"Když to není rozbité, nespravuj to."

Slovníček literárních pojmů A-O

13. března 2009 v 10:33 | frida |  Český jazyk a literatura
zdroj: Maturitní otázky z češtiny, Jazyková literatura, dotisk 2. vydání, 1999

A
aforismus - stručná, vtipně řečená, často ironicky zabarvená myšlenka, vzniká z rozporu, srovnání či protikladu; aforismus původně vyjadřoval významný poznatek
aktualizace - aktualizovaná slova jsou slova nová, nezevšednělá, nezautomatizovaná; vycházejí ze všech vrstev jazyka
akumulace - slovní nahromadění, uplatňuje výčet jednotlivostí (př. mezi kopretinami, zvonky, sedmikráskami)
alba - lyrická báseň o loučení mileneckého páru za svítání, druh lyriky trubadúrské
alegorie - česky jinotaj, výjev či děj v literárním díle, který má obrazný, přenesený význam; nepřímo zobrazuje to, co z konvenčních nebo jiných důvodů nemá být vyjádřeno
alexandrín - dvanáctislabičný (mužský) a třináctislabičný (ženský) verš s mezislovním předělem po slabice šesté a dvanácté
aliterace - zvuková výstavba verše zakládající se na opakování stejných hlásek nebo jejich skupin na začátku po sobě následujících slov bez ohledu na přízvuk
aluze - narážka na společenský, sociální, politický atp. kontext literárního díla, využívá parafráze
anafora - také epanafora - opakování slova nebo jejich skupiny na počátku dvou i více po sobě následujících veršů
anapest - stopa o čtyřech morách, v níž po dvou slabikách krátkých následuje dlouhá slabika; uplatňuje jej časoměrná metrika
anekdota - krátké, humorné vyprávění, usiluje o zesměšnění nebo charakteristiku osoby, příběhu, doby, atp.; anekdota je stručná, má vtipnou pointu
antiteze - postavení dvou protikladných motivů
apoziopeze - neukončená výpověď; často v rozhovoru, expresivní výpovědi; označená třemi tečkami
archaismus - zastaralý jazykový nebo slohotvorný prostředek
archetyp - symbol, motiv, myšlenka, která se během střídání jednotlivých uměleckých směrů neustále vrací; často ukazuje významné životní situace - zrození, smrt, vina atp.
arze - metricky důrazná část stopy
autorská řeč - popis zážitků, události s úplným omezením subjektivních názorů; uplatňuje se ve všech žánrech poetiky pro doplňující a bezpodmínečný přísun informací, tak pomáhá porozumění; forma zprávy



B
báje - též mýtus, příběh ze světa bohů; báje se staly podkladem pro vznik náboženské ideologie starověkých kultur (mytologie)
bajka - krátký, prozaický nebo veršovaný příběh, alegorií dochází ke všeobecně platnému poučení - mravnímu či praktickému; za zakladatele považujeme Aisópa - tvůrce zvířecí bajky
balada - původně milostná taneční píseň; dnes báseň s temným, ponurým dějem, ústící v tragický konec; konflikt je postaven na střetu postavy s nadpřirozenou sílou, postava se něčím proviní a pak následuje trest
blankvers - nerýmovaný verš typický pro anglickou renesanci (Shakespeare), jedná se o desetislabičný jambický verš s jedenáctislabičnou ženskou variantou
bukolika - bucolicus = pastýřský, poezie idylizující prostý pastýřský nebo venkovský život; idylické líčení půvabné krajiny (locus amoenus) oproti životu ve městě



C
carmen figuratum - druh optické básně, využívá délky veršů a graficky je upravuje; tak vznikají různé tvary a symboly (kříž, srdce)
césura - mezislovní předěl náležící dovnitř jedné stopy; v některém veršovém uspořádání, např. hexametr, je mezislovní předěl přísně normován
commedia dell'arte - komedie lidového původu zakládající se na improvizaci herců, existovaly však připravené scénáře předem; zůstávají stejné zápletky i postavy představující typy lidí: Kolombína, Harlekýn, Pantalon atp.



D
daktyl - trojslabičná stopa, v níž po dlouhé slabice následují dvě slabiky krátké; v sylabotónické prozódii se jedná o slabiku přízvučnou a dvě nepřízvučné
dialog - rozhovor vedený minimálně dvěma mluvčími; v literatuře má 3 různé funkce:
· dramatický dialog jako základ divadelní hry
· prostředek básnického jazyka - nepřímo charakterizuje děj a postavy
· vlastní literární žánr - filozofický text vedený dialogem
dithyramb - píseň zpívaná při rituálních slavnostech boha Dionýsa, opěvovala smyslnou sílu života
drama absurdní - vzniká v 50. letech 20. století, vyjadřuje pocit odcizení člověka ve světě, jeho samotu a odloučení a nesmyslnost žití v takovém světě
drama analytické - vystavěné na příběhu, který se odehrál již v minulosti; příchodem na jeviště je děj odhalován



E
ekloga - veršovaný, lyrický, dialogu užívající útvar; význam staví na alegorii, která skrývá současné politické a společenské problémy; v 18. století ztrácí souvislost s pastýřskými výjevy
elegické distichon - dvojverší skládající se ze spojení hexametru a pentametru (např. Jan Kollár - Slávy dcera)
elegie - elegos = pohřební zpěv, lyrický útvar reagující na úmrtí blízké osoby, stesk nad ztracenou láskou atp., volně využívá elegického disticha; původně neměla žalozpěvný tón, byla považována za protipól idyly; elegie se navrací v minulost, přítomnost odmítá
elipsa - též výpustka, vynechává slova nebo skupiny slov, které známe z předchozí skutečnosti, vyplývají z kontextu; pokračování si lze snadno domyslet
emblém - umělecké spojení textu a obrazu, skládá se ze 3 částí
· symbolický nebo alegorický obraz z historie, umění, náboženství, přírody atp.
· nadpis, často klasický citát v latině nebo řečtině
· subscriptum - často ukryté v obraze, vysvětluje smysl emblému
enjambement - česky přesah; syntaktické rozcházení se veršů
epanafora - viz. anafora
epanastrofa - též palilogie; opakování slova na konci verše a na začátku verše dalšího - dochází ke zdůraznění
epifora - opakování stejných slov na konci veršů; častěji se uplatňuje a vyskytuje anafora
epigram - krátká, veršovaná báseň s vtipnou pointou; útočí na nedostatky ve společnosti, církvi atp.; epigram založil Simonides, původně se jednalo o nápis na domech
epiteton - básnický přívlastek; epiteton zdůrazňuje nějakou vlastnost nebo znak, který je v daném pojmenování vlastně označen (např. šedý vlk)
epizeuxis - opakování téhož slova v jedné větě přímo po sobě
epos - veršovaný prozaický útvar vysokého stylu s přesně vymezenými strofami, hlavní postavou bývá významná osoba - hrdina, vládce, bůh - která je však silně zidealizovaná; epos bývá velice rozsáhlý, využívá epitet. vyvinuly se různé druhy eposu:
· zvířecí epos - byl přístupný pro širší okruh čtenářů
· lidový epos - na počátku stojí "Epos o Gilgamešovi"; je nejstarší literární formou starověkých kultur
· umělecký epos
er-forma - vyprávění probíhá ve 3. osobě sg.; autor žije vně světa postav
eufemismus - většinou víceslovné synonymní pojmenování nepříjemného slova či předmětu; eufemismus zjemňuje, zklidňuje drsný výraz, užívá metafory a metonymie (např. zemřel - odešel na věky)
eufonie - libozvuk, příjemné uspořádání zvukových prostředků
expozice - první ze schematických etap dramatu; vyvíjí cesty vedoucí ke konfliktu a poukazuje na jejich vznik



F
fabule - události, příběhy, které jsou v epickém díle uskutečněny syžetem
fastnachtspiel - lidová hra vznikající ve 14. století, čerpá z masopustních veselic, kostýmových průvodů; motivem byly manželské hádky, církevní nedostatky, jednoduché příběhy rolníků, židů atp.
fejeton - kratší publicistický útvar - psán lehkým, méně závažným tónem; tématem bývají společenské či politické aktuality



H
hádanka - malý literární útvar hledící na předmět několika nezvyklými pohledy tak, aby zůstal neodhalen; vybízí k rozluštění; využívá slovní hříčky, metafory atp.
hexametr - šestistopý daktylský a spondejský verš; nejčastěji jej užívala časoměrná antická literatura (např. eposy Ílias a Odyssea)
historismus - jazykový prostředek vědomě se vracející k minulosti s cílem co nejvíce přiblížit dobu; častý v historických románech
hrdinská píseň - epická báseň motivovaná udatnými a odvážnými činy hrdinů (národních, mytologických); častá idealizace
hymnus - hymnos = chvalozpěv; řecká sólová či sborová píseň oslavující bohy a jejich skutky; později chválí hrdiny a jejich počínání; existoval také recitovaný hymnus
hyperbola - česky nadsázka; zvýrazňuje a zveličuje určitý rys; hyperboly užívala folklórní literatura, romantismus a klasicismus
hypallaga - figura strhávající pozornost a logickou vázanost na přívlastek (např. v tichu úst, místo v tichých ústech)



Ch
chiasmus - větný paralelismus dvou syntaktických celků, z nichž má jeden právě opačný slovosled než druhý; spočívá v překřížení slovosledů



I
idyla - eidyllion = obrázek; souvisí s bukolickou poezií - zobrazuje harmonický výjev z pastýřského či venkovského života; k idyle se umělci stále vraceli (renesance, klasicismus, rokoko)
ich-forma - vyprávění v 1. osobě sg.; vypravěč žije v témže světě, jako jednající postavy, do vyprávění se dostávají subjektivní a autobiografické prvky



J
jamb - v časoměrné prozódii spojení krátké a dlouhé slabiky, v sylabotónické metrice následnost nepřízvučné a přízvučné slabiky



K
kadence - ukončení verše v přízvučných slabikách; kadence mužská je jednoslabičná a končí arzí, kadence ženská je dvouslabičná a po arzi následuje teze
kakofonie - nelibozvuk, opak eufonie
kalambúr - slovní hříčka; zakládá se na mnohoznačnosti jedné věci či jevu a zvukové podobnosti
kaligram - druh optické básně, která je psaná či upravená do obrazce, který dává textu nový, vizuální význam; původně platilo označení ideogram, dnešní název pochází od Apollinaira
kalendář - seznam dní roku sestavený podle týdnů a měsíců, pomáhal k zapamatování náboženských svátků
kolize - druhá schematická etapa výstavby dramatu; doba, v níž na scénu přicházejí protikladné názory, ústící konfliktem, děj se bohatě rozvíjí
komično - emocionální náhled na jevy prokazující se smíchem jako reakcí subjektu; ukazuje na nedostatky, chyby, špatné vlastnosti; patří sem satira, humor, parodie, groteskno atp.
krize - třetí část výstavby dramatu; střet názorů vyvrcholí v konflikt
kronika - ve staročeské literatuře označení pro román; rozsáhlá epická skladba formou prózy; zahrnuje široký pohled na společnost, vývoj postavy ve velkých souvislostech a často delším časovém období; častá je rodinná kronika



L
látka - skutečnost, která slouží autorovi prostřednictvím inspirace jako pramen tvorby; spisovatel buď čerpá z vlastních životních zkušeností, nebo je jeho předlohou jiné literární dílo
legenda - středověký epický útvar inspirovaný skutky, životem a zázraky církevních světců; vyskytuje se ve verších i v próze
litotes - slovní spojení charakteristické tím, že říká méně, než je ve skutečnosti myšleno; používá se za účelem zmírnění výrazů (např. nemladý, nemohu nevidět) nebo jeho zmenšení - opak nadsázky
locus amoenus - viz. bukolika



M
madrigal - mandre = pastýř; menší milostná lyrická báseň s volným uspořádáním veršů
maxima - krátké prozaické zamyšlení inspirující se psychikou a skutky lidí, rozvíjí se ve Francii v 17. století
melodram - dramatická báseň doprovázená hudebním nástrojem
metafora - nahrazuje výraz jiným slovním obratem z nové myšlenkové oblasti, z jiné oblasti jevů a představ (např. moře místo mnoho)
metonymie - druh metafory; jméno věci nahrazuje označením jiného předmětu, který je s ní v úzké typické souvislosti (např. půjčit si Jiráska místo půjčit si knihu od A. Jiráska)
metrum - norma veršové struktury, organizuje jazykové prvky ve verši
metrika časoměrná - jednotkou míry je uzákoněná délka slabiky; pravidelné uspořádání krátkých a dlouhých slabik
metrika přízvučná - verš je založen na pravidelném střídání přízvučných a nepřízvučných slabik
monolog - řeč jedné postavy promlouvající k sobě nebo většímu počtu lidí
monolog vnitřní - podílí se na výstavbě literárního díla, zachycuje myšlenkové pochody postavy přímo u jejich zrodu, snaží se zachytit proud vědomí
moritát - druh jarmareční písně o vraždě, kterou přinášeli potulní herci a spolu se zpěvem příběh písně ukazovali na obrázcích; písně šokovaly často svým obsahem, snažily se obecenstvo vychovat
mýtus - viz. báje



N
neologismus - též novotvar; nově vzniklé či utvořené slovo nebo slovní spojení
novela - nejčastěji prozaické vyprávění menšího rozsahu; od románu se liší tím, že zde vystupuje menší množství postav, zápletka je jednoduchá a konflikt rychle směřuje k vyřešení; díky své výstavbě je novela blízká dramatu (mnoho novel bylo zdramatizováno)



O
óda - óda = píseň; lyrická píseň oslavující osobu, předmět, událost; je více formálně uspořádána a metricky členěna než hymnus; původně se jednalo o píseň, která byla součástí tragédie
onomatopoie - též zvukomalba, slovo nebo slova napodobující zvuk, např. citoslovce a jejich odvozeniny (štěkot, vrčení, pískot); dokresluje obraz popisovaného jevu
oxymóron - básnická figura slučující dvě slova protikladných významů (např. "mrtvé milenky cit" - Mácha)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 misread misread | Web | 22. června 2015 v 1:12 | Reagovat

nebankovni pujcky na směnku opava ???

2 BenyD BenyD | E-mail | 16. ledna 2017 v 22:17 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Simply search for:  pandatsor's tools

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama