"Když to není rozbité, nespravuj to."

Slovníček literárních pojmů P-V

13. března 2009 v 10:50 | frida |  Český jazyk a literatura
zdroj: Maturitní otázky z češtiny, Jazyková literatura, dotisk 2. vydání, 1999

P
palilogie - viz. epanastrofa
paralelismus - opakování týchž větných struktur ve verších po sobě následujících; na počátku často stojí anafora
parodie - literární útvar napodobující jiné literární dílo; ironizuje, zesměšňuje je použitím prostředku, který je uveden do kontextu, se kterým si odporuje
paronomázie - řečnický a slohový prvek spočívající v záměrném nakupení dvou a více zvukově shodných slov bez ohledu na významovou podobnost; snaží se asociovat nové významové variace
pásmo - útvar moderní poezie; volně řadí verše, z nichž každý přináší samostatné téma, avšak verše dohromady vytváří ucelený obraz (Jiří Wolker - Svatý Kopeček)
pentametr - antický verš skládající se ze dvou daktylských neúplných tripodií, které od sebe dělí mezislovní předěl
perifráze - běžné slovo nebo skupina slov je nahrazena názvem novým, většinou obšírnějším; perifrází se vyhneme častému opakování jednoho obratu (Vaše královská milost místo král)
peripetie - česky zápletka; v dramatu čtvrtá fáze schématu - vede k určitému rozuzlení
personifikace - též zosobnění; neživým věcem či zvířatům a rostlinám jsou přiřazovány výhradně lidské city, chování, jazyk, myšlení
perspektiva - literární hledisko, ze kterého je děj vyprávěn a pojímán čtenářem, vypravěč se vždy nemusí shodovat s osobou autora; v divadle - vytváření prostorové hloubky kulisami
pleonasmus - básnická figura, která označuje slovy podobného významu jedinou skutečnost, tak dochází k pozvolné akumulaci synonym; pleonasmus zpomaluje výpověď
poetismus - slovo básnické, často vzniká nový tvar, nový (subjektivní) pohled na skutečnost
pointa - stylistický prostředek; zpravidla překvapivé rozuzlení zápletky; po pointě často následuje ukončení děje
pohádka - prozaický útvar čerpající náměty z lidové slovesnosti; čtenář je uveden do světa nadpřirozených postav, které se významně podílí na modelování lidských životů; charakteristickým rysem je konflikt dobra a zla, ve kterém dobro vítězí
polysémie - mnohoznačnost
proud vědomí - vyprávěcí forma moderního románu, který se od pouhého popisu vnějších okolnosti obrací k vnitřnímu podvědomému životu; do prózy se promítá proud impulsů, které se v nitru člověka odehrávají - hlavním prostředkem je metoda vnitřního monologu
povídka - menší epický útvar; prozaické vyprávění se soustřeďuje na vykreslení hlavní události, která stojí v centru; bývá časově i místně vymezená
povídka rámcová - smyšlená situace se odehrává v uzavřené epické jednotce; základní motiv se stává impulsem k dalším vyprávěním (Dekameron)



R
rčení - stará literární forma lidové slovesnosti; jedná se o krátkou výpověď poznatku či vědomosti jedinou větou
retrospektiva - myšlenkový návrat do vzpomínek, uplynulých minulých dob; bývá užívána v románu, povídce, novele
román - vzniká ve Francii ve 12. století; vysoká prozaická forma literatury; děje se účastní větší množství postav, příběh zahrnuje rozsáhlejší časový úsek (v lidském životě i více generací), oproti eposu nesměřuje k idealizaci postav a života
román historický - vrací se k národním nebo světovým dějinám, líčí významné události, vykresluje životy známých osobností; používá speciálních jazykových prostředků (archaismus, historismus)
román kriminální - z psychologického hlediska prověřuje motivy, popud, odhalení a odsouzení zločince; řazen do tzv. triviální literatury
román pikareskní - druh dobrodružného románu, hlavní postavou je Picaro, který prožívá spoustu dobrodružství, napínavých situací a nebezpečí; hrdina většinou neoplývá dobrými vlastnostmi, prochází životem přetvářkou, lstí či klamem
román společenský - postihuje vývoj společnosti se zobrazením konfliktů
román vývojový - též Bildungsroman; vykresluje vývoj osobnosti, jejích charakteristických rysů v určité fázi života nebo po celou jeho dobu
romance - šestnácti- později osmislabičný verš s asonancemi a cesurou uprostřed; vnikla v průběhu 14. století na území Španělska
rým - zvuková shoda konců slov, jejich skupin na koncích rytmických řad (veršů, skupiny veršů atp.)
rým koncový - nejběžnější typ rýmu v literatuře, stojí na konci verše
rým obkročný - schéma ve verši ABBA
rým planý - tvoří jej slova stejného slovního druhu ve stejném tvaru
rým postupný - schéma ABC
rým sdružený - schéma AA BB
rým střídavý - schéma ABAB
rým vnitřní - alespoň jedna strana rýmu je uprostřed verše
rým zvukový - zvýrazňuje přízvuky ve slovech, využívá aliterace; je typický pro německou poezii
rytmus - takové uspořádání zvukových prostředků verše, které respektuje abstraktní rytmické schéma
řeč nepřímá - nepřímo sdělené myšlenky určité osoby; v podstatě jde o řeč vypravěče
řeč polopřímá - postava zpravuje jinou postavu o myšlence někoho jiného (např. vypravěče)
řeč přímá - doslovné zachycení řeči postavy tak, jak byla proslovena v průběhu děje; osoba promlouvá ve všech časech, postihuje individuální stanovisko



S
sarkasmus - zvláštní, ostřejší druh ironie
satira - původně báseň zesměšňující lidské nedostatky; dnes za satiru považujeme každé literární dílo, které za účelem společenské kritiky využívá komična; přesto však úplně nezavrhuje realizaci společenských ideálů
sekvence - sylabická dvojdílná duchovní píseň z období středověku, vznikla v 9. století
sloka - též strofa; menší literární celky, do kterých se verše seskupují
sonet - též znělka; častá forma lyrické poezie vyznačující se pevně daným pravidly - 14 veršů je rozděleno do dvou kvartet (sloky o čtyřech verších) a dvou tercet (trojverší); kvarteta uplatňují obkročný rým, závěrečná terceta mívají různé rýmové schéma; pevné je také významové členění - teze, antiteze, synteze (otázka, problém, odpověď)
spondej - vyskytovala se v časoměrném systému antické literatury; jedná se o stopu složenou ze dvou dlouhých slabik
stance - druh strofy typický pro Itálii; osm jedenáctislabičných veršů rýmovaných většinou podle schématu AB AB AB AC
stopa - úryvky opakující se ve verši a podílející se na výstavbě metra
symbol - prostředek zachycení skutečnosti a světa v umělecké literatuře; význam je především v jeho sugestivnosti; symbol je jednou z estetických kategorií
synekdocha - zvláštní druh metonymie; jde o záměnu označení části a celku (např. do místnosti vkročily nohy, místo hezká žena)
synestézie - současné působení dvou smyslových vjemů (např. modrý zvučel hlas - A. Sova)
systém časoměrný - typický pro antickou literaturu+ založen na střídání dlouhých a krátkých slabik
systém sylabický - verš má pravidelný počet slabik; např. v polštině
systém sylabotónický - uplatňuje se v češtině; ve verši je pravidelný počet slabik a slovních přízvuků
systém tónický - zakládá se na pravidelném počtu přízvuků
syžet - česky plot, zápletka, námět, látka



T
tercína - druh italské strofy podléhající schématu ABA BCB CDC; verš je nejčastěji desetislabičný (např. Božská komedie)
teze - zhuštěná myšlenka; rytmicky důrazná část metrické stopy
topos -ustálená klišé nebo pevná myšlenková schémata pro celou kulturu společná; tradují se často už z dob antiky
tragično - jedna z estetických kategorií vyskytující se nejčastěji v dramatu; má silně zapůsobit na divákovy emoce a probouzet v něm strach o hrdiny a soustrast s nimi; postavy nešťastně končí
travestie - druh humoristické literatury ironizující a karikující vznešená a tradičně pojímaná témata
trochej - v časoměrné prozódii spojení dlouhé a krátké slabiky, v sylabotónické metrice slabika přízvučná a nepřízvučná



V
veselohra - též komedie; významně se zde uplatňuje komično působící na postavy a situace
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 cialis cialis | E-mail | Web | 19. února 2015 v 23:06 | Reagovat

Hello!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama