"Když to není rozbité, nespravuj to."

Aleš, Mikoláš

11. dubna 2009 v 23:17 |  Ostatní umělci (skladatelé, malíři)
Aleš, Mikoláš
Český malíř. Narodil se 18. listopadu 1852 v Miroticích, zemřel 10. července 1913 v Praze.
V letech 1869-1875 studoval Aleš na malířské akademii (do této doby spadá i cestovní stipendium do Vídně - 1873, a roční vojenská služba). Neshody s uměleckými "tmáři", jak sám nazýval staromilecké učitele Trenkwalda a Swertse, i protest v řadách dalších českých studentů proti přednášce prof. Woltmanna, popírající svébytnost českého umění, však vedly roku 1876 k Alšovu vyloučení, provázenému značnými obtížemi života bez prostředků na řádnou obživu.
Jeho malířské dílo vzniklo vlastně v pouhých dvou klidných letech, kdy byl v Suchdole u Prahy hostem svého příznivce Alexandra Brandejse: v roce 1877 namaloval Husitský tábor a o rok později Setkání Jiříka z Poděbrad s Matyášem Korvínem. (Již roku 1873 však vytvořil velké kartóny Sláva Čechie a Chorál svatováclavský.)
Směle a s mladistvou silou malované obrazy kritika odmítla. Několik olejových náčrtů zůstalo proto neprovedeno - zaslepenost měšťáckého vkusu, obdivujícího pouze zevní virtuozitu, uhlazenost a uklidňující bezvýznamnost námětu, bránila v uplatnění skvělého malíře.
Alšovou životní příležitostí se měla stát soutěž k výzdobě Národního divadla, jíž se roku 1879 s Františkem Ženíškem. Již před jejím vypsáním vypracoval Aleš cyklus Vlast, ale konzervativní porota návrhy několikrát změnila a posléze je zadala ke konečnému provedení Ženíškovi. Nespravedlivé jednání poroty Alše znechutilo a odvedlo od monumentální malby. Od té doby se jeho tvorba zaměřovala na knižní a časopisecké ilustrace, v nichž s bystrým postřehem zpodoboval hrdinské postavy národních dějin (kníže Václav, Jan Hus, Jan Žižka, postavy husitských hejtmanů a bojovníků), válečné události nebo svérázné lidové typy (Chodové, zbojníci, selští rebelové).
Ještě několikrát se pokusil o rozměrné kresebné cykly (Živly, 1881 - obraz zkázy Indiánů, nebo Život starých Slovanů, 1891), zůstalo však většinou při návrzích a skicách. Jediná monumentální díla mohl uskutečnit přízní architektů Rudolfa Stecha a Antonína Wiehla, stavějících domy bohatě zdobenými fasádami. Aleš navrhl sgrafita např. pro Wiehlův dům, Rottův dům a Štorchův dům v Praze.
Jestliže část kritiky Alše odmítla, podceňovala ho a vysmívala se mu, lid jej miloval. Aleš nakreslil tisíce ilustrací pro časopisy, k písničkám, dokonce i do snářů a lidových kalendářů. Husity a staré Slovany vidíme dodnes jeho očima, očima malíře skromného i hrdého, poety celého a českého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama