"Když to není rozbité, nespravuj to."

Aristotelés

13. dubna 2009 v 9:42 |  Vědci, vynálezci a objevitelé
Aristotelés
Významný řecký filozof starověku. Narodil se ve Stageiře roku 184 př.n.l. jako syn Níkomacha, lékaře makedonského krále Filipa II., zemřel u Atén roku 322 př.n.l.
Jako sedmnáctiletý mladík se Aristotelés stal Platónovým žákem a členem jeho Akademie, kde setrval až do Platónovy smrti (asi 348 př.n.l.). Poté vyučoval v maloasijském Assu, v Mytiléně na ostrově Lesbu a od roku 343 př.n.l. v Pelle na dvoře makedonského krále Filippa II., kde mu byla svěřena výchova prince Alexandra, budoucího dobyvatele velké části Asie. Asi roku 336 př.n.l. založil Aristotelés v Aténách školu zvanou podle blízkého háje Lykeion (odtud dnešní název lyceum) nebo podle zvyku poučovat žáky na procházkách škola peripatetická. Hlásal tu filozofii, pronikavě se lišící od učení Platónovy Akademie, především popřením Platónova idealistického učení a plným uznáním reálnosti vnějšího světa.
Aristotelés byl polyhistorem a usiloval, aby jeho učení obsáhlo veškeré vědění své doby a rozšířilo je. rukopisy jeho spisů zakoupil dlouho po filozofově smrti aténský milovník věd Apellikón, který objevil jejich soubor v maloasijském městě Skepsis. Roku 86 př.n.l. byly převezeny do Říma a tam uspořádány Andronikonem; zdá se, že nepříliš šťastně, takže řada děl byla při této redakci poškozena nebo dokonce ztracena, jiné spisy podvrženy.
Zachovaný soubor obsahuje spisy logické, souhrnně zvané Organon (Nástroj), z nichž jsou nejdůležitější Analytiky a Topiky, dále spisy ontologické čili metafyzické, pojednávající o jsoucnu (Metafyzika), přírodně filozofické a přírodovědné (Přírodní filozofie, O nebi, Meteorologie, Zoologie, Morfologie živočichů, O rozmnožování živočichů, O duši), etické a politické (Velká etika, Etika Nikomachova, Politika, Aténská ústava atd.) a spisy o slovesném umění (Poetika, Rétorika). Moderní bádání prohlásilo některé další Aristotelovy spisy za autorsky nejisté, jiné za nepravé.
Aristotelés jako první formuloval zákony formální (pojmové) logiky, kterou považoval za základ a předpoklad jakékoli vědecké a filozofické činnosti. Jádrem jeho učení je nauka o jsoucnu (ontologie), neuznávající ideje odloučené od vnímatelných projevů skutečnosti, i když každé věci přisuzoval látku (hýlé) a tvar (morfé), nezbytné spolu s účelem a hybnou příčinou ke vzniku jakékoli věci. Dochází tak k pojmu prvního, absolutně dokonalého hybatele.
Aristotelés závažně ovlivnil představy o stavě vesmíru. Jeho model vesmíru převzal středověk v Ptolemaiově úpravě. Stal se i zakladatelem několika biologických disciplín. Byl bystrým pozorovatelem a prozkoumal a klasifikoval asi 500 druhů živočichů. Do vztahů v přírodě důsledně vnášel účelnost, každý pohyb podle jeho učení směřuje k dosažení nějakého cíle, smyslu. Člověk je na rozdíl od ostatních tvorů zóon politikon, tvor společenský, a jediné vhodné společenské zřízení pro něho je otrokářský městský stát. Cílem individuálního života je mu trvalé štěstí. Pozoruhodné jsou Aristotelovy estetické názory.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama