"Když to není rozbité, nespravuj to."

Ciolkovskij, Konstantin Eduardovič

15. dubna 2009 v 13:21 |  Vědci, vynálezci a objevitelé
Ciolkovskij, Konstantin Eduardovič
Ruský vědec a vynálezce, právem nazývaný otcem kosmonautiky. Nikdy sám neletěl ani v letadle, ale jeho geniální myšlenky otevíraly lidstvu cestu do vesmíru. Narodil se 17. 9. 1857 v Iževském v Rjazaňské gubernii, kde prožil takřka celý život. Zemřel 19. 9. 1935 v Kaluze.
V dětství po těžké spále Ciolkovskij téměř ohluchl - jeho nadání pro matematiku bylo však tak zjevné, že jej otec přesto poslal studovat do Moskvy, kde roku 1879 složil externě učitelské zkoušky a dostal místo učitele aritmetiky a geometrie v Borovsku u Kalugy. Odtud zaslal roku 1881 první vědeckou práci Petrohradské fyzikální a chemické společnosti - týkala se kinetické teorie plynů a její aplikace při vzduchoplavbě. Byla přijata, ale výsledky již tehdy byly ve fyzice známy. Druhá práce Mechanika živého organismu vedla k přijetí Ciolkovského za člena petrohradské fyzikálně chemické společnosti. Roku 1892 navrhl celokovový letoun těžší vzduchu. (Práce Aerostat kovový a řiditelný.) Sklidil výsměch, ačkoliv předešel dobu o plných patnáct let. Následujícího roku publikuje Ciolkovskij Volný prostor, v němž se zabývá problémem vzduchoplavby.
Stále více se věnoval myšlenkám na pronikání do kosmu a roku 1903 uveřejnil první díl své slavné práce Výzkum vesmírných prostorů reaktivními přístroji, pokračující v časopise Vzduchoplavecký věštník v letech 1911 a 1912. Odvodil poprvé základní rovnice pro pohyb rakety (1903, 1914, 1915), vztahy jednotlivých veličin, především nejvýhodnější rychlost výtokových plynů, zkoumal různé případy pohybu raket v tíhovém poli a vůbec poprvé navrhl raketový motor na kapalné pohonné hmoty. Teoreticky vyřešil otázku startu, řízení a brzdění vesmírných raket.
Po VŘSR (Velká říjnová sovětská revoluce - pozn. autora) byl Ciolkovskij již roku 1918 jmenován členem Socialistické akademie společenských věd, získal osobní penzi a prostředky k výzkumu. Do konce života uveřejnil celkem 600 prací, z nichž patrně nejdůležitější jsou Vně Země (časopisecky 1918), v niž je popsána raketa neuvěřitelně moderní koncepce, a Kosmické raketové vlaky (1929), kde poprvé spatřila světlo světa teorie pohybu vícestupňových raket: Ciolkovskij navrhl dva způsoby řešení - složenou stupňovou raketu nebo rakety spojené vedle sebe a vzájemně přečerpávající palivo. Ciolkovskij se dokonce zabýval již roku 1910 myšlenkami na atomový pohon vesmírných korábů, jejichž několik typů navrhl, a ve futurologických pracích Bohatství vesmíru a Budoucnost Země a lidstva předložil projekty vesmírných sídel člověka, vesmírných laboratoří s umělou tíží a mezihvězdných plavidel, obývaných celými generacemi.
Ciolkovského práce byly ve dvacátých letech přeloženy do němčiny a staly se obecně známými. Jeho prvenství se nikdo neodváží popírat. Francouzská astronautická společnost jej při udělování zlaté záslužné medaile nazvala případně prvním občanem vesmíru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama