"Když to není rozbité, nespravuj to."

Bruno, Giordano

15. dubna 2009 v 13:18 |  Vědci, vynálezci a objevitelé
Bruno, Giordano
Jedna z nejsvětlejších postav renesance, mučedník vědy a oběť jejích ustavičných konfliktů s církví. Narodil se asi roku 1548 v Nole, zemřel 17. 2. 1600 v Římě.
Bruno vstoupil do dominikánského řádu, kde se k nelibosti představených začal zabývat přírodními vědami, především spisy Mikuláše Kusánského a Mikuláše Koperníka, objevitele heliocentrické soustavy, podle níž Země obíhá kolem Slunce. Není divu, že byla zanedlouho sestavena žaloba, vinící Bruna ze 130 bludů - více než dosti pro hrdelní proces. Bruno opustil klášter, řád i Itálii a vydal se na pouť světem, rozhodnut stát se apoštolem nových převratných myšlenek. Pobyl v Paříži (1579), v Oxfordu, ve Wittenberku. Roku 1588 se objevil v Praze u dvora Rudolfa II., panovníka sice nepochybně podivínského a českému národu cizího, avšak v církevních sporech dosti lhostejného, ochotného chránit vědce a filozofy před zvůli církve. Jedním z nich byl např. Jan Kepler, jenž nalezl v Praze sice chudobné, ale bezpečné útočiště a možnost vydat své "kacířské" knihy. Bruno odevzdal Rudolfovi II. spis, v němž ve 160 článcích vyvrací soudobé filozofické a přírodovědecké názory, obdržel dost značnou odměnu a odebral se do Německa. Osudným byl jeho návrat do Benátek (vylákán hrabětem Mocenigem), kde byl zatčen a 22. 5. 1592 uvězněn. Inkviziční soud jej předal do Říma, kde byl po sedmi letech výslechů, utrpení a mučení upálen na Campo del Fiori.
Bruno bojoval o svůj život - považoval se za křesťana a věřícího, jakkoli na samé hranici odmítl políbit kříž, který mu, spoutanému, podávali k políbení. Věřil v boha, splývajícího s celým světem a celým vesmírem a projevujícího se v nich. Byl přesvědčen, že naše Země není jedinou obydlenou planetou, že kolem nekonečného množství vzdálených sluncí krouží i nekonečné množství světů podobných našemu.
Brunovo panteistické učení (o totožnosti boha s přírodou a vesmírem) bylo ovšem neslučitelné s církevními dogmaty a hrdelní inkviziční proces byl nevyhnutelným zakončením hrdinského Brunova života; jeho knihy byly potlačeny, mnohé rukopisy se ztratily nebo zmizely ve vatikánských archivech, právě tak jako protokoly o nekonečných výsleších. Brunovým hlavním dílem je spis O příčině, principu a jednotě (1584). Největším přínosem je učení o nekonečnosti vesmíru, které rozbíjelo středověkou představu světa.
Teprve po rozptýlení nejtemnější církevní reakce počaly Brunovy spisy převážně koncem 19. století vycházet a roku 1889 byl navzdory četným protestům z kněžských kruhů vztyčen Brunův pomník právě na onom místě, kde stál na inkviziční hranici.
S výběrem spisů Giordana Bruna, psaných většinou formou dialogů, se český čtenář seznámil roku 1956 (Dialogy).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama