"Když to není rozbité, nespravuj to."

Čajkovskij, Pjotr Iljič

15. dubna 2009 v 13:23 |  Ostatní umělci (skladatelé, malíři)
Čajkovskij, Pjotr Iljič
Významný ruský hudební skladatel, spojující ve svém díle ruské lidové prvky, jimiž pokračuje v Glinkově tradici, s evropským romantismem. Narodil se jako syn hutního úředníka ve Votkinsku ve Vjatecké gubernii 25. 4. 1840, zemřel 18. 11. 1893 v Petrohradu.
Studoval práva a pracoval na ministerstvu spravedlnosti, záhy se však věnoval hudbě. Roku 1862 vstoupil na konzervatoř, kde se stal žákem proslulého Rubinštejna, jehož vliv je patrný v řadě Čajkovského děl. Již za čtyři roky prokázal Čajkovskij takové schopnosti a talent, že nastoupil (1866) jako profesor nově zřízené moskevské konzervatoře. Zde vydal několik teoretických knih (Učebnice harmonie, 1872, Příručka instrumentace, 1875 aj.). Roku 1879 se pedagogické dráhy definitivně vzdal a věnoval se výhradně komponování. Z Čajkovského děl vyniká především devět oper. Nejznámější jsou slavný Evžen Oněgin (1879), Panna orleánská (1881), Čarodějka (1887) a Piková dáma (1890).
Kromě oper komponoval Čajkovskij hudbu k baletům, např. Sněhurka, Labutí jezero a Spící krasavice, šest symfonií, stejný počet symfonických básní a fantazií pro orchestr (např. Romeo a Julie, Bouře, Francesca di Rimini, Italské capriccio a Hamlet), kvarteta a množství instrumentálních a vokálních skladeb. Výjimečné místo v jeho tvorbě má kdysi velmi diskutovaná koncertní ouvertura Rok 1812, oslavující hrdiny Vlastenecké války a vítěze nad Napoleonem, v níž je hudebně citována Marseillaisa, ruská hymna a kozácký bojový zpěv, vzájemně se proplétající a naznačující průběh dramatických událostí. Pro tuto skladbu i pro některé další byl Čajkovskij obviňován z opomíjení národní hudby (z opačných důvodů byl kdysi kritizován Glinka), z nevybíravosti v používání nápadu atd.
Čajkovskij měl vřelý vztah k českému hudebnímu životu a naopak. Češi, především Pražané, prokázali svou hudbymilovnost a pochopení pro velkého tvůrce (podobně jako téměř o století dříve pro Mozarta). Při premiéře Evžena Oněgina (1888) uspořádali Čajkovskému, jenž sám představení řídil, nadšené ovace. Stejným triumfem bylo uvedení Pikové dámy (1892) a baletu Labutí jezero (1888), vesměs v Národním divadle v Praze.
Čajkovskij navštívil Prahu ještě několikrát a měl osobní i tvůrčí vliv na mladou generaci skladatelů devadesátých let minulého století. Stal se přítelem A. Dvořáka. Čajkovského díla nezestárla - patří ustavičně ke kmenovému repertoáru světových oper, baletů a symfonických koncertů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama