"Když to není rozbité, nespravuj to."

Berlioz, Hector

13. dubna 2009 v 15:14 |  Ostatní umělci (skladatelé, malíři)
Berlioz, Hector
Francouzský hudební skladatel a dirigent. Narodil se 11. 12. 1803 nedaleko Grenoblu, zemřel 8. 3. 1869 v Paříži.
Zprvu studoval lékařství, později konzervatoř, kde jej mj. učil i významný český hudební teoretik a skladatel Antonín Rejcha. Dříve než hudebními skladbami se Berlioz veřejnosti ohlásil početnými teoretickými články v různých odborných hudebních časopisech. Cena, udělená roku 1830 za kantátu Poslední Sardanapalova noc, mu umožnila delší studium v Itálii.
Berliozova hudba má dva charakteristické prvky: především programnost, obsahovost, v jejímž vášnivém prosazování soutěží s Berliozem pouze Ferenc Liszt. Tato hudba nalezla ovšem i nesmiřitelné odpůrce, nepřátele veškerých novot, kteří Berliozova díla všemožně potlačovali. Proto uvítal roku 1839 místo knihovníka pařížské konzervatoře, jež mu poskytlo jisté existenční zabezpečení, přestože neodpovídalo jeho životním plánům.
Druhým typickým rysem Berliozovy tvorby je bohatá, barvitá a romantická instrumentace s neobvyklými efekty. Vyžadují v některých dílech vpravdě obrovské orchestry, nebo dokonce orchestrů několik - dobové karikatury zpodobňují Berlioze, jak diriguje i - baterii děl. Tato bohatost však není samoúčelná - Berlioz cítil, že jasnost vyjádření jeho skladeb podobný postup vyžaduje.
Z Berliozových děl jsou dosud prováděny především jeho symfonie - mladistvá Fantastická symfonie (1829), Harold v Itálii (1834), Romeo a Julie (1839) a další, Rekviem (1837), vyžadující obrovský orchestr s nejméně pětadvaceti prvními houslemi a čtyři orchestry dechové, oratorium - se známým Rákócziho pochodem - Faustovo prokletí (1846) a trojdílné oratorium Dětství Ježíšovo (1854). Známé jsou i jeho koncertní ouvertury, zvláště Římský karneval (1844). Jeho opery - Benvenuto Cellini (1838), Trojané (1855-1863) a Blažena a Beneš (1862 - v originále Beatrice a Benedikt) se dnes objevují na repertoáru jen výjimečně.
Hector Berlioz byl roku 1856 jmenován členem francouzské Akademie a Paříž již neopustil, ačkoli nacházel příznivější přijetí ve Vídni, v Londýně a dalších městech. K jeho nesporným zásluhám patří i sepsání monumentálního díla Velká nauka o moderní instrumentaci (1844) a několik svěžích knih hudebních vzpomínek na Německo, Itálii i vlastní cestu skladatele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama