"Když to není rozbité, nespravuj to."

Referát - Robert Merle - Smrt je mým řemeslem

21. března 2009 v 16:21 | frida |  Referáty
název knihy: Smrt je mým řemeslem
(ve francouzském originále: La mort est mon métier)
autor knihy: Robert Merle
rok vydání: 1952 (nakladatelství: Éditions Gallimard); první český překlad: 1955

Komu dedikovat tuto knihu,
ne-li obětem těch,
pro něž smrt je řemeslem?

Životním příběhem jednoho z nejslavnějších masových vrahů 20. století se francouzský spisovatel Robert Merle nechal inspirovat k napsání knihy "Smrt je mým řemeslem". Jde vlastně o beletrizovanou podobu vzpomínek nacistického velitele koncentračního tábora Auschwitz u polské Osvětimi, Rudolfa Franze Ferdinanda Hösse (* 25. listopadu 1900 v Baden-Badenu; † 16. dubna 1947 v Osvětimi), díky které se toho hodně dozvíme o tomto nechvalně proslulém muži, o tom, v jakém prostředí žil a vyrůstal, co ho ovlivňovalo, a jestli byl opravdu "zrůdou" v lidské podobě, nebo pouze poslušným vojákem zvyklým bez námitek plnit i ty nejpodivnější a nejkrutější rozkazy nadřízených.

Život hlavní postavy Rudolfa Langa (Höss se po válce před svým dopadením prý skrýval pod jménem Lang) je vyprávěn ich-formou a děj je chronologicky seřazen. S Rudolfem se setkáváme roku 1913 a jeho osudy celkem podrobně sledujeme až do roku 1945. Následuje stručnější výčet událostí od Langova útěku po porážce Říše ve 2. sv. válce, jeho skrývání-se a následně jeho zatčení, soudu a popravy.

Ať už Merle píše o Langově dětství nebo o jeho kariéře v SS, vždy je objektivní - nekritizuje ani nehodnotí jednání postav - snaží se pouze o přiblížení situace a okolností čtenáři.
Prostředí rodiny Langových je vylíčeno prakticky bez emocí, což může místy působit až děsivě. Heinrich Lang, Rudolfův otec, je bigotní katolík, který kdysi spáchal hřích a doteď dělá vše proto, aby ho odčinil. Modlí se několikrát denně, k víře nutí i svou rodinu, trestá se například tím, že za deště sedí v zimě u dokořán otevřeného okna, bere na sebe hříchy celé rodiny a z Rudolfa chce mít kněze, aby potom on mohl jeho hříchy převzít a činit pokání. Rudolf by raději svoji budoucnost viděl v armádě - řada členů jeho rodiny byla vysoce postaveným důstojníky. Otec, kterého kvůli zdravotním potížím nepřijali za důstojníka, ale o jeho osudu již rozhodl. Ani Heinrichovo úmrtí roku 1914 Rudolfovi nepomůže, protože Lang dal pokyny ohledně synova budoucího povolání vykonavateli své poslední vůle.

Rudolf byl sice vychováván k naprosté kázni a poslušnosti a navíc byl otcem veden k náboženství, ale jednoho dne dojde k incidentu, který ho o jeho víru nadobro připraví. Ještě za otcova života Rudolf způsobí, že si jeho spolužák zlomí nohu. Mladý hoch se jde ihned ze svého hříchu vyzpovídat, aby tím ulehčil otci, před kterým chtěl celou událost udržet v tajnosti, ale otec se o tom stejně dozví. Rudolf je přesvědčen, že zpovědník vyzradil jeho tajemství a není již schopen modlit se k bohu. Ačkoli později zjistí pravdu (Heinrichovi žaloval otec zraněného spolužáka na rodičovské schůzce), víru najít nedokáže a proto je pro něho představa, že se stane knězem, ještě nesnesitelnější.

Po Heinrichově smrti se sice styl života celé rodiny trochu změní, ale Rudolf je již natolik navyklý přesnému řádu, že stejně většinu bývalých otcových rituálů dál dodržuje a pedantsky na nich trvá.

Začíná první světová válka a Robert se po několika pokusech o útěk na frontu ve svých šestnácti letech konečně stane vojákem a je vyslán do Turecka, kde se rychle vyznamená. Přijme také za své motto: "Moje církev je Německo". Vojenský život mu kvůli přísně stanoveným pravidlům plně vyhovuje. Po porážce Německa se ale doma musí vyrovnat nejen se zprávou o matčině smrti a s dotěrným vykonavatelem otcovy závěti, ale především s největším problémem země - s nezaměstnaností. Jeho přítel z armády mu sice sežene práci v továrně, ale Rudolf si znepřátelí ostatní dělníky, protože není schopen přijmout jejich pravidla pro usnadnění-si práce, která jdou proti pracovnímu řádu a proti příkazům nadřízených. Dělníci pohrozí vedení stávkou, pokud nebude Lang okamžitě propuštěn, a tak se mladík, který vlastně neumí nic jiného než poslouchat rozkazy ocitne na dlažbě. Vstoupí do jednotek Freikorpsu, bojuje v Pobaltí, v Horním Slezsku a také v Porúří. Po rozpuštění Freikorpsů pracuje jako dělník na stavbě, ale začíná trpět divnými záchvaty, má halucinace a fantastické představy. Pokouší se o sebevraždu, je ale zachráněn dalším dělníkem, který ho zároveň přivede do NSDAP.

Lang se dostane k vysokému představiteli strany na statek jako podkoní, posléze se vyšvihne na vlastníka svého vlastního pozemku a jeho zaměstnavatel ho ožení s dcerou bohatého sedláka - s Elsou. Rudolf měl sice zatím jen dvě zkušenosti s dívkami, jak sám tvrdil, nebyl moc smyslný, ale s Elsou si rozumějí. Narodí se jim postupně tři děti a Rudolf je vzorným otcem a manželem, což je později v ostrém kontrastu s jeho povoláním.

Rudolf se totiž zalíbí samotnému Himmlerovi (vůdce SS, šéf tajné policie - Gestapa; později ministr vnitra a hlavně organizátor hromadného vyvražďování Židů) a pro své organizační schopnosti a svou poslušnost a věrnost Říši je vybrán jako velitel v koncentračním táboře v Dachau a později dostane za úkol uvést do provozu vyhlazovací tábor u Osvětimi. Lang věří, že Židé jsou nepřáteli Německa a je tedy nutné je zlikvidovat. Více o svém úkolu nepřemýšlí - rozkaz je zkrátka rozkaz. Soustředí se pouze na praktickou stránku věci a podaří se mu splnit takřka nemožné - vymyslí způsob, jak zplynovat a spalovat obrovské a početné přísuny Židů i jiných "pro práci nepoužitelných" vězňů. Jak se později při hádce s manželkou, která se o pravé povaze jeho zaměstnání dozví jen náhodou, sám vyjádří, tato práce mu přijde protivná, ale někdo ji udělat musí a pokud odepře poslušnost on, Himmler si jistě sežene jiného schopného nacistu.

"Ty!" řekla, "ty!"
Chvěla se po celém těle. Její velikánské jiskřící oči mě upřeně pozorovaly.
Vykřikl jsem:
"A ty si myslíš, že mně se to líbí!"
A právě teď mě zaplavila vlna hanby: zradil jsem reichsführera. Prozradil jsem manželce státní tajemství.
"Je to tedy pravda?" křičela Elsa, "zabíjíš je?"
Znovu zazněl její výkřik:
"Zabíjíš je!"

Kromě toho věří, že on žádné zločiny nepáchá, on pouze plní příkazy, a vinni jsou jeho nadřízení, kteří tyto příkazy vydávají.

"Elso, poslouchej mě, musíš to chápat. To jsou jenom ti práce neschopní. Pro všechny není jídlo. Je to pro ně mnohem lepší..."
Její tvrdý, nemilosrdný pohled se nezměnil. Pokračoval jsem:
"... poslat je tam..., než je nechat umřít hlady."
"Tak takhle sis to vymyslel!" řekla tiše.
"Já přece ne! Já za to ani nemohu! Je to rozkaz...!"
Řekla s opovržením:
"Kdo by mohl vydat takový rozkaz?"
"Reichsführer."
Úzkostí se mi sevřelo hrdlo: znovu jsem ho zradil.
"Reichsführer?" opakovala Elsa.
Roztřásly se jí rty a řekla přidušeně:
"Ten..., co k němu přicházely děti s takovou důvěrou!!
Šeptala:
"Proč ale? Proč?"
Pokrčil jsem rameny:
"Tomu nemůžeš rozumět. Takové věci ty prostě nechápeš. Našimi úhlavními nepřáteli jsou židi. To snad víš. To židi rozpoutali válku. Když je nezlikvidujeme teď, tak oni sami později vyhladí celý německý národ."
"To je přece nesmysl," ozvala se a s neslýchanou zatvrzelostí. "Jak by nás mohli vyhladit, když válku vyhrajeme my?"
Díval jsem se na ni s ústy dokořán. O tom jsem nikdy nepřemýšlel. Opravdu jsem nevěděl, co si myslet. Obrátil jsem hlavu a po chvíli jsem řekl:
"Je to rozkaz."

Teprve po porážce Říše roku 1945 si poprvé připustí, že nejednal správně, a to tehdy, když se - sám a na útěku - dozví, že Himmler, místo aby přijal odpovědnost za své rozkazy, spáchal sebevraždu, aby unikl soudu a zaslouženému trestu. Narozdíl od něho Lang po svém následném zatčení (14. března) vezme činy svých podřízených na sebe a u výslechu se ani nesnaží popírat, čeho se dopustil (nezapomíná však zdůrazňovat, že se jednalo pouze o vykonávání rozkazů, které nemohl ovlivnit). Lang je odsouzen soudem ve Varšavě k smrti oběšením a rozsudek je vykonán na šibenici v Osvětimi.

Kniha je psána velmi čtivě a sugestivně, čtenář si může dané situace dobře představit a díky zvolené ich-formě v podstatě nepřímo nahlédnout do pravděpodobných myšlenek někoho takového, jako byl Rudolf Höss.
Na místa konání děje neklade Merle takový důraz - někdy jsou města nebo tábory označeny pouze počátečními písmeny. Podrobněji se jim věnuje v závěru knihy. Používá hovorových výrazů (kápo = dozorce vybraný z vězňů) a germanismů, například hodnosti německých vojáků a názvy vojenských jednotek jsou ponechány v originále, což pouze zvyšuje autentičnost díla. (deník Völkischer Beobachter, pan oberst, reichsführer, untersturmführer - podporučík, hauptsturmführer - kapitán, obersturmführer - nadporučík, sturmbannführer - major, gruppenführer - generál SS, obersturmbannführer - podplukovník SS, lagerführer - vedoucí tábora, sonderkommando - zvláštní oddíl, ostraum - východní prostor, RSHA - Reichssicherheitshauptamt - Hlavní úřad říšské bezpečnosti)

Rudolfa Langa bych charakterizovala jako zodpovědného, cílevědomého a věrného vojáka, který bezvýhradně poslouchá rozkazy svých nadřízených a zadané úkoly plní vždy s maximálním nasazením.

Tato kniha se mi velmi líbila jak svým zajímavým tématem, tak i stylem, jakým je psána. Myslím, že Merle objektivně přiblížil život svého hlavního hrdiny a díky podrobnému popisu jeho dětství a rodinné situace si čtenář dovede udělat představu o okolnostech ovlivňujících vývoj osobnosti, která se mohla stát hrdinou, pokud by zvolila "správnou" stranu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 frida frida | E-mail | Web | 21. března 2009 v 16:24 | Reagovat

hm... koukám, že je to nějaký dlouhý ;) měli jsme udělat rozbor na 1 A4... tohle má 2 a kousek třetí zabírá konec citátu... kdyby se našel někdo, kdo knihu četl a měl připomínky, budu ráda, když je sem napíše... mohla bych to pak vylepšit ;) p.s.: yellow, mohla bych obdržet tvoji konstruktivní kritiku?? ;) díky

2 yellow yellow | E-mail | Web | 21. března 2009 v 22:12 | Reagovat

jo, jo merle je proste merle

Jinak dobry. Jen jedna poznamk: pred "a proto" se pise carka.

3 frida frida | E-mail | Web | 8. května 2009 v 15:29 | Reagovat

tak jsem udělala poslední úpravy a tohle je podoba, v jaký jsem  to odevzdala ve škole ;) (i s opravami od učitelů, byly tam dvě chybky ;) jedna čárka v posledním odstavci a jedna "druhá světová válka" místo "první" ... ;) stane se ... ;) )

4 Miška Miška | E-mail | 24. dubna 2011 v 16:01 | Reagovat

Wow... máš to vážně dobře zpracovaný ... ;
ale tak ona se ta knížka celkem sama o sobě dobře zpracovává... zanechá totiž v člověku tolik rozporuplných pocitů, že mu to ani nedá,a by si ji nerozebral... :)

5 tradeoff tradeoff | Web | 9. září 2016 v 2:55 | Reagovat

co je to půjčka :-!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama