho práce je úspěšná a proto je povolán, aby zavedl nový koncentrační tábor u polské Osvětimi. Začíná druhá světová válka a Rudolf se pokouší dostat se na frontu. Jeho žádosti ale není ani jednou vyhověno, protože je příliš zasvěcen do plánů pro vyhlazování Židů a pro Himmlera by bylo pouze přítěží, kdyby musel zacvičovat někoho jiného. Proto musí Lang zůstat v Osvětimi - stranou od války. Zato je před něj postaven složitý úkol - musí zvýšit výkonnost vyhlazovacích táborů. Nadřízení se mu chystají posílat enormní počet zajatců a on musí zařídit, aby byli včas likvidováni. Rudolf tuto práci bere pouze jako plnění rozkazu, o morální stránce věci nepřemýšlí. Zato důkladně zkoumá praktickou stránku věci a přichází s efektivním řešením jak zplynování (začne používat Cyklon B) tak spalování mrtvol. Jeho rodina dokonce o náplni jeho práce nic netuší. Nadřízení jsou s Rudolfem spokojeni, on sám netrpí nejmenšími výčitkami svědomí. Zastává teorii, že vrahy jsou vlastně ti, co likvidaci nařizují, ne on, který ji provádí. Jeho žena Elsa se o tom nakonec náhodou dozví...

"Ty!" řekla, "ty!"
Chvěla se po celém těle. Její velikánské jiskřící oči mě upřeně pozorovaly.
Vykřikl jsem:
"A ty si myslíš, že mně se to líbí!"
A právě teď mě zaplavila vlna hanby: zradil jsem reichsführera. Prozradil jsem manželce státní tajemství.
"Je to tedy pravda?" křičela Elsa, "zabíjíš je?"
Znovu zazněl její výkřik:
"Zabíjíš je!"
Bleskurychle jsem ji uchopil za rameno, položil jí ruku na ústa a řekl:
"Jenom ne tak hlasitě, Elso. Prosím, ne tak hlasitě."
Zamžikala očima, vyškubla se mi, odtáhl jsem ruku od jejích úst. Elsa se zaposlouchala, chvíli jsme zůstali bez hnutí, tiší a jako spojenci jsme naslouchali zvukům v domě.
Řekla tichým normálním hlasem:
"Paní Müllerová již zřejmě odešla."
"A služka?"
"Pere v suterénu. A děti spí."
Ještě chvíli jsme tiše poslouchali. Potom se otočila, podívala se na mne, a jako by si najednou uvědomila, kdo jsem, její tvář se znovu změnila hrůzou a znovu se přitiskla ke dveřím.
Stálo mě to hodně sil, abych jí mohl říct:
"Elso, poslouchej mě, musíš to chápat. To jsou jenom ti práce neschopní. Pro všechny není jídlo. Je to pro ně mnohem lepší..."
Její tvrdý, nemilosrdný pohled se nezměnil. Pokračoval jsem:
"... poslat je tam..., než je nechat umřít hlady."
"Tak takhle sis to vymyslel!" řekla tiše.
"Já přece ne! Já za to ani nemohu! Je to rozkaz...!"
Řekla s opovržením:
"Kdo by mohl vydat takový rozkaz?"
"Reichsführer."
Úzkostí se mi sevřelo hrdlo: znovu jsem ho zradil.
"Reichsführer?" opakovala Elsa.
Roztřásly se jí rty a řekla přidušeně:
"Ten..., co k němu přicházely děti s takovou důvěrou!!
Šeptala:
"Proč ale? Proč?"
Pokrčil jsem rameny:
"Tomu nemůžeš rozumět. Takové věci ty prostě nechápeš. Našimi úhlavními nepřáteli jsou židi. To snad víš. To židi rozpoutali válku. Když je nezlikvidujeme teď, tak oni sami později vyhladí celý německý národ."
"To je přece nesmysl," ozvala se a s neslýchanou zatvrzelostí. "Jak by nás mohli vyhladit, když válku vyhrajeme my?"
Díval jsem se na ni s ústy dokořán. O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Opravdu jsem nevěděl, co si myslet. Obrátil jsem hlavu a po chvíli jsem řekl:
"Je to rozkaz."

Od té doby vztah Elsy k němu značně ochladl, nepřijala ani jeho argument, že: "Kdybych odepřel poslušnost, dělal by to místo mě někdo druhý!"
Koncem dubna 1945 začal hromadný útěk Němců z Polska. 5. května podepsalo Německou bezpodmínečnou kapitulaci wehrmachtu, Himmler byl zatčen a spáchal sebevraždu. To Rudolfa rozzlobilo, protože pokládal Himmlera za jediného odpovědného za všechny vraždy v táborech a předpokládal, že se Himmler převezme svou odpovědnost.
Později u soudu odpoví na otázku, zda je stále přesvědčen, že bylo nutné vyhladit židy:
"Ne. Už o tom nejsem přesvědčen."
"Proč?"
"Protože Himmler spáchal sebevraždu. To dokazuje, že nebyl opravdovým šéfem. A když nebyl skutečným šéfem, mohl mi velice snadno lhát, když mi vysvětloval, že vyhlazení židů je nezbytné."
Sám Rudolf byl demobilizován do Gottrupelu na statek jistého Georga Pützlera, kde ho 14. března zatkli. Jeho manželka s dětmi se tou dobou skrývali u známých. Rudolf později svědčil při procesu v Norimberku, poté byl předán Polákům a 11. března 1947 byl zahájen soudní proces, jehož závěrem byl Lang odsouzen k trestu smrti oběšením. Trest byl vykonán právě na šibenici v Osvětimi. Při výsleších a při svých výpovědích Lang sice přiznal, že mu byly rozkazy nadřízených protivné, a že se mu práce na zabíjení miliónů lidí nelíbila, ale přesto vykonal vše, co mu bylo přikázáno. Na otázku, zda by udělal to, co udělal, kdyby se situace opakovala, odpověděl:
"Dělal bych to, kdybych k tomu dostal rozkaz."